Lokomotiva 705.9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Motorová lokomotiva řady 705.9
(dříve T 47.0, TU 47.0)
Lokomotiva T 47.011
Lokomotiva T 47.011
Tovární označení760 Bo´Bo´ 350
Řada dle Kryšpína (ČSD)T 47.0, TU 47.0
Řada dle UIC (ČR)705.9
Základní údaje
VýrobceČKD
Výroba v letech19541955, 1958
Počet vyrobených kusů21
Provozovatel(ČSD), ČD, JHMD
Období provozu1954–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě30 500 kg
32 000 kg
Délka přes nárazníky12 690 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
60 m
Rozchod750 mm, 760 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduBo´ Bo´
Trvalý výkon258 kW
Maximální tažná síla88 kN
Maximální povolená rychlost40 km/h
50 km/h
Typ spalovacího motoru12 V 170 DR
Přenos výkonuelektrický stejnosměrný
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva řady 705.9 (do roku 1988 řada TU 47.0, původně T 47.0) je úzkorozchodná motorová lokomotiva vyráběná v letech 19541955 a 1958 lokomotivkou ČKD jako náhrada parních lokomotiv na úzkorozchodných tratích v síti ČSD. V současnosti jde o nejstarší pravidelně provozované lokomotivy na území ČR. Jako TU3 se upravené lokomotivy provozují i v Rusku, celkem tam bylo dodáno asi 50 kusů.

Vznik, výroba a počátky nasazení[editovat | editovat zdroj]

Stav na úzkorozchodných tratích v obnoveném Československu byl po 2. světové válce shledán jako trvale neudržitelný a i tyto dráhy tak byly začleněny do připravovaného plánu motorizace tratí. První návrh zcela nového typu úzkorozchodné motorové lokomotivy byl vypracován závodem Českomoravské strojírny ve Vysočanech (později pobočný závod ČKD Sokolovo) v létě 1946. Projekt byl několikrát přepracováván a definitivní návrh byl schválen ministerstvem dopravy roku 1948. Celkem mělo být vyrobeno šest lokomotiv nové řady T 47.0 pro dvě úzkorozchodné tratě – Jindřichův Hradec – Obrataň (čtyři) a Třemešná ve Slezsku – Osoblaha (dvě). Původní plán dodání v roce 1951 však nebyl dodržen a pro mnohé komplikace při vývoji (šlo prakticky o první dieselelektrické lokomotivy, vyvíjené v ČKD zcela od základu) byl první stroj vyroben až v červenci 1954. O měsíc později dorazil do Jindřichova Hradce a zde byl podrobován nejrůznějším zkouškám. Do června následujícího roku sem bylo dodáno všech šest lokomotiv první série, které dopravu jak na trati do Obrataně, tak i na druhé větvi do Nové Bystřice ovládly a odsunuly parní lokomotivy do zálohy nebo na pomocné výkony. Přestože bylo hlavním posláním nových strojů použití v nákladní dopravě, byly koncipovány jako univerzální (svědčí o tom i přítomnost zavazadlového oddílu) a na osobních vlacích doplňovaly předválečné motorové vozy řady M 21.0.

Díky dobrým zkušenostem a postupně rostoucí spolehlivosti přistoupily ČSD roku 1956 k objednávce druhé série, která měla obsahovat celkem 10 strojů a zajistit tak dopravu i na ostatních úzkorozchodných tratích v ČSR. Zároveň o stejný typ lokomotiv projevil zájem Sovětský svaz – zakázka zněla na 50 lokomotiv, označených řadou TU 3 a v detailech se lišících od strojů pro tuzemsko (např. rozchodem 750 mm). Z ní bylo nakonec pět strojů uvolněno pro československou potřebu, definitivně tedy z 66 vyrobených lokomotiv získalo ČSD 21 a SŽD 45 kusů. Dodávky proběhly v letech 19571958. První čtyři stroje čísel 007–010 byly také upraveny na rozchod 750 mm s určením pro trať Frýdlant – Heřmanice, ostatní našly svůj domov na tratích Třemešná ve Slezsku – Osoblaha a Ružomberok – Korytnica (obě po čtyřech kusech) a tři stroje doplnily park vozidel v Jindřichově Hradci. Parní trakce zde proto měla již jen minimální slovo, definitivně byly však poslední stroje vyřazeny až o tři roky později.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Jde o lokomotivu skříňového typu, se dvěma stanovišti strojvedoucího na obou koncích lokomotivy, mezi nimiž se nachází strojovna. Pro použití v osobní dopravě jsou lokomotivy vybaveny oddílem pro zavazadla a vlakvedoucího, původně měly i kamna na uhlí pro vytápění lokomotivy a rozehřívání motoru. Ve snaze nové lokomotivy v co největší míře unifikovat se souběžně vyráběnými motorovými vozy řady M 262.0 (dnes 830) byl použit stejný dvanáctiválcový dieselový motor 12 V 170 DR, jen je provozován na nižších otáčkách (1250 ot./min.) i výkonu. Zdrojem proudu pro čtveřici trakčních motorů je generátor SS 53/28x4, spojený s motorem křížovou spojkou. Konstrukce podvozků byla přizpůsobena na projíždění oblouků o minimálním poloměru 60 m, jež se na úzkorozchodných tratích často vyskytují.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Na všech čtyřech tratích zajišťovaly lokomotivy takřka veškerou dopravu po dobu více než 15 let. Osvědčily se na nejrůznějších výkonech a byly tak bez problémů používány v osobní i nákladní dopravě. Jako první byl ukončen provoz na korytnické trati – poslední vlaky zde jely 28. 9. 1974. Tři ze čtyř místních strojů byly po skončení provozu odvezeny do Jindřichova Hradce a trať byla snesena. Čtvrtý stroj byl převezen do Frýdlantu, ani zde si ale příliš dlouho nezajezdil – podobný osud potkal o rok později i heřmanickou trať. Vzhledem k havarijnímu stavu svršku byla doprava zastavena ke dni 13. 1. 1976 a i když měla být po opravě znovu obnovena, již se tak nestalo. Lokomotivy však zůstaly ve frýdlantském depu a až do roku 1978 se používaly k posunu (především při navážení koksu do místní kotelny). Další tři roky zůstaly odstaveny před depem a čekaly na svůj další osud. Následně byl stroj T 47.010 zrušen a sešrotován; zbylé dva byly v ŽOS Šumperk opraveny a předisponovány taktéž do jižních Čech.

Modernizovaná lokomotiva 705.915 JHMD

Po rozdělení majetku původních ČSD v roce 1993 získaly všechny stroje nástupnické ČD se zařazením do dep Jindřichův Hradec a Osoblaha.


Jindřichův Hradec[editovat | editovat zdroj]

Roku 1997 byl pro nerentabilitu zastaven provoz na trati do Nové Bystřice a provoz na obrataňské větvi byl omezen. Následně byly obě tratě včetně vozidel a veškerého vybavení prodány nově vzniklé soukromé společnosti Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD), která převzala provoz k 1. 3. 1998. Vzhledem k postupnému útlumu nákladní dopravy byly lokomotivy po roce 2000 nasazovány v převážné většině do dopravy osobní. Pro zvýšení ekonomičnosti provozu a celkové omlazení lokomotiv nechaly JHMD část svých lokomotiv modernizovat – dosazen byl nový motor Liaz, elektronický řídící systém a provedena celková rekonstrukce mechanické části stroje. Modernizované stroje obdržely nátěry v klasickém schématu, ale s netypickými barvami (zelená, modrá, fialová). Nerekonstruované lokomotivy fungovaly už většinou jen jako záložní nebo střídací. Stroj 705.906 (T 47.006) byl vybrán jako historický a opatřen původním nátěrem. Po nákupu několika motorových vozů z Polska a jejich rekonstrukci (nyní řada 805.9) potřeba lokomotiv poklesla a některé lokomotivy byly odstaveny – poslední vyrobenou 705.921 odkoupil v roce 2015 nový majitel a byla odvezena do Ruska, 920 byla opravena do vystavovatelného stavu a umístěna na pomník v Nové Bystřici. Ostatní lokomotivy slouží v provozu i nadále.

Osoblaha[editovat | editovat zdroj]

Osoblažská trať je jedinou, na které i nadále zajišťují provoz ČD. Z původních čtyř lokomotiv byla jedna rekonstruována po vzoru strojů JHMD a zajišťuje tak zde veškerý provoz; funkci zálohy plní druhá původní lokomotiva. Zbylé dvě získalo muzeum ČD v Lužné u Rakovníka a NTM. Lokomotivy jsou deponovány v remíze v Osoblaze, větší opravy pak provádí depo v Olomouci, kam jsou lokomotivy převáženy na speciálně upraveném plošinovém voze s kolejemi.

Historické lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva T47.020 (705.920) na pomníku v Nové Bystřici
  • 705.906 (Jindřichohradecké místní dráhy)
  • 705.916 (České dráhy, železniční muzeum Lužná u Rakovníka)
  • 705.917 (Národní technické muzeum, depozitář Chomutov)
  • 705.920 (Jindřichohradecké místní dráhy, vystavena na pomníku v žst. Nová Bystřice)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů. ŽM - atlas vozidel. Motorové lokomotivy v ČR a na Slovensku. Praha: M-Presse, 2009. 256 s. 
  • JUST, Karel. Motorové lokomotivy na úzkorozchodných tratích ČSD. Litoměřice: Vydol, 2008. 272 s. ISBN 978-80-86765-08-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]