Elektrická jednotka 420.95
| Elektrická jednotka řady 420.95 (dle označení UIC) |
|
|---|---|
 |
|
| Staré označení ČSD | EMU 89.0 |
| Tovární označení | |
| Základní údaje | |
| Výrobce | Vagonka Tatra Smíchov, ČKD Trakce |
| Rok výroby | 1965, 1968–1970 |
| Počet vyrobených kusů | 18 |
| Provozovatel | (ČSD, ŽSR), ZSSK |
| Období provozu | 1965 - dosud (v záloze) |
| Trvalý výkon | 320 kW |
| Maximální tažná síla | kN |
| Maximální rychlost | 50 km/h |
| Míst k sedění | 120+14/156 |
| Hmotnost a rozměry | |
| Hmotnost ve službě | 47,4 t |
| Délka přes nárazníky | 37 534 mm |
| Minimální poloměr projížděných oblouků |
|
| Rozchod kolejí | 1 000 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | Bo' Bo' Bo' Bo' |
| Napájecí soustava | 1,5 kV DC |
| Regulace výkonu | Kontaktní regulace výkonu |
| Seznam českých a slovenských lokomotiv | |
Elektrická jednotka 420.95 je úzkorozchodná elektrická jednotka používaná v síti Tatranských elektrických železnic v letech 1967 až 2003, kdy začala být postupně nahrazována modernějšími jednotkami řady 425.95.
Obsah |
Historie[editovat]
Potřeba výroby nových moderních jednotek pro Tatranské elektrické železnice se projevila při přípravách na pořádání mistrovství světa v lyžování v roce 1970, protože tehdejší jednotky nebyly již kapacitně ani technicky dostačující.
První prototyp EMU 89.0001 vyrobila v roce 1965 smíchovská ČKD Tatra, která vyráběla tramvaje. Cena prototypu byla 890 050 Kčs[1] a od půlky dubna roku 1965 byly zahájeny testovací jízdy. Po přibližně půlročním testování byl prototyp převezen zpět do Prahy, kde do něj byly dosazeny nové kompresory a provedeny drobné úpravy například na topení. Do pravidelného provozu se první prototyp dostal 5. května 1967.
V pořadí druhá jednotka se sériovým číslem 0002 byla dodána v lednu roku 1969 a v rychlém sledu za ní následovalo dalších dvanáct jednotek s čísly 0003–0014. Zbylé čtyři jednotky 0015 až 0018 byly dodány během roku 1970. V začátcích svého provozu měly jednotky problémy s měchy mezi jednotlivými částmi jednotky a s gumovou izolací střechy.[1] Celkem včetně prototypu bylo jednotek vyrobeno 18 kusů.
Během přeznačení hnacích vozidel v roce 1988 byly lokomotivy z řady EMU 89.0 přeznačeny na řadu 420.95.
Řada 420.95 byla v Tatrách provozována až do let 2001–2002, kdy začala být postupně nahrazována moderními jednotkami řady 425.95. V současnosti se v lokomotivním depu Poprad nachází čtyři jednotky staré řady, které byly v roce 1999 rekonstruovány – do pravidelného provozu však již nasazovány nejsou. S jednou jednotkou se počítá pro muzejní účely.[2]
Vlastnosti[editovat]
Celá koncepce jednotky vychází z tehdejších tramvají řad T a K. Jednotka se skládá ze tří ocelových článků, které jsou kloubově spojeny v jeden průchozí celek. Klouby jsou neseny Jakobsovými podvozky. Dveře jsou umístěny po obou stranách krajních článků. V jednom z krajních článků je umístěn zavazadlový prostor. Celá jednotka nabízí 134 míst k sezení (32 (+7 sklopných) + 48 + 40 (+ 7 sklopných)) a 156 míst k stání. Sezení je na rozdíl od prototypu 2+2 proti sobě na plastikových sedačkách. Trakční motory o výkonu 320 kW jsou umístěny v podvozcích. Jednotka má rozchod 1 000 milimetrů. Pantografové sběrače jsou umístěny nad krajními podvozky.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ a b KUKUČÍK, Pavol. Elektrické jednotky 420.9 / EMU 89.0 [online]. RailPage.net, 2007-09-29, [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. (slovenčina)
- ↑ BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha : Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Elektrická jednotka 420.95, s. 86. (čeština)
Literatura[editovat]
- BITTNER, Jaromír. Malý atlas lokomotiv 2009. 1. vyd. Praha : Gradis Bohemia, 2008. 368 s. ISBN 978-80-86-925-05-9. Kapitola Elektrická jednotka 420.95, s. 86. (čeština)
Související články[editovat]
Externí odkazy[editovat]
- KUKUČÍK, Pavol. Elektrické jednotky 420.9 / EMU 89.0 [online]. RailPage.net, 2007-09-29, [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. (slovenčina)
- ŽelPage: Řada 420.95 (EMU 89.0)
