Kyjov

Tento článek pojednává o městě v okrese Hodonín. Další významy jsou uvedeny v článku Kyjov (rozcestník).

Kyjov
Renesanční radnice na Masarykově náměstí
znakvlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0645 586307
kraj (NUTS 3):	Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4):	Hodonín (CZ0645)
obec s rozšířenou působností:	Kyjov
pověřená obec:
historická země:	Morava
katastrální výměra:	29,88 km²
počet obyvatel:	11 548 (1. 1. 2012)
zeměpisné souřadnice:	49° 0′ 36″ s. š., 17° 7′ 23″ v. d.
nadmořská výška:	192 m
PSČ:	697 01
zákl. sídelní jednotky:	13
části obce:	4
katastrální území:	4
adresa městského úřadu:	Město Kyjov Masarykovo náměstí 30/1 69701 Kyjov 1
starosta / starostka:	Mgr. František Lukl
Oficiální web: http://www.mestokyjov.cz E-mail: urad@mukyjov.cz
Kyjov Kyjov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kyjov (německy Gaya) je město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji na řece Kyjovce, 25 km jihozápadně od Uherského Hradiště. Je obklopeno Kyjovskou pahorkatinou, severně od města se rozprostírá pohoří Chřiby. V roce 2012 zde žilo přes 11 500 obyvatel. Město je centrem folklórního regionu Kyjovské Dolňácko a každé čtyři roky zde probíhá národopisná slavnost Slovácký rok.

Název a znak

Městský znak na domě č. 385 v Riegrově ulici

Název města se odvozuje od osobního jména Kyj. Muž jménem Kyj mohl mít Kyjov ve vlastnictví. Toto osobní jméno bylo poměrně rozšířeno ve slovanské oblasti.

Ve znaku má město pravou paži držící kyj na modrém poli. Počet suků na kyji bývá od tří do pěti, převážně však čtyři. V 17. století se ke znaku přidával anděl jako štítonoš a okolo roku 1800 šachovaná orlice. Ke znaku však anděl či orlice nepatří a šlo pouze o ryteckou ozdobu pečeti. Barvy znaku jsou modrá a bílá. Modrá je použita podle znaku z rejstříku kožešnického a kloboučnického cechu z 18. století. Existuje i varianta městského znaku z roku 1727 s červenou podkladovou barvou.

Původ znaku není doložen. Poprvé se objevuje na pečeti v roce 1526. V literatuře se vyskytuje úvaha, že ostrev ve znaku je pozůstatek po pánech z Lichtenburku. Půta z Lichtenburku byl však v Kyjově pouze dva roky (1480-1482). Ostrev (kyj), kterou drží chráněné rameno, je spíše mluvícím znamením. Dokládají to starší pečeti, na kterých kyj nemá podobu ostrve.

V Moravském zemském archivu v Brně je dochován jediný otisk městské pečeti z roku 1562. Je na něm vyobrazena městská brána se dvěma věžemi, latinským nápisem SIGILLVM CIVITATIS GAYENSIS a mezi věžemi je umístěno písmeno G. Tuto pečeť nechal vyhotovit první kyjovský primátor Václav st. Bzenecký, ovšem později se nepoužívala.

Lidová pověst vypráví o napadení kyjovské osady ve chvíli, kdy obyvatelé budovali obrannou palisádu z dubových kmenů. Před útočníky od východu se neozbrojení osadníci úspěšně ubránili dubovými kyji, které zbyly z opracovaných dubových kůlů. Tak měl údajně vzniknout název osady a do znaku se dostal dubový kyj. Ve skutečnosti byly valy a palisády budovány až po roce 1284, kdy premonstrátský opat Budiš vymohl od krále Václava II. povolení k opevnění měst a městeček v majetku kláštera Hradisko, kterému patřil i Kyjov.

Historie

Nejstarší vyobrazení Kyjova z roku 1727

Archeologické nálezy z roku 2010 dokládají na území Kyjova jedno z nejvýznamnějších center germánského kmene Langobardů ve střední Evropě v 6. století. Dosud probíhající výzkum významně mění dosavadní znalosti o pohybu Langobardů během stěhování národů.

V první písemné zmínce z roku 1126 se připomíná jako trhová ves, která byla darována klášteru Hradisko u Olomouce. V husitském období se město hlásilo k utrakvismu a roku 1431 ho dobyl rakouský markrabě Albrecht II. Habsburský, který zde nechal popravit mnoho zajatců. V roce 1548 se vykoupilo z poddanství a bylo povýšeno na královské město. Během 17. století několikrát zničeno nájezdy, požáry a také postihnuto morem.

Po 2. světové válce s městem splynuly dříve samostatné obce Nětčice a Boršov. Začala výstavba sídlišť a i v současné době se zástavba města rozšiřuje.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel

Rok	Počet obyvatel	Počet domů
1771	450	-
1869	5 185	801
1880	5 564	833
1890	6 079	874
1900	6 819	932
1910	7 397	1079
1921	7 265	1225
1930	7 299	1455
1950	7 644	1706
1961	9 081	1755
1970	10 792	1844
1980	12 632	1903
1991	12 920	2135
2001	12 413	2229
2010	11 742	-

V roce 2012 žilo v Kyjově přes 11 500 obyvatel a bylo tak třetím největším městem v okrese Hodonín. Kyjovské obyvatelstvo tak tvoří 7,4% populace okresu. Kyjovští Židé měli až do roku 1919 vlastní politickou obec. Ve 40. letech 20. století z města zmizela početná židovská i německá menšina. S budováním průmyslu a městských sídlišť po 2. světové válce se do města postupně stěhovalo obyvatelstvo z okolního venkova. V posledních desetiletích počet obyvatel stále klesá.

Dle sčítání obyvatel v roce 2001 se 85,3% obyvatel Kyjova hlásilo k české národnosti, 12% k moravské, 0,9% ke slovenské, 0,1% k vietnamské, 1,6% k jiné. Průměrný věk byl 39,2 let.

Náboženství

Mariánská pouť - věřící před kostelem Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 2011

V roce 2001 se 43,7% obyvatel Kyjova oficiálně nepřihlásilo k žádnému náboženství. 39,9% obyvatel se hlásilo k Římskokatolické církvi, dále zde bylo 1% československých husitů, 0,6% evangelíků, 0,3% Svědků Jehovových, 0,2% adventistů.

Kyjov je sídlem kyjovského děkanátu, který patří do olomoucké arcidiecéze. V děkanátu je 12 farností a v roce 2012 byl děkanem kyjovský farář Mgr. Svatopluk Pavlica. Modlitebna Českobratrské církve evangelické se nachází na Dobrovského ulici. Zdejší sbor vznikl v roce 1946, ovšem už v roce 1921 zde byla kazatelská stanice. Dnes ke sboru patří kazatelské stanice ve Bzenci a Veselí nad Moravou a patří do Východomoravského seniorátu. Farářkou je Erika Petříčková. Církev bratrská má modlitebnu na Urbanově ulici. V roce 2012 je kazatelem Mgr. Mirko Tichý.

Církev československá husitská má kostel na Seifertově náměstí. Zdejší sbor patří do brněnské diecéze. V roce 2012 zde není farář a sbor je spravován farářkou Ivou Pospíšilovou z Uherského Brodu a kazatelkou Mgr. Janou Rapantovou. Adventisté sedmého dne mají sídlo sboru na Svatoborské ulici a Svědkové Jehovovi nedávno postavili Sál království na Boršovské ulici. Nově zde působí Apoštolská církev, jejíž členové se schází v Obecním domě na Nětčické ulici a jejich mateřský sbor je v Hodoníně.

Téměř všichni kyjovští židé zahynuli za 2. světové války a jejich synagoga byla v 60. letech 20. století zbourána. Dnes je na jejím místě u kulturního domu pomník ve tvaru Davidovy hvězdy. Židovský hřbitov také zanikl a v areálu kyjovské nemocnice je pomník se jmény Židů, kteří 2. světovou válku nepřežili.

Samospráva

Související informace naleznete v článku Seznam představitelů Kyjova.

Zastupitelstvo města má 27 členů a městská rada 9 členů. Zastupitelstvo má 3 výbory (finanční, pro regionální středisko mládeže a kontrolní). Městská rada má 12 komisí (bytová, prevence kriminality, pro občanské záležitosti, pro spolkovou činnost, pro zahraniční vztahy, výstavby a urbanismu, životního prostředí, kulturní, pro podporu podnikání a legislativní, sociální a zdravotní, sportovní, školská). Městský úřad má 12 odborů.

Voleb do zastupitelstva v říjnu 2010 se účastnilo 4 670 (tj. 49 %) voličů ve 12 volebních okrscích. Zvítězilo místní uskupení Sedmadvacítka nezávislých, které získalo 36,37 % hlasů a 11 mandátů v zastupitelstvu, dále ČSSD (18,55 %, 5 mandátů), KSČM (13,88 %, 4 mandáty), ODS (12,44 %, 3 mandáty), KDU-ČSL (11,06 %, 3 mandáty), Zemanovci (5,53 %, 1 mandát) a Moravané (2,51 %, bez mandátu). Do městské rady zastupitelstvo zvolilo 5 členů Sedmadvacítky nezávislých, 2 členy ODS a 2 členy KDU-ČSL. Starostou byl znovu zvolen Mgr. František Lukl (Sedmadvacítka nezávislých), místostarostou Antonín Kuchař ("Sedmadvacítka nezávislých").

Od roku 2003 je Kyjov obcí s rozšířenou působností, pod kterou patří obce s pověřeným obecním úřadem Bzenec a Ždánice. Je členem mikroregionu Babí lom a Sdružení obcí Severovýchod. Náleží do senátního obvodu č. 79 - Hodonín, za který byl v roce 2010 do Senátu zvolen Ing. Zdeněk Škromach. V letech 1850-1960 byl okresním městem a 1868-1948 sídlem soudního okresu. Mezi lety 1949-1960 byl součástí Gottwaldovského kraje.

Členění města

Kyjov má čtyři místní části - historický Kyjov a tři bývalé samostatné obce, které se ve 20. století postupně k městu připojily. Tyto části jsou shodné s katastrálními územími. Město má 72 pojmenovaných ulic. V místní části Bohuslavice nejsou ulice pojmenovány.

Místní část	katastrální území	Rok připojení	Plocha	% plochy
Bohuslavice	Bohuslavice u Kyjova	1980	1671,74 ha	56,0%
Boršov	Boršov u Kyjova	1960	334,09 ha	11,2%
Kyjov	Kyjov	--	753,73 ha	25,2%
Nětčice	Nětčice u Kyjova	1946	227,98 ha	7,6%

Kultura

Kulturní život ve městě se koncem 19. století odehrával hlavně v městských spolcích, které se členily na české a německé. Spolky se scházely především v hostincích - české v hotelu Michálek, na Občanské Záložně (dnes pošta) a od roku 1926 také na sokolovně. Němci takto využívali hotel U černého orla. Záložna a sokolovna byly centrem kultury až do roku 1973, kdy byl na náměstí postaven Dům kultury.

Folklor

Významnou součástí kultury ve městě je folklór, reprezentovaný především národopisnou slavností Slovácký rok, která se poprvé konala v roce 1921 a od roku 1971 je pořádána každé čtyři roky. V ostatních letech probíhají v polovině srpna Kyjovské letní slavnosti spojené s dožínkami a mariánskou poutí. Vždy v listopadu jsou tradiční Martinské hody. Během roku se uskuteční několik dalších pravidelných folklorních akcí - fašank, Velikonoční beseda u cimbálu s koštem vín, stavění a kácení máje, Kateřinská zástěrková zábava, Vánoční beseda u cimbálu aj.

V roce 1942 vznikl ve městě Slovácký krúžek, který dodnes působí pod názvem Slovácký soubor Kyjov. Od roku 1947 zde hraje Cimbálová muzika Jury Petrů, od roku 1991 Cimbálová muzika Javor a od roku 1998 Cimbálová muzika Pavla Růžičky. Od 60. let 20. století je zde mužský pěvecký sbor, později i ženský. V roce 1997 vznikl pěvecký sbor Tetky z Kyjova. V roce 1976 v rámci Slováckého souboru vznikl dodnes působící Dětský národopisný soubor Kyjovánek a v rámci Kyjovánku pak roku 2003 dětská Cimbálová muzika Friška. Dechová hudba Gloria ve městě působí od roku 1994.

Součástí folklorní tradice je i kyjovský kroj.

Muzea

Vlastivědné muzeum Kyjov sídlí v budově zámečku z poloviny 16. století na Palackého ulici. Kromě častých tematických výstav má stálou archeologickou, etnografickou a přírodovědnou expozici. Ve sbírkách je přes 40 000 předmětů. Součástí muzea je i knihovna, jejímž základem byla někdejší knihovna kyjovského piaristického gymnasia. Dnes obsahuje přes 15 000 svazků. Nejstarší tisky pochází z 15.-18. století.

V roce 1904 byl pověřen profesor kyjovského gymnázia Jan Kučera uspořádáním městského archivu. Sbírka byla umístěna na městském úřadu, ale v roce 1911 vzhledem k jejímu růstu byla přemístěna do chudobince Dominika Jurovského (dnes Základní umělecká škola). Roku 1913 byl Jan Kučera jmenován správcem muzea i archivu. V roce 1926 se správcem muzea stal profesor Ludvík Kalus a během dvou let se mu podařilo sbírky přemístit do budovy zámečku. Jako správce zde působil do roku 1955 a poté jako vedoucí muzejní knihovny a konzervátor. Od roku 1964 je muzeum pobočkou Okresního muzea v Hodoníně, dnes Masarykova muzea v Hodoníně. V roce 2010 získalo novou přístavbu, kde jsou umístěny depozitáře, konzervátorská dílna, knihovna a pracovny odborných pracovníků a také víceúčelový sál pro přednášky a jiné akce.

Muzeum Stavědlo vzniklo v roce 2012 v nevyužívané budově u železničního přejezdu v Nětčicích. Stálá expozice se věnuje nádraží v Kyjově a nejbližším stanicím na Vlárské dráze. Muzeum se otevírá příležitostně nebo po dohodě.

Knihovna

Čtenářský spolek v Kyjově byl založen v roce 1864 a roku 1881 otevřel vlastní knihovnu. Dne 28. srpna 1881 se také v hotelu Michálek hrálo ve městě první české divadelní představení, jehož výtěžek šel na podporu místního čtenářského spolku. Spolek nejdříve sídlil na náměstí v domě č. 11, po vybudování Záložny (dnes pošta) se přesunul sem. V roce 1956 se knihovna přestěhovala do přízemí bývalého hotelu Michálek (Komenského 49) a 2. září 1988 získala vlastní novou budovu na Komenského ulici. V roce 1998 vlastnila 54 000 svazků.

Má oddělení pro dospělé, pro děti a dorost, čítárnu a pobočku v místní části Bohuslavice. V budově je také zázemí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jejichž knihovna obsahuje knihy v brailleově písmu a mohou zprostředkovat zapůjčení audioknih z Knihovny K. E. Macana. V rámci knihovny působí od roku 2010 i Centrum Svazu neslyšících a nedoslýchavých.

V knihovně je zdarma k dispozici počítač s internetem a připojení Wi-Fi. Katalog knih je zpracován v knihovním systému LANius a je přístupný on-line.

Galerie

Jako první galerie ve městě vznikla v roce 1991 Galerie Doma ve Svatoborské ulici v rodinném domě manželů Ježových. Městským úřadem je od roku 2002 spravována Radniční galerie v přístavbě radnice. V bývalém mlýně v Bohuslavicích v roce 2006 vznikl prostor pro výstavy, setkávání, obchod s drobnými řemeslnými výrobky, divadlo a podobné akce nazvaný Art mlýn Bohuslavice. Koná se v něm divadelní festival Mezi smrky. Od roku 2006 pořádá výstavy Galerie ve škole na základní škole J. A. Komenského na Seifertově náměstí. Nejmladší je ve městě Galerie Čajovna v prostorách Domu kultury. V roce 2009 vznikla jako kombinace čajovny, galerie a prodejny.

Kina

První kino ve městě s názvem Urania bylo v tehdejším hotelu Michálek, dnes naproti pošty, do kterého se vcházelo z Dobrovského ulice. (Později byl prostor využit pro loutkové divadlo.) V roce 1923 bylo přemístěno do nově postavené sokolovny a roku 1948 přejmenováno na Kino Svět. 24. října 1931 zde byl poprvé promítán zvukový film - On a jeho sestra režiséra Martina Friče. Druhé kino bylo zřízeno v Lidovém domě, od roku 1948 nazývané Kino Oko. V roce 1970 bylo rekonstruováno a zřízeno zde současné kino Panorama. V roce 1960 bylo vybudováno letní kino v sousedství městského parku s kapacitou 2 000 míst a dodnes slouží k promítání, koncertům a jiným společenským akcím. Po výstavbě Domu kultury byl jeho divadelní sál používán i k promítání filmů, což bylo označováno jako Kino Odborů. Asi na konci 80. let však bylo zrušeno.

Kino Panorama s kapacitou 424 míst bylo otevřeno 20. listopadu 1970 a vzhledem k možnostem promítat zde širokoúhlé 70 mm filmy (odtud název kina), stalo se jedním z nejmodernějších v kraji. Je členem organizace Europa Cinemas, sítě evropských kin zaměřených na evropský film. V roce 2008 se pro nízkou návštěvnost uvažovalo o jeho přemístění do Domu kultury, ale o dva roky později bylo rozhodnuto o dalším provozu a provedena digitalizace. Dnes je v něm možné promítat ve formátu 3D a plánují se další investice do sedaček, podlahy a klimatizace.

Kulturní dům

Na místě bývalé synagogy, v těsné blízkosti radnice, byl v roce 1973 postaven Kulturní dům. Otevřen byl 17. listopadu divadelní hrou Strakonický dudák. V Domě kultury je divadelní sál s kapacitou 334 míst, estrádní sál (400-500 míst), loutkový sál, výstavní prostory a restaurace. Dnes zde sídlí i Galerie Čajovna.

Ostatní

V Kyjově působí Kruh přátel hudby. Od roku 1996 se ve městě pravidelně koná mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae a od stejného roku vždy v srpnu probíhá Žalmanův folkový Kyjov. Působí zde i dětský pěvecký sbor Modráčci (v roce 1981 založil učitel Eduard Cvrkal) a country kapela Návrat. Pobočky České křesťanské akademie a Moravsko-slezské křesťanské akademie jsou zaměřeny především na přednáškovou činnost. V roce 1957 byla astronomickým kroužkem u silnice do Vlkoše vybudována hvězdárna, ale v 70. letech byla zbourána, aby byl získán prostor pro výstavbu garáží. Městem jsou každý měsíc vydávány Kyjovské noviny, které občané dostávají zdarma. Dění ve městě mapuje i Televize Slovácko.

Doprava

Vlakové nádraží v Kyjově

Městem prochází železniční trať č. 340, zvaná také Vlárská dráha, z Brna do Uherského Hradiště. Železnice z Kyjova do Bzence byla dána do provozu 20. července 1884, z Brna do Kyjova pak 10. října 1887. První vlak se třemi vozy do Kyjova údajně přijel 16. září 1887. Budova železniční stanice z roku 1887 byla v roce 2011 rekonstruována. V kyjovské stanici zastavují spěšné vlaky a v roce 2012 jezdí denně do Brna 19 přímých spojů. Místní část Bohuslavice má vlastní železniční stanici s názvem Bohuslavice u Kyjova a v jižní části města u šroubáren je železniční zastávka. Mezi Kyjovem a Mutěnicemi byla od 2. června 1900 provozována doprava na trati č. 257. Do roku 1923 měla tato trať v Kyjově i své vlastní nádraží. 12. prosince 2004 zde byla doprava ukončena a 30. dubna 2009 byla trať úředně zrušena. Kyjov tak ztratil přímé železniční spojení s okresním městem Hodonín. V roce 2012 byla trať přebudována na cyklostezku.

Autobusové spojení Kyjova s okolními obcemi postupně vznikalo za první republiky. Koncese na autobusovou dopravu udělovala městská rada. V roce 1927 se v kyjovské kronice udává spoj do Archlebova (2x denně), Hovoran, Ždánic, Osvětiman, Žeravic a Milotic. V roce 1928 přibylo spojení se Stupavou, Čeložnicemi, Moravanami, Hýslemi, Medlovicemi a Újezdcem. Od roku 1959 je zde provozována městská autobusová doprava. Stanoviště autobusů bývalo na kyjovském náměstí, od 19. července 1976 je v provozu autobusové nádraží na ulici Nerudova. Od 5. ledna 1998 je součástí nádraží odbavovací hala s čekárnou a sociálním zařízením.

Vzhledem k vzdálenosti mezi autobusovým a vlakovým nádražím (asi 1,2 km) byl v roce 2010 u vlakového nádraží vybudován přestupní terminál.

Kyjov leží na křižovatce silnic I/54, II/432 a II/422. V roce 1965 byl v Kyjově na silnici I/54 vybudován nadjezd přes železniční trať a tak podstatně zjednodušen průjezd městem. V roce 1987 byl dán do provozu obchvat mezi silnicemi I/54 a II/432 v západní části města, čímž bylo ulehčeno dopravě v centru. V roce 2010 projelo přes nadjezd v průměru 12 891 vozidel denně, po obchvatu 3 991 vozidel denně.

U silnice mezi Kyjovem a Miloticemi bylo v roce 1951 vybudováno letiště provozované občanským sdružením Aeroklub Kyjov.

Z města vede jedna cyklostezka do Skoronic (1 km) a druhá do Mutěnic (14 km) přes Svatobořice-Mistřín a Dubňany po náspu bývalé železniční trati. V roce 2013 město plánuje výstavbu cyklostezky, která podél železniční trati propojí místní části Nětčice a Bohuslavice. V dalších letech by její výstavba měla pokračovat severně údolím Kyjovky přes Haluzice (rekreační oblast u Jestřabic) a Nemotice do Mouchnic v délce necelých 10 km. Pro cyklisty tak má vzniknout spojení z města do Chřibů a na četné lesní asfaltové cesty ve Ždánickém lese. Kyjovem prochází dvě cyklotrasy - Moravská vinná stezka (č. 412) a Kyjovská vinařská stezka . V nejbližších letech by město chtělo vybudovat hipostezku. Žlutě značená turistická trasa spojuje Kyjov s Čeložnicemi, Chřiby a Koryčany nebo na druhou stranu Sobůlkami a Strážovským kopcem. V roce 2005 byla zřízena naučná stezka Kyjov v délce necelých 17 km, na které je umístěno 9 informačních panelů.

Pamětihodnosti

Radnice

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

• Renesanční zámek pochází z roku 1548, v 18. století prošel přestavbou a v roce 1911 jej vyzdobil sgrafity Jano Köhler. Od roku 1928 zde sídlí Vlastivědné muzeum.
• Renesanční radnice na náměstí z let 1561–1562, postavená italskými staviteli, je dominantou města. Předsunutá věž je vysoká 39 m. U hlavního vchodu je umístěn železný loket, který sloužil k přeměřování zboží na místním trhu. Fasáda radnice je vyzdobena psaníčkovým sgrafitem.
• Mariánský sloup před radnicí nechal postavit ve 20. letech 17. století olomoucký kardinál František z Ditrichštejna jako dík městu za zachování věrnosti císaři Ferdinandovi II. během povstání českých stavů.
• Kapucínský kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na náměstí z let 1713–1720. Od roku 1784 je farním kostelem. Nad hlavním vchodem je freska Matky milosrdenství s Ježíškem. V roce 1885 byly před kostelem umístěny sochy sv. Cyrila a Metoděje. Pod kostelem se nachází kapucínská hrobka.
• Kaple sv. Josefa nad zámkem z roku 1833. Věž pochází z roku 1692. Dříve zde stával farní kostel sv. Martina z roku 1180, který v roce 1807 vyhořel.
• Kostel sv. Filipa a Jakuba v místní části Bohuslavice.
• Kaple sv. Josefa Kalasanského zvaná také gymnazijní kaple na ulici Komenského. V roce 1868 ji nechali 1868 postavit piaristé. Ti do města přišli v roce 1760, aby založili latinské gymnázium a působili zde do roku 1897.
• Chudobinec Dominka Jurovského na ulici Jungmannova z let 1728-1739 sloužil jako útulek pro 12 chudých měšťanů. Nad vchodem je latinský chronogram (v překladu „Co učiníte jednomu z těchto chudých, učiníte mně“), který obsahuje letopočet 1739. Dnes je zde Základní umělecká škola.
• Kaple sv. Rocha u silnice do Vlkoše z roku 1716. Postavena na nejvyšším bodě katastru města jako poděkování za ochranu před morem.
• Novorenesanční budova Klvaňova gymnázia postavená roku 1898.
• Bohuslavické stráně - přírodní památka

• 

  Kostel Nanebevzetí Panny Marie

• 

  Zámeček

• 

  Kaple sv. Josefa, dříve kostel sv. Martina

• 

  Kaple sv. Jana Kalasanskeho

• 

  Kaple sv. Rocha

Osobnosti

Pamětní deska Josefa Klvani na budově Klvaňova gymnázia v Kyjově. Autor Václav Adolf Kovanič

• Moritz von Bader, rytíř, stavitel (podílel se na budování Suezského průplavu), rakouský konzul v Ismalii, kyjovský rodák
• Jarmila Bednaříková (*1952), historička a spisovatelka, kyjovská rodačka.
• Václav Bzenecký starší (†1575), kyjovský primátor.
• Radola Gajda (1892-1948), československý generál a český fašistický politik. V Kyjově strávil dětství.
• Ludvík Hilgert (1895-1967), funkcionalistický architekt, čestný občan města i.m., kyjovský rodák
• Rudolf Hurt (1902-1978), archivář, historik, autor knihy Kyjovsko, v Kyjově studoval na gymnáziu.
• Sergěj Ingr (1894-1956), československý generál a ministr obrany exilové vlády, v Kyjově studoval na gymnáziu.
• Ivan Jelínek (1909-2002), novinář, spisovatel, básník, kyjovský rodák, čestný občan města.
• Severin Joklík (1857-1915), lékař, starosta města.
• Josef Klvaňa (1857-1919), první ředitel českého kyjovského gymnázia, přírodovědec, etnograf.
• Jano Köhler (1873-1941), akademický malíř, freskami a sgrafity vyzdobil farní kostel, gymnazijní kapli a zámeček.
• Josef Kolmaš (1933), český sinolog a tibetolog, v Kyjově studoval na gymnáziu, čestný občan města.
• Karel Kozánek (1858–1941), advokát, činovník Sokola, hudebník, zakladatel slavnosti "Slovácký rok"
• Jan Kučera (1875-1947), profesor zdejšího gymnázia, zakladatel kyjovského muzea a archivu.
• František Kudláč (1909-1990), akademický malíř. V Kyjově vystudoval gymnázium.
• Miroslav Novák (1907-2000), teolog, profesor-biblista, biskup, čtvrtý patriarcha Církve československé husitské, kyjovský rodák a absolvent zdejšího gymnázia
• Oldřich Pechal (1913 - 1942), velitel paradesantní skupiny Zinc, vystudoval gymnázium v Kyjově
• Josef Polášek (1899-1946), funkcionalistický architekt, čestný občan města i.m., rodák z Boršova
• Silvia Saint (* 1976), pornoherečka
• Bohumil Sekla (1901-1987), profesor Univerzity Karlovy, zakladatel české lékařské genetiky, rodák z Bohuslavic.
• Ernst Schneider (1894-1975), vynálezce lodního šroubu Voith Schneider, kyjovský rodák
• Miroslav Skála (1924-1989), český spisovatel a novinář, v Kyjově studoval na gymnáziu, čestný občan města i.m.
• Hugo Sonnenschein (1889-1953), spisovatel, kyjovský rodák
• Miroslav Tichý (1926-2011), malíř a fotograf
• Zdeněk Trtík (1914-1983), teolog, filozof, profesor Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze, kyjovský rodák a absolvent zdejšího gymnázia
• Bohumil Tureček (1902-1982), funkcionalistický architekt, čestný občan města i.m., kyjovský rodák.
• Joža Uprka (1861-1940), malíř slováckých žánrových obrazů, měl v Kyjově ateliér.
• Vladimír Vašíček (1919-2003), malíř, čestný občan města.
• Jan Znoj (1905-1950), akademický sochař, rodák z Boršova, autor sochy Miroslava Tyrše u sokolovny.

Partnerská města

Od roku 1998 město Kyjov postupně uzavřelo smlouvu o partnerství a spolupráci se šesti partnerskými městy v Evropě:

• Yvetot, Francie (v roce 1998)
• Hollabrunn, Rakousko (v roce 2005)
• Seravezza, Itálie (v roce 2010)
• Biograd na Moru, Chorvatsko (v roce 2011)
• Luck, Ukrajina (v roce 2011)
• Prizren, Kosovo (v roce 2012)

Odkazy

Související články

• Děkanát Kyjov
• Letiště Kyjov
• Městská autobusová doprava v Kyjově

Literatura

• KLVAŇA, Josef; FINTAJSL, František Ladislav; ZLÁMAL. Kyjovsko. Kyjov : Musejní a archeologický spolek v Kyjově, 1948. 155 s.  
• HLAVINKA, Karel. O starém Kyjově. Kyjov : Okresní osvětová rada, 1947. 178 s.  
• HURT, Rudolf, a kol. Kyjovsko. Brno : Musejní spolek v Brně, 1970. 537 s.  
• BAŠČAN, Michal. Kyjov - zapomenutá historie. [s.l.] : Neolit, 2006. 56 s. ISBN 80-86923-14-2.  
• DUNDĚRA, Jiří. 33 životů. Kyjov : Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2005. 184 s. ISBN 80-239-6292-2.  
• DUNDĚRA, Jiří. Hrstka osudů. Kyjov : Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2010. 207 s. ISBN 978-80-254-8506-4.  

Externí odkazy

• Oficiální stránky
• Kronika města z let 1894-2004
• Vlastivědné muzeum v Kyjově
• Historie Slováckého roku v Kyjově
• Televize Slovácko - Televizní zpravodajství z Kyjovska aktualizované každou středu.
• Kyjovské noviny - Měsíčník, ke stažení v PDF.