Zaječí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O části obce Maršovice na Benešovsku pojednává článek Zaječí (Maršovice).
Zaječí
Pohled na kostel sv. Jana Křtitele

Pohled na kostel sv. Jana Křtitele

znak obce Zaječívlajka obce Zaječíznakvlajka

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0644 585050
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4): Břeclav (CZ0644)
obec s rozšířenou působností: Břeclav
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 15,91 km²
počet obyvatel: 1 452 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 187 m n. m.
PSČ: 691 05
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Školní 401
69105 Zaječí
starosta / starostka: Jana Hasilíková
Oficiální web: http://www.zajeci.cz
E-mail: obec@zajeci.cz

Zaječí
Red pog.png
Zaječí
Zdroje k infoboxu a částem obce

Obec Zaječí (německy Saitz)[2] se nachází v okrese Břeclav, kraj Jihomoravský. Žije zde zhruba 1 500 obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název se vyvíjel od varianty Sheghat (1222), Zeiechi (1252), Zhayetz (1267), Zycz (1365), Sayacz (1414), v Zajeczy (1511), Zagecžy (1595), Saytz (1718), Seitz (1720), Saytz (1751), Saitz a Zageczý (1846), Saitz a Zaječí (1872), Zaječí (1881) až k podobám Zaječí a Saitz v roce 1924. Místní jméno vzniklo z přídavného jména zaječí a znamenalo místo, kde se vyskytují zajíci.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1222, kdy je zmiňován místní kostel sv. Jana Křtitele. Obec byla kolonizována německým obyvatelstvem. Roku 1385 je čtvrtina vsi vepsána věnem Anně, manželce Hartneida z Lichtenštejna. Odtud čtvrtina vsi náležela Lichtenštejnům, zbytek vsi pak sdílel osudy sousedních Velkých Pavlovic. V roce 1553 Kryštof z Lichtenštejna odprodal díl vsi za 11 500 moravských Zlatých Václavovi z Ludanic. Jeho synové, Jan a Hynek přenechali část vsi roku 1559 Janovi ze Žerotína, čímž se obec dostala k Břeclavi a z Břeclavi v roce 1638 zpět k panství lednickému. Obec zastihl velký požár roku 1831, kdy shořelo 134 domů, 72 stodol a lisoven. Epidemie cholery řádila v obci v letech 1836 – 60 zemřelých, poté znovu roku 1855 – 70 zemřelých a naposledy roku 1866 – 140 zemřelých. Od roku 1850 obec administrativně patřila k soudnímu okresu hustopečskému, v letech 1938–1945 k landrátu Mikulov, po r. 1945 k okresu Hustopeče a od roku 1949 až doposud k okresu Břeclav. Obec zabrána 8. října 1938 německými vojsky, osvobozena Rudou armádou 16. dubna 1945. Až do konce 2. světové války žili v obci převážně Němci, v roce 1921 se k české národnosti hlásilo pouhých 118 obyvatel z 1282 obyvatel celkem. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Dále na základě dekretu Presidenta republiky č. 12/45 Sb. bylo obyvatelům obce německé národnosti zkonfiskováno 1186 ha půdy a 155 zemědělských usedlostí, dále pak na základě dekretu č. 108/45 Sb. 113 ostatních domů. Do obce se nastěhovalo 913 českých obyvatel, převážně z okolních vesnic. Po komunistickém převratu v únoru 1948 bylo kolektivizací hospodařících majitelů na konfiskátech utvořeno v roce 1950 JZD, které se stalo většinovým roku 1958. Železniční trať Brno-Břeclav-Vídeň blízkostí obce prochází od r. 1839, železniční uzel jako východisko dráhy směr Hodonín, dokončen roku 1897. Škola je připomínána v obci od roku 1690, první školní budova r. 1760, další v roce 1828. Nynější budova školy z r. 1892 prošla v letech 2004 a 2005 důkladnou a rozsáhlou rekonstrukcí, která vytvořila dnešním dětem důstojné a moderní prostředí pro vzdělávání. Do lavic této devítileté školy dnes usedají i děti z okolních obcí. V letech 1919–1938 byla v obci zřízena česká menšinová škola. V její budově dnes sídlí mateřská škola.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1930 zde žilo v 371 domech 1506 obyvatel. 202 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 1282 k německé. Žilo zde 1489 římských katolíků, 7 evangelíků a 7 židů.[4]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[5][6][7]

Místní části 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1920 1961 1970 1980 1991 2001 2013
Počet obyvatel část Zaječí 1428 1523 1543 1500 1630 1481 1506 1214 1253 1308 1355 1320 1422 1452
Počet domů část Zaječí 337 339 341 344 332 336 371 313 288 292 316 389 433

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

V letech 2010 až 2014 byla starostkou Jana Hasilíková. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byla do této funkce zvolena znovu. [8]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jana Křtitele[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o kostele v obci pochází z roku 1222. Informace o jeho první podobě nejsou známy, s největší pravděpodobností se jednalo o dřevěnou stavbu. Dnešní budova kostela prošla napříč staletími množstvím oprav a úprav. Nejstarší částí budovy kostela, tak jak ho známe dnes, je presbytář, zbudovaný v gotickém stylu roku 1508. Mohutné ostění a střílnami osazené točité schodiště, řadí tuto budovu ke skupině opevněných kostelů, jakých se v okolí nachází několik. Presbytář je 12 m dlouhý, 7 m široký, 5 gotických oken je zazděno. Síťová žebrová klenba, spočívající na vnějších opěrných pilířích, se dosud zachovala. Mladšího data je bezslohová loď. Původně byla k presbytáři přistavěna v 17. století. Spolu s ní vznikla dvoupatrová nízká věž, jejíž střecha, společně se střechou lodě, shořela roku 1848. V roce 1860 byl kostel opraven, loď však záhy nevyhovovala svým účelům, a proto byla roku 1912 vystavěna nová loď s novou věží, která je dnes vysoká 43 m. Při opravách byl nalezen náhrobní kámen kněze Stanislava Reisengera z r. 1585, který je vsazen do pravé vnější zdi nové lodě a je volně přístupný. Dále pak byla objevena podzemní chodba propojující kostel s budovou fary. Chodba byla prozkoumána, zmapována a zadokumentována v roce 2007 Speleoklubem Brno.

V dnešní podobě jde tedy o jednolodní orientovanou stavbu s kněžištěm ukončeným pěti stranami osmiúhelníka, sakristií při severní straně kněžiště a představěnou věží s jehlanem v západním průčelí. Kněžiště je zaklenuto síťovou klenbou žebrovou, loď valenou klenbou s výsečemi, sakristie valenou klenbou. Cyklus pěti tabulových obrazů ze života Kristova je umístěn za oltářem. Svou neobvyklou a různorodou architekturou je tento kostel v širokém okolí raritou.

Plastika svatého Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]

Socha v životní velikosti pochází z počátku 19. století, v dnešní době je umístěna na mohutném stupňovitém kruhovém soklu. Nachází se na křižovatce ulic Hlavní a Dlážděná. V roce 2012 prošla restaurátorskou obnovou.

Další socha Jana Nepomuckého stojí v jihovýchodním rohu zdejšího hřbitova.

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Kaple sv. Floriána - Původní objekt kaple z r. 1710 se nedochoval, na jeho místě byla vybudována a vysvěcena nová kaple. Nachází se na malém návrší na severozápadním okraji obce.

Kaple Nejsvětější TrojiceMalý objekt na okraji obce z r. 1823, stojící na pravé straně silnice ve směru na Nové mlýny, se nacházel v dezolátním stavu. Téměř zapomenut, zarostlý vegetací zůstával až do roku 2010, kdy jej za přispění obce a sponzorů zrekonstruoval místní občan.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Zaječí - panorama od severu
Zaječí - panorama od severu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-09-20]. S. 90. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 253.  
  3. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku M-Ž. Svazek II. Praha : Academia, 1980. S. 774.  
  4. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha : Orbis, 1935. 212 s. S. 50.  
  5. Zaječí - obec/město (okr. Břeclav) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26, [cit. 2012-02-08]. Dostupné online.  
  6. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-220-2394-2. Heslo Zaječí, s. 489.  
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2002 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 630 s. Dostupné online. ISBN 80-220-1310-3. Kapitola Okres Břeclav, s. 640.  
  8. SPĚVÁK, Přemysl. Uvolněné otěže ve dvou obcích převzaly ženy. Starostky většinou obhájily. Břeclavský deník [online]. 2014-11-08 [cit. 2014-11-08]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]