Česká komora
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Úřad zřízený Ferdinandem I. ve snaze vytvořit úřad nezávislý na vlivu stavů a také proto, aby měl pod kontrolou správu královských financí. Byla zřízena roku 1527 v Praze s názvem rada komory královské, zkráceně nazývána jako česká komora. Král obsadil úřad placenými úředníky a dokonce někteří z nich nebyli Češi. Šlo o nový typ úřadu zcela byrokratického charakteru, který byl obsazován jen králem placenými úředníky, kterými byli odpovědní jemu a nikoli stavovské obci. Ferdinand vycházel z názoru, že organizovat správu královských příjmů a výdajů náleží výhradně králi bez ohledu na stavy a pokusil se upravit věc jednotně pro celou Českou korunu (tedy Čechy, Moravu, Slezsko a Lužici). Nový úřad nebyl pochuti stavům, kteří roku 1547 marně protestovali, aby byla komora obsazována českými úředníky a aby nejvyšší mincmistr nepodléhal komoře.
Nová komora dostala instrukce roku 1527, 1530 a 1548. Původně stál v jejím čele nejvyšší nebo starší rada a vedle něho byli čtyři radové placení. Starý mistr komory královské stal se pokladníkem (rentmistr). Pro kancelář a expedici byl zřízen sekretář komorní. Podle potřeby byl ke schůzím komory volán i prokurátor. Královská prokuratura byla tedy s českou komorou úzce svázána, v podstatě se královský prokurátor stal advokátem české komory, které byl podřízen. Roku 1530 se mezi rady dostal také podkomoří. Nově byla komora organizována instrukcí z roku 1548. Nadále v čele stál prezident z panského stavu, jemuž byli podřízení 4 radové (z rytířského stavu), z nich jeden byl podkomoří, který byl ale přibírán jen na základě zvláštního vyzvání ke schůzím. Komoře byl podřízen nejvyšší mincmistr, pod jejím dohledem byl i hejtman německých lén. Tehdy bylo reorganizováno i účetní oddělení se 4 účetními rady a kancelář měla dva sekretáře - českého a německého. Komora byl orgán kolegiátní - tozn. úředníci rozhodovali společně. Jak řečeno, působnost komory se vztahovala na celou Českou korunu, později ale byly zřizovány v zemích vedlejších samostatné finanční úřady, tím byla zužována působnost české komory pouze na Čechy samotné. Její věcná působnost se vztahovala na správu majetku komorního - tedy královského (statků, regálů a měst), správu berní, účetní kontrolu a revisi všech finančních úřadů v zemi, zkoumání a zprostředkování královských dluhů a soudila v některých věcech komorních, zejména ve sporech mezi poddanými a správci na královských statcích.
Fakticky byla česká komora pod dohledem dvorské komory, která se starala o přehled financí a finanční kontrolu ve všech zemích pod vládou Habsburků. Ve významných záležitostech se česká komora musela nejprve dohodnout s dvorskou komorou, dávala jí zprávy, dostávala od ní předpisy atd. Po formální stránce však byla česká komora nejvyšším úřadem finanční správy České koruny. Roku 1608 se stavové neúspěšně pokusili zbavit českou komoru závislosti na dvorské. Jistou dobu ještě prezidenta české komory navrhovala králi česká dvorská kancelář, ale později tak činí dvorská komora.
Česká komora byla zrušena za vlády Marie Terezie roku 1745, kdy její agendu nakrátko přejalo české místodržitelství. Od roku 1749 správu finančních záležitostí převzaly v jednotlivých zemích českého království tzv. královské reprezentace s komorou.
