Bříza bělokorá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bříza bělokorá

Bříza bělokorá
Bříza bělokorá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bukotvaré (Fagales)
Čeleď: břízovité (Betulaceae)
Rod: bříza (Betula)
Binomické jméno
Betula pendula
Roth, 1788

Bříza bělokorá (Betula pendula), také bříza bradavičnatá nebo bříza bílá je listnatá dřevina z čeledi břízovitých. Je to zdaleka nejhojnější druh břízy v Evropě. Důvod jejího dalekosáhlého rozšíření od jižní Evropy až na daleký sever, případně do odpovídajících výškových poloh alpských pohoří Evropy, spočívá v její nenáročnosti a odolnosti vůči nepříznivému klimatu. Pravděpodobně přitom hraje důležitou úlohu její nápadně bílá kůra, která odráží podstatnou část dopadajícího záření. To se zdá být, zejména na silně a vytrvale osluněných místech, velice účinný znak přizpůsobivosti. Bříza představuje nenáročný rychle rostoucí strom, dorůstající výšky až 25 m, který je často používán a vysazován při rekultivacích krajiny či osazování exhalacemi odlesněného území. Je to typický pionýrský druh, který je velmi aktivní při kolonizaci zpustlé kulturní krajiny (opuštěná pole, louky, ale především skrývky, výsypky apod.). V hospodářských lesích však bývá často vnímána jako plevelný strom. Její dřevo dobře hoří, kůra hoří i mokrá.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Betula verrucosa Ehrhart, 1791

Betula alba Linné, 1753

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Evropy a Malé Asie. V České republice je obvyklý výskyt do nadmořské výšky do 1000 m n. m. V Evropě na severu je hranicí výskytu polární kruh. V jižní Evropě roste až po Pyreneje a Apeniny. [1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rostlina, opadavá dřevina známá habitem vyšší oválné převisající koruny, strom s jemnou texturou drobného větvoví. Barva kmene je typicky černobílá. Dorůstá až 25 m výšky. Bříza bělokorá se přizpůsobuje různým klimatickým vlivům a tak vzhled dřeviny odráží podmínky stanoviště. Vyrůstá jako statný strom v nížinách,ale jako zakrslý stromek vysoko v horách nebo na severu v chladném podnebí.

Kůra je v mládí a na větvičkách hnědá, posléze se mění v bílou, příčně se odlupující borku, která je neocenitelnou pomůckou při rozdělávání ohně v přírodě. Letorosty bývají často převislé (odtud název pendula). Pupeny špičaté, lesklé a lepkavé, odstávající. Listy trojúhelníkovité, zaoblené, okraje listů pilovité. Samčí jehnědy jsou převislé, 4-7 cm dlouhé, objevují se v dubnu až červnu. Plody - drobné nažky jsou asi 2 mm velké a lehké (rozšiřují se větrem na velké vzdálenosti). Plodit začíná ve stáří 10 až 15 let.

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

S ohledem na široké druhové spektrum rodu v mnoha růzých podmínkách může laik druh snadno zaměnit s mnoha druhy v rámci rodu, například druhy Betula utilis, Betula pubescens, Betula populifolia, Betula platyphylla, Betula papyrifera a mnoha dalšími.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Typickým stanovištěm pro břízu bělokorou jsou světlé polohy, ve stínu trpí. Jako jeden z našich nejtypičtějších pionýrů obsazuje narušené půdy antropogenní činností (např. skrývky a výsypky), nebo paseky a požářiště, prostě všude tam, kde je dostatek světla a alespoň minimum vláhy. Osidluje i suché stanoviště s propustnou půdou, ale lze ji najít obecně, a to i na méně příznivých stanovištích, jako jsou rašeliniště[2] a mokřady. Zde ji však někdy nahrazují jiné druhy rodu. Semena břízy (i semena ostatních pionýrských dřevin) dokážou díky své malé hmotnosti překonat velké vzdálenosti a uchytit se tam, kde jsou pro ně přijatelné podmínky.

Bříza bělokorá je součástí porostů které tvoří základ prvních porostů dřevin na daném stanovišti. Tvoří iniciální stadium lesního ekosystému např. spolu s borovicí lesní, ve vyšších nadmořských výškách např. s jeřábem. V ochraně těchto porostů se v dalším stadiu lesního ekosystému pak vyrůstají náročnější, tzv. klimaxové dřeviny. Jako klasická pionýrská dřevina má rychlý růst v mládí, brzkou plodnost a nízký věk.

Břízy jsou stromem, kde si s oblibou dělají dutiny v kmeni ptáci. Je napadána, zejména po poranění, houbovými chorobami, častým parazitem bříz, který způsobuje jejich rychlý úhyn je březovník obecný Piptoporus betulinus.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je vysazována i v monokulturách, (paseky a osluněná místa s narušenou půdou, skrývky, výsypky, výskyt uhelných slojí apod.), je jako příměs přítomná prakticky ve všech lesích (mimo lužní) od nížin, přes pahorkatiny až do hor, kde ji střídá její příbuzný druh bříza pýřitá.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Bílý pigment kůry obsahuje triterpenický pentacyklický steroidní alkohol betulin s antiflogistickými vlastnostmi. Dále obsahuje účinné látky hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, vitamín C a saponiny.

Léčivé působení[editovat | editovat zdroj]

Březové listy jsou prastarou součástí lidového léčitelství, zejména u slovanských národů.[zdroj?] List se sbírá v květnu a červnu. V Rusku je získávána březová šťávu počátkem jara naříznutím kmene.[zdroj?] V jiných zemích tato praxe není běžná a povolená.

Droga má dehydratační účinek.[zdroj?] Používá se jako diuretický prostředek Pomáhá při bolestech kloubů, lumbagu ("houseru") a při ischiasu.[zdroj?] Březová šťáva se používá jako anthelmintikum, antihydrotikum, proti vyrážce, nadměrnému pocení nohou[zdroj?] a také jako prostředek (např. šampony) pro výživu a růst vlasů.[3]

Použití[editovat | editovat zdroj]

V lidovém léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Podle zdroje je diuretický čaj připravován tak, že dvěma sklenicemi vroucí vody jsou přelity 4 čajové lžičky sušeného řezaného listu a je ponecháno vyloužit.[zdroj?] Čaj z březových listů má podle tohoto zdroje též dezinfekční účinek. Při žaludečních a střevních kolikách je někdy doporučeno svařit 2 čajové lžičky březové šťávy a 1/3 l bílého vína. Toto množství má být po doušcích vypito.[zdroj?]

Zahradnictví[editovat | editovat zdroj]

Bříza bělokorá je běžně používána do liniových výsadeb, jako jsou stromořadí podél cest. Bříza Betula pendula 'Youngi' byla v druhé polovině 20. století v ČR nadužívanou soliterou nebo dominantou výsadeb.[4] Bříza bělokorá je běžná v nekomponovaných výsadbách při ozeleňování lidských sídlišť.[4] Dřevinu lze použít při komponované výsadbě spolu s pomalu rostoucími dřevinami s plánem pionýrské dřeviny po čase odstranit. Značnou nevýhodou je vysušování stanoviště, které bříza způsobuje. Růst cenných dřevin je pak pomalý.[4]

Národní strom[editovat | editovat zdroj]

V Rusku a některých dalších zemích bývalého SSSR je bříza považována za národní strom. Jenom na území samotného Ruska se její porosty odhadují na 10 miliónů hektarů.

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bříza bělokorá - Betula pendula [online]. [cit. 2015-01-01]. Dostupné online.  
  2. RAK, Lubomír. BETULA PENDULA Roth – bříza bělokorá / breza previsnutá [online]. [cit. 2015-01-01]. Dostupné online.  
  3. Zdena Nováčková, Právo. Bříza bělokorá svými léčebnými účinky překvapí. Novinky.cz [online]. 2014-09-22 [cit. 2014-09-23]. Dostupné online.  
  4. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. A C T A P R U H O N I C I A N A [online]. . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky. Díl 2 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academie, 1990 - str. 38-40.
  • Zázračná medicína / M. Srpová, P.Veselý - Ústí n.L.: VD Dialog 1991. - str. 3.
  • Zelená lékárna / V. G. Rubcov, K. Beneš - Praha.: Lidové nakladatelství 1984. - str. 50-53.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]