Svatopluk Čech
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Svatopluk Čech | |
|---|---|
 Portrét Svatopluka Čecha |
|
| Narození | 21. února 1846 Ostředek |
| Úmrtí | 23. února 1908 (ve věku 62 let) Praha |
| Povolání | novinář, spisovatel, básník |
| Národnost | česká |
| Státní příslušnost | České království |
| Literární hnutí | Ruchovci |
| Podpis |  |
| bratr | Miloš Čech |
|---|---|
| sestra | Růžena Čechová |
Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.[1]
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se v Ostředku u Benešova, jeho otec byl panský správce, český vlastenec. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze.
Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Skalce.
Je po něm pojmenován Čechův most v Praze, sady s jeho sochou na pražských Vinohradech a několik ulic v různých českých městech. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě.[2]
Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).
Dílo [editovat]
- Husita na Baltu (1868 v almanachu Ruch), historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských vztazích.
- Oběti pověry (1871), o čarodějství a pronásledování jeho v zemích křesťanských, příspěvek k dějinám lidského bludu
- Adamité (1873 v časopise Lumír), epos s námětem zničení radikální husitské sekty adamitů Janem Žižkou
- Básně (1874), básnická sbírka, ve které autor shrnul všechny své významnější rané práce (mimo jiné obsahuje i první knižní vydání Adamitů).
- Čerkes (1875 v časopise Lumír), epos s námětem z Kavkazu,
- Upomínky z východu (Národní listy 1875-1876, knižně 1885), povídky,
- Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
- Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu..
- Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička,
- Povídky, arabesky a humoresky II. (1879),
- Žižka (1879), rapsodie, ve které autor představuje Žižku jako vojevůdce, který byl odhodlán postavit se proti Pražanům.
- Kandidát nesmrtelnosti (1879 v časopise Květy, knižně 1884), humoristický román,
- Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.
- Povídky, arabesky a humoresky III. (1880),
- Nová sbírka veršovaných prací (1880), zde mimo jiné první knižní vydání eposů Čerkes, Evropa a Ve stínu lípy
- Václav z Michalovic (1882), epos z pobělohorské doby inspirovaný Mickiewiczovým Konrádem Wallenrodem.
- Petrklíče (1883), veršovaná báchorka,
- Povídky, arabesky a humoresky IV. (1883),
- Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
- Několik drobných povídek (1884),
- Kresby z cest (1884),
- Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopického panslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
- Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši),
- Několik obrázků moravských (1884),
- Dagmar (1885), epos inspirovaný básníkovým pobytem v Dánsku, jehož hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I. Markéta provdaná za dánského krále Valdemara II., kterou autor líčí jako ideál ženy.
- Ikaros (1885 v časopise Květy, knižně 1908), sociální román,
- Pravda a drobné básně (1886),
- Humoresky, satiry a drobné črty (1887),
- Různé črty žertovné i vážné (1887),
- Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
- Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů
- Několik povídek a různých črt (1888),
- Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirická povídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
- Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává za tu husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
- Kratochvílná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1888), satirická báseň parodující soudobý spor o Rukopisy,
- Vácklav Živsa (1889- 1891 v časopise Květy, knižně 1901), báseň,
- Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a episodami.
- Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
- Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
- Sníh (1894 v časopise Květy, knižně 1900), báseň,
- Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě
- Rozličná próza (1895),
- Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocí které chtěl autor povzbudit národ v boji za jeho práva, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený.
- Modlity k Neznámému (1896), básně obsahující filozofické a náboženské úvahy
- O čarovném pavouku (1896), báseň pro mládež,
- Šotek (1899), veršovaná báchorka,
- Sekáči (1904), báseň,
- Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydání autorových nedokončených prací,
- Poslední verše (1910), vydáno posmrtně, obsahuje mimo jiné básně Do světa širého a Step,
- Cestovní poznámky (1910), vydáno posmrtně,
- Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47.
- ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Svatopluk Čech, s. 2.
Literatura [editovat]
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. s. 37–41.
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. s. 277–293.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. s. 408–413.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. s. 64–65.
- NOVÁK, Arne. Stručné dějiny literatury české. Olomouc : R. Promberger, 1946. Dostupné online. Kapitola Sv. Čech a básníci školy národní, s. 339–350.
- NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha : Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Svatopluk Čech na cestách, s. 342–348.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 189.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha : Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. s. 556–558.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Rozhlasové adaptace vybraných děl ve formátu MP3 na webu Českého rozhlasu 3 – Vltava
- Na webu Legie
- DŘEVOJÁNEK, Milan. Petrklíče na Vyšehradě. Neviditelný pes, únor 2008, 1. část a 2. část
- Poměr Svatopluka Čecha k oprávcům jazyka
