Lokomotiva 180
| Elektrická lokomotiva řady 180 (dle označení UIC) |
|
|---|---|
.jpg) |
|
| Staré označení ČSD | E 669.1 |
| Tovární označení | 23E |
| Základní údaje | |
| Výrobce | Škoda Plzeň |
| Rok výroby | 1958,1959 |
| Počet vyrobených kusů | 2 |
| Provozovatel | ČSD, ČD, ČDC |
| Období provozu | 1958–dosud |
| Trvalý výkon | 2 610/3 048 kW |
| Maximální tažná síla | kN |
| Maximální rychlost | 90 km/h |
| Hmotnost a rozměry | |
| Hmotnost ve službě | 119 t |
| Délka přes nárazníky | 18 800 mm |
| Minimální poloměr projížděných oblouků |
|
| Rozchod kolejí | 1 435 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | Co´ Co´ |
| Napájecí soustava | 3 kV |
| Seznam českých a slovenských lokomotiv | |
Lokomotivy řady 180 jsou elektrické lokomotivy na stejnosměrný proud používané pro nákladní dopravu. Jednalo se o prototypové stroje. Vyrobila je plzeňská firma Škoda v letech 1958 a 1959 s továrním označením Škoda 23E.
Obsah |
Vývoj [editovat]
Poté co se ukázalo, že původní teze univerzální lokomotivy pro osobní i nákladní dopravu u řady 140 selhala kvůli nedostatečné tažné síle a výkonu, objednaly si ČSD nový typ lokomotivy s vyšším výkonem a šesti nápravami, které by lépe vyhovovaly náročným podmínkám na trati Praha - Košice. Původní provedení lokomotiv bylo se šesti elektromotory s výkonem 508 kW a převodovým poměrem pro rychlost 120 km/h. Ukázalo se však, že jejich výkon a tažná síla způsobuje hodně problémů s přetrháváním šroubovek (součást spřáhla mezi vagony). Proto byly u jedné lokomotivy dosazeny nové motory s nižším výkonem 435 kW, které byly později dosazeny na lokomotivy řady 181 a byly tedy na tomto stroji vyzkoušeny (celkový výkon lokomotivy poklesl na 2610 kW). Druhé lokomotivě byl rovnou dosazen nový typ podvozku a výkon zůstal na 3048 kW.
Kromě dvou prototypových strojů pro ČSD byly vyrobeny dva další téměř shodné pro Sovětský svaz (Škoda 25E).
Konstrukce [editovat]
Lokomotiva má ocelovou lokomotivní skříň po jedné straně s žaluziemi kvůli nasávání chladícího vzduchu (první použití tohoto systému u nás). Pohání ji šest elektromotorů, na každé nápravě jeden. Na obou koncích lokomotivní skříně jsou stanoviště strojvedoucího se čtyřdílnými čelními okny.
Provoz [editovat]
Lokomotivy byly od výrobce předány do depa Praha hlavní nádraží, odkud potom putovaly do České Třebové, kde jsou deponovány dodnes. V roce 1995 byly oba stroje opraveny a opatřeny původním nátěrem. Zatímco jeden stroj je provozní a je veden jako muzejní, druhý je zatím odstaven a čeká na opětovné oživení, o kterém se uvažuje.
