Lokomotiva 770

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Motorová lokomotiva řady 770
(dle označení UIC)
770 536 2014 Seitenansicht.jpg
Staré označení ČSD T 669.0
Tovární označení T 669.0
Základní údaje
Výrobce ČKD Praha, SMZ Dubnica
Rok výroby 1963, 1967-1969
Počet vyrobených kusů 109
Provozovatel (ČSD, ČD, ŽSR), ČD Cargo, ZSCS, soukromí dopravci
Období provozu 1963–dosud
Výkon prvotního motoru 993 kW
Maximální tažná síla 280 kN
Maximální rychlost 90 km/h
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 114,6 t
Délka přes nárazníky 17 240 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
120 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Co´ Co´
Přenos výkonu elektrický stejnosměrný
Typ spalovacího motoru K 6 S 310 DR
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Motorová lokomotiva řady 770 byla s původním označením T 669.0 dodávána lokomotivkou ČKD Praha a podnikem Strojárske a metalurgické závody Dubnica nad Váhom (SMZ) pro potřeby Československých státních drah a pro potřeby průmyslových podniků v Československu. Prototyp byl vyroben v roce 1963, sériová výroba probíhala v letech 19671979.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Podle požadavků sovětských železnic na dodávku těžkých lokomotiv pro posun byly v ČKD Praha vyrobeny roku 1963 tři stroje. První dva byly označeny jako ČME 3, třetí byl určen pro ČSD a nesl označení T669.0001. Později, v letech 1984-85, byla vyrobena série pro rozchod 1524 mm a označena řadou T669.51.

Sériová výroba lokomotiv řady T669.0 pro ČSD začala r.1967 v v SMZ Dubnica nad Váhom. Na ně navázaly lokomotivy s modifikací pojezdu a kapot označené řadou T669.1, nyní 771.

Obdobná motorová lokomotiva typu ČME3, později i s elektrodynamickou brzdou |ČME3T, byla dodávána do Sovětského svazu. Jiné modifikace byly dodávány do Iráku (řada DES3100), Sýrie (řada LDE1500), Albánie (řada T669.1, ale odpovídající československé řadě T669.0 ), Polska (řada S200; dva kusy opravené po nehodě odebraly ČSD) a železáren v Indii (řada DEC120).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva T 669.0001 v Lužné
Albánský čmelák ve stanici Drač

Lokomotiva je kapotová se středovým stanovištěm strojvedoucího. Na obě strany od stanoviště vybíhají zúžené nestejně dlouhé kapoty. Pod delší z nich je uložen spalovací motor, trakční generátor, chladiče, ventilátory a pomocné stroje (tedy - budič, dva ventilátory chlazení trakčních elektromotorů, dva ventilátory chl. naftového motoru, kompresor a převodovka HVK). Pomocné stroje jsou poháněny od spalovacího motoru - klínovými řemeny. Převodovka pomocných pohonů (HVK - cca 65 kW) obsahuje dvě hydrodynamické spojky. Jedna spíná pohon kompresoru (vzduch, 8 barů), druhá spíná ventilátor hlavního chladícího okruhu naftového motoru. Druhý, menší, ventilátor vedlejšího chladícího okruhu je poháněn elektromotorem. Pod kratší kapotou se nachází alkalická akumulátorová baterie NIFE (články nikl-železo, elektrolyt louh sodný, 1,2 V /článek, napětí sítě 110 V DC,150 Ah - odolná, nenáročná akumulátorová baterie).

Spalovací motor K 6 S 310 DR (nízkotlaké přeplňování - jediné turbodmychadlo poháněné výfukovými plyny, vrtání 310 mm, zdvih 360 mm, jmen. ot. 750 ot./min., volnoběh 350 ot./min., zdvihový objem 163,2 litrů, spotřeba nafty 221 g/kWh, cca 350 litrů na hodinu plného výkonu, při běžném provozním režimu v nepřetržité službě na těžkém posunu cca 20-30 l /h. Obsah chlad. kapaliny cca 1100 l, náplň motorového oleje cca 650 kg, palivová nádrž 6 000 litrů. Zásobníky písku (cca 800 kg) jsou pod kapotou na obou čelech lokomotivy. Vstupní dveře do kabiny jsou na obou čelech z ochozu vedle kapot. V každém podvozku jsou tři tlapové trakční elektromotory (TM). Jde o stejnosměrné sériové elektromotory, zavěšené na nápravě dvěma kluznými tlapovými ložisky a dalším odpruženým závěsem v rámu podvozku. Krouticí moment je přenášen na nápravu pevným ozubeným převodem - pastorek na hřídeli TM zapadá do ozubeného kola na nápravě. Převod (prototyp 1:5.06 - sérivé stroje 1:4.05) je mazán broděním v náplni olejové vany. Dvojice TM tvoří skupinu trvale spojenou do serie. Tři skupiny se připojují k hlavnímu generátoru paralelně. Každá skupina má vlastní stykač pneumaticky spínaný. Regulace výkonu TM využívá dva stupně šuntování (zeslabení magnetického pole připojením odporu paralelně k budícímu vinutí statoru) v závislosti na rychlosti jízdy (otáčkách kotvy TM) a hodnotách proudu a napětí. Kotva trakčního dynama, stejnosměrného derivačního stroje s cizím buzením a vlastní ventilací, je pevně spojena s klikovým hřídelem naftového motoru. Budičem je také stejnosměrný stroj. Stator dynama má mimo jiné i vinutí pro start naftového motoru.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy řad 770 i 771 (T 669.0 a T 669.1) vynikaly dobrými adhezními vlastnostmi a vysokou tažnou silou. Sloužily v těžkém posunu ve stanicích a na seřaďovacích nádražích i na traťových výkonech v nákladní dopravě, méně často i v osobní dopravě. V provozu byly vždy spolehlivé, na obsluhu i údržbu nenáročné a personálem oblíbené. Přezdívalo se jim „Čmelák“ podle označení v provedení pro sovětské železnice (ČME 3 - čechoslováckij manevróvij těplovóz s elektríčeskoj predáčej - doslova přeloženo: československá posunovací motorová lokomotiva s elektrickým přenosem). Odstavování z provozu nastalo především s poklesem výkonů v nákladní dopravě, kdy nebylo využití pro těžkou a výkonnou lokomotivu konstruovanou pro nejtěžší posun nebo přetahy velkých zátěží na kratší vzdálenosti (velká tažná síla, malá rychlost). V současnosti (2013) je již většina lokomotiv zrušena a zbývající se uplatňují u českých soukromých dopravců. ČD a ČD Cargo v roce 2013 již tuto řadu lokomotiv neprovozovaly. Některé lokomotivy ve vlastnictví soukromých dopravců byly modernizovány dosazením moderního spalovacího motoru.[1]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Malý atlas lokomotiv 2005, Gradis Bohemia 2004
  • Pod značkou ČKD (90 let výroby lokomotiv), NADAS Praha, 1990

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zelpage.cz - atlas lokomotiv

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]