Ladislav Jandásek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislav Jandásek
Narození19. listopadu 1887
Moravany u Kyjova,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. září 1942
koncentrační tábor Osvětim,
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Národnostčeská
VzděláníKlvaňovo gymnázium v Kyjově; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánístředoškolský profesor, zemský školní inspektor při Zemské školní radě v Brně
ZaměstnavateléMinisterstvo školství a národní osvěty
Ocenění
  • Vrchní školní rada (in memoriam);[1]
  • Medaile „Za zásluhy Sokola Brno I“ (2013)[1]
ChoťBožena Jandásková (rozená Kubíková, 1898–1999)
Děti
  • Jarmila Jandásková (provdaná Chmelíková; 1922–2011);
  • Ing. Miroslav Jandásek (1923–2018)
Rodiče
  • Antonie Jandásková (rozená Wernerová);
  • Ludvík Jandásek (1854–1932)]
Příbuzníšvagr: PhDr. Josef Kudela (1886–1942)[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ing. Miroslav Jandásek – Jandáskův syn
PhDr. Josef Kudela – Jandáskův švagr
Cyril Hluchý – Jandáskův velitel během služby ve Slovácké brigádě

Ladislav Jandásek (19. listopadu 1887 Moravany u Kyjova – 5. září 1942 koncentrační tábor Osvětim) byl prvorepublikový středoškolský profesor, sokolský představitel a účastník druhého odboje umučený nacisty.[3]

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Jandásek pracoval po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (obory čeština a francouzština) od roku 1910 jako středoškolský profesor na středních školách na Moravě.[4] Od roku 1920 vyučoval na Státním gymnáziu v Brně, od roku 1938 vykonával funkci zemského školního inspektora při Zemské školní radě v Brně.[3][4][1] Zároveň patřil mezi vysoké funkcionáře Československé obce sokolské (ČOS).[5] V ČOS vykonával publikační a redakční práci z oboru sokolského hnutí.[6][7][8] V Sokole (župa Jana Máchala, Sokol Brno III) souběžně vykonával řadu funkcí: byl členem předsednictva ČOS, členem předsednictva vzdělávacího sboru ČOS, náměstkem vzdělavatele ČOS, redaktorem sokolských časopisů Tyrš, Vzdělavatel a Sokolské proslovy.[1][3] Také redigoval (uspořádával) spisy Miroslava Tyrše.[4][3] Kromě vyučování a publikování statí o sokolské historii se Jandásek zajímal o tělesná cvičení, ale i o hudbu a divadlo.[3][1] (U svých žáků sledoval nejen to, jak se učí, ale i jakého jsou zdravotního stavu a z jakých rodinných poměrů pocházejí.[3] Ty nadané a méně majetné se snažil při studiu povzbuzovat, podporovat a pomáhat jim.[3]) Za Protektorátu Čechy a Morava působil v politické skupině vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa.[5] Poprvé byl zatčen německými bezpečnostními složkami a vězněn v Brně (od 9. září do 30. září 1940).[4] Podruhé byl zatčen a vězněn od 30. září 1941 v brněnské věznici Pod kaštany. Dne 11. června 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde později zahynul.[5][4]

Podrobý životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Jandásek se narodil 19. listopadu 1887 v Moravanech u Kyjova do rodiny Ludvíka Jandáska a jeho manželky Antonie Jandáskové.[p. 1] Se svojí manželkou Boženou se Ladislav Jandásek oženil v Brně 27. června 1921.[p. 2] V roce 1922 se manželům Jandáskovým narodila dcera Jarmila Jandásková (provdaná Chmelíková; 2. června 1922 – 22. prosince 2011 Brno)[12] a o rok a půl později pak syn Miroslav Jandásek.[p. 3] Švagrem Ladislava Jandáska byl legionářský spisovatel a pedagog Josef Kudela.[3]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Svoje středoškolská studia absolvoval v letech 1898 až 1906 v Kyjově na Klvaňově gymnáziu.[3] Poté vystudoval češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde absolvoval v roce 1910[3] a poté se dal na učitelskou dráhu. Během školního roku 1910 / 1911 učil v Kostelci u Kyjova.[3] Závěrečnou státní zkoušku vykonal 2. června 1911. Od roku 1912 učil v Hodoníně jako suplent zemské reálky.[3]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Jeho učitelskou karieru přerušila první světová válka.[3] Po absolvování vojenské prezenční služby se v roce 1914 stal pevnostním dělostřelcem v Krakově (od 1. srpna 1914), v roce 1915 byl poslán na balkánskou frontu, po níž byl převelen do Itálie.[1] Na vojenské dovolené na zotavenou jej v říjnu 1918 zastihl konec první světové války.

Slovácká brigáda[editovat | editovat zdroj]

A byl to Ladislav Jandásek, kdo měl na starosti organizovat tzv. Slováckou brigádu,[p. 4] jejímž úkolem bylo na Slovácku udržet pořádek do převzetí správy nově se rodící Československou republikou.[3] V době vzniku Slovácké brigády vykonával nadporučík Ladislav Jandásek funkci 2. pobočníka ve štábu (s účtárnou) velitelství, které se nacházelo v Hodoníně.[17]

Slavnostní přísaha Slovácké brigády před budovou hodonínské radnice (dnešní Masarykovo náměstí) se uskutečnila v neděli 17. listopadu 1918. Nejprve hudba zahrála Kde domov můj a shromáždění vojáci vzdali čest praporu. Následoval projev velitele brigády – setníka Cyrila Hluchého[p. 5] – k vojákům a přihlížejícím shromážděným občanům, vedený ze slavnostně vyzdobeného balkónu. Po projevu jmenovaného vládního komisaře města Hodonína advokáta JUDr. Eduarda Krajíčka (25. února 1879 Luhačovice – 24. července 1921 Hodonín; v letech 1918 až 1920 působil jako starosta města Hodonín) následoval text přísahy, který přečetl nadporučík Ladislav Jandásek. Nakonec příslušníci jednotky přísahali na prapor, který jim pro tento účel zapůjčila sokolská jednota v Hodoníně.[19]

Mezi dvěma válkami[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. září 1920 se stal (byl jmenován) středoškolským profesorem na III. státní reálce (gymnáziu) v Brně (později se z tohoto gymnázia stalo II. státní gymnázium).[1] V této vzdělávací instituci vyučoval až do 28. července 1938 kdy byl pověřen Zemskou školní radou v Brně funkcí zemského školního inspektora pro školy národní.[3][1] Tuto funkci vykonával i v protektorátní době až do svého prvního zatčení německými bezpečnostními složkami 9. září 1940.[1] Ve vazbě byl držen až do 30. září 1940, kdy byl propuštěn a přidělen k reformnímu reálnému gymnáziu v Tišnově. Tady působil po dobu osmi měsíců až do 1. června 1941, kdy byl penzionován a odešel na trvalý odpočinek.[3][1]

V Protektorátu Čechy a Morava[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Jandásek se po nastolení protektorátu zapojil do domácího protiněmeckého odboje v politické skupině fungující v rámci vojenské ilegální Obrany národa (ON). Proti Obraně národa vedli Němci několik úderů. První garnituru ON se jim podařilo rozbít během dvou zatýkacích vln, které se odehrály na podzim roku 1939 a v únoru 1940. Tato ilegální organizace původně strukturovaná podle vojenské hierarchie se ovšem zregenerovala a po nástupu její druhé garnitury se soustředila na maximální zakonspirování veškerých svých struktur s důrazem na zpravodajskou, sabotážní a diverzní činnost. S nástupem Reinharda Heydricha do úřadu říšského protektora (28. září 1941) přišel další německý úder proti ON v září 1941, kdy bylo v rámci prvního stanného práva[p. 6] pozatýkáno několik stovek důstojníků bývalé československé armády, z nichž velká část skončila na popravištích.

První zatčení[editovat | editovat zdroj]

První zatčení Ladislava Jandáska proběhlo 9. září 1940 v souvislosti s jednou ze zatýkacích vln namířenou proti členům druhé garnitury Obrany národa. Jandásek byl vězněn v Brně až do 30. září 1940, kdy byl (zřejmě pro nedostatek usvědčujících důkazů) propuštěn na svobodu.[3] Ztráta důvěry Němců v jeho osobu se promítla do jeho odvolání z funkce zemského školního inspektora pro školy národní. (Dál sice pracoval ve školství, ale byl přidělen k reformnímu reálnému gymnáziu v Tišnově.)

Druhé zatčení[editovat | editovat zdroj]

Druhé zatčení Ladislava Jandáska proběhlo rok po jeho propuštění a sice 30. září 1941[1] v rámci německého úderu proti druhé garnituře Obrany národa.[3] Jandásek byl držen v Brně ve věznici gestapa Pod kaštany[1] (Brno, Veveří 112; současná adresa: Veveří 2207/112, 616 00 Brno - Žabovřesky).[p. 7] Dne 11. června 1942 byl deportován do koncentračního tábora Osvětim.[1] Tam mu bylo přiděleno vězeňské číslo 39 296 a byl umístěn do bloku 19a. Smrt Ladislava Jandáska byla nahlášena ke dni 5. září 1942 v 6.55 hodin.[3]

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Zatčení Ladislava Jandáska spojují některé zdroje s drtivým úderem německých bezpečnostních orgánů (gestapo, sicherheitsdienst) na Obec skolskou v odboji (OSVO), který se odehrál o týden později, než byl zatčen (30. září 1941) Ladislav Jandásek a sice v noci ze 7. na 8. října 1941, kdy proběhla tzv. Akce Sokol.[20] (Každopádně v době Akce Sokol byl již týden mezi zadrženými.) Při této razii bylo zatčeno asi 1 500 členů České obce sokolské[21] (mezi nimi: Antonín Benda,[22][23] Stanislav Bukovský, Ladislav Jandásek, Jan Václav Keller, Jan Pelikán a mnoho dalších) z toho asi 800 funkcionářů.[20] Dne 8. října 1941 byla sokolská organizace rozpuštěna, ale úředně k tomuto aktu došlo až 11. října 1941. Rekonstrukcí poničených struktur OSVO se začal zabývat Ladislav Vaněk – zakladatel ilegální organizace Jindra, která se stala přímým pokračovatelem OSVO.

Publikační aktivity (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Databáze Národní knihovny České republiky eviduje celkem asi 55 publikací různého rozsahu, převážně se sokolskou tematikou, jejímž autorem je Ladislav Jandásek nebo se na jejich publikování redakčně podílel. Zde je (pro ilustraci) uveden chronologický výběr některých z nich:

  • JANDÁSEK, Ladislav: Za společným cílem. Sokolstvo a legionáři. Brno 1923]
  • JANDÁSEK, Ladislav. Dr. Miroslav Tyrš. 2. vydání Brno: nakladatelské družstvo Moravský legionář, 1924; 178 stran; Přednášky; svazek 10.
  • úvod napsal Ladislav Jandásek. TYRŠ, Miroslav. Mohamed a nauka jeho. 2. vydání. Brno: nakladatelské družstvo Moravský Legionář, 1925; 40 stran; Sokolská knihovna; 2.
  • JANDÁSEK, Ladislav. Význam Dra Mir. Tyrše v přípravě našeho osvobození. V Praze: nákladem Československé obce sokolské, 1929; 29 stran. Tyršův sborník; XII.
  • JANDÁSEK, Ladislav. Památce Frant. Pavlíka, oběti bojů za české Brno. Druhé vydání. Brno: nakladatelské družstvo Moravský Legionář, 1930; 16 stran; Hrdinové a oběti odboje; svazek 3.
  • JANDÁSEK, Ladislav. Život dr. Miroslava Tyrše. Brno: nakladatelské družstvo Moravský legionář, 1932; 172 stran; Tyršova knihovna; svazek 1.
  • Sokolské hnutí v Československu. IN: Slovanský a východoevropský přehled. Ročník 11, číslo 31, 1932, strany 65-80; JSTOR:4202739.
  • TYRŠ, Miroslav a JANDÁSEK, Ladislav, ed. Miroslav Tyrš: Výbor z jeho úvah, řečí a spisů. Brno: Dědictví Havlíčkovo, 1932; 96 stran; Knihovna středoškolské četby; svazek 17.
  • JANDÁSEK, Ladislav. Sokolství Jindřicha Fügnera. Brno: nakladatelské družstvo Moravský legionář, 1935; 159 stran; Tyršova knihovna; svazek 9.
  • JANDÁSEK, Ladislav. Přehledné dějiny sokolstva. Část I, Od vzniku Sokola (1862) do založení České obce sokolské (1889). Typ A, (Kniha povinná pro všecky sokolské knihovny). V Praze: Československá obec sokolská, 1936; 142 stran; Sokolská osvěta; svazek 31.
  • JANDÁSEK, Ladislav: Z počátků Slovácké brigády. IN: Kudela, Josef: Brno v boji za svobodu. Druhý svazek. Brno 1937, strany 276 až 278.
  • JANDÁSEK, Ladislav a PELIKÁN, Jan. Stručné dějiny sokolstva: 1862-1912. Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, 1946; 67 stran; (vyšlo posmrtně)
  • JANDÁSEK, Ladislav. Tyršovo slovanství. I. vydání. V Praze: Československá obec sokolská, 1947; 160 stran; (vyšlo posmrtně)

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

Kámen zmizelého věnovaný Ladislavu Jandáskovi
  • V Brně na adrese Soukupova 529/4 v dlažbě chodníku byl 10. září 2015 instalován a slavnostně odhalen kámen zmizelého[p. 8] s tímto nápisem: „ZDE ŽIL / LADISLAV JANDÁSEK / NAR. 19. 11. 1887 / VĚZNĚN V BRNĚ 1941 / DEPORTOVÁN 11. 6. 1942 / DO OSVĚTIMI / ZAVRAŽDĚN 5. 9. 1942 / V OSVĚTIMI“. Instalaci kamene zmizelého zajistila společnost VIA LUCIS ORIENT BRNO z.s. (Jde o zednářskou lóži „Cestou světla“, k jejímž zakládajícím členům Ladislav Jandásek patřil.)[5][24]
  • Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v pražském Tyršově domě.[25] Na desce je nápis: „NA PAMĚŤ ČLENŮ ÚSTŘEDÍ ČOS, / KTEŘÍ PŘINESLI V LETECH 1939–1945 / OBĚŤ NEJVYŠŠÍ // ... následuje výpis jmen ... LADISLAV JANDÁSEK *19.11.1887 +5.9.1942 OSVĚTIM .... “[25]
  • Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce Obětem 2. světové války, která je umístěna na podestě v 1. patře budovy nejvyššího soudu ČR v Brně (na adrese: Moravské náměstí 6/01, Brno). Na pamětní desce je nápis: PAMÁTCE 434 PADLÝCH HRDINŮ Z ŘAD UČITELŮ A PROFESORŮ ZEMĚ .... následuje výpis jmen ... LAD. JANDÁSEK ... Původně byla pamětní deska (slavnostně odhalena 25. října 1947) ve vstupním prostoru budovy Nejvyššího správního soudu ČR, ale v roce 1995 byla přemístěna na podestu v 1. patře budovy. Autorkou pamětní desky je Marie Ehlerová (Syptáková).[26][27] (V době umístění pamětní desky sídlila v budově Zemská školní rada, dnes v budově sídlí Nejvyšší správní soud.)
  • Dne 16. června 1946 byla v budově husovického gymnázia (na adrese Brno, Vranovská 65/01; nynější adresa: Vranovská 1364/65, 614 00 Brno - Husovice) slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná vzpomínce na oběti okupace z řad učitelů a žáků školy. Na pamětní desce je text: V letech 1939–1945 / obětovali své životy za nejvyšší hodnoty národa / síleni jsouce vírou ve svobodný zítřek / .... následuje výčet jmen ... Ladislav Jandásek + 5. 9. 1942, Osvětim ... následuje výčet jmen .... Věčná paměť vám nesmrtelní ![28]
  • Od 25. června 1946 byla v Brně (Řečkovice a Mokrá Hora) po Ladislavu Jandáskovi pojmenována ulice Jandáskova.[29][1]

Ocenění (in memoriam)[editovat | editovat zdroj]

  • Prezidentem republiky byl Ladislav Jandásek jmenován vrchním školním radou.[1]
  • Medaile „Za zásluhy Sokola Brno I“ byla Ladislavu Jandáskovi udělena 3. prosince 2013.[1][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Otcem Ladislava Jandáska byl Ludvík Jandásek (26. října 1854 Žeravice, okres Hodonín – 11. června 1932 Brno, zemská nemocnice). Ten vykonával učitelské zaměstnání v Moravanech (okres Hodonín). V roce 1932 byl ale již jen řídícím učitelem ve výslužbě v Brně. Po smrti byl zpopelněn 14. června 1932 v Krematoriu města Brna.[9] Matkou Ladislava Jandáska byla Antonie Jandásková (rozená Wernerová).[10]
  2. ↑ Božena Jandásková (rozená Kubíková, 19. ledna 1898 Brno – 14. února 1999 Brno) byla dcerou notáře Viléma Kubíka a jeho ženy Klotildy, rozené Vlkové. V roce 1983 darovala Božena Jandásková do Muzea města Brna památky na svého manžela. Tělesnou i duševní svěžestí oplývala tato 101 let stará žena až do konce svého života.[11]
  3. ↑ Syn Miroslav Jandásek (19. prosince 1923 – 25. března 2018 Brno). Po maturitě pracoval Miroslav Jandásek (v letech 1942 až 1945) v Baťových závodech ve Zlíně a po absolvování stavební fakulty v Brně se stal stavebním inženýrem (titul Ing.) a pracoval jako statik ve firmě Ingstav. Šel ve šlépějích svého otce, byl rovněž sokolským činovníkem. Po sametové revoluci v Československu v roce 1989 se angažoval při obnově sokolské organizace a v roce 1990 se stal prvním místostarostou Československé obce sokolské. V roce 2017 obdržel cenu města Brno za přínos v oblasti sportu; dne 3. prosince 2013 mu byla udělena medaile „Za zásluhy Sokola Brno I“.[13][14][15]
  4. ↑ Se vznikem Československé republiky po první světové válce začalo působit množství dobrovolnických vojenských útvarů, které prozatímně nahrazovaly vojsková tělesa pravidelné armády. Aktivně si počínali především členové tělovýchovné organizace Sokol a dělnických jednot. Největším dobrovolnickým útvarem se stala tzv. Slovácká brigáda, jež působila od konce roku 1918 (cca do roku 1919) na jihovýchodní Moravě.[16]
  5. ↑ Cyril Hluchý (23. prosince 1883 Moravská Nová ves – 1964; bratr Jakuba Hluchého) pocházel z početné (měl ještě sedm sourozenců) rolnické rodiny, do níž se v roce 1883 narodil v Moravské Nové Vsi. V Hodoníně ukončil maturitou v roce 1902 středoškolská studia na české reálce a dobrovolně vstoupil do vojenské služby, během níž působil v Polsku, Dalmácii a v rakouské Vídni. V listopadu 1918 byl určen (v hodnosti štábního kapitána) coby velitel Slovácké brigády. V únoru 1919 byl povýšen do hodnosti majora. Později byla Slovácká brigáda přebudována na Slovácký pluk, u něhož měl Cyril Hluchý jen funkci poradce. V roce 1920 byl penzionován. Zemřel v roce 1964; je pochován v Novém Jičíně.[18]
  6. ↑ První stanné právo za protektorátu trvalo od 28. září 1941 do 20. ledna 1942; druhé stanné právo za protektorátu pak od 27. května 1942 do 3. července 1942.
  7. ↑ Nezlomnost vlasteneckého ducha a sokolské statečnosti prokázal Ladislav Jandásek během svého nuceného „pobytu“ ve věznici brněnského gestapa Pod Kaštany. Zde naplno rozvinul svoje hudební a sokolské vzdělavatelské vlohy, jimiž pomáhal nejen sobě, ale především svým spoluvězňům snášet nelehké útrapy spojené s pobytem v nacistickém kriminále. Pokud to situace dovolovala, zpívali věznění známé vlastenecké a lidové písně; ilegálně realizovali jednoduché kulturní programy sestavované k různým státním a jiným výročím; na památku svých zemřelých spoluvězňů pořádali tryzny.[3][1] Na základě svých vzpomínek a podle paměti rekonstruoval Vladimír Jandásek některá sborová díla, upravoval známé lidové písně a psal i své vlastní zcela nové skladby. Tuto tvorbu, psanou na tenkých lístcích protektorátního toaletního papíru, se v podobě tzv. motáků podařilo propašovat mimo zdi věznice, část této Jandáskovy tvorby ukryli spoluvězni pod podlahu vězeňského baráku.[3][1] Navzdory požáru, který zachvátil ke konci protektorátu vězeňské baráky, takto ukrytá Jandáskova tvorba přežila druhou světovou válku, kde je (po jejím skončení) pomohl nalézt jeden z přeživších spoluvězňů. Tyto vzácné doklady byly vyzvednuty, restaurovány, konzervovány a jsou uchovávány v Muzeu Památníku Terezín.[1][3]
  8. ↑ Kámen zmizelého (německy: Stolperstein) je dlažební kostka o rozměrech 15 x 15 cm pevně vsazená do chodníku tak, aby nevyčnívala nad jeho okolní povrch. Na vrchní straně kostky je umístěna mosazná tabulka obsahující vyryté údaje o oběti války, totalitního režimu apod.[24]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Jandásek na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 Moravany, okres Hodonín – † 5.9.1942 Osvětim) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz) [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ MENŠ. PhDr. Josef Kudela (27.5.1886 Horní Lhota, okres Bílovec – 23.3.1942 koncentrační tábor Osvětim) [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2023-06-09 [cit. 2023-09-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w MENŠ. Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 Moravany (okres Hodonín) – † 5.9.1942 Osvětim) [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2019-10-27 [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 Moravany – 5.9.1942 koncentrační tábor Osvětim) – pedagog [online]. Fotografická databáze Langhans [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d ŠUSTÁČEK, Vladimír. Kameny zmizelých – Ladislav Jandásek [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2021-10-23 [cit. 2023-09-27]. Umístění: Brno, Soukopova 529/4, k.ú. Stránice, v dlažbě chodníku před domem; GPS souřadnice: N49°11'59.33 E16°34'48.75. Dostupné online. 
  6. ↑ Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 v Moravanech u Kyjova – 5.9.1942 v koncentračním táboře Osvětim) – středoškolský profesor, zemský školní inspektor, sokolský pracovník, publikační a redakční práce z oboru sokolského hnutí. [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2023-09-14]. Identifikační číslo: jk01050867. Dostupné online. 
  7. ↑ Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 Moravany u Kyjova – 5.9.1942 koncentrační tábor Osvětim) [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (AV ČR) [cit. 2023-09-21]. Středoškolský profesor, zemský školní inspektor, sokolský pracovník, publikační a redakční práce z oboru sokolského hnutí.. Dostupné online. 
  8. ↑ Ladislav Jandásek (Narozen 19.11.1887 v Moravanech u Kyjova, zemřel 5.9.1942 v koncentračním táboře Osvětim) [online]. Knihovna Liberec [cit. 2023-09-27]. Středoškolský profesor, zemský školní inspektor, sokolský pracovník, publikační a redakční práce z oboru sokolského hnutí. Dostupné online. 
  9. ↑ MENŠ. Ludvík Jandásek (* 26.10.1854 Žeravice (okres Hodonín) – † 11.6.1932 Brno, zemská nemocnice) [online]. Encyklopedie Brno, rev. 2019-02-25 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ MENŠ. Antonie Jandásková (rozená Wernerová) [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2007-11-19 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ MENŠ. Božena Jandásková (rozená Kubíková, * 19.1.1898 Brno – † 14.2.1999 Brno) [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2019-10-28 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ MENŠ; ALKA. Jarmila Chmelíková (rozená Jandásková; * 2.6.1922 – † 22.12.2011 Brno) [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2020-07-19 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ MENŠ. Ing. Miroslav Jandásek (* 19.12.1923 – † 25.3.2018 Brno) [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2022-11-16 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Lenka. Ing. Miroslav Jandásek (* 1923 †︎ 2018); Utvářel mě Baťa a Sokol [online]. Paměť národa; projekt Příběhy 20. století [cit. 2023-09-29]. Podrobný životopis. Dostupné online. 
  15. ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Lenka. Ing. Miroslav Jandásek (* 1923 – †︎2018) [online]. Paměť národa; projekt Příběhy 20. století [cit. 2023-09-29]. Stručný životopis. Dostupné online. 
  16. ↑ Slovácká brigáda [online]. KVH Slovácko z. s. (Po stopách vojenských dějin Českolsovenska) [cit. 2023-10-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ LEXA, Lukáš. Slovácká brigáda 1918–1919 – inventář fondu. Brno, 2015 [cit. 2023-10-03]. 126 s. Bakalářská. Masarykova univerzita; Filozofická fakulta; Ústav pomocných věd historických a archivnictví; Archivnictví. Vedoucí práce PhDr. Jiřina Štouračová. s. 115. Dostupné online.
  18. ↑ RUTAR, Svatopluk. Cyril Hluchý v čele Slovácké brigády brání nově vzniklou Československou republiku ... [online]. Zpravodaj Moravské Nové Vsi; 3/2008 říjen (podzimní vydání); strany 10, 11, 2008-10-01 [cit. 2023-10-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ LEXA, Lukáš, Bc.. Vojáci Slovácké brigády očima historické statistiky. Brno, 2018 [cit. 2023-10-03]. 145 s. Magisterská, oborová. Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta, Ústav PVH a archivnictví. Vedoucí práce PhDr. Július Baláž. s. 28. Dostupné online.
  20. ↑ a b KOUŘIL, Jiří. Příčiny zrušení České obce sokolské 8. října 1941 [online]. Masarykova univerzita, 2015 [cit. 2023-09-12]. Studia sportiva. 9. 114. 10.5817/StS2015-1-13. (strana 118). Dostupné online. 
  21. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola 7. Opus pro smrtihlava, s. 422. První kniha z trilogie. 
  22. ↑ WALDAUF, Jan. Antonín Benda (1892–1942) [online]. Databáze knih cz [cit. 2023-09-19]. Podle textu ve Věstníku sokolském. Dostupné online. 
  23. ↑ Benda, Antonín (* 5. 6. 1892 Praha – 27. 3. 1942 koncentrační tábor Osvětim) – sokolský pracovník [online]. Fotografická databáze Langhans [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b MENŠ. uctění památky oběti okupace - L. Jandásek [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2022-09-09 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní desky Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-04-05 [cit. 2023-09-22]. Umístění: Praha 1, Újezd 450/40, v budově Tyršova muzea. Dostupné online. 
  26. ↑ JEDLIČKA, František, Ing-. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojensaká pietní místa (vets cz) [cit. 2023-09-27]. Umístění: Brno, Moravské náměstí 6/01, podesta v 1. patře budovy Nejvyššího správního soudu ČR; Pamětní deska je evidována v Centrální evidence válečných hrobů: CZE6203-37045. Dostupné online. 
  27. ↑ MENŠ. pamětní deska: učitelé Země moravskoslezské [online]. Encyklopedie Brna [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ MENŠ. pamětní deska: oběti okupace z řad učitelů a žáků školy [online]. Encyklopedie Brna, rev. 2020-05-15 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ Jandáskova (Ulice; Brno, Česko) [online]. Mapy cz [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hudba na hranici života. O činnosti a utrpení hudebníků z českých zemích v nacistických koncentračních táborech a věznicích. Praha 1990; Naše vojsko; strany 153, 154; ISBN 80-206-0069-8
  • František Zřídkaveselý, Jiří Adámek, Milan Kroutil. Brněnští občané v boji proti fašismu. Brno 1981; 1. vydání Blok, 172 stran; strana 87
  • Umučeným bratřím z Ústředí Československé obce sokolské. Brno 1946, 12 stran
  • Leopold Novák. Památník účasti Sokola Brno III v boji o život národa 1938–1945; 1. vydání Brno 1947; 20 stran; uloženo: Archiv MU, B 67, k. 15, i.č. 238
  • Vladimír Zapletal. Památce bratra Ladislava Jandáska (1887–1942); Brno 1952; strojopis
  • Jaroslav Ludvíkovský. Ladislav Jandásek IN: Naše věda, ročník XXIV; číslo 3–4; 1946, strany 101, 102
  • Matrika oddaných, Brno (městská rada) 1921–1922; uložená v MZA Brno; fond: Sbírka matrik 1579–1949 (1951); značka: E 67; signatura: 17869; pg. 38
  • Petr Kopečný. Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1939 – 29. 2. 1940, 1. vydání Brno 2006; Archiv města Brno; 239 stran; strana 174; ISBN 80-86736-04-0
  • Antonín Gála,
  • Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.; 1. vydání Brno 1947; Krajský a zemský výbor Svazu zaměstnanců školství a osvěty; 77 stran; strana 33
  • Památce hrdinů IN: periodikum Tyrš; 1947, číslo 8–9; strany 3–5
  • Sšk. Za br. Ladislavem Jandáskem IN: periodikum Tyrš; 1947; číslo 6
  • Jaroslav Ludvíkovský. Ladislav Jandásek IN: Naše věda; ročník XXIV; číslo 3–4; 1946; strany 101, 102
  • Sbírky Muzea města Brna; uloženo: MuMB; fond: Sbírky Muzea města Brna; inventární číslo: 154 084–154 101

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Jandásek&oldid=23322040“