Dolní Dunajovice
| Dolní Dunajovice | |
|---|---|
Kostel sv. Jiljí |
|
|
|
|
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0644 584428 |
| kraj (NUTS 3): | Jihomoravský (CZ064) |
| okres (NUTS 4): | Břeclav (CZ0644) |
| obec s rozšířenou působností: | Mikulov |
| pověřená obec: | |
| historická země: | Morava |
| katastrální výměra: | 17,94 km² |
| počet obyvatel: | 1706 (1. 1. 2013) |
| zeměpisné souřadnice: | 48° 51′ 13″ s. š., 16° 34′ 58″ v. d. |
| nadmořská výška: | 183 m |
| PSČ: | 691 85 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| části obce: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Zahradní 613 691 85 Dolní Dunajovice |
| starosta / starostka: | Josef Hasník |
| Oficiální web: http://www.dolni-dunajovice.cz E-mail: obec@dolni-dunajovice.cz |
|
 Zdroje k infoboxu a částem obce |
|
Obec Dolní Dunajovice (německy Unter Tannowitz, resp. Untertannowitz)[1] se nachází v okrese Břeclav, kraj Jihomoravský. Ke dni 1. 1. 2013 zde žilo 1706 obyvatel.
Jedná se o vinařskou obec v Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Ořechová hora, Pod Slunným vrchem, Dunajovský kopec, Kraví hora, Mlýnská, Zimní vrch, Plotny).
Obsah |
Historie[editovat]
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Staré Dunajovice[editovat]
První vesnické sídliště se nacházelo západně od nynější obce na návrší pod Slunečnou, Jánskou horou a Liščím kopcem. Toto místo bylo zvoleno především z bezpečnostních důvodů. Předpolí sídliště bylo močálovité. V r. 1920 byly odkryty tzv. liščí díry, které sloužily v době války jako bezpečný úkryt pro ženy, děti a staré muže. Staré Dunajovice zanikly s největší pravděpodobností v polovině 10. století, kdy při pustošivých nájezdech Maďarů byly vypáleny. Zbytek obyvatel utekl na močálovité území poblíž Dunajovického potoka, kde byly založeny dnešní Dunajovice.
Nové Dunajovice[editovat]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1183. Dne 14. prosince 1870 se zde narodil pozdější rakouský kancléř a prezident Karl Renner. Ve 40. letech 20. století byli odsunuti obyvatelé německé národnosti (96 % roku 1930).[2]
Pamětihodnosti[editovat]
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
- Kostel svatého Jiljí
- Pranýř
- Boží muka
- Socha Immaculaty
- Socha svatého Marka
- Sousoší svatého Cyrila a Metoděje
- Sochy svatého Floriána a svatého Jana Nepomuckého
- Fara
Pověsti[editovat]
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Hrabě Rudolf Tieffenbach zrušil v obci robotu. Na jeho počest nechávali občané jednou týdně vyzvánět kostelními zvony. Když se jednou rozhodli konšelé zvyk zrušit, zvony zvonily samy od sebe.
Tento zvyk zanikl až ve 20. století.
Reference[editovat]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 245.
- ↑ Nekuda, Vladimír (ed.): Břeclavsko. Brno 1969, s. 390.
- STEJSKAL, Martin; MARENČIN, Albert. Labyrintem tajemna, aneb Průvodce po magických místech Československa. 1. vyd. Praha: Paseka, 463 s. 1991. ISBN 80-85192-08-X.
