Chřiby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chřiby
Chřiby - pohled od Hýsel (2008)
Chřiby - pohled od Hýsel (2008)

Nejvyšší bod Brdo[1] (586,7 m)
Délka 35 km
Rozloha 335 km²
Střední výška 342,6 m

Nadřazená jednotka Středomoravské Karpaty
Sousední
jednotky
Kyjovská pahorkatina, Ždánický les, Litenčická pahorkatina, Hornomoravský úval, Vizovická vrchovina, Dolnomoravský úval
Podřazené
jednotky
Halenkovická vrchovina, Stupavská vrchovina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Chřiby v rámci Vnějších Západních Karpat, vyznačeny červeně
Chřiby v rámci Vnějších Západních Karpat, vyznačeny červeně
Chřiby
Fire.svg
Chřiby
Horniny flyš
Povodí Morava, Dyje

Chřiby jsou vrchovina a geomorfologický celek na středovýchodní Moravě, ležící mezi městy Kyjovem a KvasicemiJihomoravském a Zlínském kraji. Jejich průběh je orientován od jihozápadu na severovýchod, délka je asi 35 km a největší šířka činí 10 km, rozloha Chřibů je asi 335 km2. Nejvyšší vrchol – Brdo má výšku 587 m n.m.

Chřiby jsou součástí geomorfologické oblasti Středomoravské Karpaty a subprovincie Vnější Západní Karpaty. Svou polohou od sebe oddělují národopisné oblasti Hanou na severu a Slovácko na jihu. Na severu s Chřiby sousedí Litenčická pahorkatina, na západě Ždánický les, na jihu Kyjovská pahorkatina a na východě Dolnomoravský a Hornomoravský úval táhnoucí se podél řeky Moravy.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Chřiby je sice starobylého původu, ale v tomto znění je doložen poměrně pozdě. Jako nejstarší (14.století) je zapsáno jméno Greczen, tj. česky Křečín, starší než jméno Chřiby jsou i jména Hříběcí nebo Hříběcí hory, Hřebice (množ. č.), Hřebeč, která se začínají vyskytovat počínaje r. 1414. Vedle těchto názvů se od poloviny 18. stol. objevuje jméno Maršovy hory (r. 1786 Marschowahora), něm. Marsgebirg(e) „pohoří Mars“ nebo „Marsovo pohoří“ (poprvé německy na Bayerově mapě Moravy a Slezska z r. 1817- 1819). Jméno Maršovy hory původně patřilo jen části Chřibů a bylo teprve Bayerem vztaženo na celé pohoří. Ještě Šemberova Mapa Moravy z r. 1863 rozeznává Hříběcí a Maršovy hory, což jsou názvy dvou hlavních hřbetů Chřibů.

Jméno Chřiby se vykládá dvojím způsobem: 1) Z domácího slova chřib „pahorek“, které je známo ze staré češtiny (chřib- „kopec, vrch“) a také ze staroslověnštiny (chrib?- „pahorek“) a které je u nás doloženo v pomístních jménech Chřiby, Chřibí, Chřibina a Křib, Křibí, Křiby, Křibina apod. Původem souvisí se staročeským chřbet „hřbet“. Na Slovensku je prostor se jmény od chríb „vyvýšenina“ rozložen na západě (zde především) a na severu. Jméno Chřibů by pak do tohoto širšího areálu patřilo jako jeho západní okraj. 2) V několika jiných evropských jazycích se vyskytují jména vyvýšenin, hřbetů a horských útvarů, která byla odvozena od stejného základu, jenž zněl grib-, hrib- „skála, pahorek“ a je praevropský. Tento základ je s naším hřbet (staročesky chřbet) prapříbuzný, nikoli však shodný. Z grib- se vlastně dobře mohlo vyvinout staročeské Hříb-, Hříběcí hory, což se však počalo pokládat jako odvozeniny od hřebec, a proto vznikla i varianta Hřebeč. Ta byla převedena do němčiny jako Marsberg, protože staroněmecké mar znamenalo „hřebec“. A zpětným počeštěním vzniklo Marsovy hory, které bylo dodatečně spojováno se jménem bohyně Mary, popř. s Mořenou, postavou lidových pověstí.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Chřiby se dělí na dva geomorfologické podcelky:

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Chřiby jsou tvořeny zvrásněnými paleogenními pískovci, jílovci a slepenci magurského flyše, jen tu a tam vystupujícími v podobě osamělých skalních útvarů na Budačině, Komínkách, Holém kopci či Buchlovském kameni. Na nerostné suroviny jsou Chřiby chudé, kromě pískovce z několika kamenolomů se u Kostelan v menší míře těží ropa a zemní plyn.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Na území Chřibů pramení velké množství vodních toků, jako je Kyjovka (v Chřibech nazývaná Stupava), Litava, Kotojedka, Dlouhá řeka. Všechny toky se vlévají do řeky Moravy (kromě Kyjovky, která ústí do Dyje jen několik kilometrů před jejím vyústěním do Moravy, a kromě Litavy, která je přítokem Svratky). Na Kyjovce byla v Chřibech vybudována vodní nádrž Koryčany. Další menší nádrž Březina leží na toku Hruškovice u Osvětiman a vodní nádrž Nad Sovínem leží na Dlouhé řece u Smraďavky (Leopoldova) asi 2 km jižně od Buchlovic. Na Smraďavce (Leopoldově) také pramení sirovodíkový pramen, který byl jako lázně využíván již v 16. století.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

V rámci České republiky lze toto území označit jako jedno z ekologicky nejstabilnějších, vyznačující se nadprůměrnou lesnatostí s převahou lesů přírodní dřevinné skladby (bukové a dubo-habrové lesy asociací Carici pilosae - Fageum a Carici pilosae - Caprinetum). Antropogenní vlivy zasáhly především na úpatí pohoří přeměnou listnatých porostů na jehličnaté, většinou smrkové porosty. V podrostu z běžných rostlin roste např. samorostlík klasnatý (Actaea spicata), mařinka vonná (Asperula odorata), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), ostřice chlupatá (Carex pilosa). Ze vzácnějších rostlin lze nalézt např. sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), Árón východní (Arum cylindraceum), okrotici bílou (Cephalanthera damasonium), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), bradáček vejčitý (Listera ovata), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vstavač bledý (Orchis palens),hlístník hnízdák (Neotia nidus-avis), lilii zlatohlávek (Lilium martagon), aj.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Chřiby jsou územím s relativně vyváženými ekologickými podmínkami, což se přímo projevuje v druhové pestrostí fauny s velkým podílem zvláště chráněných druhů (např. čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pervis apivorus), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), krutihlav obecný (Jynx torquilla), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax), holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos). některé druhy netopýrů, z bezobratlých stojí za zmínku nález kudlanky nábožné) (Mantis religiosa). V posledních letech se zde šíří i bobr evropský (Castor fiber) (vodní nádrž Koryčany).

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Na území Chřibů je řada chráněných území. Za zmínku stojí výslunné travnaté stráně s teplomilnou květenou s řadou chráněných druhů z čeledi vstavačovitých nebo skalní útvary na hřebenech Chřibů. Chřiby jsou taky navrženy k ochraně jako Evropsky významná lokalita v České republice.

Přírodní parky:

Přírodní rezervace:

Přírodní památky:

Památné stromy:

Člověk[editovat | editovat zdroj]

Oblast Chřibů byla osídlena již od počátku mladší doby kamenné (mladého paleolitu), jak o tom svědčí bohaté nálezy kamenných nástrojů a pohřebišť lidu aurignacienské kultury v severozápadní části Chřibů (Kvasice, Karolín, Lhotka, Žlutava, Nová Dědina) staré 20 000 až 40 000let.

Další soustavnější osídlení oblasti Chřibů bylo v pozdní době bronzové (eneolitu) asi před 3 000 až 2 700 lety lidem kultury lužických popelnicových polí, jak o tom svědčí nálezy hradišť na Brdě, Holém kopci a u Roštína.

9. století se oblast Chřibů ocitla v těsné blízkosti jednoho z velkomoravských center ve Starém Městě. Z této doby pocházejí nálezy 60 mohyl na Tabarkách, hradiště v Kyjově, na Sklepisku a Svatém Klimentovi a nález základů kostela v Modré.

Nejpozději ze 13.-14. století pocházejí zmínky o všech dnešních vesnicích a osadách na úpatí Chřibů. Teprve mnohem později, až ve druhé pol. 17. stol. jsou osídlovány i centrální části (Jankovice – po r. 1648, Salaš – 2. polovině 17. století, Kostelany – 1667, Stupava – 1690, Staré Hutě – 1701), které ale i tak zůstaly ve velké míře zalesněné a řídce obydlené.

Ve středověku byly v Chřibech postaveny tři hrady. Z doby kolem poloviny 13. stol. pochází hrad Buchlov, který nebyl nikdy dobyt; z roku 1261 je první zmínka o Stříleckém hradu, jenž je od poloviny 16. stol. pustý a v roce 1330 byl Bernardem z Cimburka vystavěn hrad Cimburk, který je od roku 1709 uváděn jako pustý.

Roku 1205 byl na Velehradě založen cisterciácký klášter v pozdně románském a raně gotickém slohu, zničen husity roku 1421. Po částečné obnově opět zničen roku 1681. Dnešní podobu získal po barokní obnově skončené roku 1735. Za reforem Josefa II. v roce 1784 zrušen, ale roku 1890 obnoven řádem Tovaryšstva Ježíšova.

Ve 14. stol. byl na Svatém Klimentovi augustiniánský klášter a proboštství, který byl zničen za husitských válek.

Postupně se sídla šlechty přesouvala z hradů a tvrzí na zámky. Tak vznikly renesanční zámky se zahradami v Kyjově, v Kvasicích a ve Střílkách, ve 2. pol. 17. stol. barokní zámky v Koryčanech a ve Zdounkách, v r. 1701 v Buchlovicích a v pol. 18. stol. rokokoklasicistní zámeček v Cetechovicích.

Za druhé světové války měl v Chřibech své působiště partyzánský oddíl Olga, svou základnu měli v hájovně u obce Salaš.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BALAJ, Kamil. Chřiby [online]. Karapaty.net, 2001-03-10, [cit. 2014-03-13]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAŠČAN, Michal, a kol. Chřiby záhadné a mytické. 1. vyd. Uherské Hradiště : FUTURO, s. r. o., 2003. ISBN 80-903235-0-2.  
  • BAŠČAN, Michal, a kol. Chřiby záhadné a mytické 3. 1. vyd. Uherské Hradiště : FUTURO, s. r. o., 2003. ISBN 80-903235-4-5.  
  • BAŠČAN, Michal, a kol. Chřiby záhadné a mytické 4. 1. vyd. Uherské Hradiště : FUTURO, s. r. o., 2004. ISBN 80-903235-7-X.  
  • BAŠČAN, Michal; JILÍK, Jiří; ŽIŽLAVSKÝ, Bořek. Chřiby záhadné a mytické 5. 1. vyd. Moravany : ALCOR Puzzle spol. s r. o., 2005. ISBN 80-86923-00-2.  
  • DAVID, Petr; DOBROVOLNÁ, Věra; SOUKUP, Vladimír. Chřiby. 1. vyd. Praha : Soukup & David, 2005. (Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku) ISBN 80-86899-02-0.  
  • HRABEC, Jaroslav; MIKULA, František; STRATIL, Karel. Chřiby - Turistický průvodce. 1. vyd. Uherské Hradiště : [s.n.], 1998. ISBN 80-238-8473-5.  
  • Geografický místopisný slovník, Academia, Praha 1993. ISBN 80-200-0445-9.
  • Pravěké dějiny Moravy, Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 1993. ISBN 80-85048-45-0.
  • Živá příroda, Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 1997. ISBN 80-85048-69-8.
  • dr. VAHALA Miroslav a kol., Chřiby, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1965. ISBN 27-029-65.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu