Motorový vůz M 290.0

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Motorový vůz
Vůz M 290.001 před muzeem Tatry v Kopřivnici
Vůz M 290.001 před muzeem Tatry v Kopřivnici
Označení řady M 290.0
Výrobce Tatra Kopřivnice
Rok výroby 1936
Vyrobeno kusů 2
V pravidelném provozu ne
Míst k sezení/stání 72/0
Délka přes nárazníky 25 100 mm
Max. rychlost 148 km/h
Hmotnost 36,0 t
Uspořádání pojezdu (1A)’ (A1)’
Motor 2×zážehový Tatra T 67
Výkon 2×123 kW
Přenos výkonu elektromechanický
Obchodní název Slovenská strela

Motorové vozy řady M 290.0 (výrobní typové označení Tatra 68), označované podle spoje, na němž jezdily, také jako „Slovenská strela“, byly vyrobeny v roce 1936 pro Československé státní dráhy v Tatře Kopřivnice. Unikátní elektromechanický přenos výkonu navrhl vsetínský elektrotechnik Josef Sousedík.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o čtyřnápravové motorové vozy. Vozová, samonosná a svařovaná skříň aerodynamického tvaru byla usazena na dvou podvozcích, ve kterých byly nainstalován hnací agregáty (jako palivo byla používána lihobenzínová směs) pohánějící vždy vnitřní dvojkolí každého podvozku. Zvláštností vozu byl unikátní elektromechanický přenos výkonu navržený Josefem Sousedíkem. Pro nízké rychlosti byl výkon přenášen elektricky a pro rychlosti nad 85 km/h bylo možno sepnout mechanickou spojku, kterou byl výkon motoru přenášen přímo. Na voze byla užita řada prvků z konstrukce automobilů (vozy vyráběla Tatra Kopřivnice). Byl například vybaven kotoučovými brzdami, aerodynamickým oplášťováním či litými koly. Čela vozu, na kterých byl umístěn státní znak, nebyla průchozí, neboť vozy řady M 290.0 byly provozovány sólo, tedy bez přípojných vozů (nebyly vybaveny ani spřáhly). Vozy měly oddíly 2. třídy a bufet, nástupní prostory se nacházely v čelech vozu, kde se nacházelo i stanoviště strojvedoucího.

Vývoj, výroba a provoz[editovat | editovat zdroj]

Podvozek s hnacím agregátem

V roce 1934 objednalo československé ministerstvo železnic u Tatry Kopřivnice dva motorové vozy druhé třídy pro rychlost 130 km/h. Vozy s mechanickým přenosem výkonu měly být dodány v roce následujícím. Projekt byl veden Hansem Ledwinkou, tehdejším šéfem konstrukce, který do týmu přibral další experty, jako např. odborníka na pevnostní výpočty Aurela Erdöse či Ing. Wollera, bývalého šéfa konstrukce ve studénecké vagónce. V roce 1935 se k nim připojil vsetínský elektrotechnický inženýr Josef Sousedík, který navrhl elektromechanický přenos výkonu, konstrukci celosvětově ojedinělou (v roce 1936 si jej nechal patentovat). Oba vozy byly definitivně hotovy v roce 1936, po prvních jízdních zkouškách v první polovině toho roku ale byly kvůli velké hlučnosti a nižšímu výkonu vyměněny oba dieselové motory za agregáty zážehové. Při zkouškách dosáhl rychlosti 148 km/h, maximální povolená rychlost ale byla stanovena na hodnotu 130 km/h.

Interiér zachovaného vozu

Do pravidelného provozu byly oba vozy, označené jako M 290.001 a 002, nasazeny 13. července 1936. Přiděleny byly do depa a domovské stanice Bratislava a jezdily na expresu Slovenská strela PrahaBrnoBratislava (pouze tyto zastávky) průměrnou cestovní rychlostí 92 km/h (parní vlaky v té době průměrně 68 km/h), přičemž vlak byl povinně místenkový (první takový u ČSD). Jízdní doba byla 4 hodin a 51 minut včetně zastávky v Brně, která trvala 35 minut.

Během druhé světové války byly oba vozy odstaveny kvůli nedostatku paliva. Po jejím skončení sloužily pro vládní a ministerské jízdy (včetně jízd na norimberský proces). Vůz M 290.001 byl odstaven v roce 1953 a převezen do ŽOS Šumperk. Později se dostal do Vagónky Studénka, kde chátral a na začátku 60. let vyhořel.

Vůz M 290.002 byl příležitostně ve vládním provozu do roku 1960, kdy byl předán do podnikového muzea Tatry v Kopřivnici. Částečně zrenovován byl na konci 60. let, polovina vagónu byla ale později využita k umístění expozice a proto zbavena sedadel, která se tak nedochovala. V současnosti je označen jako M 290.001 a je odstaven pod přístřeškem před vchodem do muzea, kam byl přemístěn z parku od bývalého muzea v r. 1999. Snahy provozovat tento vůz jako historické vozidlo byly zatím neúspěšné, v roce 2010 byl ale vyhlášen národní kulturní památkou.[1]

Podobné projekty[editovat | editovat zdroj]

  • Motorová jednotka M 492.0 – pro začátek války nerealizovaný projekt rychlé (130 km/h) třívozové jednotky, jejíž pohon projektoval rovněž Josef Sousedík.
  • Motorový vůz M 260.0 – konkurenční projekt lokomotivky ČKD z roku 1939. Pro začátek války nebyly dokončeny zkoušky a jediný prototyp kvůli špatným brzdám nemohl jezdit rychleji než 90 km/h.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK; WIRNITZER, Jan; KOPECKÝ, Josef. Národní kulturní památkou se poprvé staly vlak či přehrada [online]. Idnes.cz, 2010-02-08, [cit. 2010-02-08]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOHUTKA, Jiří; KOŠŤÁL, Josef. Josef Sousedík: (ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlastenec. Praha : J. Kohutka, 2013. 248 s. ISBN 978-80-260-3642-5.  
  • Slovenská strela: Josef Sousedík. Vsetín : Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2011. 20 s. ISBN 978-80-260-0281-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Motorové vozy řady M290.0 [online]. Parostroj.net, rev. 2001-06-24, [cit. 2009-04-20]. Dostupné online.  
  • KOŠŤÁL, Josef. Strela se srdcem Sousedík [online]. Elektro.cz, [cit. 2009-04-20]. Dostupné online.