Svatopluk Čech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatopluk Čech
Portrét Svatopluka Čecha
Portrét Svatopluka Čecha
Narození 21. února 1846
Rakouské císařství Ostředek
Úmrtí 23. února 1908 (ve věku 62 let)
Rakousko-Uhersko Praha
Povolání novinář, spisovatel, básník
Národnost česká
Stát České království
Literární hnutí Ruchovci
Příbuzní bratr Miloš Čech
sestra Růžena Čechová
Podpis
Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Miloš Čech
sestra Růžena Čechová
Portrét Svatopluka Čecha
Čechův pohřební průvod na Václavském náměstí v Praze
Ukládání ostatků Svatopluka Čecha na vyšehradském Slavíně
Náhrobek Svatopluka Čecha na Vyšehradě
Socha Svatopluka Čecha v Litni před kostelem, kde stávala slavná lípa

Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek[1]23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ostředku u Benešova, jeho otec byl panský správce, český vlastenec. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 18731876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července 1890, svého členství se vzdal v roce 1895.[3]

Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Skalce.

Je po něm pojmenován Čechův most v Praze, sady s jeho sochou na pražských Vinohradech a několik ulic v různých českých městech. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě.[4]

Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Husita na Baltu (1868 v almanachu Ruch), historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských vztazích.
  • Oběti pověry (1871), o čarodějství a pronásledování jeho v zemích křesťanských, příspěvek k dějinám lidského bludu
  • Adamité (1873 v časopise Lumír), epos s námětem zničení radikální husitské sekty adamitů Janem Žižkou
  • Básně (1874), básnická sbírka, ve které autor shrnul všechny své významnější rané práce (mimo jiné obsahuje i první knižní vydání Adamitů).
  • Čerkes (1875 v časopise Lumír), epos s námětem z Kavkazu,
  • Upomínky z východu (Národní listy 18751876, knižně 1885), povídky,
  • Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
  • Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu..
  • Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička,
  • Povídky, arabesky a humoresky II. (1879),
  • Žižka (1879), rapsodie, ve které autor představuje Žižku jako vojevůdce, který byl odhodlán postavit se proti Pražanům.
  • Kandidát nesmrtelnosti (1879 v časopise Květy, knižně 1884), humoristický román,
  • Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.
  • Povídky, arabesky a humoresky III. (1880),
  • Nová sbírka veršovaných prací (1880), zde mimo jiné první knižní vydání eposů Čerkes, Evropa a Ve stínu lípy
  • Václav z Michalovic (1882), epos z pobělohorské doby inspirovaný Mickiewiczovým Konrádem Wallenrodem.
  • Petrklíče (1883), veršovaná báchorka,
  • Povídky, arabesky a humoresky IV. (1883),
  • Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
  • Několik drobných povídek (1884),
  • Kresby z cest (1884),
  • Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopického panslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
  • Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši),
  • Několik obrázků moravských (1884),
  • Dagmar (1885), epos inspirovaný básníkovým pobytem v Dánsku, jehož hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I. Markéta provdaná za dánského krále Valdemara II., kterou autor líčí jako ideál ženy.
  • Ikaros (1885 v časopise Květy, knižně 1908), sociální román,
  • Pravda a drobné básně (1886),
  • Humoresky, satiry a drobné črty (1887),
  • Různé črty žertovné i vážné (1887),
  • Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
  • Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů
  • Několik povídek a různých črt (1888),
  • Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirická povídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
  • Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
  • Kratochvílná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1888), satirická báseň parodující soudobý spor o Rukopisy,
  • Vácklav Živsa (18891891 v časopise Květy, knižně 1901), báseň,
  • Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a episodami.
  • Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
  • Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
  • Pamětní deska na domě správce panství Liteň nazývaném Čechovna. Nápis ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH OD 1853 - 1856
    Sníh (1894 v časopise Květy, knižně 1900), báseň,
  • Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě
  • Rozličná próza (1895),
  • Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocí které chtěl autor povzbudit národ v boji za jeho práva, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený.
  • Modlity k Neznámému (1896), básně obsahující filozofické a náboženské úvahy
  • O čarovném pavouku (1896), báseň pro mládež,
  • Šotek (1899), veršovaná báchorka,
  • Sekáči (1904), báseň,
  • Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydání autorových nedokončených prací,
  • Muzeum v Litni s expozicí Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné. Bývalá fara nedaleko slavné lípy u kostela sv. Petra a Pavla.
    Poslední verše (1910), vydáno posmrtně, obsahuje mimo jiné básně Do světa širého a Step,
  • Cestovní poznámky (1910), vydáno posmrtně,
  • Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47.  
  3. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 55.  
  4. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Svatopluk Čech, s. 2.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]