Kyjov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v okrese Hodonín. Další významy jsou uvedeny v článku Kyjov (rozcestník).
Kyjov
Masarykovo náměstí

Masarykovo náměstí

znak obce Kyjovvlajka obce Kyjovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0645 586307
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Hodonín (CZ0645)
obec s rozšířenou působností: Kyjov
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 29,88 km²
počet obyvatel: 11 448 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 192 m
PSČ: 697 01
zákl. sídelní jednotky: 13
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Město Kyjov
Masarykovo náměstí 30/1
69701 Kyjov 1
starosta / starostka: Mgr. František Lukl
Oficiální web: http://www.mestokyjov.cz
E-mail: urad@mukyjov.cz

Kyjov
Red pog.png
Kyjov
Kyjov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kyjov (německy Gaya)[2] je město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji na řece Kyjovce, 25 km jihozápadně od Uherského Hradiště. Je obklopeno Kyjovskou pahorkatinou, severně od města se rozprostírá pohoří Chřiby. V roce 2014 zde žilo téměř 11 500 obyvatel. Město je centrem folklórního regionu Kyjovské Dolňácko a každé čtyři roky zde probíhá národopisná slavnost Slovácký rok.

Název a znak[editovat | editovat zdroj]

Městský znak na domě č. 385 v Riegrově ulici

Název města se odvozuje od osobního jména Kyj. Muž jménem Kyj mohl mít Kyjov ve vlastnictví. Toto osobní jméno bylo poměrně rozšířeno ve slovanské oblasti.[3]

Ve znaku má město pravou paži držící kyj na modrém poli. Počet suků na kyji bývá od tří do pěti, převážně však čtyři. V 17. století se ke znaku přidával anděl jako štítonoš a okolo roku 1800 šachovaná orlice. Ke znaku však anděl či orlice nepatří a šlo pouze o ryteckou ozdobu pečeti. Barvy znaku jsou modrá a bílá. Modrá je použita podle znaku z rejstříku kožešnického a kloboučnického cechu z 18. století. Existuje i varianta městského znaku z roku 1727 s červenou podkladovou barvou.[4]

Původ znaku není doložen. Poprvé se objevuje na pečeti v roce 1526. V literatuře se vyskytuje úvaha, že kyj je spíše ostrev, která se objevuje ve znaku pánů z Lichtenburku. Půta z Lichtenburku byl však v Kyjově pouze dva roky (1480–1482). Kyj, kterou drží chráněné rameno, je spíše mluvícím znamením. Dokládají to starší pečeti, na kterých kyj nemá podobu ostrve.[5]

V Moravském zemském archivu v Brně je dochován jediný otisk městské pečeti z roku 1562. Je na něm vyobrazena městská brána se dvěma věžemi, latinským nápisem SIGILLVM CIVITATIS GAYENSIS a mezi věžemi je umístěno písmeno G. Tuto pečeť nechal vyhotovit první kyjovský primátor Václav st. Bzenecký, ovšem později se nepoužívala.[6]

Vlajku město získalo na základě rozhodnutí Výboru pro vědu, vzdělání a kulturu České národní rady číslo 457 ze dne 11. července 1991.[7] Na modré vlajce je zobrazena stříbrná obrněná paže bez rukavice, která drží vztyčený kyj hnědé barvy se čtyřmi velkými suky.

Lidová pověst vypráví o napadení kyjovské osady ve chvíli, kdy obyvatelé budovali obrannou palisádu z dubových kmenů. Před útočníky od východu se neozbrojení osadníci úspěšně ubránili dubovými kyji, které zbyly z opracovaných dubových kůlů. Tak měl údajně vzniknout název osady a do znaku se dostal dubový kyj.[8] Ve skutečnosti byly valy a palisády budovány až po roce 1284, kdy premonstrátský opat Budiš vymohl od krále Václava II. povolení k opevnění měst a městeček v majetku kláštera Hradisko, kterému patřil i Kyjov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší vyobrazení Kyjova z roku 1727

Archeologický nález z roku 2010 dokládá 1 km jihozápadně od dnešního náměstí jedno z nejvýznamnějších center germánského kmene Langobardů ve střední Evropě v 6. století. Nález pozůstatků langobardské osady významně změnil dosavadní znalosti o pohybu Langobardů během stěhování národů.[9][10][11][12]

V první písemné zmínce z roku 1126 se Kyjov připomíná jako trhová ves, kterou kníže Václav Jindřich Olomoucký daroval benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce.[13] Stalo se tak na památku Václavova strýce Oty II. Olomouckého, který 18. února 1126 zahynul v bitvě u Chlumce. Klášter Hradisko brzy přešel do rukou premonstrátů a v 2. polovině 12. století za opata Michala byl na kyjovském návrší postaven kamenný kostel sv. Martina. V přímé správě kláštera byl Kyjov nejdéle do roku 1382. Pak jej začal pronajímat nižší šlechtě. Král Vladislav Jagellonský povýšil Kyjov privilegiem z 7. června 1515 na město a udělil mu právo pečetit červeným voskem. V husitském období se město hlásilo k utrakvismu. V srpnu 1431 ho dobyl rakouský markrabě Albrecht II. Habsburský a podle kronikáře Bartoška z Drahonic zde nechal popravit okolo 50 kyjovských obyvatel.

Premonstrátský klášter v roce 1539 po více než 400 letech prodal město Janu Kunovi z Kunštátu. Jeho synové Kyjov prodali 7. ledna 1548 Janu Kropáčovi z Nevědomí a na Litenčicích za 9 000 zlatých. Kyjovští poddaní s tím nebyli spokojeni. 11. května 1548 vyslali deputaci vedenou kyjovským měšťanem Václavem starším Bzeneckým k císaři Ferdinandu I. Habsburskému do Augsburgu, který tam pobýval na Říšském sněmu. Císař pak 18. srpna 1548 ve Vídni vydal listinu, v níž městu slibuje, že Kyjov už nebude zastaven ani prodán. Stal se komorním městem, často nesprávně označované královským městem. Nastala doba rozkvětu, v letech 1561–1562 byla na náměstí postavena renesanční radnice s věží, tři městské brány, roku 1577 koupilo město ves Vřesovice a 1666 ves Kelčany.

V 17. století Kyjov trpěl válečnými událostmi. 15. června 1605 bylo město s okolními vesnicemi vyrabováno a vypáleno při nájezdu tlup sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje, což mělo po mnoho následujících let vliv na jeho rozvoj. Během Českého stavovského povstání při obraně Kyjova proti vojsku Jindřicha Dampierre zahynulo přes 150 obyvatel, nakonec se mu však 8. října 1619 vzdalo. V říjnu 1623 bylo město zpustošeno vpádem vojska Gabriela Betlena a 250 obyvatel bylo zajato a odvlečeno. Roku 1638 celý Kyjov vyhořel. V letech 1710–1784 ve městě působili kapucíni, kteří zde z odkazu knížete Jana Adama z Lichtenštejna vybudovali současný farní kostel a malý klášter. V roce 1760 zde piaristé založili nižší latinské gymnázium.

Průmyslník Hugo Salm-Reifferscheidt v roce 1844 v Kyjově otevřel lignitové doly a tím začalo budování průmyslu ve městě. Roku 1858 založil i sklárnu, která zanikla po požáru v roce 1878. O pět let později sklárnu znovu zakládá Samuel Reich s pomocí bratra Solomona. (V současné době je sklárna nejvýznamnějším průmyslovým podnikem v Kyjově.) V průběhu 2. poloviny 19. století se rozvíjel spolkový život. Vznikl Čtenářsky spolek (1864) a tělovýchovná jednota Sokol (1871). Při obecních volbách v roce 1896 bylo zvoleno české zastupitelstvo a prvním českým starostou se stal JUDr. Josef Galusek.

Ve 20. století se ke Kyjovu připojily dříve samostatné obce Nětčice (1946), Boršov (1960) a Bohuslavice (1980), které dnes tvoří místní části. Začala výstavba sídlišť a i v současné době se zástavba města rozšiřuje.[14]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Kyjov se nachází v severní části okresu Hodonín, který leží v jihovýchodní části Jihomoravského kraje. Od krajského města Brna je vzdálen 43 km jihovýchodním směrem a 18 km severně od okresního Hodonína. Město se skládá celkem ze čtyř samostatných katastrů, neboť v letech 1946–1980 se k němu od severu postupně připojily tři obce. Katastr původního města má 753,73 ha, místní část a dříve samostatná obec Nětčice 227,98 ha, Boršov 334,09 ha a Bohuslavice 1671,74 ha, celkem 29,88 km². Město má 72 pojmenovaných ulic.[15] V místní části Bohuslavice nejsou ulice pojmenovány.

Severní hranice katastru je zároveň hranicí Jihomoravského a Zlínského kraje, případně hodonínského a kroměřížského okresu. Kyjov zde sousedí s městem Koryčany, resp. místní část Kyjova Bohuslavice sousedí s místní částí Koryčan Jestřabice. Další sousední obce se již nachází v okrese Hodonín a dle směru hodinových ručiček to jsou: Čeložnice, Kostelec, Vlkoš, Skoronice, Svatobořice-Mistřín, Sobůlky, Bukovany, Nechvalín a Mouchnice.

Centrum města leží v údolí řeky Kyjovky na jejím levém břehu ve výšce 190 m n. m. Nejvyšší bod města je chřibský kopec Lenivá hora v části Bohuslavice s výškou 462,7 m n. m. Nejvyšší místo původního Kyjova (katastrálního území Kyjov) je východně od centra ve výšce 257 m n. m. u kaple sv. Rocha a silnice I/54. V nejnižším bodě 183 m n. m., jižně od města, řeka Kyjovka opouští katastr.

Krajina severně od města je kopcovitá, tvoří zde podhůří Chřibů a jednotlivé vesnice zde mají v řádu několik set obyvatel. Území Bohuslavic už z velké části leží v Chřibech. Jižním směrem je terén zvlněný a oblast je intenzivněji zemědělsky využívaná. Obce zde mají okolo 1 000 – 3 500 obyvatel. Z města je severním směrem dobře viditelný hřeben Chřibů s kopcem Bradlo (543 m n. m.), jihovýchodně hřeben Bílých Karpat s horou Velká Javořina (970 m n. m.) a za dobré viditelnosti jihozápadním směrem Pavlovské vrchy (549 m n. m.). 5 km západně od města se nachází nejvyšší kopec Kyjovské pahorkatiny Babí lom (417 m n. m.) s vysílačem Českých radiokomunikací, místními nazývaný Strážovský kopec.

Památný strom lípa velkolistá na Nádražní ulici

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území patří do povodí Dyje a je součástí úmoří Černého moře. Z údolí mezi Ždánickým lesem a Chřibami protéká městem ze severu na jih řeka Kyjovka. Pramení v chřibské obci Staré Hutě pod vrcholem kopce Vlčák ve výšce 560 m n. m. Kyjov leží na jejím 54. říčním kilometru. V roce 2012 bylo její koryto na území města vyčištěno a zpevněno kamenem.[16] V letech 1953–1958 byla na jejím horním toku vybudována vodní nádrž Koryčany s kapacitou 25 milionů m³ vody[17], která se stala jedním ze zdrojů pitné vody pro město. Na katastru města má Kyjovka tři levostranné přítoky. Před Bohuslavicemi se do ní vlévá Kratinka, která je dlouhá 6,4 km a pramení v Chřibech pod kopcem Velká Ostrá (532 m n. m.). Pramen upravený pro turisty má název Železňák. Na Kratince byla v Jestřabicích vybudována malá vodní nádrž Trdliště. Na hranicích Bohuslavic a Boršova do Kyjovky vtéká Bohuslavický potok, dlouhý 4,3 km a pramenící pod Lenivou Horou v Bohuslavicích. V Nětčicích se pak vlévá potok Malšinka, dlouhý 5,6 km a pramenící v Čeložnicích. Potok Bukovanka a Sobůlský potok tvoří část západní hranice katastru.

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 každý obyvatel Kyjova vytřídil v průměru 52,6 kg papíru a plastů. Kyjov byl vyhodnocen jako město, které nejlépe nakládá s tříděným odpadem mezi městy nad 10 000 obyvateli v kraji.[18] Od dubna 2013 obyvatelé třídí také bioodpad. V Kyjově sídlí firma EKOR, založená Sdružením obcí Severovýchod, která provozuje řízenou skládku v Těmicích, dotřiďovací linku na plasty a papír, dvě kompostárny a sběrné dvory. Zaměstnává přes 60 lidí. Město má vlastní čistírnu odpadních vod, místní část Bohuslavice na ni byla napojena v roce 2009.[19]

V Bohuslavicích se od roku 1992 nachází přírodní památka Bohuslavické stráně. Důvodem k jejímu vyhlášení byla ochrana teplomilných společenstev. Ve východní části Bohuslavic je od roku 2009 památný strom jeřáb oskeruše (nazývaný Hausnerova oskeruše) a na křižovatce ulic Nádražní a Dobrovského je od roku 2011 chráněna jako památný strom lípa velkolistá. Důležitým odpočinkovým místem je pro obyvatele městský park. Východně od centra s katastrem města u silnice II/422 sousedí malý les Chrast (nazývaný i Chrastí) v nadmořské výšce asi 200–250 m, u kterého začíná cyklostezka vedoucí přes Kelčany, Vlkoš a Skoronice zpět do jižní části Kyjova. Jsou zde tři chráněné lípy malolisté (zvané Kelčanské lípy). Majetkem města jsou i městské lesy v Chřibech. Mnoho obyvatel má chaty v rekreačních oblastech Kameňák a Zavadilka v katastru obce Moravany v Chřibech, které si zde budovali už v době první republiky. V okolí města se nachází přírodní parky Chřiby a Ždánický les, případně Bzenecká doubrava a chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[20]
Rok Počet obyvatel Počet domů
1771 450 -
1869 5 185 801
1880 5 564 833
1890 6 079 874
1900 6 819 932
1910 7 397 1079
1921 7 265 1225
1930 7 299 1455
1950 7 644 1706
1961 9 081 1755
1970 10 792 1844
1980 12 632 1903
1991 12 920 2135
2001 12 413 2229
2010 11 742 -

V roce 2014 žilo v Kyjově téměř 11 500 obyvatel a bylo tak po okresních městech největším sídlem v Jihomoravském kraji. Kyjovské obyvatelstvo tvoří 7,4 % populace okresu a 1 % populace kraje. Průměrný věk činil 43,7 let. Dle sčítání lidu v roce 2011 v místní části Kyjov žilo 8 326 (72,6 %) obyvatel, v Nětčicích 1 807 (15,8 %), v Boršově 683 (6 %) a v Bohuslavicích 646 (5,6 %).[21] Kyjovští Židé měli až do roku 1919 vlastní politickou obec. Ve 40. letech 20. století z města zmizela početná židovská i německá menšina. S budováním průmyslu a městských sídlišť po 2. světové válce se do města postupně stěhovalo obyvatelstvo z okolního venkova. V roce 2011 bylo ve městě 2 300 domů, z toho 1 967 rodinných. Bytů bylo 5 059, z toho 4 470 obydlených.[21] V posledních desetiletích počet obyvatel stále klesá.

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 se 5 431 obyvatel (47,4 %) obyvatel Kyjova hlásilo k české národnosti, 2 708 (23,6 %) k moravské, 87 (0,8 %) ke slovenské, 16 (0,1 %) k vietnamské a 7 k ukrajinské. 2 689 obyvatel (23,5 %) svou národnost neuvedlo.[22]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Mariánská pouť – věřící před kostelem Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 2011

V roce 2011 se 3 530 (30,8 %) obyvatel Kyjova označilo za věřící. 2 192 (19,1 %) obyvatel se hlásilo k Římskokatolické církvi, dále zde bylo 60 (0,5 %) evangelíků, 40 (0,3 %) československých husitů, 32 (0,3 %) Svědků Jehovových, 0,1 % adventistů. 3 025 (26,4 %) obyvatel se označilo jako bez náboženské víry a 4 907 (42,8 %) na otázku víry neodpovědělo.[22]

Kyjov je sídlem kyjovského děkanátu, který patří do olomoucké arcidiecéze. V děkanátu je 12 farností a v roce 2014 byl děkanem kyjovský farář Mgr. Vladimír Mrázek.[23] Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje stojí na Masarykově náměstí. Ve farnosti jsou ještě kaple sv. Josefa, sv. Rocha a kaple v Nětčicích. Bohuslavice s kostelem sv. Filipa a Jakuba jsou samostatná farnost v rámci hodonínského děkanátu a brněnské diecéze. Farnost spravuje jako administrátor excurrendo farář Mgr. František Alexa.

Modlitebna Českobratrské církve evangelické se nachází na Dobrovského ulici. Zdejší sbor vznikl v roce 1946, ovšem už v roce 1921 zde byla kazatelská stanice. Sbor má kazatelské stanice ve Bzenci a Veselí nad Moravou a patří do Východomoravského seniorátu. Farářkou byla Erika Petříčková.[24] Církev bratrská měla modlitebnu na Urbanově ulici. V roce 2014 byl kazatelem Mgr. Mirko Tichý.[25]

Církev československá husitská měla kostel na Seifertově náměstí. Zdejší sbor patřil do brněnské diecéze. V roce 2013 zde nebyl farář a sbor byl spravován farářkou Ivou Pospíšilovou z Uherského Brodu a kazatelkou Mgr. Janou Rapantovou.[26] Adventisté sedmého dne měli sídlo sboru na Svatoborské ulici a Svědkové Jehovovi nedávno postavili Sál království na Boršovské ulici. Nově zde působila Apoštolská církev, jejíž členové se scházeli v Obecním domě na Nětčické ulici a jejich mateřský sbor byl v Hodoníně.[27]

Téměř všichni kyjovští židé zahynuli za 2. světové války. V lednu roku 1943 byli z větší části transportováni do Uherského Brodu a odtud většinou do koncentračních táborů v Terezíně a Osvětimi. Židovská synagoga z let 1851–1852 byla v 60. letech 20. století zbourána. V roce 2002 byl na jejím místě u kulturního domu postaven pomník ve tvaru Davidovy hvězdy. Pomník podle návrhu brněnského architekta Jana Klenovského vytvořil sochař Nikos Armutidis. Židovský hřbitov také zanikl a v areálu kyjovské nemocnice je pomník se jmény Židů, kteří 2. světovou válku nepřežili.[28]

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Kyjova.
Městské zastupitelstvo 2010–2014
Sedmadvacítka nezávislých: 11 ČSSD KSČM ODS KDU-ČSL ZemanovciCircle frame.svg

Zastupitelstvo města má 27 členů a městská rada 9 členů. V zastupitelstvu pracují 3 výbory (finanční, pro regionální středisko mládeže a kontrolní). Městská rada má 12 komisí (bytová, prevence kriminality, pro občanské záležitosti, pro spolkovou činnost, pro zahraniční vztahy, výstavby a urbanismu, životního prostředí, kulturní, pro podporu podnikání a legislativní, sociální a zdravotní, sportovní, školská). Městský úřad má 12 odborů.

Voleb do zastupitelstva v říjnu 2010 se účastnilo 4 670 (49 %) voličů ve 12 volebních okrscích. Zvítězilo místní uskupení Sedmadvacítka nezávislých, které získalo 36,37 % hlasů a 11 mandátů v zastupitelstvu, dále ČSSD (18,55 %, 5 mandátů), KSČM (13,88 %, 4 mandáty), ODS (12,44 %, 3 mandáty), KDU-ČSL (11,06 %, 3 mandáty), Zemanovci (5,53 %, 1 mandát) a Moravané (2,51 %, bez mandátu).[29] Do městské rady zastupitelstvo zvolilo 5 členů Sedmadvacítky nezávislých, 2 členy ODS a 2 členy KDU-ČSL. Starostou byl znovu zvolen Mgr. František Lukl (Sedmadvacítka nezávislých), místostarostou Antonín Kuchař (Sedmadvacítka nezávislých).

Od roku 2003 je Kyjov obcí s rozšířenou působností, pod kterou patří obce s pověřeným obecním úřadem Bzenec a Ždánice. Pod správu Kyjova tak spadá 42 okolních obcí s více než 55 800 obyvateli včetně samotného města.

Je členem mikroregionu Babí lom a Sdružení obcí Severovýchod. Náleží do senátního obvodu č. 79 - Hodonín, za který byl v roce 2010 do Senátu zvolen Ing. Zdeněk Škromach. V letech 1850–1960 byl okresním městem a 1868–1948 sídlem soudního okresu. Mezi lety 1949–1960 byl součástí Gottwaldovského kraje.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kulturní život ve městě se koncem 19. století odehrával hlavně v městských spolcích, které se členily na české a německé. Spolky se scházely především v hostincích – české v hotelu Michálek, od roku 1874 i na Občanské Záložně (dnes pošta). V roce 1871 vznikla v Kyjově tělocvičná jednota Sokol a po vybudování sokolovny v roce 1926 se divadelní představení, přednášky a další akce odehrávaly i tam. Němci podobně využívali hotel U černého orla (v roce 1919 přejmenován na Slavii). Záložna a sokolovna byly centrem kultury až do roku 1973, kdy byl na náměstí postaven Dům kultury.

Folklor[editovat | editovat zdroj]

Významnou součástí kultury ve městě je folklór, reprezentovaný především národopisnou slavností Slovácký rok, která se poprvé konala v roce 1921 a od roku 1971 je pořádána každé čtyři roky. V ostatních letech probíhají v polovině srpna Kyjovské letní slavnosti spojené s dožínkami a mariánskou poutí. Vždy v listopadu jsou tradiční Martinské hody. Během roku se uskuteční několik dalších pravidelných folklorních akcí – fašank, Velikonoční beseda u cimbálu s koštem vín, stavění a kácení máje, Kateřinská zástěrková zábava, Vánoční beseda u cimbálu aj.[30]

V roce 1942 vznikl ve městě Slovácký krúžek, který dodnes působí pod názvem Slovácký soubor Kyjov.[31] Od roku 1947 zde hraje Cimbálová muzika Jury Petrů, od roku 1991 Cimbálová muzika Javor a od roku 1998 Cimbálová muzika Pavla Růžičky[32]. Od 60. let 20. století je zde mužský pěvecký sbor, později i ženský. V roce 1997 vznikl pěvecký sbor Tetky z Kyjova a pak další Tragačnice[33]. V roce 1976 v rámci Slováckého souboru vznikl dodnes působící Dětský národopisný soubor Kyjovánek[34] a v rámci Kyjovánku pak roku 2003 dětská Cimbálová muzika Friška[35][36]. Dechová hudba Gloria ve městě působí od roku 1994.

Součástí folklorní tradice je i kyjovský kroj.[37]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Vlastivědné muzeum v budově zámečku

Vlastivědné muzeum Kyjov sídlí v budově zámečku z poloviny 16. století na Palackého ulici. Kromě častých tematických výstav má stálou archeologickou, etnografickou a přírodovědnou expozici. Ve sbírkách je přes 40 000 předmětů. Součástí muzea je i knihovna, jejímž základem byla někdejší knihovna kyjovského piaristického gymnázia.[38] Dnes obsahuje přes 15 000 svazků, z toho téměř 1 400 starých tisků. Nejstarší tisky pochází z 15.–18. století.

V roce 1904 byl pověřen profesor kyjovského gymnázia Jan Kučera uspořádáním městského archivu. Sbírka byla umístěna na městském úřadu, ale v roce 1911 vzhledem k jejímu růstu byla přemístěna do chudobince Dominika Jurovského (dnes Základní umělecká škola). Roku 1913 byl Jan Kučera jmenován správcem muzea i archivu. V roce 1926 se správcem muzea stal profesor Ludvík Kalus a během dvou let se mu podařilo sbírky přemístit do budovy zámečku. Jako správce zde působil do roku 1955 a poté jako vedoucí muzejní knihovny a konzervátor. Od roku 1964 je muzeum pobočkou Okresního muzea v Hodoníně, dnes Masarykova muzea v Hodoníně. V roce 2010 získalo novou přístavbu, kde jsou umístěny depozitáře, konzervátorská dílna, knihovna a pracovny odborných pracovníků a také víceúčelový sál pro přednášky a jiné akce.

Muzeum Stavědlo vzniklo v roce 2012 v nevyužívané budově u železničního přejezdu v Nětčicích. Stálá expozice se věnuje nádraží v Kyjově a nejbližším stanicím na Vlárské dráze. Muzeum se otevírá příležitostně nebo po dohodě.[39]

Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Čtenářský spolek v Kyjově byl založen 8. prosince 1864 a roku 1881 otevřel vlastní knihovnu. Dne 28. srpna 1881 se také v hotelu Michálek hrálo ve městě první české divadelní představení, jehož výtěžek šel na podporu místního čtenářského spolku. Spolek nejdříve sídlil na náměstí v domě č. 11, po vybudování Záložny (dnes pošta) se přesunul sem. V roce 1956 se knihovna přestěhovala do přízemí bývalého hotelu Michálek (Komenského 49) a 2. září 1988 získala vlastní novou budovu na Komenského ulici. V roce 2013 vlastnila kolem 52 900 svazků, v čítárně bylo k dispozici 125 periodik.

Má oddělení pro dospělé, pro děti a dorost, čítárnu a pobočku v místní části Bohuslavice. V budově je také zázemí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jejichž knihovna obsahuje knihy v brailleově písmu a mohou zprostředkovat zapůjčení audioknih z Knihovny K. E. Macana. V rámci knihovny působí od roku 2010 i Centrum Svazu neslyšících a nedoslýchavých.

V knihovně je zdarma k dispozici počítač s internetem a připojení Wi-Fi. Katalog knih je zpracován v knihovním systému LANius a je přístupný on-line.[40] V září 2013 byl zpřístupněn i jako mobilní aplikace.[41]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Jako první galerie ve městě vznikla v roce 1991 Galerie Doma ve Svatoborské ulici v rodinném domě manželů Ježových. Městským úřadem je od roku 2002 spravována Radniční galerie v přístavbě radnice. V bývalém mlýně v Bohuslavicích v roce 2006 vznikl prostor pro výstavy, setkávání, obchod s drobnými řemeslnými výrobky, divadlo a podobné akce nazvaný Art mlýn Bohuslavice. Koná se v něm divadelní festival Mezi smrky.[42] Od roku 2006 pořádá výstavy Galerie ve škole na základní škole J. A. Komenského na Seifertově náměstí. Nejmladší je ve městě Galerie Čajovna v prostorách Domu kultury. V roce 2009 vznikla jako kombinace čajovny, galerie a prodejny.

Kina[editovat | editovat zdroj]

První kino ve městě s názvem Urania bylo v tehdejším hotelu Michálek, dnes naproti pošty, do kterého se vcházelo z Dobrovského ulice. (Později byl prostor využit pro loutkové divadlo.) V roce 1926 bylo přemístěno do nově postavené sokolovny a roku 1948 přejmenováno na Kino Svět. 24. října 1931 zde byl poprvé promítán zvukový filmOn a jeho sestra režiséra Martina Friče. Druhé kino bylo zřízeno v Lidovém domě, od roku 1948 nazývané Kino Oko. V roce 1970 bylo rekonstruováno a zřízeno zde současné kino Panorama. V roce 1960 bylo vybudováno letní kino v sousedství městského parku s kapacitou 2 000 míst a dodnes slouží k promítání, koncertům a jiným společenským akcím. Po výstavbě Domu kultury byl jeho divadelní sál používán i k promítání filmů, což bylo označováno jako Kino Odborů. Asi na konci 80. let však bylo zrušeno.

Kino Panorama s kapacitou 424 míst bylo otevřeno 20. listopadu 1970 a vzhledem k možnostem promítat zde širokoúhlé 70 mm filmy (odtud název kina), stalo se jedním z nejmodernějších v kraji. Je členem organizace Europa Cinemas, sítě evropských kin zaměřených na evropský film. V roce 2008 se pro nízkou návštěvnost uvažovalo o jeho přemístění do Domu kultury[43], ale o dva roky později bylo rozhodnuto o dalším provozu a provedena digitalizace. Je možné v něm možné promítat ve formátu 3D a plánují se další investice do sedadel, podlahy a klimatizace.[44]

Kulturní dům[editovat | editovat zdroj]

Na místě bývalé synagogy, v těsné blízkosti radnice, byl v roce 1973 postaven Kulturní dům. Otevřen byl 17. listopadu divadelní hrou Strakonický dudák. V Domě kultury je divadelní sál s kapacitou 334 míst, estrádní sál (400–500 míst), loutkový sál, výstavní prostory a restaurace. Dnes zde sídlí i Galerie Čajovna. V roce 2013 byl celý dům rekonstruován.[45]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

V Kyjově působí Kruh přátel hudby. Od roku 1996 se ve městě pravidelně koná mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae a od stejného roku vždy v srpnu probíhá Žalmanův folkový Kyjov. Působí zde i dětský pěvecký sbor Modráčci (v roce 1981 založil učitel Eduard Cvrkal), country kapela Návrat a od roku 2007 hudební skupina Helemese. Pobočky České křesťanské akademie a Moravsko-slezské křesťanské akademie jsou zaměřeny především na přednáškovou činnost. V roce 1957 byla astronomickým kroužkem u silnice do Vlkoše vybudována hvězdárna, ale v 70. letech byla zbourána, aby byl získán prostor pro výstavbu garáží. Městem jsou každý měsíc vydávány Kyjovské noviny, které občané dostávají zdarma. V roce 2014 vycházely v nákladu 5 100 ks. Dění ve městě mapuje i Televize Slovácko.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlakové nádraží v Kyjově

Městem prochází železniční trať č. 340, zvaná také Vlárská dráha, z Brna do Uherského Hradiště. Železnice z Kyjova do Bzence byla dána do provozu 20. července 1884, z Brna do Kyjova pak 10. října 1887. Železniční trať obchází město po jeho západním a jižním okraji. První vlak se třemi vozy do Kyjova údajně přijel 16. září 1887.[46] Budova železniční stanice z roku 1887 byla v roce 2011 rekonstruována.[47] V roce 2014 ve stanici zastavují spěšné vlaky s přímým spojením do Brna, Slavkova u Brna, Bučovic, Nesovic, Nemotic, Vracova, Bzence, Veselí nad Moravou, Uherského Ostrohu, Ostrožské Nové Vsi, Kunovic, Uherského Hradiště a Starého Města u Uherského Hradiště. Místní část Bohuslavice má vlastní železniční stanici s názvem Bohuslavice u Kyjova a v jižní části města u šroubáren je železniční zastávka.

Mezi Kyjovem a Mutěnicemi byla od 2. června 1900 provozována doprava na trati č. 257. Do roku 1923 měla tato trať v Kyjově i své vlastní nádraží. 12. prosince 2004 zde byla doprava ukončena a 30. dubna 2009 byla trať úředně zrušena.[48] Kyjov tak ztratil přímé železniční spojení s okresním městem Hodonín. V roce 2012 byla trať přebudována na cyklostezku.[49]

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Autobusové spojení Kyjova s okolními obcemi postupně vznikalo za první republiky. Koncese na autobusovou dopravu udělovala městská rada. V roce 1927 se v kyjovské kronice udává spoj do Archlebova (2x denně), Hovoran, Ždánic, Osvětiman, Žeravic a Milotic. V roce 1928 přibylo spojení se Stupavou, Čeložnicemi, Moravanami, Hýslemi, Medlovicemi a Újezdcem. Od roku 1959 je zde provozována městská autobusová doprava. Stanoviště autobusů bývalo na kyjovském náměstí, od 19. července 1976 je v provozu autobusové nádraží na ulici Nerudova. Od 5. ledna 1998 je součástí nádraží odbavovací hala s čekárnou a sociálním zařízením. Vzhledem k vzdálenosti mezi autobusovým a vlakovým nádražím (asi 1,2 km) byl v roce 2010 u vlakového nádraží vybudován přestupní terminál.[50][51]

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Kyjov leží na křižovatce silnic I/54, II/432 a II/422. V roce 1965 byl v Kyjově na silnici I/54 vybudován nadjezd přes železniční trať a tak podstatně zjednodušen průjezd městem. Od roku 1987 jezdí automobily po obchvat mezi silnicemi I/54 a II/432 v západní části města, čímž došlo k ulehčení dopravy v centru. Podle celostátního sčítání dopravy projelo v roce 2010 přes nadjezd v průměru 12 891 vozidel denně (z toho 10 994 osobních, 1 771 těžkých nákladních a 126 jednostopých motorových vozidel). Po obchvatu projelo celkem 3 991 vozidel denně.[52]

Letiště[editovat | editovat zdroj]

U silnice mezi Kyjovem a Miloticemi, 3 km jižně od města, bylo v roce 1951 vybudováno veřejné vnitrostátní letiště Kyjov s travnatou přistávací dráhou. Je provozováno občanským sdružením Aeroklub Kyjov.

Cyklistika a pěší trasy[editovat | editovat zdroj]

Cyklostezka Kyjov – Mutěnice

Z města vede jedna cyklostezka do Skoronic (1 km) a druhá do Mutěnic (14 km) přes Svatobořice-Mistřín a Dubňany po náspu bývalé železniční trati.[53][54] V roce 2014 město plánuje výstavbu cyklostezky, která podél železniční trati propojí místní části Nětčice a Bohuslavice.[55] V dalších letech by její výstavba měla pokračovat severně údolím Kyjovky přes Haluzice (rekreační oblast u Jestřabic) a Nemotice do Mouchnic v délce necelých 10 km. Pro cyklisty tak má vzniknout spojení z města do Chřibů a na četné lesní asfaltové cesty ve Ždánickém lese.[56][57] Kyjovem prochází dvě cyklotrasy – Moravská vinná stezka (č. 412)[58] a Kyjovská vinařská stezka[59]. V nejbližších letech by město chtělo vybudovat hipostezku.[60]

Žlutě značená turistická trasa spojuje Kyjov s Čeložnicemi (5,3 km), Chřiby a Koryčany (13 km) nebo na druhou stranu Sobůlkami (5,6 km) a Strážovským kopcem (8 km). V roce 2005 byla zřízena naučná stezka Kyjov v délce necelých 17 km, na které je umístěno 9 informačních panelů.[61] V roce 2014 se plánuje její přebudování a zkrácení.[62] V dubnu 2014 otevřel kyjovský Český svaz včelařů ve spolupráci se sdružením Kyjovské Slovácko v pohybu včelařskou naučnou stezku v Bohuslavicích, která bude navazovat na novou cyklostezku. Na necelých 2 km je 10 informačních tabulí a dvě odpočinková místa.[63] [64]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Radnice
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kyjově.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Na Masarykově náměstí je 7 měšťanských domů chráněno jako kulturní památka. Jsou to domy č. 7, 9, 11, 13, 14, 16 a 33 a také budova římskokatolické fary na Palackého ulici.

Městský park[editovat | editovat zdroj]

Městský park byl založen 400 m severovýchodně od centra města v letech 1872–1873. Roku 1899 zakoupil stavitel, zemský poslanec a místní mecenáš Václav Paterna (1839–1902) pozemky pro další rozšíření parku, k němuž došlo v roce 1924. Na výběr stromů k výsadbě měl vliv i přírodovědec Josef Klvaňa, který byl v letech 1898–1919 ředitelem kyjovského gymnázia.[66]

Stojí zde pomník Svatopluka Čecha. V prosinci 1949 byl u vchodu do parku postaven pomník Josifa Stalina u příležitosti jeho 70. narozenin. Pomník navrhl akademický sochař Julius Pelikán, který byl za 2. světové války vězněn v internačním táboře v sousedních Svatobořicích. Celý park se měl jmenovat Stalinovy sady, ale mezi místními se název neujal. Pomník byl odstraněn v roce 1990.[67] Roku 1953 byla v parku vybudována požární nádrž. V roce 1961 byly do nádrže nasazeny okrasné ryby, lekníny a vybudovány vodotrysky. Postupně nádrž chátrala a roku 1999 byla zasypána. Na jejím místě vzniklo dětské hřiště. Středem parku tekl ze severu na jih mlýnský náhon, který park dělil na starou (západní) a novou (východní) část, resp. starý a nový park. Asi na konci 60. let 20. století byl náhon zasypán a dnes na jeho místě vede cesta pro pěší i cyklisty. V letech 2010–2011 prošel park rozsáhlou revitalizací. Slouží i k pořádání kulturních akcí, dříve např. divadelního festivalu Mezi Smrky nebo každoročního Dne koně[68] .

V roce 2014 v parku mimo jiné rostly stromy platan javorolistý, borovice vejmutovka, buk lesní, douglaska tisolistá, dřezovec trojtrnný, dub letní, lípa malolistá, jírovec maďal, jasan ztepilý, javor mléč, habr obecný, jilm habrolistý, vrba bílá, kaštanovník setý, katalpa (Catalpa bignonioides), borovice černá, ořešák černý, javor babyka, bříza bělokorá, líska obecná, líska turecká, liliovník tulipánokvětý.

Funkcionalistické vily[editovat | editovat zdroj]

V období první republiky bylo ve městě postaveno několik funkcionalistických vil[69], které v pozdější době byly často přestavovány a do značné míry ztratily svůj původní charakter.[70] Dnes proto nemají statut kulturní památky. Mezi významné stavby patří:

  • Rodinný dům s lékárnou Otakara Svačiny na ulici Komenského č. 758. Vilu si nechal postavit člen hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a podporovatel umění Otakar Svačina v letech 1927–1928 od architekta Ludvíka Hilgerta, kyjovského rodáka a žáka Jože Plečnika.[71]
  • Rodinný dům Marie a Metoděje Součkových v ulici U Parku č. 805. Dům postavil architekt a kyjovský rodák Josef Polášek pro učitele hudby, sběratele umění a spolumajitele strojírny v Kyjově Metoděje Součka v letech 1929–1930. Součástí domu byla i obrazová galerie. Josef Polášek stavbu navrhl po studijní cestě po Holandsku, kde se inspiroval vlastním domem architekta a výtvarníka Henka Wegerifa (1888–1963) u Haagu. Vila byla přestavěna v letech 1969–1971.[72]
  • Rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových v ulici Boženy Němcové č. 833. Dům postavil v letech 1931–1932 architekt a kyjovský rodák Bohumil Tureček pro majitele kyjovské octárny a významného člena kyjovské Židovské náboženské obce Arnošta Hayeka (1895–1944). Arnošt Hayek zemřel v koncentračním táboře Terezín, jeho manželka a dcera Sylva zahynuly v koncentračním táboře Osvětim. Dům se stal majetkem státu a byl postupně přestavován.[73]
  • Vila Rajmunda Neumayera v ulici Svatopluka Čecha č. 886. Architekt Bohumil Tureček ji postavil v letech 1931–1933 pro advokáta Rajmunda Neumayera, ředitele kyjovské sklárny a člena obecní rady. Před rokem 1989 vila sloužila jako Mateřská škola. Po roce 2000 prošla rozsáhlou přestavbou.[74]
  • Rodinný dům Anny a Josefa Jakerleových na ulici Svatopluka Čecha č. 896. Dům od architekta Josefa Poláška nechal postavit člen městského zastupitelstva a správní rady kyjovského pivovaru Josefa Jakerle v letech 1933–1934. Do stavby byl začleněn i mlýnský náhon, který do 60. let 20. století tekl přes pozemek. V roce 2004 byl objekt přestavěn na bytový dům.[75]
  • Vila Gabriely a Vladimíra Dunděrových na ulici Komenského č. 616. Kyjovský architekt Josef Polášek postavil vilu v letech 1936–1937 pro lékaře Vladimíra Dunděru (1903–1942). Vladimír Dunděra s manželkou byli popraveni nacisty v brněnských Kounicových kolejích za spolupráci s odbojem. Dům byl konfiskován, v 50. letech přestavěn a sloužil např. jako dětská poliklinika. Po roce 1989 byl navrácen dědicům a je využíván ke komerčním účelům.[76]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Josefa Klvani na budově Klvaňova gymnázia v Kyjově. Autor Václav Adolf Kovanič

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1998 město Kyjov postupně uzavřelo smlouvu o partnerství a spolupráci se šesti partnerskými městy v Evropě:[81]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-06-02]. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 399.  
  3. HURT, Rudolf. Kyjovsko. Brno : Musejní spolek v Brně a historické oddělení Moravského muzea v Brně ve spolupráci s Okresním muzeem v Hodoníně, 1970. 537 s. Kapitola Kyjov – I. Nejstarší dějiny Kyjova, s. 271. (česky) 
  4. Kyjov. Kyjov : Město Kyjov, 1994. 80 s. Kapitola Dějiny Kyjova, s. 7. (česky) 
  5. ČAREK, Jiří. Městské znaky v českých zemích. [s.l.] : Academia, 1985. (česky) 
  6. HLAVINKA, Karel. O starém Kyjově. Kyjov : Okresní osvětová rada v Kyjově, 1947. Kapitola III. Kyjov městem komorním – Doba Václava Bzeneckého st. – Rozkvět města 1548-1605. (česky) 
  7. Usnesení č. 136/1991 k návrhu znaku a praporu obce Kyjov [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 1991-07-11, [cit. 2014-05-20]. Dostupné online. (česky) 
  8. Kyjovsko v bájích a pověstech. Brno : [s.n.], 1991. Kapitola O původu znaku a jména Kyjova, s. 72. (česky) 
  9. ŠMÝD, Zdeněk. Výzkum pohřebiště v Kyjově opraví učebnice dějepisu. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-01-05 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  10. ŠMÝD, Zdeněk. Při stavbě Kauflandu našli hroby Langobardů. Hodonínský deník.cz [online]. 2010-07-23 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  11. ČERNÁ, Zuzana. S válečníkem ležel v zemi kůň, pes, meč i štít. Hodonínský deník.cz [online]. 2010-09-25 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  12. Archeologové našli v Kyjově nevykradený hrob langobardského bojovníka. Česká televize [online]. 2010-09-29 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  13. Historie Kyjova, 11.9.2008
  14. V Kyjově bude nová čtvrť Hodonínský deník, 10. 11. 2009
  15. Územně identifikační registr ČR
  16. ŠMÝD, Zdeněk. Hráze Kyjovky jsou po povodni zpevněné kamenem. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-10-31 [cit. 2014-07-16]. Dostupné online.  (česky) 
  17. LIČKOVÁ, Soňa. Při prohlídce koryčanské přehrady lidé zavítali do podvodní štoly i do věže. Kroměřížský deník.cz [online]. 2014-03-23 [cit. 2014-07-16]. Dostupné online.  (česky) 
  18. MUNZAROVÁ, Michaela. Kyjov snížil poplatek za odpad na polovinu, možná ho zruší úplně. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-12-19 [cit. 2014-07-16]. Dostupné online.  (česky) 
  19. ŠMÝD, Zdeněk. Mají kanalizaci. Stála devadesát milionů. Hodonínský deník.cz [online]. 2009-11-24 [cit. 2014-07-20]. Dostupné online.  (česky) 
  20. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869
  21. a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Kyjov, s. 484.  
  22. a b Kyjov - obec/město (okr. Hodonín) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2014-05-19]. Dostupné online.  
  23. Kyjovský děkanát
  24. Sbor ČCE KYJOV na stránkách Evangnet
  25. Kyjovský sbor na stránkách Církve bratrské
  26. Sbor CČSH v Kyjově
  27. Apoštolská církev Kyjov
  28. WEBER, Petr. Židovská náboženská obec v Kyjově. Židovské listy [online]. 2011-02-24 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  29. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Volby.cz, [cit. 2012-08-09]. Dostupné online.  
  30. Kulturní život v Kyjově Průvodce regionem Kyjovsko
  31. Historie Slováckého souboru Kyjov
  32. Cimbálová muzika Pavla Růžičky
  33. Jiří Kosík. Kyjovské Tragačnice mají nové CD. Na křest zvou z košíku. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online.  
  34. Dětský národopisný soubor Kyjovánek
  35. Michaela Munzarová. Za desetiletou kariéru zahrála Friška i papeži. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-11-29 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online.  
  36. Cimbálová muzika Friška
  37. Popis kyjovského ženského kroje, kyjovský kroj jako fenomén národního kroje Blažena Sedlářová, 2008
  38. HOLLEROVÁ, Veronika. Muzeum nabízí badatelům čtení ve vzácných knihách po piaristech. Kyjovské noviny [online]. 2014-01-20, čís. 2/2014 [cit. 2014-02-20], s. 5. Dostupné online.  (česky) 
  39. Zdeněk Šmýd. Nové muzeum se jmenuje Stavědlo. Věnuje se železnici. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-10-18 [cit. 2012-10-18]. Dostupné online.  
  40. Katalog městské knihovny
  41. Radka Kůřilová. Smartkatalog. Do knihovny se čtenáři podívají i z mobilu. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-09-16 [cit. 2013-09-17]. Dostupné online.  
  42. Zdeněk Šmýd. Festival Mezi smrky se stěhuje do mlýna. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-6-1 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  43. Jana Rybová. Kino se bude možná stěhovat, ne rušit. Hodonínský deník.cz [online]. 2008-11-15 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  44. Zdeněk Šmýd. Kyjov plánuje další investice do kina. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-03-10 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  45. HYNEK, Zdeněk. Ke čtyřicetinám dostal kulturní dům nový kabát. 5plus2 [online]. 2013-12-04 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online.  (česky) 
  46. Historie Stavěšic Oficiální stránky obce Stavěšice
  47. ŠMÝD, Zdeněk. Kyjovské nádraží už je opravené. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-11-21 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  48. Historie Mutěnky Kyjovské dopravní stránky
  49. Obce hledají využití pro bývalé nádražní budovy na mutěnické stezce. Česká televize [online]. 2012-05-02 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  50. ŠMÝD, Zdeněk. Stavba terminálu: obyvatele čeká dopravní omezení. Hodonínský deník.cz [online]. 2010-07-07 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  51. ŠMÝD, Zdeněk. Okolí nádraží v Kyjově je k nepoznání. Hodonínský deník.cz [online]. 2010-11-04 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  52. Celostátní sčítání dopravy 2010 [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic, [cit. 2014-05-20]. Kapitola Intenzity dopravy – Jihomoravský kraj. Dostupné online.  
  53. Jana Rybová. Hodonínsko má novou čtrnáctikilometrovou cyklostezku Mutěnku. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-05-12 [cit. 2013-08-18]. Dostupné online.  
  54. ČT Brno. Nový trend na trati: bývalé koleje nahrazují cyklostezky. Ceskatelevize.cz [online]. 2010-10-18 [cit. 2012-6-23]. Dostupné online.  
  55. Michaela Munzarová. Cyklostezka do Bohuslavic bude hotová o několik měsíců později. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-11-15 [cit. 2013-11-17]. Dostupné online.  
  56. Zdeněk Šmýd. Nová cyklostezka povede až mezi rybníky. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-12-5 [cit. 2012-12-20]. Dostupné online.  
  57. Michaela Munzarová. Přibudou nové stezky. V obcích cyklistům chystají i odpočinek. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-07-16 [cit. 2013-07-21]. Dostupné online.  
  58. Moravská vinná stezka Cyklotrasy.cz
  59. Kyjovská vinařská stezka Cyklotrasy.cz
  60. Zdeněk Šmýd. Plán rozvoje Kyjova do roku 2020? Krytý bazén i hipostezka. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-12-19 [cit. 2012-12-20]. Dostupné online.  
  61. Naučná stezka Kyjov
  62. MUNZAROVÁ, Michaela. Bohuslavice poznají i díky nové naučné stezce. Hodonínský deník.cz [online]. 2014-05-19 [cit. 2014-05-20]. Dostupné online.  (česky) 
  63. MUNZAROVÁ, Michaela. Bohuslavičtí včelaři otevřeli novou stezku. První na Hodonínsku. Hodonínský deník.cz [online]. 2014-04-12 [cit. 2014-04-13]. Dostupné online.  (česky) 
  64. MUNZAROVÁ, Michaela. Nová včelařská stezka v Bohuslavicích ukáže lidem svět včel. Hodonínský deník.cz [online]. 2014-01-29 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online.  (česky) 
  65. ŠMÝD, Zdeněk. Kyjov: Renesanční radnici zachraňují okna. Hodonínský deník.cz [online]. 2009-10-15 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  66. Ošetření platanu v Kyjově [online]. Zdravestromy.cz, [cit. 2014-06-15]. Dostupné online. (česky) 
  67. Kyjov - městský park [online]. Turistika.cz, [cit. 2014-06-15]. Dostupné online. (česky) 
  68. ŠMÝD, Zdeněk. Koně projdou Kyjovem. Pak jich bude plný park. Hodonínský deník.cz [online]. 2010-04-21 [cit. 2014-06-15]. Dostupné online.  (česky) 
  69. ŠMÝD, Zdeněk. Šumný Kyjov má co nabídnout. Hodonínský deník.cz [online]. 2008-10-14 [cit. 2014-04-11]. Dostupné online.  (česky) 
  70. SEDLÁK, Jan. Slavné vily Jihomoravského kraje. [s.l.] : Foibos, 2007. 208 s. ISBN 978-80-87073-02-5. (česky) 
  71. Rodinný dům s lékárnou Otakara Svačiny [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  72. Rodinný dům Marie a Metoděje Součkových [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  73. Rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  74. Vila Rajmunda Neumayera [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  75. Rodinný dům Anny a Josefa Jakerleových [online]. SlavneStavby.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  76. Vila Gabriely a Vladimíra Dunděrových [online]. SlavneStavby.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  77. HÁJKOVÁ, Helena. 100. výročí narození učitele Josefa Frýborta [online]. Proglas.cz, 2013-02-27, [cit. 2014-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  78. František Kudláč - životopis
  79. ŠMÝD, Zdeněk. František Kudláč dostal Cenu starosty Kyjova. Hodonínský deník.cz [online]. 2009-11-05 [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.  (česky) 
  80. http://www.mzv.cz/file/955495/Krajanske_listy___unor2013.pdf Krajanské listy
  81. Partnerská města Kyjova

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLVAŇA, Josef; FINTAJSL, František Ladislav; ZLÁMAL. Kyjovsko. Kyjov : Musejní a archeologický spolek v Kyjově, 1948. 155 s.  
  • HLAVINKA, Karel. O starém Kyjově. Kyjov : Okresní osvětová rada, 1947. 178 s.  
  • HURT, Rudolf, a kol. Kyjovsko. Brno : Musejní spolek v Brně, 1970. 537 s.  
  • BAŠČAN, Michal. Kyjov – zapomenutá historie. [s.l.] : Neolit, 2006. 56 s. ISBN 80-86923-14-2.  
  • DUNDĚRA, Jiří. 33 životů. Kyjov : Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2005. 184 s. ISBN 80-239-6292-2.  
  • DUNDĚRA, Jiří. Hrstka osudů. Kyjov : Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2010. 207 s. ISBN 978-80-254-8506-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu