Modelová železnice
Modelová železnice je ztvárněním skutečné železnice a jejího okolí do zmenšeného modelu.
Zpočátku se modely vyráběly jen po domácku, ale poměrně brzy se výroba modelů stala součástí výrobního programu řady firem.
Vychází se z aktuální skutečnosti, z plánů a náčrtů současných i historických, z fotografií a dalších záznamů, a ve větší nebo menší míře se do výroby modelu zapojuje i fantazie modeláře. Kvůli rozsáhlosti rozměrů se některé prvky dále zkracují nebo používají pouze v symbolické délce či množství. Díky spojení jednotlivých modelových prvků v jeden celek se vytváří dojem ucelené krajiny – vzniká modelová krajina. Do ní se umísťují jednotlivé funkční prvky železniční, případně i jiné dopravy. Kvalitní model je zasazen co nejdůsledněji do určité roční doby a především železniční epochy a umožňuje i co nejvěrnější napodobení železničního provozu typického pro toto období.
Obsah |
Rozdělení [editovat]
Rozchody modelové železnice [editovat]
Během vývoje vznikla řada rozchodů modelové železnice. Nejběžnější rozchody jsou následující:
| velikost | měřítko zmenšení | rozchod kolejí |
|
|---|---|---|---|
| Z | 1 : 220 | 6,5 mm |
|
| N | 1 : 160 | 9 mm |
|
| TT | 1 : 120 | 12 mm |
|
| H0 | 1 : 87 | 16,5 mm |
|
| S | 1 : 64 | 22,5 mm |
|
| 0 | 1 : 45 | 32 mm |
|
| I | 1 : 32 | 45 mm |
|
| II (G) | 1 : 22,5 | 64 mm |
|
Přehled epoch modelových řad v České republice, značení dle NEM 805CZ stav 1.1.2009 [editovat]
- I. epocha do roku 1921
- II. epocha od 1921 do 1945
- III. epocha od 1945 do 1968
- IV. epocha od 1968 do 1992
- V. epocha od roku 1993
Jednotlivé epochy od sebe nejsou ostře odděleny, ale pozvolně se mezi sebou prolínají. Pro jemnější rozdělení časových období lze pak epochy rozdělovat na jednotlivé periody zachycující méně významné změny v drážním provozu, barevném značení atd. Periody se značí posloupností malých písmen abecedy počínaje „a“.
Epochy v ostatních evropských zemích (a ne pouze těchto) se do jisté míry překrývají, odchylky respektují odlišný vývoj v dané zemi.
Ovládací elektronika [editovat]
- elektronika řídící pohyb lokomotiv po kolejišti
- elektronika pro přehazování výhybek, návěstidel, zvedání závor, svícení v domech a ostatní
- digitální řídicí systémy
Elektronika řídící pohyb lokomotiv po kolejišti [editovat]
Lokomotivy bývají vybaveny jako hnací jednotkou malým cca 12V motorkem na stejnosměrný nebo střídavý proud. Jako příklad pohonu střídavým proudem lze uvést kolejiště typu M firmy Märklin, která používá sběrač proudu umístěný mezi nápravami kol. Lokomotiva na stejnosměrný proud v sobě nemívají vlastní spínač – její pohyb je řízen proudem v kolejích. V kolejnicích je proud pouze tehdy, pokud je zapnut ovládáním kolejiště. Běžný je dvoukolejnicový nebo tříkolejnicový systém. V lokomotivě dvoukolejnicového systému, která má nejméně dvě vodivá kola (jedno pro +, druhé pro −), je z těchto kol uvnitř lokomotivy proud sbírán kartáčky (vodivé proužky plechu), které proud vedou až k motorku, který hřídelí pohybuje koly a rozpohybuje lokomotivu. V tříkolejnicovém systému jsou sběrače na kolech jedné strany a ve střední ližině.
Směr pohybu stejnosměrné lokomotivy je ovlivňován polaritou elektrického proudu v kolejích. Proud je do kolejnic pouštěn ze zdroje, kterým bývá transformátor s regulací a měnit polaritu u stejnosměrného elektrického proudu. Změna polarity slouží ke změně směru jízdy lokomotiv. Změna plynulá - elektrické napětí se začne snižovat na 0 V, poté se zase začne zpět zvyšovat, ale v opačné polaritě. Snižování a zvyšování napětí v koleji imituje reálný pohyb vlaku - vlak se nezastaví na místě, ale brzdí postupně. Lepší výsledky ovládání vlaku v poslední době vykazuje způsob přejatý z digitálního řízení a to pulzní regulace. U ní je napětí trvale 12 V, rychlost se reguluje elektronicky frekvencí dávek plného napětí. Dosahuje se tak mnohem lepší simulace jízdy nízkými rychlostmi.
V lokomotivě může být elektrický proud využíván mj. i k rozsvěcení malých [LED] zastupujících světlomety.
Elektronika ostatní [editovat]
Ostatní elektronika slouží např. k přestavování („přehazování“) výhybek (každá výhybka má v sobě elektromagnet nebo servomotor), zvedání a spouštění závor, ovládání světelných nebo mechanických návěstidel („semaforů“), imitaci pouličního osvětlení atd.
Ve většině případů je používán střídavý proud o stálém napětí.
Digitální řídicí systémy [editovat]
S příchodem miniaturních elektronických součástek a jednočipových procesorů za minimální cenu se do řízení modelové železnice začala prosazovat digitalizace. Princip digitálního řízení spočívá v přenosu povelů jednotlivým vozidlům (a též příslušenství) pomocí kódů, které jsou přidány jako střídavá složka do napájecího napětí. Řídicí systém je tvořen centrální řídicí jednotkou, která přijímá povely od ručních ovladačů a případně i od jiných vstupních zařízení (například PC), dále zesilovače signálu, vedení k vozidlům a příslušenství (2 kolejnice) a jednotlivých vozidel a ovládaného příslušenství, které jsou vybaveny tzv. dekodéry. Signály z řídicí jednotky jsou zasílány všem přijímajícím zařízením současně. Aby zařízení reagovalo pouze na signály, které jsou mu určeny, má přidělenu tzv. adresu, každé zařízení má jinou. Protože při provozu na kolejích dochází k rušení, řídicí jednotka periodicky opakuje všem zařízením všechny aktuálně platné povely tak, aby je zařízení v případě špatného příjmu mohla přijmout co nejdříve.
Výhody oproti standardnímu (analogovému řízení):
- Možnost provozovat více modelů na kolejišti bez nutnosti oddělovat vozidla izolovanými úseky
- Zjednodušení kabeláže kolejiště - stačí principiálně pouze 2 vodiče, v praxi se odděluje ovládání modelů a příslušenství
- Možnost použití počítače jako ovládacího panelu
- Pokročilé ovládání modelů jako například jízda na přípřeži, nezávislé ovládání světel, rozpřahování přímo lokomotivou
- Možnost naprogramování realistického chování modelu (pomalé zrychlování a zpomalování, přesně regulovaný režim pomalé jízdy)
Nevýhody:
- Dražší investice do systému
- Každý model je třeba vybavit dekodérem
- Větší nároky na dobré elektrické vlastnosti modelu (odrušení, sběr proudu)
Standardizace: Jedním z nejrozšířenějších systémů se stal DCC standardizovaný americkou asociací NMRA. Prodávané modely nyní zpravidla obsahují buď rovnou DCC dekodér, nebo jsou vybaveny jedním z konektorů podle norem NMRA.
Literatura [editovat]
- Vladimír Zuska, Modely železnice v terénu, Nakladatelství dopravy a spojů 1988
Externí Odkazy [editovat]
- Evropská unie železničních modelů a přátelů železnic (MOROP)
- Normy pro modelovou železnici (NEM) (německy) , lze zde nalézt i v jiných jazycích.
- Stránky zaměřené na modelovou železnici
- Stránky zaměřené na digitál a software RailCo
