Motorový vůz 830
| Motorový vůz 830 Motorový vůz |
|
|---|---|
Motorový vůz řady 830 ze druhé výrobní série
|
|
| Označení řady | 830 |
| Staré označení řady | M 262.0 |
| Výrobce | ČKD, Vagónka Tatra Studénka-Butovice |
| Rok výroby | 1949–1960 |
| Vyrobeno kusů | 238 |
| V pravidelném provozu | ne |
| Míst k sezení/stání | 56/24 |
| Délka přes nárazníky | 21 196/21 236 mm |
| Max. rychlost | 90 km/h |
| Hmotnost | 43,1/46,7 t |
| Uspořádání pojezdu | 2’ Bo’ |
| Rozchod kolejí | 1 435 mm |
| Motor | ČKD 12 V 170 DR |
| Výkon | 301 kW |
| Přenos výkonu | elektrický |
| Přezdívky | kraksna, ponorka, osmsettřicítka, žhavé trubky |
Motorové vozy řady 830 (do roku 1988 řada M 262.0) vznikly po druhé světové válce jakožto první velké, čtyřnápravové poválečné motorové vozy pro ČSD. Byly vyráběny v letech 1949–1960, nejprve v ČKD Stalingrad s použitím vozové skříně dodané Královopolskou strojírnou, později v podniku Vagónka Tatra Studénka (nyní Škoda Vagonka). V současnosti již nejsou v pravidelném provozu, řada vozidel ale zůstala zachována pro nostalgické jízdy a muzejní účely.
Obsah |
Konstrukce [editovat]
Vozová skříň motorového vozu řady 830, která je svařena z ocelových profilů, je usazena na dvou dvounápravových podvozcích, z nichž jeden je hnací. Vozidlo je poháněno naftovým motorem, jenž je usazen v jednom (běžném) podvozku. Ten je pružně spojen s trakčním dynamem, které pohání dva tlapově uložené trakční motory umístěné ve druhém, hnacím podvozku. Interiér motorového vozu je rozdělen na přední stanoviště strojvedoucího, strojovnu, zavazadlový prostor, nástupní prostor s WC, dva velkoprostorové oddíly pro cestující a zadní stanoviště strojvedoucího (obě jsou průchozí, ale kvůli obtížnému udržení těsnosti se toho nevyužívá).
Vozy řady 830 byly vyrobeny ve třech sériích, které se navzájem od sebe liší. 1. série se liší absencí vnějších dveří na přední stanoviště strojvedoucího (bylo přístupné pouze z vnitřku vozu přes strojovnu). Vozidla z 3. série mají zvýšenou střechu, osazený střešní reflektor, v jiném místě umístěnou palivovou nádrž a další odlišnosti. Třetí série se také liší odlišnou délkou a hmotností (vozy jsou delší a těžší).
Vývoj, výroba a provoz [editovat]
Vývoj vozů dnešní řady 830 byl ministerstvem železnic zadán v roce 1946. Hlavním účelem nově vznikajících vozů měla být vozba rychlíků a osobních vlaků na hlavních neelektrizovaných tratích. První série (52 vozů) byla vyrobena mezi lety 1949 a 1952 a podílelo se na ní více subjektů: Královopolská (skříň vozu), Tatra Smíchov (podvozky), ČKD Sokolovo (dieselový motor) a ČKD Stalingrad (elektrická výzbroj, finální dodavatel).
Druhá série (38 vozů) pochází z let 1952 a 1953. Vzhledem k přerozdělení výroby v socialistické zemi byly vozy vyrobeny ve Vagónce Tatra Studénka-Butovice, naftové motory a elektrickou výzbroj dodala ČKD.
Ve třetí sérii (podle původních plánů měla být označena jako řada M 262.1) bylo objednáno 160 vozidel. Produkce proběhla v letech 1958–1960 obdobně jako u druhé série (Studénka/ČKD), výrobu naftových motorů však postupně přebíraly Turčianské strojárne Martin. Posledních 12 nehotových vozů ale bylo zničeno při požáru továrny ve Studénce, takže celkový počet vozů řady M 262.0 se zastavil na 238 kusech.
Zpočátku vozy řady M 262.0 zajišťovaly úkoly, ke kterým byly původně postaveny, tedy jezdily jako rychlíky a osobní vlaky na hlavních neelektrizovaných tratích. Po dodávkách novějších a modernějších dálkových motorových vozů byla řada M 262.0 postupně přeřazena na méně významné výkony a tratě. V 80. letech proběhla remotorizace části vozů na řadu M 262.1 (dnes řada 831). K jejich definitivnímu vyřazení z provozu došlo v Česku v roce 2008. Poměrně velké množství vozů řady 830 je ale uchováno jako historická vozidla.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- BITTNER, Jaromír, a kol. Malý atlas lokomotiv 2007. Praha : Gradis Bohemia, 2006. ISBN 80-86925-02-1.
Externí odkazy [editovat]
- ZLINSKÝ, Zbyněk. Motorové vozy na našich kolejích: řada 830/831 [online]. Vlaky.net, 2007-08-09, [cit. 2009-02-27]. Dostupné online.
