Bernard II. Sponheimský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernardova socha v Klagenfurtu
Příbuzenstvo
otec Heřman II. Sponheimský
matka Anežka Babenberská
manželka Judita Přemyslovna
syn Oldřich III. Sponheimský
syn Filip Sponheimský
dcera Markéta
syn Bernard

Bernard II. Sponheimský (1180 ?4. ledna 1256, Völkermarkt) byl korutanský vévoda, syn vévody Heřmana a Anežky Babenberské, bývalé uherské královny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Korutanským vévodou se Bernard stal roku 1202 po smrti staršího bratra Oldřicha.[1] Zpočátku byl stoupencem Filipa Švábského, po jeho zavraždění začal podporovat Otu Brunšvického a poté se vrátil zpět na štaufskou stranu Fridricha II. Roku 1237 se Bernard zúčastnil vídeňského sněmu, kde císař Fridrich II. představil svého syna Konráda jako kandidáta na římský trůn. Bernard se stal jedním z Konrádových volitelů.[2]

Roku 1213[3] se Bernard oženil s tehdy dvanáctiletou[4] Juditou, dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Ke sňatku se pojí romantický příběh o lásce na první pohled:

...na jeden z velkých svátků...pozvala králova dcera Judita cizince a kleriky, chudé i bohaté, aby jim pro očistu lila na ruce vodu, opatřila je jídlem a pitím a aby jim poté rozdělila dary. I stalo se, že se této slavnosti účastnil také Bernard se svým doprovodem. Když k němu pro omývání rukou mladá žena přistoupila, stáhl pro ni ze svého prstu zlatý, malým kamenem ozdobený prsten...
— Jan z Viktringu[5]

Vévodovi Judita porodila syny Oldřicha, Filipa a Bernarda a dceru Markétu. Narození třetího syna Bernarda zřejmě zaplatila životem.[6] Oba jsou podle dobře informovaného kronikáře Jana z Viktringu pohřbeni v cisterciáckém klášteře Mariabrunn[6], založeném roku 1234. Ovdovělý Bernard se znovu neoženil a dále rozvíjel rodinné vztahy s Přemyslovci.

V letech 1233 a znovu 1237 se Juditin bratr Václav I. dostal do konfliktu se svým mladším bratrem Přemyslem, moravským markrabětem. Příčinou sporu bylo předání Břeclavska Bernardovi. Břeclavským vévodou se pak stal i Bernardův syn Oldřich.[7]

Bernard se dožil požehnaného věku a byl pohřben v rodovém benediktinském klášteře Lavanttal.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.genealogie-mittelalter.de
  2. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha : Paseka, 2000. 582 s. Dále jen Velké dějiny. ISBN 80-7185-273-2. S. 342.  
  3. www.genealogie-mittelalter.de
  4. SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci : budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. Dále jen Přemyslovci. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 564.  
  5. NODL, Martin; ŠMAHEL, František, a kol. Člověk českého středověku. Praha : Argo, 2002. ISBN 80-7203-448-0. S. 74.  
  6. a b Přemyslovci, s. 565.
  7. Velké dějiny, s. 344

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOPSCH, Heinz; BRUNNER, Karl; WELTIN, Maximilian. Österreichische Geschichte 1122-1278. Die Länder und das Reich : der Ostalpenraum im Hochmittelalter. Wien : Ueberreuter, 1999. 620 s. ISBN 3-8000-3532-4. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Oldřich II. Sponheimský
Znak z doby nástupu Korutanský vévoda
Bernard Korutanský
12021256
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Oldřich III. Korutanský