Svatopluk Čech
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.[1].
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se v Ostředku u Benešova, jeho otec byl panský správce, český vlastenec. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do časopisů Ruch a Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se ji až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze.
Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. Konec života trávil v Praze na Skalce.
Je po něm pojmenován Čechův most v Praze a několik ulic v různých českých městech.
[editovat] Dílo
Jeho dílo je velmi ovlivněno K. H. Máchou. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj. Ve svých dílech vystihuje především pocity, politické názory buržoazie. Často se vrací do minulosti, jeho verše jsou vlastenecké. Ve své poezii se zabývá demokratickým rozdělením společnosti a sociální spravedlností.
[editovat] Epika
- Husita na Baltu – historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských a přírodních vztazích.
- Adamité
- Žižka
- Václav z Michalovic – příběh z Pobělohorské doby
- Dagmar
- Roháč na Sioně
- Evropa – symbolické eposy. Mají podobný motiv – děj se odehrává na moři. Na lodi při bouři, dojde ke vzpouře. revolucionáři na lodi Evropa. Hlavní myšlenkou je spojení Slovanů.
- Slávie – obdoba Evropy, jméno lodi, na ní se plaví příslušníci slovanského národa, dojde ke vzpouře, Slované se domluví a vzpouru porazí.
- Lešetínský kovář – veršovaná povídka, téma národního a sociálního boje
- Ve stínu lípy – idylický epos návratu Čecha na venkov, do české krajiny – návrat domů. Ve skutečnosti jde o vzpomínky autora, který několik let v dětství prožil na Peruci.
- Sekáči
- Zpěvník Jana Buriana
- Václav Živsa
- Bouře
- Step
- Do světa širého
[editovat] Lyrika
- Jitřní písně – sociální lyrika, jedná se o veršované satiry. Staví se v nich do role mluvčího národa. Básně mají meditativní charakter, vycházejí z básníkových úvah.
- Nové písně
- Písně otroka – 23 básní, z r. 1895, jsou reakcí na politické události. Chtěl povzbudit národ, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený. Dílo je alegorií boje za práva národa a bylo velice úspěšné a velice často vydáváno.
[editovat] Satira
- Hanuman – líčí opičí stát, satira na politický režim Rakouska-Uherska.
- Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči – satira na Rusko.
- Petrklíče
- Šotek
[editovat] Próza
Povídky:
- Povídky, arabesky a humoresky (1878-83)
- Několik drobných povídek (1884)
- Humoresky, satiry a drobné črty (1887)
- Různé črty žertovné i vážné (1887)
- Několik povídek a různých črt (1888)
- Pestré cesty po Čechách (1891)
- Jestřáb kontra Hrdlička (1897)
- tzv. Broučkiády
- Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888)
- Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888) – satirická povídka o měšťanovi z 19. století Matěji Broučkovi v 15. století a jeho chování v době husitské, kam se přenesl.
- Matěj Brouček na výstavě (1892)
Romány:
- Kandidát nesmrtelnosti (1879)
- Ikaros (1885)
- Druhý květ (1893) – pravděpodobně jeho nejlepší román, líčí zde své mládí a studium na gymnáziu.
Napsal také značné množství humoristických povídek a fejetonů. Často čerpal náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti)
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47.
