Moravany (okres Hodonín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moravany
Náves s pomníkem obětem světových válek

Náves s pomníkem obětem světových válek

znak obce Moravanyvlajka obce Moravanyznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0645 586391
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Hodonín (CZ0645)
obec s rozšířenou působností: Kyjov
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 10,88 km²
počet obyvatel: 759 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 248 m
PSČ: 696 50
zákl. sídelní jednotky: 2
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Moravany 73
69650 Moravany u Kyjova
starosta / starostka: Jan Dočekal
Oficiální web: http://www.obecmoravany.cz
E-mail: obecmoravany@volny.cz

Moravany
Red pog.png
Moravany
Moravany, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Moravany (německy Morawan) jsou obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 5 km severovýchodně od Kyjova, na soutoku Moravanského a Čeložnického potoka. V roce 2013 zde žilo přes 750 obyvatel. Do katastru obce patří zalesněná část v pohoří Chřiby s chatovými osadami Kameňák[2][3], Zavadilka, Paní Háj, Osada U Sklářské Chaty a U Pěti Žídel. Od roku 1999 je členem mikroregionu Moštěnka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z května roku 1324, kdy se vladyka Štěpán z Moravan podepsal na smlouvu mezi správcem hradu Buchlov a velehradským klášterem. Rod Pánů z Moravan držel ves do roku 1412, pak sňatkem přešla do majetku Pánů ze Zástřizl. V roce 1542 byla připojena k buchlovskému panství, které do roku 1644 patřilo Zástřizlům, do roku 1800 Petřvaldským z Petřvaldu a pak Berchtoldům z Uherčic.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo obce má 7 členů. Voleb do zastupitelstva v říjnu 2010 se účastnilo 477 (tj. 74,57 %) voličů.[4] Ve volbách zvítězila KDU-ČSL, která získala 43,54 % hlasů a 3 mandáty v zastupitelstvu, dále ODS (35,55 %, 3 mandáty), KSČM (12,79 %, 1 mandát) a Sdružení nezávislých kandidátů (8,12 %, bez mandátu). Starostou byl zvolen Jan Dočekal (KDU-ČSL) a místostarostkou Jarmila Ryšková (KSČM).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel [5]
Rok Počet obyvatel Počet domů
1869 800 179
1880 907 203
1890 916 207
1900 935 206
1910 1 040 213
1921 1 040 212
1930 961 229
1950 924 269
1961 959 248
1970 939 243
1980 821 229
1991 745 244
2001 746 254

Při sčítání lidu v roce 2001 se 87,3 % obyvatel přihlásilo k české národnosti a 11,8 % k moravské. 62,9 % se hlásilo k Římskokatolické církvi, 28,3 % bylo bez vyznání a 4,7 % obyvatel vyznání neuvedlo. Průměrný věk byl 38,4 let.[6]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí vede autobusová linka č. 729667 z Kyjova a spojuje obec se sousedním Kostelcem a Hýsly. Z Kyjova je přímé železniční spojení s Brnem po trati č. 340 (tzv. Vlárská dráha)

Obcí prochází z Kostelce do rekreační oblasti Kameňák silnice III/42215, do Hýsel vede silnice III/42216. Chatovou osadou U Pěti Žídel prochází silnice II/429. Do katastru obce patří zalesněné území v Chřibech, kterým prochází velké množství turistických cest. Významnou turistickou křižovatkou je chatová osada Zavadilka. V roce 2013 byla v obci vybudována naučná stezka.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad. Dostupné online.  
  2. Zdeněk Šmýd. Stárkem byl na Kameňáku kovboj. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-10-23 [cit. 2013-08-27]. Dostupné online.  
  3. Michal Baščan. Tajemství Vitáskova strašidelného mlýna. Hodonínský deník.cz [online]. 2008-10-24 [cit. 2013-08-27]. Dostupné online.  
  4. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Volby.cz, [cit. 2013-08-27]. Dostupné online.  
  5. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869
  6. Český statistický úřad - Podrobné údaje v publikacích ze SLDB 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAŠČAN, Michal. Moravany od pravěku k Berchtoldům. Kyjov : Obecní úřad Moravany, 2000. 84 s. ISBN 80-239-4506-8.