Maďarská revoluce 1848–1849

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maďarská revoluce a boj za nezávislost 18481849
Konflikt: Revoluce v roce 1848
Maďarské vojsko obléhá hrad v Budíne
Maďarské vojsko obléhá hrad v Budíne
Trvání: 15. březen 1848 - 4. říjen 1849
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Rakouské císařství - Uhersko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Porážka Maďarů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
1848as zaszlo.png Maďaři
Polsko Polské legie
Itálie Italské legie
Německo Německé legie
Rakouské císařství Rakouské císařství
Rusko Ruské impérium

Flag of Serbian Vojvodina.png Srbové
Civil Flag of Serbia.svg Srbští dobrovolníci
Chorvatsko Chorvaté
Slovensko Slováci
Flag of Bohemia.svg Čeští dobrovolníci
Rumunsko Rumuni

Velitelé
Maďarsko Artur Görgey
Maďarsko János Móga
Maďarsko Antal Vetter
Polsko Józef Bem
Polsko Henryk Dembiński
Polsko József Wysocki
Německo Peter Giron
Itálie Alessandro Monti
Chorvatsko Josip Jelačić
Rakouské císařství Alfred Windischgrätz
Rakouské císařství Ludwig Welden
Rakouské císařství Julius Jacob von Haynau
Rusko Ivan Paskevič
Srbsko Stevan Knićanin
Rumunsko Avram Iancu
Slovensko Ľudovít Štúr
Síla
přibližně 150 000 mužů Rakouské císařství 165 000 mužů a 770 děl
Rusko 193 000 mužů a 584 děl
Ztráty
1848as zaszlo.png 43 883-83883 mužů Rakouské císařství 16 600 mrtvých nebo raněných
Rusko 903 padlo v boji a 13 354 z jiných příčin
{{{poznámky}}}

Maďarská revoluce a boj za svobodu a nezávislost 18481849 je jednou z největších evropských revolucí roku 1848 a je úzce spojena s revolucí v Českých zemích. Ovšem na rozdíl od ostatních zemí Rakouského císařství v Uhersku přerostla tato revoluce do války za nezávislost.

Maďarské reformní hnutí 19. století[editovat | editovat zdroj]

Uhersko stejně jako České země bylo součástí Habsburské monarchie respektive Rakouského císařství. Uherské království, které vždy patřilo k významným zemím střední Evropy, bylo počátkem 19. století zemí značně zaostalou, topící se v hospodářské krizi a lidé v ní nesvobodní, nemajíce žádná občanská a politická práva.

Velká francouzská revoluce ovlivnila Maďarské obrozence touhou změnit tento systém, odtrhnout se od Rakouského císařství a vyhlásit samostatnou Uherskou republiku. Během 30. let, bylo reformní hnutí zaměřeno především na reformu hospodářského života, jak ji představovaly návrhy hraběte Istvána Széchenyiho.

Svým politickým rozhledem tehdy Széchenyi vysoce převyšoval své současníky. Na sněmu v Bratislavě v letech 1832 - 1836 zazněly již v duchu idejí Istvána Széchenyiho požadavky na výkup z dědičného poddanství, stejná majetková práva a rovnost před zákonem. Rakouský kancléř Metternich spatřoval v mnoha sněmovních vystoupeních nástup revolučních snah, které chtěl odstrašujícím způsobem potlačit. Do vojenského vězení byli v květnu 1836 dopraveni László Lovassy a další představitelé sněmovní mládeže. Za vinu se jim kladly buřičské projevy proti habsburskému absolutismu, podpora polských revolucionářů atd. Za obviněné se tehdy postavil mladý advokát, dnes národní hrdina, Lajos Kossuth. V květnu 1837 byl však zatčen a na svobodu se dostal až roku 1840.

Revoluce 18481849[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. března 1848 bylo vypracováno formou petice Uherského sněmu 12 hlavních revolučních požadavků Maďarského národa.

Jednalo se o:

  • Svobodu tisku a zrušení cenzury
  • Vznik odpovědného ministerstva pro Uhry v Pešti
  • Každoroční zasedání Uherského sněmu v Pešti
  • Rovnost před zákonem
  • Zřízení národní gardy
  • Všeobecné zdanění
  • Zrušení poddanství
  • Ustavení soudních porot a lidové zastoupení
  • Založení národní banky
  • Přísahu vojáku na Uhersku ústavu a zákaz vysílat domácí vojáky do ciziny a cizí do Uher.
  • Propuštění politických vězňů
  • A vytvoření personální unie
Sándor Petőfi recituje Nemzeti dal 15. března 1848 při vystoupení lidu v Pešti

Těchto 12. bodů podpořilo i vystoupení maďarského obyvatelstva v Pešti dne 15. března, během kterého byla poprvé přednesena Nemzeti dal (Národní píseň) od Sándora Petőfiho. Vídeňská vláda pod tlakem revolučních sil souhlasila se zřízením odpovědného Uherského ministerstva, v jehož čele stál Lajos Batthyány. To byl počátek revoluce, která přerostla do války za nezávislost.

Právní kodifikaci revolučních vymožeností a vyvrcholení prvního vzestupného období Maďarské revoluce přinesly tzv. Dubnové zákony, stvrzující všech výše jmenovaných 12 bodů a dále stvrzení nového právního a správního uspořádání Uherska – tedy byla zrušena Uherská dvorská kancelář a Uherské místodržitelství což byly nástroje rakouského absolutismu, a dále zrušeno poddanství.

Dalším problémem v Uhrách byla národnostní otázka. Nemaďarské národy nedostaly záruky národních práv, zato většina sněmovních rozhodnutí napomáhala uvést do života teorii o národnostně jednotném Uhersku. Maďarští politici však odmítali s výjimkou Chorvatů, jakékoli práva ostatních národů podílet se na Uherské politice a jejich návrhy označovala jako neslučitelné se zájmy země.

Ústup revoluce v západní Evropě ovlivňoval i osudy Maďarské revoluce. Pod hrozbou ofenzívy Chorvatů a vládních vojsk byl vytvořen výbor národní obrany v čele s Lajosem Kossuthem. Maďarská armáda porazila v bitvě u Pákozdu 29. září 1848 vojska chorvatského bána Josipa Jelačiće. V revoluční armádě bojovali mnozí evropští demokraté a revolucionáři, zejména Poláci. Maďarskou revoluci podpořilo říjnové povstání ve Vídni, které bylo krvavě potlačeno. Na rakouský trůn nastoupil František Josef I. V Uhersku však nebyl nový císař uznán.

Honvédská vlajka se státním znakem používaná během revoluce

Začátkem ledna 1849 dobyla císařská vojska Pešť a revoluční vláda tudíž přesídlila do Debrecína. Na jaře roku 1849 dosáhla Maďarská revoluce velkých vojenských úspěchů, které jí získaly sympatie celé demokratické Evropy. Vůdce revolučních vojsk Artur Görgey porazil rakouskou armádu u města Gödölö a oddíly generála Béma porazily spojené rakousko-ruské pomocné armády v Sedmihradsku. Revoluční jednotky opět obsadily Budín a Pešť. Sněm, který zasedal 14. dubna 1849Debrecínu, zbavil Habsburky trůnu (Detronizace Habsburků) a vyhlásil nezávislost země, republiku však ne, a hlavou států se stal Lajos Kossuth.

Vídeňská vláda musela k potlačení revoluce zavolat na pomoc ruskou carskou armádu. V červnu 1849 vtrhla carská vojska přes Karpaty do Uher a Sedmihradska. Posledním bojem Maďarské revoluce se stala bitva u města Világos, konaná 13. srpna 1849. Generál Artur Görgey zde se zbytkem svých vojsk kapituloval.

Maďarská revoluce utrpěla porážku. Mnoho vlastenců, jako například básník Sándor Petöfi, v bojích zahynulo. Lajos Kossuth emigroval do zahraniční. Více než tři sta rozsudků smrti vynesly rakouské soudy nad vojenskými a politickými vůdci revoluce. Oběti krvavých represálií se stal také první Uherský ministerský předseda Lajos Batthyány. Žaláře Rakouského císařství byly přeplněny Maďarskými povstalci.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Mnoho vůdců a účastníků revoluce jako Lajos Kossuth, István Széchenyi, Sándor Petőfi či Józef Bem patří k nejrespektovanějším národním hrdinům v Maďarských dějinách a výročí počátku revoluce - 15. březen je Maďarským státním svátkem, který je každoročně velkolepě oslavován.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1848–49-es forradalom és szabadságharc na maďarské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3.  
  • PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států MAĎARSKO. Praha : Nakladatelství Libri, 2005. 145 s. ISBN 80-7277-269-4.  
  • ČIERNA-LANTAYOVÁ, Dagmar. Maďarská lidová republika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1986. 289 s. ISBN 25-093-86.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Revolution and war of independence 1848-49 ve Wikimedia Commons

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]