Motorový vůz M 11.0

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Motorový vůz řady M 11.0
Řada dle Kryšpína (ČSD)M 11.0
Přezdívkavěžák
Základní údaje
VýrobceTatra Kopřivnice
Výroba v letech1928–1932
Počet vyrobených kusů9
Období provozu1928–?
Míst k sezení32
Míst k stání?
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě7 250 kg
Délka přes nárazníky8 060 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu1' A'
Trvalý výkon48 kW
Maximální povolená rychlost40 km/h
Typ spalovacího motoruTatra 10
Druh palivabenzín
Přenos výkonumechanický
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motorové vozy řady M 11.0 provozovaly od konce 20. let 20. století Československé státní dráhy. Byly vyrobeny v počtu devíti kusů mezi lety 1928 a 1932 v Tatře Kopřivnice pro úzkorozchodné dráhy Třemešná – Osoblaha, tratě v okolí Jindřichova Hradce a tzv. Boržavskou dráhu na Podkarpatské Rusi.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vozy řady M 11.0 konstrukčně vycházely z motorových vozů řady M 120.3, které byly prvními vozidly v Československu s věžovým stanovištěm strojvedoucího (několika řadám podobné konstrukce se proto přezdívalo „věžáky“). Jednalo se o lehký dvounápravový motorový vůz s benzínovým motorem Tatra 10, který poháněl jedno dvojkolí. Převodovka byla mechanická čtyřstupňová s reverzačním výkyvným bubnem. Kostra vozové skříně, vyrobená z dřevěných hranolů a vyztužená ocelovými úhelníky, byla oplechována. Stanoviště strojvedoucího se nacházelo ve vyvýšené kabině uprostřed vozu společně s palivovou nádrží. Chladiče (na rozdíl od řady 120.3) byly umístěny pod čely vozu a v zimním období proto musely být chráněny sněhovými pluhy. Interiér vozu byl rozdělen na dva krajní oddíly pro cestující (čela vozu byla průchozí) a střední část s několika sedadly a schůdky do kabiny strojvedoucího. Právě do tohoto prostředního oddílu vedly z každé strany vozu jednu dveře. Vůz nebyl vybaven WC.

Vývoj, výroba a provoz[editovat | editovat zdroj]

Prvních pět vozů řady M 11.0 bylo objednáno československým ministerstvem železnic v dubnu 1928, dodány byly ještě koncem téhož roku. Další dva vozy (M 11.006 a 007) byly objednány v létě 1928 a ČSD předány v lednu 1929. Poslední dvojice vozů byla vyrobena na začátku roku 1932. Společně s motorovými vozy řady M 11.0 byly vyrobeny i podobné přípojné vozy: 3 vozy řady CDv/ú (se služebním oddílem) a 2 vozy řady Cv/ú. Vůz CDv/ú 01 jezdil na osoblažské dráze (zničen 1945), ostatní byly v provozu na Boržavské dráze na Podkarpatské Rusi (1939 převzaty maďarskými dráhami).

  • M 11.001 a M 11.002 (Osoblaha) – po odstoupení pohraničí v říjnu 1938 předány Německým říšským dráhám (Deutsche Reichsbahn). Zničeny při osvobozování Československa v roce 1945.
  • M 11.003–005 (Boržavská dráha) – 1939 převzaty maďarskými dráhami
  • M 11.006 (Jindřichův Hradec) – po odstoupení pohraničí v říjnu 1938 předán Německým říšským dráhám, které ho nasadily na trati Gmünd – Litschau. Od 1940 jezdil na osoblažské dráze, zde s vozy M 11.001 a 002 zničen v roce 1945.
  • M 11.007 a M 11.008 (Jindřichův Hradec) – po druhé světové válce převedeny do Osoblahy, zrušeny v první polovině 50. let 20. století.
  • M 11.009 (Boržavská dráha) – 1939 převzat maďarskými dráhami, poté provozován též v Rumunsku. Existoval jako vrak ještě v roce 1983.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠATAVA, Jan. Jindřichohradecké úzkokolejky. Jindřichův Hradec: Jindřichohradecké místní dráhy, 1996. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]