Břeclav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Břeclav
Zámek

Zámek

znak obce Břeclavvlajka obce Břeclavznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0644 584291
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Břeclav (CZ0644)
obec s rozšířenou působností: Břeclav
pověřená obec:
historická země: Morava (část území města náležela do roku 1920 k Dolnímu Rakousku)
katastrální výměra: 77,11 km²
počet obyvatel: 24 956 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 158 m
PSČ: 690 02
zákl. sídelní jednotky: 29
části obce: 3
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Břeclav
nám. T. G. Masaryka 10
690 81 Břeclav
starosta / starostka: Pavel Dominik
Oficiální web: http://www.breclav.org
E-mail: posta@breclav.org

Břeclav (Česko)
Red pog.png
Břeclav, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Břeclav (maďarsky Leventevár; německy Lundenburg [2], v místním nářečí Břeclava) je okresní město v Jihomoravském kraji, asi 50 km jihojihovýchodně od Brna na řece Dyji, poblíž hranic s Rakouskem a Slovenskem. Má rozlohu 77,11 km² a žije zde kolem 25 tisíc obyvatel. Břeclav je důležitým hraničním přechodem a železniční křižovatkou mezinárodního významu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které bylo významným velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. pohraniční hrad pojmenovaný po něm – odtud jméno Břeclav, který byl poté jedním z nejvýznamnějších správních center Moravy. Tou dobou je zmiňováno jako Laventenburch. Ve 13. století, kdy jej získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (15891622) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Významným mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první vlak přijel 6. června 1839 – a následné vybudování prvního železničního uzlu v Rakousku (1841). Tím byla umožněna industrializace (v následujících letech vznikl cukrovar, pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna), železniční uzel se zázemím byl dále rozšiřován (1872 trať na Mikulov, 1900 na Kúty, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu, a v září 1872 byla povýšena na město. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.

Připojením Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves. Dosud samostatné obce Stará Břeclav a Břeclav-židovská obec sloučeny s Břeclaví. Podle mnichovské dohody bylo město – národnostně velkou většinou české, ovšem se strategickým významem – připojeno k Německu. V rámci správních reforem v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu. Územní reorganizace v roce 1960 zrušila okresy Mikulov a Hustopeče a připojila je k Břeclavi, která se pro ně stala okresním městem. V letech 1974 a 1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná a značné části ve středu města byly přestavěny v dobovém duchu (panelová sídliště). Od konce 80. let začal útlum průmyslu v Břeclavi. Roku 2006 se znovu osamostatnila místní část Ladná.

Pamětihodnosti města a okolí[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Břeclavi.

Pozdně romantická tvorba lichtenštejnské stavební kanceláře, typickým rysem režné cihlové zdivo a glazovaná keramika z poštorenské knížecí cihelny (později Poštorenské keramické závody, založeno 1867):

Další zajímavosti:

  • významné staroslovanské hradiště Pohansko cca 2 km jižně od města
  • splav na Dyji s rybochodem a podzemní hydroelektrárnou
  • rekonstruované budovy cukrovaru z konce 19. století, dnes z velké části využívané firmou Racio
  • ocelový most u cukrovaru, původně pro železniční vlečku cukrovaru, dnes pro pěší a cyklisty – jediný dochovaný most v Břeclavi, který přežil 2. světovou válku. Vyroben ve Vítkovicích.
  • vodárenská věž na Sovadinově ulici
  • budova tzv. "Žluté školy" u křižovatky ul. Sovadinovy a J. Palacha
  • kasárna ve Staré Břeclavi – nová kasárna postavená za 1. republiky na místě původního barákového tábora mezi Břeclaví a St. Břeclaví. Kasárna byla pojmenována po prezidentu T.G. Masarykovi. Za 2. světové války byla kasárna pojmenována Graf Moltke Kaserne a bylo jim přistavěno nejvrchnější patro. Dnes slouží kasárna jako bytový dům.
  • 85 m vysoká žlutá věž strojírenského podniku OTIS sloužící pro testování výtahů, dominanta panoramatu města[3]
  • komín závodu Fosfa viditelný prakticky z kteréhokoliv místa ve městě a okolí.
  • V bezprostředním okolí města se rozkládá Lednicko-valtický areál s množstvím drobných památek, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Střed Břeclavi je rozložen na několika ostrovech vymezených Dyjí, Poštorenskou Dyjí a Mlýnským náhonem. Na území města se nachází také několik jezírek, která jsou napájena jen spodní, dešťovou, případně povodňovou vodou, a několik umělých vodních ploch, z nichž největší je rybník Včelínek.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

rok 1763 1787 1834 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2013
počet obyvatel 1 587 2 063 2 952 4 597 6 954 8 203 9 126 11 373 12 500 13 689 11 010 11 832 13 531 23 978 26 173 26 713 24 737 24 925

Údaje do roku 1919 zachycují souhrnný počet obyvatel samostatných obcí Břeclav, Břeclav-židovská obec a Stará Břeclav, které byly posléze sjednoceny. Razantní nárůst populace ve 2. polovině 19. století dokládá klíčový význam železnice a navazující industrializace pro vývoj města.

V průběhu 2. světové války a krátce po ní přišla Břeclav o obyvatelstvo židovského náboženství (4,3% v roce 1930) a německé národnosti (11,6% v témže roce). V souvislosti s 2. světovou válkou zažilo město masivní přesuny obyvatelstva. Zejména ve dnech 8.–9. října 1938 Břeclav opustili příslušníci československých ozbrojených a bezpečnostních sborů, pracovníci státních úřadů a zejména vlastenecky vystupující osoby. Následovali živnostníci a inteligence, které německý režim terorizoval. V době osvobození město masivně opustili obyvatelé německé národnosti ze strachu, před pomstou českého obyvatelstva. Po roce 1945 došlo k novému osídlení, protože z původního obyvatelstva zůstal pouze malý zlomek.

V 70. letech 20. století byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná (ta se roku 2006 opět oddělila).

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Členění Břeclavi

Břeclav se skládá ze tří katastrálních území a ze tří jim odpovídajících místních částí:

Do roku 2006 mělo město čtvrtou část a území – Ladnou

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Břeclav a Obvod obce s rozšířenou působností Břeclav.

Břeclav je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Břeclav se skládá ze 63 obcí, ORP z 18 obcí.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Břeclav je železničním uzlem evropského významu. Kříží se tu I. a II. železniční koridor (zde tratě SŽDC č. 250 a 330), po nichž je vedena dálková osobní i nákladní doprava ve směrech BrnoPrahaBerlínHamburk, PřerovOstravaPolsko, BratislavaBudapešť (– Bělehrad) a VídeňGraz / Villach.

Významná je i lokální osobní železniční doprava (vedle zmíněných tratí ještě trať 246 směr Mikulov a Znojmo), od roku 2008 začleněná do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (železniční linky R5, S3, S53, S8 a S9). Na regionální trati 247 Břeclav – Lednice je sezónní turistický provoz.

Na katastru města se nachází i železniční stanice Hrušky

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Břeclav je také významnou silniční křižovatkou; kolem města vede dálnice D2 (BrnoBratislava, E65), která se tu kříží na exitu 48 se silnicí I/55 (OlomoucHodonín – Břeclav – hraniční přechod Poštorná/Reintal do Rakouska). Na ní se v Poštorné napojuje silnice I/40 z Mikulova. Do exitu 48 je napojena i silnice II/425 od Hustopečí, která dále pokračuje z Břeclavi na Lanžhot. Územím města prochází i silnice III. třídy:

  • III/00221 Břeclav – Ladná
  • III/05528 k železniční stanici Hrušky
  • III/05529 Poštorná – hraniční přechod – (Bernardshal)
  • III/41417 Poštorná – Charv. Nová ves – Lednice
  • III/4231 ze silnice II/425 na Moravský Žižkov

Současná dopravní situace v Břeclavi je problematická, především z důvodu existence jediné silniční komunikace pro dopravu mezi místními částmi i pro tranzit. Výstavbu jakéhokoli alternativního spojení ztěžuje náročný lužní terén v bezprostředním okolí zástavby, stavbu obchvatu navíc dlouholeté spory o vedení dálničního spojení Brna a Vídně (přes Břeclav v. přes Mikulov).

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Městská autobusová doprava v Břeclavi.

V Břeclavi provozuje Bors Břeclav a. s. 9 linek městské autobusové dopravy, od roku 2008 začleněných do IDS JMK (jako linky 561 až 569).

Říční doprava[editovat | editovat zdroj]

V první dekádě 21. století se v Břeclavi rozvíjela turistická lodní doprava po řece Dyji. Vedle linek na Janův hrad a Pohansko byla roku 2009 zavedena i "městská linka" mezi Starou Břeclaví a stavidlem u Poštorné. V současnosti (2011) je v provozu pouze linka Břeclav – Janův hrad.

Věznice Břeclav[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Věznice Břeclav.

Věznice Břeclav působí jako samostatný vězeňský objekt od 1. ledna 1997 a trvale se do ní umisťují pouze muži. Do roku 2005 byla věznicí vazební, výkon vazby zajišťovala pro Břeclavsko, Hodonínsko, Uherskohradišťsko a Zlínsko. Oddělení pro výkon trestu odnětí svobody sloužilo pro odsouzené zařazené v dozoru. K 1. lednu 2006 se v rámci reprofilace z vazební věznice stala věznice pro odsouzené muže zařazené do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem a s ostrahou.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-12-16]. S. 91. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 253.  
  3. fyzmatik.pise.cz - Břeclavská věž OTIS
  4. Edgar Dutka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kordiovský, Emil – Klanicová Evženie (eds.): Město Břeclav. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]