Elektrická jednotka 420.95

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elektrická jednotka řady 420.95
(dle označení UIC)
Jednotka v železniční stanici Štrbské Pleso
Staré označení ČSD EMU 89.0
Tovární označení
Základní údaje
Výrobce Vagonka Tatra Smíchov, ČKD Trakce
Rok výroby 1965, 19681970
Počet vyrobených kusů 18
Provozovatel (ČSD, ŽSR), ZSSK
Období provozu 1965 - dosud (v záloze)
Trvalý výkon 320 kW
Maximální tažná síla kN
Maximální rychlost 50 km/h
Míst k sedění 120+14/156
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 47,4 t
Délka přes nárazníky 37 534 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
Rozchod kolejí 1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Bo' Bo' Bo' Bo'
Napájecí soustava 1,5 kV DC
Regulace výkonu Kontaktní regulace výkonu
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Elektrická jednotka 420.95 je úzkorozchodná elektrická jednotka používaná v síti Tatranských elektrických železnic v letech 19672003, kdy začala být postupně nahrazována modernějšími jednotkami řady 425.95.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dvě jednotky 420.95 ve stanici Starý Smokovec

Potřeba výroby nových moderních jednotek pro Tatranské elektrické železnice se projevila při přípravách na pořádání mistrovství světa v lyžování v roce 1970, protože tehdejší jednotky řad EMU 48.0 a EMU 49.0 nebyly již kapacitně ani technicky dostačující.

První prototyp EMU 89.0001 vyrobila v roce 1965 smíchovská ČKD Tatra, která vyráběla tramvaje. Cena prototypu byla 890 050 Kčs[1] a od půlky dubna roku 1965 byly zahájeny testovací jízdy. Po přibližně půlročním testování byl prototyp převezen zpět do Prahy, kde do něj byly dosazeny nové kompresory a provedeny drobné úpravy například na topení. Do pravidelného provozu se první prototyp dostal 5. května 1967.

V pořadí druhá jednotka se sériovým číslem 0002 byla dodána v lednu roku 1969 a v rychlém sledu za ní následovalo dalších dvanáct jednotek s čísly 0003–0014. Zbylé čtyři jednotky 00150018 byly dodány během roku 1970. V začátcích svého provozu měly jednotky problémy s měchy mezi jednotlivými částmi jednotky a s gumovou izolací střechy.[1] Celkem včetně prototypu bylo jednotek vyrobeno 18 kusů.

Během přeznačení hnacích vozidel v roce 1988 byly lokomotivy z řady EMU 89.0 přeznačeny na řadu 420.95.

Řada 420.95 byla v Tatrách provozována až do let 20012002, kdy začala být postupně nahrazována moderními jednotkami řady 425.95. V současnosti se v lokomotivním depu Poprad nachází čtyři jednotky staré řady, které byly v roce 1999 rekonstruovány – do pravidelného provozu však již nasazovány nejsou. S jednou jednotkou se počítá pro muzejní účely.[2]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Interiér jednotky

Celá koncepce jednotky vychází z tehdejších tramvají řad T a K. Jednotka se skládá ze tří ocelových článků, které jsou kloubově spojeny v jeden průchozí celek. Klouby jsou neseny Jakobsovými podvozky. Dveře jsou umístěny po obou stranách krajních článků. V jednom z krajních článků je umístěn zavazadlový prostor. Celá jednotka nabízí 134 míst k sezení (32 (+7 sklopných) + 48 + 40 (+ 7 sklopných)) a 156 míst k stání. Sezení je na rozdíl od prototypu 2+2 proti sobě na plastikových sedačkách. Trakční motory o výkonu 320 kW jsou umístěny v podvozcích. Jednotka má rozchod 1 000 milimetrů. Pantografové sběrače jsou umístěny nad krajními podvozky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KUKUČÍK, Pavol. Elektrické jednotky 420.9 / EMU 89.0 [online]. RailPage.net, 2007-09-29, [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. (slovenčina) 
  2. BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha : Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Elektrická jednotka 420.95, s. 86. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha : Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Elektrická jednotka 420.95, s. 86. (čeština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]