Kyjov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v okrese Hodonín. Další významy jsou uvedeny v článku Kyjov (rozcestník).
Kyjov
Masarykovo náměstí

Masarykovo náměstí

znak obce Kyjovvlajka obce Kyjovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0645 586307
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Hodonín (CZ0645)
obec s rozšířenou působností: Kyjov
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 29,88 km²
počet obyvatel: 11 483 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 192 m
PSČ: 697 01
zákl. sídelní jednotky: 13
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Město Kyjov
Masarykovo náměstí 30/1
69701 Kyjov 1
starosta / starostka: Mgr. František Lukl
Oficiální web: http://www.mestokyjov.cz
E-mail: urad@mukyjov.cz

Kyjov
Red pog.png
Kyjov
Kyjov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kyjov (německy Gaya)[2] je město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji na řece Kyjovce, 25 km jihozápadně od Uherského Hradiště. Je obklopeno Kyjovskou pahorkatinou, severně od města se rozprostírá pohoří Chřiby. V roce 2013 zde žilo kolem 11 500 obyvatel. Město je centrem folklórního regionu Kyjovské Dolňácko a každé čtyři roky zde probíhá národopisná slavnost Slovácký rok.

Název a znak[editovat | editovat zdroj]

Městský znak na domě č. 385 v Riegrově ulici

Název města se odvozuje od osobního jména Kyj. Muž jménem Kyj mohl mít Kyjov ve vlastnictví. Toto osobní jméno bylo poměrně rozšířeno ve slovanské oblasti.[3]

Ve znaku má město pravou paži držící kyj na modrém poli. Počet suků na kyji bývá od tří do pěti, převážně však čtyři. V 17. století se ke znaku přidával anděl jako štítonoš a okolo roku 1800 šachovaná orlice. Ke znaku však anděl či orlice nepatří a šlo pouze o ryteckou ozdobu pečeti. Barvy znaku jsou modrá a bílá. Modrá je použita podle znaku z rejstříku kožešnického a kloboučnického cechu z 18. století. Existuje i varianta městského znaku z roku 1727 s červenou podkladovou barvou.[4]

Původ znaku není doložen. Poprvé se objevuje na pečeti v roce 1526. V literatuře se vyskytuje úvaha, že ostrev ve znaku je pozůstatek po pánech z Lichtenburku. Půta z Lichtenburku byl však v Kyjově pouze dva roky (1480–1482). Ostrev (kyj), kterou drží chráněné rameno, je spíše mluvícím znamením. Dokládají to starší pečeti, na kterých kyj nemá podobu ostrve.[5]

V Moravském zemském archivu v Brně je dochován jediný otisk městské pečeti z roku 1562. Je na něm vyobrazena městská brána se dvěma věžemi, latinským nápisem SIGILLVM CIVITATIS GAYENSIS a mezi věžemi je umístěno písmeno G. Tuto pečeť nechal vyhotovit první kyjovský primátor Václav st. Bzenecký, ovšem později se nepoužívala.[6]

Lidová pověst vypráví o napadení kyjovské osady ve chvíli, kdy obyvatelé budovali obrannou palisádu z dubových kmenů. Před útočníky od východu se neozbrojení osadníci úspěšně ubránili dubovými kyji, které zbyly z opracovaných dubových kůlů. Tak měl údajně vzniknout název osady a do znaku se dostal dubový kyj.[7] Ve skutečnosti byly valy a palisády budovány až po roce 1284, kdy premonstrátský opat Budiš vymohl od krále Václava II. povolení k opevnění měst a městeček v majetku kláštera Hradisko, kterému patřil i Kyjov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší vyobrazení Kyjova z roku 1727

Archeologické nálezy z roku 2010 dokládají na území Kyjova jedno z nejvýznamnějších center germánského kmene Langobardů ve střední Evropě v 6. století. Dosud probíhající výzkum významně mění dosavadní znalosti o pohybu Langobardů během stěhování národů.[8][9][10][11][12]

V první písemné zmínce z roku 1126 se připomíná jako trhová ves, která byla darována klášteru Hradisko u Olomouce.[13] V husitském období se město hlásilo k utrakvismu a roku 1431 ho dobyl rakouský markrabě Albrecht II. Habsburský, který zde nechal popravit mnoho zajatců. V roce 1548 se vykoupilo z poddanství a bylo povýšeno na královské město. Během 17. století několikrát zničeno nájezdy, požáry a také postihnuto morem.

Po 2. světové válce s městem splynuly dříve samostatné obce Nětčice a Boršov. Začala výstavba sídlišť a i v současné době se zástavba města rozšiřuje.[14]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[15]
Rok Počet obyvatel Počet domů
1771 450 -
1869 5 185 801
1880 5 564 833
1890 6 079 874
1900 6 819 932
1910 7 397 1079
1921 7 265 1225
1930 7 299 1455
1950 7 644 1706
1961 9 081 1755
1970 10 792 1844
1980 12 632 1903
1991 12 920 2135
2001 12 413 2229
2010 11 742 -

V roce 2013 žilo v Kyjově kolem 11 500 obyvatel a bylo tak po okresních městech největším sídlem v Jihomoravském kraji. Kyjovské obyvatelstvo tvoří 7,4% populace okresu a 1 % populace kraje. Kyjovští Židé měli až do roku 1919 vlastní politickou obec. Ve 40. letech 20. století z města zmizela početná židovská i německá menšina. S budováním průmyslu a městských sídlišť po 2. světové válce se do města postupně stěhovalo obyvatelstvo z okolního venkova. V posledních desetiletích počet obyvatel stále klesá.

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Dle sčítání lidu v roce 2011 se 47,4% obyvatel Kyjova hlásilo k české národnosti, 23,6% k moravské, 0,8% ke slovenské, 0,1% k vietnamské, 23,5% národnost neuvedlo.[16]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Mariánská pouť – věřící před kostelem Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 2011

V roce 2011 se 69,2% obyvatel Kyjova oficiálně nepřihlásilo k žádnému náboženství. 19,1% obyvatel se hlásilo k Římskokatolické církvi, dále zde bylo 0,5% evangelíků, 0,3% československých husitů, 0,3% Svědků Jehovových, 0,1% adventistů.

Kyjov je sídlem kyjovského děkanátu, který patří do olomoucké arcidiecéze. V děkanátu je 12 farností a v roce 2014 byl děkanem kyjovský farář Mgr. Vladimír Mrázek.[17] Bohuslavice s kostelem sv. Filipa a Jakuba jsou samostatná farnost v rámci hodonínského děkanátu a brněnské diecéze. Farnost spravuje jako administrátor excurrendo farář Mgr. František Alexa. Modlitebna Českobratrské církve evangelické se nachází na Dobrovského ulici. Zdejší sbor vznikl v roce 1946, ovšem už v roce 1921 zde byla kazatelská stanice. Sbor má kazatelské stanice ve Bzenci a Veselí nad Moravou a patří do Východomoravského seniorátu. Farářkou byla Erika Petříčková.[18] Církev bratrská měla modlitebnu na Urbanově ulici. V roce 2013 je kazatelem Mgr. Mirko Tichý.[19]

Církev československá husitská měla kostel na Seifertově náměstí. Zdejší sbor patřil do brněnské diecéze. V roce 2013 zde nebyl farář a sbor byl spravován farářkou Ivou Pospíšilovou z Uherského Brodu a kazatelkou Mgr. Janou Rapantovou.[20] Adventisté sedmého dne měli sídlo sboru na Svatoborské ulici a Svědkové Jehovovi nedávno postavili Sál království na Boršovské ulici. Nově zde působila Apoštolská církev, jejíž členové se scházeli v Obecním domě na Nětčické ulici a jejich mateřský sbor byl v Hodoníně.[21]

Téměř všichni kyjovští židé zahynuli za 2. světové války. V lednu roku 1943 byli z větší části transportováni do Uherského Brodu a odtud většinou do koncentračních táborů v Terezíně a Osvětimi. Židovská synagoga z let 1851–1852 byla v 60. letech 20. století zbourána. V roce 2002 byl na jejím místě u kulturního domu postaven pomník ve tvaru Davidovy hvězdy. Pomník podle návrhu brněnského architekta Jana Klenovského vytvořil sochař Nikos Armutidis. Židovský hřbitov také zanikl a v areálu kyjovské nemocnice je pomník se jmény Židů, kteří 2. světovou válku nepřežili.[22]

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Kyjova.
Městské zastupitelstvo 2010–2014
Sedmadvacítka nezávislých: 11 ČSSD KSČM ODS KDU-ČSL ZemanovciCircle frame.svg

Zastupitelstvo města má 27 členů a městská rada 9 členů. V zastupitelstvu pracují 3 výbory (finanční, pro regionální středisko mládeže a kontrolní). Městská rada má 12 komisí (bytová, prevence kriminality, pro občanské záležitosti, pro spolkovou činnost, pro zahraniční vztahy, výstavby a urbanismu, životního prostředí, kulturní, pro podporu podnikání a legislativní, sociální a zdravotní, sportovní, školská). Městský úřad má 12 odborů.

Voleb do zastupitelstva v říjnu 2010 se účastnilo 4 670 (tj. 49 %) voličů ve 12 volebních okrscích. Zvítězilo místní uskupení Sedmadvacítka nezávislých, které získalo 36,37 % hlasů a 11 mandátů v zastupitelstvu, dále ČSSD (18,55 %, 5 mandátů), KSČM (13,88 %, 4 mandáty), ODS (12,44 %, 3 mandáty), KDU-ČSL (11,06 %, 3 mandáty), Zemanovci (5,53 %, 1 mandát) a Moravané (2,51 %, bez mandátu).[23] Do městské rady zastupitelstvo zvolilo 5 členů Sedmadvacítky nezávislých, 2 členy ODS a 2 členy KDU-ČSL. Starostou byl znovu zvolen Mgr. František Lukl (Sedmadvacítka nezávislých), místostarostou Antonín Kuchař ("Sedmadvacítka nezávislých").

Od roku 2003 je Kyjov obcí s rozšířenou působností, pod kterou patří obce s pověřeným obecním úřadem Bzenec a Ždánice. Je členem mikroregionu Babí lom a Sdružení obcí Severovýchod. Náleží do senátního obvodu č. 79 - Hodonín, za který byl v roce 2010 do Senátu zvolen Ing. Zdeněk Škromach. V letech 1850–1960 byl okresním městem a 1868–1948 sídlem soudního okresu. Mezi lety 1949–1960 byl součástí Gottwaldovského kraje.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Kyjov má čtyři místní části – historický Kyjov a tři bývalé samostatné obce, které se ve 20. století postupně k městu připojily. Tyto části jsou shodné s katastrálními územími. Město má 72 pojmenovaných ulic.[24] V místní části Bohuslavice nejsou ulice pojmenovány.

Místní část katastrální území Rok připojení Plocha  % plochy
Bohuslavice Bohuslavice u Kyjova 1980 1671,74 ha 56,0%
Boršov Boršov u Kyjova 1960 334,09 ha 11,2%
Kyjov Kyjov -- 753,73 ha 25,2%
Nětčice Nětčice u Kyjova 1946 227,98 ha 7,6%

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kulturní život ve městě se koncem 19. století odehrával hlavně v městských spolcích, které se členily na české a německé. Spolky se scházely především v hostincích – české v hotelu Michálek, na Občanské Záložně (dnes pošta) a od roku 1926 také na sokolovně. Němci takto využívali hotel U černého orla. Záložna a sokolovna byly centrem kultury až do roku 1973, kdy byl na náměstí postaven Dům kultury.

Folklor[editovat | editovat zdroj]

Významnou součástí kultury ve městě je folklór, reprezentovaný především národopisnou slavností Slovácký rok, která se poprvé konala v roce 1921 a od roku 1971 je pořádána každé čtyři roky. V ostatních letech probíhají v polovině srpna Kyjovské letní slavnosti spojené s dožínkami a mariánskou poutí. Vždy v listopadu jsou tradiční Martinské hody. Během roku se uskuteční několik dalších pravidelných folklorních akcí – fašank, Velikonoční beseda u cimbálu s koštem vín, stavění a kácení máje, Kateřinská zástěrková zábava, Vánoční beseda u cimbálu aj.[25]

V roce 1942 vznikl ve městě Slovácký krúžek, který dodnes působí pod názvem Slovácký soubor Kyjov.[26] Od roku 1947 zde hraje Cimbálová muzika Jury Petrů, od roku 1991 Cimbálová muzika Javor a od roku 1998 Cimbálová muzika Pavla Růžičky[27]. Od 60. let 20. století je zde mužský pěvecký sbor, později i ženský. V roce 1997 vznikl pěvecký sbor Tetky z Kyjova a pak další Tragačnice[28]. V roce 1976 v rámci Slováckého souboru vznikl dodnes působící Dětský národopisný soubor Kyjovánek[29] a v rámci Kyjovánku pak roku 2003 dětská Cimbálová muzika Friška[30][31]. Dechová hudba Gloria ve městě působí od roku 1994.

Součástí folklorní tradice je i kyjovský kroj.[32]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Vlastivědné muzeum v budově zámečku

Vlastivědné muzeum Kyjov sídlí v budově zámečku z poloviny 16. století na Palackého ulici. Kromě častých tematických výstav má stálou archeologickou, etnografickou a přírodovědnou expozici. Ve sbírkách je přes 40 000 předmětů. Součástí muzea je i knihovna, jejímž základem byla někdejší knihovna kyjovského piaristického gymnázia.[33] Dnes obsahuje přes 15 000 svazků, z toho téměř 1 400 starých tisků. Nejstarší tisky pochází z 15.–18. století.

V roce 1904 byl pověřen profesor kyjovského gymnázia Jan Kučera uspořádáním městského archivu. Sbírka byla umístěna na městském úřadu, ale v roce 1911 vzhledem k jejímu růstu byla přemístěna do chudobince Dominika Jurovského (dnes Základní umělecká škola). Roku 1913 byl Jan Kučera jmenován správcem muzea i archivu. V roce 1926 se správcem muzea stal profesor Ludvík Kalus a během dvou let se mu podařilo sbírky přemístit do budovy zámečku. Jako správce zde působil do roku 1955 a poté jako vedoucí muzejní knihovny a konzervátor. Od roku 1964 je muzeum pobočkou Okresního muzea v Hodoníně, dnes Masarykova muzea v Hodoníně. V roce 2010 získalo novou přístavbu, kde jsou umístěny depozitáře, konzervátorská dílna, knihovna a pracovny odborných pracovníků a také víceúčelový sál pro přednášky a jiné akce.

Muzeum Stavědlo vzniklo v roce 2012 v nevyužívané budově u železničního přejezdu v Nětčicích. Stálá expozice se věnuje nádraží v Kyjově a nejbližším stanicím na Vlárské dráze. Muzeum se otevírá příležitostně nebo po dohodě.[34]

Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Čtenářský spolek v Kyjově byl založen v roce 1864 a roku 1881 otevřel vlastní knihovnu. Dne 28. srpna 1881 se také v hotelu Michálek hrálo ve městě první české divadelní představení, jehož výtěžek šel na podporu místního čtenářského spolku. Spolek nejdříve sídlil na náměstí v domě č. 11, po vybudování Záložny (dnes pošta) se přesunul sem. V roce 1956 se knihovna přestěhovala do přízemí bývalého hotelu Michálek (Komenského 49) a 2. září 1988 získala vlastní novou budovu na Komenského ulici. V roce 2013 vlastnila kolem 52 900 svazků, v čítárně bylo k dispozici 125 periodik.

Má oddělení pro dospělé, pro děti a dorost, čítárnu a pobočku v místní části Bohuslavice. V budově je také zázemí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jejichž knihovna obsahuje knihy v brailleově písmu a mohou zprostředkovat zapůjčení audioknih z Knihovny K. E. Macana. V rámci knihovny působí od roku 2010 i Centrum Svazu neslyšících a nedoslýchavých.

V knihovně je zdarma k dispozici počítač s internetem a připojení Wi-Fi. Katalog knih je zpracován v knihovním systému LANius a je přístupný on-line.[35] V září 2013 byl zpřístupněn i jako mobilní aplikace.[36]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Jako první galerie ve městě vznikla v roce 1991 Galerie Doma ve Svatoborské ulici v rodinném domě manželů Ježových. Městským úřadem je od roku 2002 spravována Radniční galerie v přístavbě radnice. V bývalém mlýně v Bohuslavicích v roce 2006 vznikl prostor pro výstavy, setkávání, obchod s drobnými řemeslnými výrobky, divadlo a podobné akce nazvaný Art mlýn Bohuslavice. Koná se v něm divadelní festival Mezi smrky.[37] Od roku 2006 pořádá výstavy Galerie ve škole na základní škole J. A. Komenského na Seifertově náměstí. Nejmladší je ve městě Galerie Čajovna v prostorách Domu kultury. V roce 2009 vznikla jako kombinace čajovny, galerie a prodejny.

Kina[editovat | editovat zdroj]

První kino ve městě s názvem Urania bylo v tehdejším hotelu Michálek, dnes naproti pošty, do kterého se vcházelo z Dobrovského ulice. (Později byl prostor využit pro loutkové divadlo.) V roce 1926 bylo přemístěno do nově postavené sokolovny a roku 1948 přejmenováno na Kino Svět. 24. října 1931 zde byl poprvé promítán zvukový filmOn a jeho sestra režiséra Martina Friče. Druhé kino bylo zřízeno v Lidovém domě, od roku 1948 nazývané Kino Oko. V roce 1970 bylo rekonstruováno a zřízeno zde současné kino Panorama. V roce 1960 bylo vybudováno letní kino v sousedství městského parku s kapacitou 2 000 míst a dodnes slouží k promítání, koncertům a jiným společenským akcím. Po výstavbě Domu kultury byl jeho divadelní sál používán i k promítání filmů, což bylo označováno jako Kino Odborů. Asi na konci 80. let však bylo zrušeno.

Kino Panorama s kapacitou 424 míst bylo otevřeno 20. listopadu 1970 a vzhledem k možnostem promítat zde širokoúhlé 70 mm filmy (odtud název kina), stalo se jedním z nejmodernějších v kraji. Je členem organizace Europa Cinemas, sítě evropských kin zaměřených na evropský film. V roce 2008 se pro nízkou návštěvnost uvažovalo o jeho přemístění do Domu kultury[38], ale o dva roky později bylo rozhodnuto o dalším provozu a provedena digitalizace. Dnes je v něm možné promítat ve formátu 3D a plánují se další investice do sedadel, podlahy a klimatizace.[39]

Kulturní dům[editovat | editovat zdroj]

Na místě bývalé synagogy, v těsné blízkosti radnice, byl v roce 1973 postaven Kulturní dům. Otevřen byl 17. listopadu divadelní hrou Strakonický dudák. V Domě kultury je divadelní sál s kapacitou 334 míst, estrádní sál (400–500 míst), loutkový sál, výstavní prostory a restaurace. Dnes zde sídlí i Galerie Čajovna. V roce 2013 byl celý dům rekonstruován.[40]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

V Kyjově působí Kruh přátel hudby. Od roku 1996 se ve městě pravidelně koná mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae a od stejného roku vždy v srpnu probíhá Žalmanův folkový Kyjov. Působí zde i dětský pěvecký sbor Modráčci (v roce 1981 založil učitel Eduard Cvrkal), country kapela Návrat a od roku 2007 hudební skupina Helemese. Pobočky České křesťanské akademie a Moravsko-slezské křesťanské akademie jsou zaměřeny především na přednáškovou činnost. V roce 1957 byla astronomickým kroužkem u silnice do Vlkoše vybudována hvězdárna, ale v 70. letech byla zbourána, aby byl získán prostor pro výstavbu garáží. Městem jsou každý měsíc vydávány Kyjovské noviny, které občané dostávají zdarma. V roce 2014 vycházely v nákladu 5 100 ks. Dění ve městě mapuje i Televize Slovácko.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlakové nádraží v Kyjově

Městem prochází železniční trať č. 340, zvaná také Vlárská dráha, z Brna do Uherského Hradiště. Železnice z Kyjova do Bzence byla dána do provozu 20. července 1884, z Brna do Kyjova pak 10. října 1887. První vlak se třemi vozy do Kyjova údajně přijel 16. září 1887.[41] Budova železniční stanice z roku 1887 byla v roce 2011 rekonstruována.[42] V kyjovské stanici zastavují spěšné vlaky a v roce 2012 jezdí denně do Brna 19 přímých spojů. Místní část Bohuslavice má vlastní železniční stanici s názvem Bohuslavice u Kyjova a v jižní části města u šroubáren je železniční zastávka. Mezi Kyjovem a Mutěnicemi byla od 2. června 1900 provozována doprava na trati č. 257. Do roku 1923 měla tato trať v Kyjově i své vlastní nádraží. 12. prosince 2004 zde byla doprava ukončena a 30. dubna 2009 byla trať úředně zrušena.[43] Kyjov tak ztratil přímé železniční spojení s okresním městem Hodonín. V roce 2012 byla trať přebudována na cyklostezku.[44]

Autobusové spojení Kyjova s okolními obcemi postupně vznikalo za první republiky. Koncese na autobusovou dopravu udělovala městská rada. V roce 1927 se v kyjovské kronice udává spoj do Archlebova (2x denně), Hovoran, Ždánic, Osvětiman, Žeravic a Milotic. V roce 1928 přibylo spojení se Stupavou, Čeložnicemi, Moravanami, Hýslemi, Medlovicemi a Újezdcem. Od roku 1959 je zde provozována městská autobusová doprava. Stanoviště autobusů bývalo na kyjovském náměstí, od 19. července 1976 je v provozu autobusové nádraží na ulici Nerudova. Od 5. ledna 1998 je součástí nádraží odbavovací hala s čekárnou a sociálním zařízením.

Vzhledem k vzdálenosti mezi autobusovým a vlakovým nádražím (asi 1,2 km) byl v roce 2010 u vlakového nádraží vybudován přestupní terminál.[45][46]

Kyjov leží na křižovatce silnic I/54, II/432 a II/422. V roce 1965 byl v Kyjově na silnici I/54 vybudován nadjezd přes železniční trať a tak podstatně zjednodušen průjezd městem. V roce 1987 byl dán do provozu obchvat mezi silnicemi I/54 a II/432 v západní části města, čímž bylo ulehčeno dopravě v centru. V roce 2010 projelo přes nadjezd v průměru 12 891 vozidel denně, po obchvatu 3 991 vozidel denně.[47]

Cyklostezka Kyjov – Mutěnice

U silnice mezi Kyjovem a Miloticemi bylo v roce 1951 vybudováno letiště provozované občanským sdružením Aeroklub Kyjov.

Z města vede jedna cyklostezka do Skoronic (1 km) a druhá do Mutěnic (14 km) přes Svatobořice-Mistřín a Dubňany po náspu bývalé železniční trati.[48][49] V roce 2014 město plánuje výstavbu cyklostezky, která podél železniční trati propojí místní části Nětčice a Bohuslavice.[50] V dalších letech by její výstavba měla pokračovat severně údolím Kyjovky přes Haluzice (rekreační oblast u Jestřabic) a Nemotice do Mouchnic v délce necelých 10 km. Pro cyklisty tak má vzniknout spojení z města do Chřibů a na četné lesní asfaltové cesty ve Ždánickém lese.[51][52] Kyjovem prochází dvě cyklotrasy – Moravská vinná stezka (č. 412)[53] a Kyjovská vinařská stezka[54]. V nejbližších letech by město chtělo vybudovat hipostezku.[55]

Žlutě značená turistická trasa spojuje Kyjov s Čeložnicemi (5,3 km), Chřiby a Koryčany (13 km) nebo na druhou stranu Sobůlkami (5,6 km) a Strážovským kopcem (8 km). V roce 2005 byla zřízena naučná stezka Kyjov v délce necelých 17 km, na které je umístěno 9 informačních panelů.[56] V dubnu 2014 otevřel kyjovský Český svaz včelařů ve spolupráci se sdružením Kyjovské Slovácko v pohybu včelařskou naučnou stezku v Bohuslavicích, která bude navazovat na novou cyklostezku. Na necelých 2 km je 10 informačních tabulí a dvě odpočinková místa.[57] [58]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Radnice
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kyjově.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Funkcionalistické vily[editovat | editovat zdroj]

V období první republiky bylo ve městě postaveno několik funkcionalistických vil[60], které v pozdější době byly často přestavovány a do značné míry ztratily svůj původní charakter.[61] Dnes proto nemají statut kulturní památky. Mezi významné stavby patří:

  • Rodinný dům s lékárnou Otakara Svačiny na ulici Komenského č. 758. Vilu si nechal postavit člen hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a podporovatel umění Otakar Svačina v letech 1927–1928 od architekta Ludvíka Hilgerta, kyjovského rodáka a žáka Jože Plečnika.[62]
  • Rodinný dům Marie a Metoděje Součkových v ulici U Parku č. 805. Dům postavil architekt a kyjovský rodák Josef Polášek pro učitele hudby, sběratele umění a spolumajitele strojírny v Kyjově Metoděje Součka v letech 1929–1930. Součástí domu byla i obrazová galerie. Josef Polášek stavbu navrhl po studijní cestě po Holandsku, kde se inspiroval vlastním domem architekta a výtvarníka Henka Wegerifa (1888–1963) u Haagu. Vila byla přestavěna v letech 1969–1971.[63]
  • Rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových v ulici Boženy Němcové č. 833. Dům postavil v letech 1931–1932 architekt a kyjovský rodák Bohumil Tureček pro majitele kyjovské octárny a významného člena kyjovské Židovské náboženské obce Arnošta Hayeka (1895–1944). Arnošt Hayek zemřel v koncentračním táboře Terezín, jeho manželka a dcera Sylva zahynuly v koncentračním táboře Osvětim. Dům se stal majetkem státu a byl postupně přestavován.[64]
  • Vila Rajmunda Neumayera v ulici Svatopluka Čecha č. 886. Architekt Bohumil Tureček ji postavil v letech 1931–1933 pro advokáta Rajmunda Neumayera, ředitele kyjovské sklárny a člena obecní rady. Před rokem 1989 vila sloužila jako Mateřská škola. Po roce 2000 prošla rozsáhlou přestavbou.[65]
  • Rodinný dům Anny a Josefa Jakerleových na ulici Svatopluka Čecha č. 896. Dům od architekta Josefa Poláška nechal postavit člen městského zastupitelstva a správní rady kyjovského pivovaru Josefa Jakerle v letech 1933–1934. Do stavby byl začleněn i mlýnský náhon, který do 60. let 20. století tekl přes pozemek. V roce 2004 byl objekt přestavěn na bytový dům.[66]
  • Vila Gabriely a Vladimíra Dunděrových na ulici Komenského č. 616. Kyjovský architekt Josef Polášek postavil vilu v letech 1936–1937 pro lékaře Vladimíra Dunděru (1903–1942). Vladimír Dunděra s manželkou byli popraveni nacisty v brněnských Kounicových kolejích za spolupráci s odbojem. Dům byl konfiskován, v 50. letech přestavěn a sloužil např. jako dětská poliklinika. Po roce 1989 byl navrácen dědicům a je využíván ke komerčním účelům.[67]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Josefa Klvani na budově Klvaňova gymnázia v Kyjově. Autor Václav Adolf Kovanič

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1998 město Kyjov postupně uzavřelo smlouvu o partnerství a spolupráci se šesti partnerskými městy v Evropě:[70]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 399.  
  3. HURT, Rudolf. Kyjovsko. Brno : Musejní spolek v Brně a historické oddělení Moravského muzea v Brně ve spolupráci s Okresním muzeem v Hodoníně, 1970. 537 s. Kapitola Kyjov – I. Nejstarší dějiny Kyjova, s. 271. (česky) 
  4. Kyjov. Kyjov : Město Kyjov, 1994. 80 s. Kapitola Dějiny Kyjova, s. 7. (česky) 
  5. ČAREK, Jiří. Městské znaky v českých zemích. [s.l.] : Academia, 1985. (česky) 
  6. HLAVINKA, Karel. O starém Kyjově. Kyjov : Okresní osvětová rada v Kyjově, 1947. Kapitola III. Kyjov městem komorním – Doba Václava Bzeneckého st. – Rozkvět města 1548-1605. (česky) 
  7. Kyjovsko v bájích a pověstech. Brno : [s.n.], 1991. Kapitola O původu znaku a jména Kyjova, s. 72. (česky) 
  8. Výzkum pohřebiště v Kyjově opraví učebnice dějepisu Hodonínský deník, 5.1.2011
  9. Při stavbě Kauflandu našli hroby Langobardů Hodonínský deník, 23.7.2010
  10. Spočinuli u Kyjova. Na 1400 let Sedmička.cz, 1.8.2010
  11. S válečníkem ležel v zemi kůň, pes, meč i štít Hodonínský deník, 25.9.2010
  12. Archeologové našli v Kyjově nevykradený hrob langobardského bojovníka ČT24, 29.9.2010
  13. Historie Kyjova, 11.9.2008
  14. V Kyjově bude nová čtvrť Hodonínský deník, 10. 11. 2009
  15. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869
  16. Základní informace o vybraných územních celcích podle SLDB 2011 Český statistický úřad
  17. Kyjovský děkanát
  18. Sbor ČCE KYJOV na stránkách Evangnet
  19. Kyjovský sbor na stránkách Církve bratrské
  20. Sbor CČSH v Kyjově
  21. Apoštolská církev Kyjov
  22. Židovská náboženská obec v Kyjově Petr Weber, Židovské listy 24.2.2011
  23. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Volby.cz, [cit. 2012-08-09]. Dostupné online.  
  24. Územně identifikační registr ČR
  25. Kulturní život v Kyjově Průvodce regionem Kyjovsko
  26. Historie Slováckého souboru Kyjov
  27. Cimbálová muzika Pavla Růžičky
  28. Jiří Kosík. Kyjovské Tragačnice mají nové CD. Na křest zvou z košíku. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online.  
  29. Dětský národopisný soubor Kyjovánek
  30. Michaela Munzarová. Za desetiletou kariéru zahrála Friška i papeži. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-11-29 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online.  
  31. Cimbálová muzika Friška
  32. Popis kyjovského ženského kroje, kyjovský kroj jako fenomén národního kroje Blažena Sedlářová, 2008
  33. HOLLEROVÁ, Veronika. Muzeum nabízí badatelům čtení ve vzácných knihách po piaristech. Kyjovské noviny [online]. 2014-01-20, čís. 2/2014 [cit. 2014-02-20], s. 5. Dostupné online.  (česky) 
  34. Zdeněk Šmýd. Nové muzeum se jmenuje Stavědlo. Věnuje se železnici. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-10-18 [cit. 2012-10-18]. Dostupné online.  
  35. Katalog městské knihovny
  36. Radka Kůřilová. Smartkatalog. Do knihovny se čtenáři podívají i z mobilu. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-09-16 [cit. 2013-09-17]. Dostupné online.  
  37. Zdeněk Šmýd. Festival Mezi smrky se stěhuje do mlýna. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-6-1 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  38. Jana Rybová. Kino se bude možná stěhovat, ne rušit. Hodonínský deník.cz [online]. 2008-11-15 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  39. Zdeněk Šmýd. Kyjov plánuje další investice do kina. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-03-10 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  40. HYNEK, Zdeněk. Ke čtyřicetinám dostal kulturní dům nový kabát. 5plus2 [online]. 2013-12-04 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online.  (česky) 
  41. Historie Stavěšic Oficiální stránky obce Stavěšice
  42. Kyjovské nádraží už je opravené Hodonínská deník, 21.11.2011
  43. Historie Mutěnky Kyjovské dopravní stránky
  44. Obce hledají využití pro bývalé nádražní budovy na mutěnické stezce Česká televize, 2.5.2012
  45. Stavba terminálu: obyvatele čeká dopravní omezení Hodonínský deník, 7.7.2010
  46. Okolí nádraží v Kyjově je k nepoznání Hodonínský deník, 4.11.2010
  47. Celostátní sčítání dopravy v roce 2010 Ředitelství silnic a dálnic ČR
  48. Jana Rybová. Hodonínsko má novou čtrnáctikilometrovou cyklostezku Mutěnku. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-05-12 [cit. 2013-08-18]. Dostupné online.  
  49. ČT Brno. Nový trend na trati: bývalé koleje nahrazují cyklostezky. Ceskatelevize.cz [online]. 2010-10-18 [cit. 2012-6-23]. Dostupné online.  
  50. Michaela Munzarová. Cyklostezka do Bohuslavic bude hotová o několik měsíců později. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-11-15 [cit. 2013-11-17]. Dostupné online.  
  51. Zdeněk Šmýd. Nová cyklostezka povede až mezi rybníky. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-12-5 [cit. 2012-12-20]. Dostupné online.  
  52. Michaela Munzarová. Přibudou nové stezky. V obcích cyklistům chystají i odpočinek. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-07-16 [cit. 2013-07-21]. Dostupné online.  
  53. Moravská vinná stezka Cyklotrasy.cz
  54. Kyjovská vinařská stezka Cyklotrasy.cz
  55. Zdeněk Šmýd. Plán rozvoje Kyjova do roku 2020? Krytý bazén i hipostezka. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-12-19 [cit. 2012-12-20]. Dostupné online.  
  56. Naučná stezka Kyjov
  57. MUNZAROVÁ, Michaela. Bohuslavičtí včelaři otevřeli novou stezku. První na Hodonínsku. Hodonínský deník.cz [online]. 2014-04-12 [cit. 2014-04-13]. Dostupné online.  (česky) 
  58. MUNZAROVÁ, Michaela. Nová včelařská stezka v Bohuslavicích ukáže lidem svět včel. Hodonínský deník.cz [online]. 2014-01-29 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online.  (česky) 
  59. Renesanční radnici zachraňují okna Hodonínský deník, 10. 11. 2009
  60. ŠMÝD, Zdeněk. Šumný Kyjov má co nabídnout. Hodonínský deník.cz [online]. 2008-10-14 [cit. 2014-04-11]. Dostupné online.  (česky) 
  61. SEDLÁK, Jan. Slavné vily Jihomoravského kraje. [s.l.] : Foibos, 2007. 208 s. ISBN 978-80-87073-02-5. (česky) 
  62. Rodinný dům s lékárnou Otakara Svačiny [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  63. Rodinný dům Marie a Metoděje Součkových [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  64. Rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  65. Vila Rajmunda Neumayera [online]. Slavnevily.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  66. Rodinný dům Anny a Josefa Jakerleových [online]. SlavneStavby.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  67. Vila Gabriely a Vladimíra Dunděrových [online]. SlavneStavby.cz, [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (česky) 
  68. František Kudláč - životopis
  69. František Kudláč dostal Cenu starosty Kyjova Hodonínský deník, 5. 11. 2009
  70. Partnerská města Kyjova

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLVAŇA, Josef; FINTAJSL, František Ladislav; ZLÁMAL. Kyjovsko. Kyjov : Musejní a archeologický spolek v Kyjově, 1948. 155 s.  
  • HLAVINKA, Karel. O starém Kyjově. Kyjov : Okresní osvětová rada, 1947. 178 s.  
  • HURT, Rudolf, a kol. Kyjovsko. Brno : Musejní spolek v Brně, 1970. 537 s.  
  • BAŠČAN, Michal. Kyjov – zapomenutá historie. [s.l.] : Neolit, 2006. 56 s. ISBN 80-86923-14-2.  
  • DUNDĚRA, Jiří. 33 životů. Kyjov : Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2005. 184 s. ISBN 80-239-6292-2.  
  • DUNDĚRA, Jiří. Hrstka osudů. Kyjov : Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2010. 207 s. ISBN 978-80-254-8506-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu