Jan Skácel
| Jan Skácel | |
 Podpis Jana Skácela |
|
| Narození | 7. února 1922 Vnorovy |
|---|---|
| Úmrtí | 7. listopadu 1989 Brno |
Jan Skácel (7. února 1922, Vnorovy – 7. listopadu 1989, Brno) byl moravský[1][2][3][4] básník, prozaik a autor poezie pro děti.
Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku.
Po druhé světové válce vystudoval filosofii na Masarykově universitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v r. 1954 přešel do literární redakce rozhlasu v Brně, kde zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury).
V roce 1969 byl Host do domu zakázán a J. Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a exilové literatuře.
Od roku 1981 směla jeho díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském Bloku. Vychází sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracuje i s divadlem. V roce 1989 umírá na rozedmu plic a posmrtně vychází sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň.
Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna.
Obsah |
Dílo [editovat]
Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených.
- spíše jednoduché, krátké obraty, někdy jen čtyřverší
- poezie inspirována moravským folklórem, nelze vyloučit i vliv tradiční čínské poetiky
- častá témata : venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, oproštění od moderního světa, chaosu
- básník ticha a pokory, připomíná tvorbu Halase a Reynka
- báseň obsahující i tajemství, které by mělo být podle Skácela součástí básně
Básnické sbírky [editovat]
- Kolik příležitostí má růže – 1957, zabývá se tématy reality
- Co zbylo z anděla – 1960, lyrické básně
- Hodina mezi psem a vlkem – 1962
- Smuténka – 1965
- Vítr jménem Jaromír: 3 knihy veršů – 1966, souborné vydání tří prvních autorových sbírek, tj. sbírek Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem. Kresby Jiří Trnka
- Metličky – 1968
- Chyba broskví – 1975, stokrát čtyři verše
- Dávné proso – 1981
- Naděje s bukovými křídly – 1983, dvě knihy veršů: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška
- Odlévání do ztraceného vosku – 1984
- Kdo pije potmě víno – 1988, poslední autorovo dílo
- Noc s Věstonickou Venuší – 1990, výbor jeho milostných veršů
- A znovu láska – 1991, posmrtně
- Stracholam – 1993, výbor poezie
- Květy z nahořklého dřeva – 2000, výbor poezie
- Kdo učil mlčet kámen – 2001, výbor poezie
- Oříšky pro černého papouška – 2005, bibliofilní vydání, vydáno při příležitosti životního jubilea Boženy Skácelové
- Překrásná je nepotřeba nářku – 2006, výbor poezie
- Zlé laně odcházejí k ránu – 2007, výbor poezie
- Doteky – 2007, výbor poezie
Próza [editovat]
Pro děti [editovat]
- Jak šel brousek na vandr – 1961
- Pohádka o velkém samovaru – 1961
- Uspávanky – 1983, cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním, ilustrace Ota Janeček
- Kam odešly laně – 1985, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky hrajících si dětí
- Proč ten ptáček z větve nespadne – 1988, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky zvířat
- O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla – 1998, z autorovy pozůstalosti k vydání připravil J. Opelík
- Pohádky z Valašského království – 2006 (2. vyd.), převyprávěné pohádky, které sesbíral B. M. Kulda, původně vyšly pod jménem B. Stárkové
Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu.
Ukázky z díla [editovat]
- (45)
- stíny se dlouží vítr v polích stárne
- je příliš ticho začíná se hra
- na slepou bábu v sladkost upadáme
- a chyba broskví by nás zabila
(45. čtyřverší ze sbírky Chyba broskví)
- Jaro je tak křehké
- až se světlo láme pomalu
- slimáčími růžky
(Stopadesátý sonet o jaru)
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
Literatura [editovat]
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. s. 558–560.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. s. 130.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Jan Skácel v České bibliografické databázi
- Jan Skácel Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Jan Skácel ve Slovníku české literatury po roce 1945
