Oldřich Pechal
Oldřich Pechal (12. května 1913 v Osvětimanech – 22. září 1942 v Mauthausenu) byl československý voják a velitel paradesantní skupiny Zinc.
Obsah |
Mládí [editovat]
Narodil se 12. května 1913 v Osvětimanech[1][2] na statku v Hruškovicích. Otec Josef byl hajným, matka Marie, rozená Hložková, pracovala v hospodářství. Měl bratra a sestru.
Dětství prožil ve vsi Vřesovice, kam byl jeho otec jako hajný přeložen. Gymnázium vystudoval v Kyjově a zde také v roce 1934 maturoval. Po odvodu nastoupil 6. července 1934 k horskému pluku do Popradu. Po absolvování školy důstojníků v záloze v Levoči sloužil jako velitel družstva horské roty. 1. března 1935 byl povýšen na desátníka aspiranta, 10. července pak do hodnosti četaře aspiranta. Od 1. října 1935 do 31. července 1937 studoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jmenován do hodnosti poručíka byl 1. srpna 1937. Později sloužil v Dolnom Kubíně jako velitel roty. Během mobilizace v roce 1938 byl s jednotkou převelen do prostoru Sušic.
V exilu [editovat]
Po okupaci Československa v roce 1939 emigroval přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. 8. září 1939 byl po prezentaci v Agde zařazen nejprve k 3. pěšímu pluku. Navíc prodělal francouzský kurz pro důstojníky v záloze. Bojů o Francii se nezúčastnil.
Po pádu Francie byl evakuován do Anglie. V Anglii byl zařazen ke kulometné rotě. 28. října 1940 byl povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty. Po přijetí nabídky k výcviku pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 25. května 1941 do 26. března 1942 ve Skotsku speciální parašutistický výcvik, poté kurzy šifrování a dešifrování a konspirační výcvik.
Nasazení [editovat]
Dne 27. března 1942 v 19:55 odstartovalo letadlo typu Halifax řízené polskými piloty. 28. března 1942 v 01:15 hodin byl společně s ostatními příslušníky výsadku Zinc vysazen nedaleko Gbel na Slovensku, přičemž cílem výsadku byla oblast Chřibů (asi 4 km od Vřesovic). Skupina se zde rozdělila s tím, že se pokusí přejít na Moravu, a tam se ve Chřibech sejdou. V noci z 29. na 30. března při přecházení hranic u obce Petrov byl chycen hlídkou dvou německých celníků, kteří jej legitimovali a odváděli na strážnici. Využil jejich neopatrnosti; jednoho zastřelil, druhého smrtelně zranil a podařilo se mu uprchnout. Protože se blížila další hlídka, neměl čas hledat svou padělanou legitimaci, kterou mu před tím odebral německý celník. Gestapo tak získalo jeho fotografii a podle ní byl identifikován slovenskými četníky ze Skalice Glatzem a Višňovcem (byli s Pechalem na vojně). Totožnost však určil až jeho profesor z gymnázia v Kyjově, kde gestapo pátralo. Stačil ještě navštívit své rodiče, setkat se na Nové louce s členy skupiny A. Mikšem a V. Gerikem, kterým oznámil, že skupinu musí rozpustit. Poté se ukrýval v Chřibech, kde unikal zátahům gestapa také díky pomoci učitele Žižlavského, rolníka Berky a dalších.
Poté, co se konfidentem gestapa Viktorem Ryšánkem nechal vylákat na chatu nedaleko Brna, byl 2. června 1942 po rvačce zatčen a odvezen do Kounicových kolejí v Brně. Výslechy, při kterých byl krutě mučen, trvaly až do léta 1942, přičemž odmítl všechny nabídky ke spolupráci. Mezi tím byli 12. června 1942 popraveni Pechalovi rodiče, sourozenci a příbuzní. Na Kyjovsku přišlo o život dalších téměř dvacet osob.
Dne 22. září 1942 byl popraven oběšením v koncentračním táboře Mauthausen.[1]
Po válce [editovat]
1. prosince 1945 byl povýšen na kapitána pěchoty a následně na štábního kapitána pěchoty in memoriam. V roce 2007 mu byla na gymnázium v Kyjově odhalena pamětní deska.
Vyznamenání [editovat]
- 1944
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie - 1945
Československý válečný kříž 1939 - 2011
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky[3]
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b ŠUSTEK, Vojtěch. Oldřich Pechal, hrdina z antické tragédie [online]. Český rozhlas, [cit. 2012-01-14]. Dostupné online.
- ↑ POBŘÍSLO, Pavel. Oldřich Pechal a kyjovská heydrichiáda. Koryčanský zpravodaj. , roč. 2007, čís. 3, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Mezi oceněnými ministrem Vondrou je i atlet Železný a ombudsman Motejl [online]. ČTK, [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.
Literatura [editovat]
- ANDREJS, Jaroslav. Tři cesty k smrti - zánik skupiny ZINC. druhé. vyd. Praha : Typo & Grafik, 1992. 161 s. ISBN 80-901191-0-7.
- NEDBAL, Lubor. Voják, vlastenec a národní hrdina, štábní kapitán pěchoty Oldřich Pechal. K životním osudům velitele výsadkové skupiny ZINC. Vřesovice : Obec Vřesovice, 2007. 79 s.
- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb : Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
- ŠULC, Jiří. Dva proti Říši. Praha : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1935-6.
