Elektrická jednotka 425.95
| Elektrická jednotka řady 425.95 (dle označení UIC) |
|
|---|---|
 |
|
| Tovární označení | |
| Základní údaje | |
| Výrobce | ŽOS Vrútky, Stadler |
| Rok výroby | 2000-2006 |
| Počet vyrobených kusů | 15 jednotek |
| Provozovatel | ZSSK |
| Období provozu | 2000–dosud |
| Trvalý výkon | 320 kW |
| Maximální tažná síla | 65 kN |
| Maximální rychlost | 80 km/h |
| Míst k sedění/stání | 108/92 |
| Hmotnost a rozměry | |
| Hmotnost ve službě | 38 t |
| Délka přes nárazníky | 32 984 mm |
| Minimální poloměr projížděných oblouků |
|
| Rozchod kolejí | 1 000 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | 2'Bo'2' |
| Napájecí soustava | 1,5 kV DC |
| Regulace výkonu | |
| Seznam českých a slovenských lokomotiv | |
Elektrická jednotka 425.95 je elektrická jednotka používaná pro dopravu v síti Tatranských elektrických železnic od roku 2000.
Obsah |
Historie [editovat]
Jednotky řady 425.95 měly nahradit dosluhující řadu 420.95 (ex EMU 89.0), které zajišťovaly dopravu v celé síti tatranských elektrických železnic od roku 1968 (prototyp již od roku 1962). Výběrové řízení na dodání 14 kusů[1] vyhrálo konzorcium GTW Vysoké Tatry, tvořené firmami ŽOS Vrútky a.s., Stadler Fahrzeuge AG a Daimler-Chrysler Rail Systems Ltd. (ADtranz)[2]
Vůz je postaven na bázi jednotky Stadler GTW 2/6 provozované v Alpách. První vůz byl do vlakového depa Poprad, kde byl podroben zkouškám, dodán v říjnu 2000. Vůz byl po sérii testů úspěšně schválen a uveden do pravidelného provozu. V letech 2001 a 2002 bylo dodáno ještě 13 souprav a jeden motorový článek (prostřední) pro použití na náhradní díly. Tento článek byl v roce 2006 zkompletován na 15. jednotku.[1]
Popis [editovat]
Souprava se skládá ze tří článků: prostředního ocelového, ve kterém je po stranách spojovací uličky osazen motor a dvou krajních, vyrobených z hliníku, se stanovištěm strojvedoucího na obou koncích. Vozidlo je šestinápravové, pod každou částí jsou umístěny dvě nápravy. Vozidla jsou vybaveny vícejazyčným vizuálním i hlasovým informačním systémem a jsou vyvedeny v červenobílém barevném provedení.
Vzhledem k nedostatečné kapacitě bývají na frekventovaných spojích jednotky spřahány do dvojic.[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c IMHD.SK. Vysoké Tatry : Motorové jednotky Stadler GTW 2/6 [online]. Datum neznámé [cit. 2009-01-31]. Dostupné z <[1]>
- ↑ ŽELEZNIČNÁ SPOLOČNOSŤ SLOVENSKO. Aktuality : Nový vietor vo Vysokých Tatrách [online]. 25. 01. 2001 [cit. 2009-01-31]. Dostupné z <[2]>
