Strojvedoucí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Strojvedoucí neboli strojvůdce je strojníkem a řidičem železničních hnacích vozidel a tedy i vlaků, které jsou hnacími vozidly vedeny. Mezi vlaky patří, podle české legislativy i vlaky podzemní dráhy - metra. Vlaky řídí ze stanoviště v hnacím vozidle (lokomotiva, motorový vůz, nebo speciální hnací vozidlo) nebo v řídicím voze. V legislativě byl původní výraz strojvůdce nahrazen slovem strojvedoucí. Z jazykového hlediska jsou oba výrazy rovnocenné a srovnatelně užívané, původní tvar se i nadále používá v názvech organizací (např. Federace strojvůdců České republiky, Cech strojvůdců, Strojvůdci CZ s.r.o. atd.) i v publicistice a zpravodajství.

Do druhé světové války byl používán výraz strojvůdce, ale pro zachování jedinečnosti vůdce Adolfa Hitlera[zdroj?] se označení změnilo na obourodé slovo strojvedoucí a po válce se[kdo?] u novějšího tvaru zůstalo.

Výraz „strojvedoucí“ se řídce používá i pro strojníky v jiných oborech, například „strojvedoucí lepenkového stroje“.[1]

Požadavky na strojvedoucí[editovat | editovat zdroj]

Na strojvedoucí jsou kladeny poměrně vysoké zdravotní a kvalifikační požadavky. Nejprve uchazeč musí absolvovat náročná zdravotní vyšetření - psychologické, neurologické, psychotesty, oční perimetry, barvocit, a mnoho dalších. Po několikaměsíční praxi v dílnách na opravě lokomotiv mají nejméně půl roku zácvik na hnacím vozidle pod dohledem zkušeného kolegy, načež musí úspěšně absolvovat náročné zkoušky u drážního úřadu ministerstva dopravy z legislativy, techniky, elektra, mechaniky, praktické aj. k získání licence strojvedoucího, po dalších psychotestech, zkoušky drážního úřadu a místně příslušného depa na rozšíření dalších potřebných řad lokomotiv. Další zkoušky jsou dopravní z platných předpisů. Následuje seznání tratí a místní výkony na posunu nejméně další půlrok. Pro řízení vlaku po určité trati je třeba, aby strojvedoucí měl zkoušky z ovládání vozidla dané trakce i konkrétního stroje, zkoušky z návěstních a dalších předpisů, složené seznání (znalost) dané trati a platné zdravotní vyšetření včetně psychotestů. Donedávna se například nemohl stát strojvedoucím nikdo s vadou zraku (včetně nutnosti nosit brýle), současný předpis připouští korekci brýlemi do 2 dioptrií (korekce kontaktními čočkami může být i vyšší).

Strojvedoucí, který vede vlak, musí mít oprávnění k řízení lokomotivy a také platné seznání trati. V případě,kdy nesplňuje druhou podmínku ( tedy nemá platné seznání trati, například při vedení vlaku odklonem) musí být na řídícím stanovišti lokomotivy, ze kterého je ovládána jízda vlaku, ještě druhý strojvedoucí, který má platné seznání daného úseku trati.

Seznání trati má časově omezenou platnost. Strojvedoucí, který v daném úseku delší dobu nejel a bude opět na této trati vykonávat službu, musí seznání tohoto úseku obnovit několikerým projetím na řídícím stanovišti lokomotivy a má-li oprávnění k řízení dané řady ( typu ) lokomotivy, musí ji řídit pod dohledem strojvedoucího, který na vlaku právě vykonává službu.

Pokud na vlaku, který je veden lokomotivou závislé elektrické trakce, jede pilot ( tak je na českých kolejích tento druhý strojvedoucí nazýván ), musí mít i oprávnění řídit lokomotivu závislé trakce, protože k seznání elektrifikované trati nutně náleží i znalost provozních podmínek a poměrů z hlediska napájecího trakčního vedení ( troleje ). Pilot vždy plně zodpovídá za vedení vlaku po dopravní stránce, bez ohledu na to, zda vlak řídí sám ( to může, jen když má oprávnění řídit daný typ lokomotivy ), nebo vlak řídí prvý strojvedoucí ( ten však musí plnit pokyny pilota). Znamená to, že za chyby při vedení vlaku, např. projetí vlaku bez zastavení okolo návěstidla s návěstí StůJ, zodpovídá vždy jen pilot. V německé literatuře je druhý strojvůdce, znalý trati, nazýván Lotse - lodivod.

Podrobné požadavky na odbornou a zdravotní způsobilost (nejen) strojvedoucích jsou uvedeny v Řádu pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy, který je obsahem vyhlášky Ministerstva dopravy č. 101/1995 Sb. v platném znění.

Obsazení lokomotiv strojvedoucími[editovat | editovat zdroj]

U parních lokomotiv musel být kromě strojvedoucího na řídícím stanovišti přítomen také pomocník strojvedoucího (neboli topič, který obsluhoval oheň v peci a napájení kotle vodou.Zpravidla býval jen jeden, ale mohlo jich být i více, například u těžkých vlaků vedených výkonnou parní lokomotivou.Topiči sloužili ve dvojici např. na lokomotivách řady 486.0 v 50. letech. Tyto stroje nebyly tehdy vybaveny mechanickým přikladačem uhlí a ruční obsluha topeniště byla fyzicky velmi náročná, zejména při vozbě těžkých rychlíků na hlavních tratích, kdy projížděly bez zastavení a plným výkonem dlouhé traťové úseky. Byly to nejvýkonější parní lokomotivy našich drah a výkonem je překonaly až novější stroje řady 498.0 a 498.1, dobře známé pod přezdívkou Albatros). V 50. a začátkem 60. let 20. století čekávaly na některých nádražích čety s lopatami. Po příjezdu vybraného parního stroje vylezly na tendr a nahrnuly uhlí ze zadní části tendru dopředu, aby topič mohl při jízdě vlaku snadněji přikládat uhlí do topeniště lokomotivy. Před odjezdem sestoupily a čekaly na další vlak. Práce topiče při obsluze topeniště byla později unadněna mechanickým (šnekovým) přikladačem uhlí, který dopravil palivo z tendru do pece. Lokomotivy motorové a elektrické trakce ve službě u ČSD ( Československých státních drah ) byly obsazovány strojvedoucím a pomocníkem strojvedoucího ( běžně se užívalo i označení "mechanik" ). Na začátku 70. let byla zaváděna tzv. jednomužka - jednomužná obsluha lokomotivy, strojvedoucí pak sloužil sám, bez mechanika a lokomotiva byla vybavena liniovým vlakovým zabezpečovačem LVZ - hovorově zvaným "elvézetka", "vézetka" , nebo také "živák". Strojvedoucí v periodickém intervalu obsluhoval tlačítko bdělosti ( odtud název "živák" ). Pokud strojvedoucí tlačítko nestiskl, na konci intervalu se ozval výstražný tón. Když strojvedoucí ani potom nereagoval stiskem tlačítka bdělosti, vlak se automaticky zastavil. Došlo k rychlému brzdění, stejně, jako při "stržení" rukojeti záchranné brzdy kdekoliv ve vlakové soupravě. ( Už dlouhá léta před tím sloužili strojvedoucí "jednomužně" na motorových vozech v osobní dopravě. Společně se strojvedoucím byl na řídícím stanovišti motorového vozu i vlakvedoucí, ten však neměl všechny povinnosti pomocníka strojvedoucího. Na motorových vozech nebylo zařízení s funkcí automatického zastavení vlaku. Vlakvedoucí byl bezprostředně nadřízeným všech zaměstnanců ve službě na vlaku, měl odpovědnost po dopravní stránce a řídil práci průvodčího.

V případě, že je vlak veden několika lokomotivami, je na každém stroji strojvedoucí, mimo případů, kdy jsou lokomotivy ovládány ze stanoviště vedoucí lokomotivy v čele vlaku, a to prostřednictvím mnohočlenného řízení.

Pro obsluhu lokomotivy, kterou tvoří jeden, nebo více členů se užívá na železnici termín lokomotivní četa.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Karel Sochor: Přehled nových odborných slovníků, Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 1-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]