Pád komunismu v Maďarsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pád komunismu v Maďarsku nebo také Změna systému v Maďarsku je označení pro období změn v Maďarské lidové republice v letech 1988 - 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. K urychlení změn přispěl i rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.

Z širšího hlediska toto období zhruba zahrnuje poslední roky existence Maďarské lidové republiky, vznik demokratické opozice, události v roce 1989, vyhlášení Maďarské republiky a končí prvními svobodnými volbami po 43 letech na jaře 1990.

Předcházející události[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Maďarska (1956-1989).
Státní znak MLR (1958-1989)

Po krvavém potlačení povstání v roce 1956 a následném obdobím normalizace pod vedením Jánose Kádára nastává v 60. letech v MLR nový politický směr - Gulášový socialismus, který se vyznačoval značným liberalizmem v maďarském hospodářství a životě společnosti. V roce 1966 Ústřední výbor zavedl tzv. Nový ekonomický mechanismus, v rámci něhož se mělo přebudovat hospodářství a zvýšit produktivita tak, aby Maďarsko bylo na světových trzích více konkurenceschopné. Hospodářská reforma nabývala na intenzitě a v letech 19681978 vedla k hospodářskému rozvoji. V drobném podnikání se rozšiřovala oblast soukromého sektoru a vzrůstal i počet soukromě hospodařících zemědělců. Od počátku 80. let však docházelo k hospodářské stagnaci, která se logicky dostavila po vyčerpání všech možností extenzivního vývoje. S růstem hospodářských potíží docházelo i k napětí v sociální oblasti. Společnost začala vyžadovat větší svobodu v politické a kulturní sféře. Maďarská zahraniční politika se otevřela více Západu a celkově se MLR začala formovat v demokracii západní typu. Ve volbách v roce 1983 bylo poprvé dovoleno kandidovat nestraníkům. Po nástupu Gorbačova do čela Sovětského svazu v roce 1985, který zahájil Perestrojku, vycítil celý Východní blok, včetně MLR, čas na změnu.

Pád komunismu[editovat | editovat zdroj]

První kroky[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. září 1987 je v obci Lakiteleku založeno Magyar Demokrata Fórum, soustřeďující ve svých řadách výkvět maďarské demokratické inteligence. 30. března 1988 vznikla politická strana Fidesz a 13. listopadu strana SZDSZ. Také uvnitř samotné MSZMP sílily reformní tendence. Na jarním sjezdu strany překvapivě posílila moc reformistů, kteří požadovali odchod Kádára. Ten byl 22. května 1988 odvolán z funkce Generálního tajemníka MSZMP a nahrazen Károly Grószem. 24. listopadu se novým premiérem stal Miklós Németh. V lednu 1989 došlo k rozhodnutí ústředního výboru MSZMP, inspirované Imre Pozsgaym, které potvrdilo, že povstání v roce 1956 nebylo kontrarevolucí, nýbrž lidovým povstáním.

Odchod Kádára a pohřeb Imre Nagye[editovat | editovat zdroj]

Události začaly nabírat rychlý spád. Na jaře 1989 byl János Kádár uvolněn ze všech svých funkcí. Krátce na to dne 6. července zemřel - ve stejný den, kdy byl rehabilitován Imre Nagy, kterého nechal v roce 1958 popravit. Ve chvíli, kdy maďarský Nejvyšší soud oznamoval verdikt o rehabilitaci Nagye, vstoupil do místnosti neznámý muž a řekl: „Kádár je mrtvý.“[1] O chvíli dříve 16. června, přesně po 31 letech od popravy, se v Budapešti na Hősök tere za účasti 300 000 lidí konal jedenáctihodinový pohřeb Imre Nagye a dalších zavražděných vůdců, včetně prázdné rakve symbolizující všechny neznámé bojovníky z povstání 1956. Na tomto pohřbu vystoupil pozdější premiér, v té době mladý vysokoškolský student Viktor Orbán (Fidesz) se svým projevem, ve kterém otevřeně prohlásil, že je nutné jednat o stažení sovětských vojsk z Maďarska a skoncovat s komunismem.[2] Za svá slova sklidil bouřlivý potlesk. Tento akt se stal symbolem rozbřesku nové maďarské éry.[3]

Maďarská „Sametová“ revoluce[editovat | editovat zdroj]

Mezi červnem a zářím 1989 se sešli zástupci MSZMP, opozičního Kulatého stolu a tzv. Třetí strany a diskutovali o hlavních problémech procesu na jednáních Národního kulatého stolu. Dne 18. září podepsali dohodu, v níž zdůraznili své odhodlání vytvořit právní a politické podmínky pro přechod k pluralitní demokracii a k vládě práva a překonat vleklou společensko-hospodářskou krizi. Rovněž v září poslanci Národního shromáždění oficiálně prohlásili, že se Maďarsko distancuje od invaze do ČSSR v roce 1968, kterého se MLR musela účastnit z donucení a na nátlak SSSR.[4]

Na počátku října byl svolán mimořádný XIV. sjezd MSZMP, který se stal jejím posledním. 7. října z iniciativy reformních komunistů vznikla nová strana - Magyar Szocialista Párt v čele s Rezső Nyersem. Členství nebylo převedeno a ze 700 000 členů MSZMP se členy MSZP stalo jen 50 000 lidi. Krátce nato byla zrušena Lidová milice.

Došlo k sepsání prozatímní ústavy, která nahradila komunistickou z roku 1949. Zaručovala pokojný přechod k tržní ekonomice, občanskou demokracii, lidská práva a výslovně zakazovala výkon vládní moci jen jednou stranou. Prezidiální rada byla zrušena a nahrazena úřadem prezidenta republiky se značně omezenými funkcemi.

Vznik Třetí Maďarské republiky[editovat | editovat zdroj]

Změna ústavy byla uzákoněna 23. října 1989 v den výročí počátku protikomunistického Maďarského povstání z roku 1956. Téhož dne byl předseda parlamentu Mátyás Szűrös zvolen prozatímním prezidentem a v pravé poledne z balkónu Országházu slavnostně vyhlásil Maďarskou republiku (Třetí Maďarská republika).[5] Krátce poté byla z budovy parlamentu odstraněna rudá hvězda. Tak skončila 40 let trvající existence Maďarské lidové republiky.

První svobodné volby[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Parlamentní volby v Maďarsku 1990.

První kolo prvních svobodných voleb po 43 letech se konalo 25. března 1990, druhé kolo dne 8. dubna. Ve volbách kandidovalo dvanáct politických stran a hnutí, do parlamentu se však dostala jen polovina. Vítězem se stalo pravicové Magyar Demokrata Fórum se ziskem 164 mandátů. Na druhém místě skončilo rovněž pravicové SZDSZ se ziskem 93 mandátů a na třetím místě taktéž pravicové FKgP se 44 křesly. Jediná levicová strana MSZP skončila až čtvrtá jen se 33 mandáty.

Z šesti stran, které se dostaly do parlamentu, uzavřelo MDF s FKgP a KDNP pravostředovou koalici, která se vedle rozvíjení demokracie a tržní ekonomiky zavázala hájit i křesťanské a národní hodnoty. Tato koalice získala více jak 60% mandátů. Ostatní křesla obsazená pravicovými poslanci z SZDSZ, Fidesz a levicové MSZP skončila v opozici. Premiérem se stal předseda vítězné strany József Antall.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Tabulka volebních výsledků šesti nejúspěšnějších politických stran :

Strana Počet hlasů v číslech
(I. kolo)
Počet hlasů v procentech
(I. kolo)
Počet hlasů v číslech
(II. kolo)
Počet hlasů v procentech
(II. kolo)
Počet mandátů v číslech Počet mandátů v procentech Úloha v parlamentu
Magyar Demokrata Fórum (MDF) 1 213 825 24,72% 1 406 269 41,24% 164 42,49% Vláda
Szabad Demokraták Szövetsége (SZDSZ) 1 050 452 21,40% 1 045 920 30,68% 93 24,09% Opozice
Független Kisgazdapárt (FKGP) 576 256 11,74% 355 112 10,42% 44 11,40% Vláda i opozice
Magyar Szocialista Párt (MSZP) 534 898 10,89% 216 496 6,35% 33 8,55% Opozice
Fiatal Demokraták Szövetsége (Fidesz) 439 481 8,95% 63 064 1,85% 21 5,44% Opozice
Kereszténydemokrata Néppárt (KDNP) 317 183 6,46% 126 636 3,71% 21 5,44% Vláda

Volba prezidenta a první kroky vlády[editovat | editovat zdroj]

Prvním úkolem nového parlamentu byla volba prezidenta republiky. Na základě dohody mezi Antallem (předseda vítězného MDF) a vůdci druhé nejsilnější strany SZDSZ byl prezidentem zvolen disident a spisovatel Árpád Göncz. Ten se svého úřadu ujal dne 2. května 1990. József Antall do svého úřadu předsedy vlády oficiálně nastoupil 16. května. Prvním krokem jeho demokratické vlády bylo přijetí současného státního znaku dne 3. července 1990 a urychlení odchodu sovětských vojsk. Poslední vojska Sovětského svazu opouštějí Maďarsko dne 19. června 1991.

Chronologické shrnutí důležitých událostí[editovat | editovat zdroj]

1987

1988

1989

1990

1991

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Maďarsko, které již v roce 1956 povstalo proti sovětské moci, se tak stalo po PLR druhým státem Východního bloku, který se vydal na cestu svobody a demokracie. Události, které započaly v Československu dne 17. listopadu, byly, v tehdy již měsíc svobodné Maďarské republice, s nadšením sledovány. Maďarské opoziční strany jako MDF, SZDSZ či Fidesz byly napojeny na opozici československou. Po prvních svobodných volbách v obou zemích, ve kterých jasně zvítězily opoziční pravicové strany, založili prezidenti obou republik Árpád Göncz a Václav Havel, jejichž protikomunistické působení je značně podobné, v maďarském Visegrádu dne 15. března 1991, ještě spolu s polským prezidentem, Visegrádský spolek. Deklarací se Visegrádské státy přihlásily k obnově demokracie a svobody, ochraně lidských práv, k boji s pozůstatky totalitního režimu, k vytvoření tržního hospodářství a k stálému přibližování se evropským normám.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kádár János - Encyklópedia SME
  2. Pád komunismu v Maďarsku - Pohřeb Imré Nagye. Studená válka.cz [online]. . Dostupné online.  
  3. HEBBERT, Charles; RICHARDSON, Dan. Budapešť. Brno : Nakladatelství JOTA, 2004. ISBN 80-7217-278-6. Kapitola Hősök tere a okolí, s. 109. (Čeština) 
  4. iŽurnál Český rozhlas - Česko si připomnělo 40. výročí invaze
  5. KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 8. Utopie a jejich fiaska (1945-1989), s. 420-425. (Čeština) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rendszerváltás Magyarországon na maďarské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. (Čeština) 
  • PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států MAĎARSKO. Praha : Nakladatelství Libri, 2005. 145 s. ISBN 80-7277-269-4. (Čeština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]