ČSD řada 464.0

ČSD řada 464.0
Počet	76
Výrobce	První Českomoravská továrna na stroje / ČKD Škoda, Plzeň
Uvedení do provozu:	1933 - 1940
Vyřazení z provozu:	do r. 1981
Inventární čísla	01-03	04-20	21-76
Uspořádání:	2´D 2´ p2t
Průměr válců:	600 mm
Zdvih pístů:	720 mm
Počet válců:	2
Průměr hnacích kol:	1 624 mm (obruče 75 mm)
Průměr běhounů:	880 mm
Pevný rozvor:	5 160 mm
Celkový rozvor:	12 560 mm
Délka přes nárazníky:	15 330 mm
Hmotnost ve službě:	113,30 t	113,70 t	115,24 t
Hmotnost prázdná:	88,21 t	88,21 t	89,20 t
Adhezní váha:	52,00 t	52,50 t	53,00 t
Nápravový tlak:	cca 14 t
Nejvyšší rychlost:	90 km/h
Tlak v kotli:	13 bar
Plocha roštu:	4,378 m²
Počet žárnic:	112	114	114
Počet kouřovek:	74	28	28
Délka trubek:	5 250 mm
Celková výhřevná plocha:	231,5 m²	184,5 m²	184,5 m²
Nepřímá výhřevná plocha:	217,7 m²	191,27 m²	191,24 m²
Přímá výhřevná plocha:	14,48 m²
Plocha přehřívače:	82,7 m²	66,89 m²	66,89 m²
Indikovaný výkon:	1650 HP
Rozvod:	Heusinger
Objem vodojemu:	12,0 m³	13 m³	13 m³
Objem uhláku:	7 m³
Brzda:	ruční tlaková

464.0 je řada rychlíkových parních lokomotiv ČSD vyráběných v letech 1933 až 1939 v ČKD a ve Škodě Plzeň. Lokomotiva byla vyvinuta pro vozby rychlíků a zrychlených vlaků na tratích s omezenou nosností .

Lokomotivy od inventárního čísla 4 měly v přední části namontovány svislé plechy na usměrňování kouře zvané „uši“, podle nichž dostaly lokomotivy této řady přezdívku„ušatá“.

Vznik řady

ČSD používaly od roku 1928 spolehlivé a výkonné tendrová lokomotivy řady 456.0 s pojezdem 1 'D 2' (konstruktér Ing. Kryšpín) . Šlo ve své době o nejtěžší lokomotivy ČSD, do roku 1945 mohly jezdit jen na některých tratích. Nepřicházely v úvahu pro vozbu na tratích s méně únosným svrškem dovolujícím maximální nápravový tlak 14 t.

Začátkem 30. let 20. století připravovaly ČSD zvýšení frekvence rychlíkové dopravy právě na těchto tratích, navíc v mnoha úsecích vedených kopcovitým terénem. Jelikož tehdy používané motorové vozy M 273.0, M 274.0 a M 275.0 nestačily pokrýt plánovanou provozní potřebu , zrodil se projekt parní lokomotivy s výkonem dostatečným pro osobní rychlíkovou dopravu s hmotností na nápravu nejvíce 14 t . Dobré zkušenosti s lokomotivami řady 456.0 zajistily upřednostnění ČKD, firma však o dodávku lokomotiv soutěžila se Škodou Plzeň.

24. prosince 1932 byla objednávkou číslo 51254-v / 5 objednána u ČKD lokomotiva 464.001.

V průběhu roku 1933 vyrobila ČKD kvůli Velké hospodářské krizi jen tři lokomotivy řady 464.0. Nesly tovární čísla 1618, 1619 a 1620. 2. 11. 1933 převzaly ČSD lokomotivu v.č. 1618, která byla pod označením 464.001 nasazena do zkušebního provozu ve výtopně Praha Masarykovo nádraží. Do 21. 11. 1933 byly dodány lokomotivy 464.002 a 003. Cena těchto lokomotiv byla shodná s lokomotivami řady 456.0: 1 160 000 Kč

Tyto tři lokomotivy ještě neměly plechy na usměrňování kouře zvané „uši“, podle nichž dostaly lokomotivy této řady přezdívku „ušatá“.

Zkušební provoz probíhala mezi Prahou a severními Čechami a na trase Chomutov - Cheb (výtopna Chomutov) . Na této trati jezdily kvůli vzájemnému porovnání spolu s lokomotivou 475.001 a dosahovaly dobrých výsledků.

Díky spokojenosti ČSD běžela výroba až do roku 1939 (zastavila ji až 2. světová válka). Za tuto dobu bylo v ČKD vyrobeno 54 ks a ve Škodě Plzeň dalších 22 ks lokomotiv této řady (inv. č. 18-27, 56-67).

Konstrukce

Konstruktérem lokomotivy byl Ing. Židlický. Konstrukce vycházela z řady 456.0, snížení hmotnosti na nápravu bylo dosaženo zejména změnou pojezdu na uspořádání 2 'D 2'. .

Kotel

Řada 464.0 měla zpočátku provedení i parametry parního kotle shodné s řadou 456.0. Kotel byl opatřen malotrubnatým přehřívačem. U dalších lokomotiv se parametry kotlů změnily. Po roce 1945 byly při dosazení ocelového topeniště provedení i parametry kotlů obou řad sjednoceny.

Parní stroj

Parní stroj je také v rozměrech, provedení, rozvodu i armatuře shodný s řadou 456.0 . Průměr pístů je 600 mm , ojnice jsou dlouhé 2 850 mm. Na rozdíl od řady 456.0 je hnací druhé dvojkolí. Indikovaný výkon lokomotivy dosahoval hodnoty 1650 HP.

Pojezd

Hlavní rozdíl mezi řadami 464.0 a 456.0 je v uspořádání pojezdu - snížení hmotnosti na nápravu pod 14 t bylo dosaženo mj. i dosazením dvounápravového běžného podvozku na místo předního běhounu řady 456.0. Uspořádání pojezdu lokomotivy je tedy 2´D 2´.

Další snížení hmotnosti bylo dosaženo zmenšením kol běhounů a snížením objemu vodojemu.

Odlišné jsou i rozvory dvojkolí a jejich uložení v rámu. Vpředu i vzadu je dvounápravový otočný podvozek s příčným posuvem otočného čepu ± 65 mm, mezi koly zadního podvozku je na každé straně jeden brzdový válec s dvěma písty a vnitřním obrzděním kol.

Čtyři spřažená dvojkolí jsou v rámu namontována bez příčných posuvů. Spojniční čepy levé strany předbíhají o 90° čepy pravé strany. Průjezd oblouky usnadňuje ztenčení okolků 2. a 3. dvojkolí o 14 mm.

Celkový rozvor činí 12 560 mm, z toho pevný rozvor je 5 160 mm. Minimální poloměr oblouku je 150 m.

Změny v konstrukci

Lokomotivy od č. 464.004 byly dodány s veľkotrubnatým přehřívačem a kouřovými plechy, díky nimž získaly přezdívku „ušatá“. Na lokomotivy 001 až 003 byly plechy domontované později, podobně byl malotrubnatý přehřívač nahrazen veľkotrubnatým. . Od č. 10 byly předstihové páky vedeny na místo závěsu malým křižáčkem. Od č. 44 byly na lokomotivách namontovány pulsometry a od č. 45 se změnil tvar budky – stěny nad poprsnicí byly zešikmené. Od č. 68 byla běžná dvojkolí uložena ve valivých ložiskách SKF a byla použita šoupátka Trofimov.

Provozní vlastnosti

Předností lokomotivy je téměř symetrické uspořádání dvojkolí v rámu a velmi dobré vyvážení rotujících a oscilujících hmot . Díky tomu má i při rychlosti 100 km/h klidný chod navzdory průměru pístů 600 mm . Lokomotivy běžně tuto rychlost i překračovaly .

Mezi výhody lokomotivy patřilo i elektrické osvětlení .

Zásoba vody ve vodojemech činí 13 m³, zásoba uhlí 7 m³ .

Schopnosti lokomotivy táhnout náklad v různých podmínkách ilustruje tabulka:

Sklon	Hmotnost vlaku	Dosahovaná rychlost
Rovina	600 t	90 km / h
10 ‰	300 t	70 km / h
10 ‰	500 t	40 km / h
16 ‰	200 t	60 km / h

Provoz

Lokomotivy 464.0 byly provozovány na tratích všech kategorií, a to i v pohraničí. V roce 1938 (po obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody) přešlo 15 lokomotiv v depech v České Lípě, Chomutově a Chebu pod Německé říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn). Zde sloužily během 2. světové války jako řada 68 (68.001-015). Dalších šest lokomotiv bylo odevzdáno DRB na Bohumínsku (bylo připraveno i jejich přeznačení), avšak DRB je hned pronajaly ČMD a později (paradoxně) jim je prodaly zpět. Osm lokomotiv zůstalo během války na Slovensku.

Po roce 1945 přešly všechny lokomotivy zpět do vlastnictví ČSD. V rámci rekonstrukcí došlo k výměně měděných topenišť za ocelové, byly osazeny veľkotrubnaté přehřívače páry (na lokomotivy, které je ještě neměly) a zavedeno jednotné uspořádání trubek parního kotle: 120 žárnic a 26 kouřových trubek. Celková výhřevná plocha kotle byla po úpravě 194 m², plocha přehřívače 62,1 m².

Od roku 1962 byla pak montována plochá dyšna Giesl a pneumatický odkalovač. Jako první byla vyřazena dnem 5.3.1973 lokomotiva 464.027. Poslední dosloužila 464.053 v roce 1981 v Klatovech.

Zachované stroje

• 464.001 – ČKD 1618/1933 - MDC Bratislava, v pronájmu u Prievidzského parostrojného spolku, provozní
• 464.008 – ČKD 1667/1935 – ČD, provozní, Hradec Králové
• 464.044 – ČKD 1716/1937 – ČD, vrak, Hradec Králové, zdroj náhradních dílů
• 464.053 – ČKD 1764/1938 - NTM, neprovozní, deponována v Lužné

Další vývoj

Na sklonku roku 1940 dodala Českomoravská strojírna (válečný název ČKD) dvě lokomotivy vylepšeného provedení s tlakem páry 18 bar. Lokomotivy byly označeny řadou 464.1. Dále již výroba tohoto typu nepokračovala. Novým typem velké tendrové lokomotivy se shodným uspořádáním pojezdu se v poválečných letech stala řada 477.0.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parný rušeň 464.0 na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Vlaky.net
• Encyklopedie železnice na stránkách Lokomotivy webzdarma