Dyje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o středoevropské řece. O obci v okrese Znojmo pojednává článek Dyje (okres Znojmo).
Na tento článek je přesměrováno heslo Thaya. O městysu v Rakousku pojednává článek Thaya (Dolní Rakousy).
Dyje
Kaňon Dyje v NP Podyjí
Kaňon Dyje v NP Podyjí
Základní informace
Délka toku 235,4 km
včetně Rakouské Dyje 311 km
Plocha povodí 13 419 km²
Průměrný průtok 43,9 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 4-14-02-001
Zdrojnice
Rakouská Dyje, Moravská Dyje
49°16′ s. š., 15°31′35″ v. d.
410 m n. m.
Ústí
do Moravy u Lanžhota
48°37′ s. š., 16°56′26″ v. d.
148 m n. m.
Protéká
RakouskoRakousko Rakousko (Dolní Rakousko)
ČeskoČesko Česko (Jihomoravský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava, Povodí Dyje: (Česko 83,2%, Rakousko 16,8%)
Základní kámen programu Ochrana povodí řeky Dyje
Začátek Dyje v Raabsu
Dyje obtékající městečko Drosendorf
Železniční viadukt přes Dyji ve Znojmě
Dyje v Břeclavi
Soutok Dyje a Moravy

Dyje (německy Thaya) je středoevropská řeka tekoucí na pomezí Rakouska (Dolní Rakousy) a Česka (Jihomoravský kraj), převážně po českém území. Délka toku činí 235,4 km, včetně své delší zdrojnice Rakouské Dyje 311 km. Plocha povodí měří 13 419 km², z toho 11 164,7 km² v Česku[1] (14 % rozlohy státu). Vlévá se do Moravy jako její nejdelší přítok.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název řeky patrně sahá až do předkeltského období. Indoevropský kořen -dheu- ve významu "téct, tekoucí" byl v době římské zkomolen na "dujas", z čehož staří Slované odvodili v 7. či 8. století "Dyja". Bavorští kolonizátoři Východní marky (Rakouska) pak termín "Dyja" v 11. století převzali a zkomolili na "Taja".[2]. Kosmova kronika česká řeku Dyji zmiňuje k roku 1082.[3][4] V zahraničí (kromě Slovanů) je většinou užíván německý název Thaya.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Raabs – Znojmo[editovat | editovat zdroj]

Dyje vzniká soutokem dvou zdrojnic, Moravské Dyje a o něco delší Rakouské Dyje, pod hradem Rakousem (Raabs) v severním Rakousku. Údolí řeky Dyje má v celém úseku charakter meandrujícího kaňonu zařezaného do Českého masivu, vede nejprve krátce na jihovýchod, pak na severovýchod a znovu na jihovýchod. Pod Drosendorfem, kde zprava přijímá Thumeritzbach, opouští rakouské území a vtéká do okresu Znojmo, kde záhy začíná vzdutí Vranovské přehrady, dlouhé 30 km. Do nádrže se pod Bítovem zleva vlévá Želetavka.

Pod ní, mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem, se nachází nejcennější část dyjského kaňonu, kde byl v roce 1991 vyhlášen Národní park Podyjí. Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků (zprava Fugnitz a Kajabach, zleva Klaperův potok), nejrůznějších skalních útvarů a kamenných moří a vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou exposicí svahů od jižní až po severní, takže se zde nacházejí v těsné blízkosti jak lesostepní lokality pronikající z panonské oblasti, tak lokality dubohabrových lesů. Ve většině tohoto úseku tvoří Dyje česko-rakouskou státní hranici a na rakouské straně na český NP bezprostředně navazuje Národní park Thayatal, vyhlášený roku 2000. Oba národní parky mají dohromady 76 km². Velkým meandrem Šobes se tok opět stáčí na severovýchod a před Znojmem je vzdut malou vodní nádrží.

Znojmo – Nové Mlýny[editovat | editovat zdroj]

Za malebným údolím pod historickým jádrem Znojma, největšího města na celém toku řeky, vstupuje Dyje do Dyjskosvrateckého úvalu. Tudy teče na jihovýchod stále mělčím údolím v polní venkovské krajině až k Laa an der Thaya, kde se opět dotýká rakouského území, přijímá svůj největší pravostranný přítok Pulkavu, a pokračuje ostrým ohybem v již regulovaném korytě na severoseverovýchod, podél státní hranice. Od ní se opět vzdaluje nad Novosedly (okres Břeclav), kde přijímá zleva Jevišovku a její tok se rozšiřuje a zpomaluje vzdutím kaskády rozsáhlého vodního díla Nové Mlýny, které ze severu obkružuje Pavlovské vrchy. Toto dílo budí dodnes kontroverze pro své ekologické dopady, hraje však důležitou roli v protipovodňové ochraně území níže na toku. Do prostřední nádrže Nových Mlýnů se společným ústím vlévají zleva dva nejvýznamnější dyjské přítoky, Jihlava a Svratka.

Podle historických pramenů a archeologických a stratigrafických výzkumů vedl původní tok Dyje pravděpodobně úvalem od Novosedel kolem Mikulova k Lednici, kudy dnes tečou Polní potok a Včelínek. Tento fakt dokládá např. Kosmova kronika, která k roku 1082 uvádí Dyji jako jižní hranici Moravy, rozdvojení Dyje u Novosedel je popsáno v tzv. Fürstenbuchu ještě ve 13. století. Mezi rameny tak existoval ostrov s Pavlovskými vrchy, později se tok stabilizoval pouze do severního ramene Dyje přes Mušov.[3]

Nové Mlýny – ústí[editovat | editovat zdroj]

Pod novomlýnskou přehradou Dyje vstupuje branou mezi Jihomoravskými a Středomoravskými Karpaty do Dolnomoravského úvalu a teče zhruba na jihovýchod a posléze na jih. Její zbylý tok je téměř celý regulován, takže o původním charakteru řeky nyní vypovídají pouze zbytky lužních lesů se zachovanými starými říčními rameny a meandry. Značnou částí dolního toku teče Dyje po severním a východním okraji komponované krajiny Lednicko-valtického areálu. Pod Podivínem se do ní zleva vlévá Trkmanka. Pak protéká druhým největším a posledním sídlem přímo na toku, Břeclaví, kde tvoří dvěma rameny říční ostrov a zprava přijímá Včelínek. Nedlouho poté opět dosahuje hranice s Rakouskem a tvoří ji až do konce svého toku. Krátce předtím, než zaústí zprava do Moravy, vlévá se do ní ještě Kyjovka. Soutok Dyje a Moravy je česko-rakousko-slovenským trojmezím a nejjižnějším a nejníže položeným (148 m n.m.) bodem Moravy (země). Do roku 1920 vedla moravsko-rakouská hranice severněji, viz Dyjský trojúhelník.

Přestože je v místě soutoku Dyje delší a má i větší povodí než Morava, vlivem nižších srážkových úhrnů ve stínu Českomoravské vrchoviny je zřetelně méně vodná, a proto se bere za její přítok.

Významné přítoky[editovat | editovat zdroj]

Povodí Dyje je velmi nerovnoměrné, mnohem více a větších přítoků přijímá zleva.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Průměrný průtok u ústí činí 43,9 m³/s.

Hlásné profily[editovat | editovat zdroj]

Místo Říční km Plocha povodí Průměrný průtok (Qa) Stoletá voda (Q100)
Schwarzenau (na Rakouské Dyji) 294,10 175,50 km² 1,05 m³/s 100 m³/s
Raabs 235,30 1400,00 km² 7,02 m³/s 360 m³/s
Podhradí nad Dyjí 202,70 1755,95 km² 8,50 m³/s 390 m³/s
Vranov nad Dyjí (Zadní Hamry) 173,50 2227,99 km² 9,74 m³/s 260 m³/s
Znojmo (VD Znojmo) 132,70 2499,15 km² 10,30 m³/s 244 m³/s
Hevlín 95,40 3113,50 km² 11,60 m³/s 265 m³/s
Hrabětice (Trávní Dvůr) 88,70 3531,36 km² 12,30 m³/s 280 m³/s
Přítluky (VD Nové Mlýny) 52,30 11878,00 km² 41,10 m³/s 820 m³/s
Ladná 32,30 12279,97 km² 41,70 m³/s 770 m³/s

Povodně[editovat | editovat zdroj]

Povodí řeky bylo postiženo povodněmi v letech 1997 (spíše okrajově), 2002 a především v roce 2006. Na jaře 2006 došlo při povodních k přetečení a poškození všech přehradních hrází na toku řeky. Povodeň nebyla schopna zadržet ani soustava nádrží Nové Mlýny a došlo mj. k vážnému poškození zámeckých zahrad v Lednici.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vodní díla na Dyji[editovat | editovat zdroj]

Hráz nádrže Vranov
Znojemská přehrada
Novomlýnské nádrže
Střední nádrž Novomlýnské kaskády pod Pavlovskými vrchy
Výtok Dyje z dolní novomlýnské nádrže

Tok řeky je v České republice uměle přehrazen na pěti místech (nepočítaje v to jezy apod.):

Název říční
km
nadmořská
výška hladiny
Qprům
m³/s
Q100
m³/s
Qmax.
m³/s
Elektrárna Typ Qel
m³/s
Vranov 175,4 348,45 9,74 260 364 18,9 MW akumulační 45
Znojmo 132,8 225,6 10,25 280 379 1,4 MW průtočná 12
Mušov 68,2 171,4 13,3 290 viz dolní N/A N/A N/A
Věstonice 64,0 170,35 40,9 viz dolní viz dolní N/A N/A N/A
Nové Mlýny 52,2 170,35 40,9 820 657 2,4 MW průtočná 48

Přírodní a kulturní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Řeka Dyje protéká jedněmi z nejkrásnějších a nejzachovalejších míst na pomezí Moravy a Dolního Rakouska, nachází se zde mnoho přírodních i kulturních památek.

Na moravské straně:

Na rakouské straně:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dyje není v žádném úseku splavná a není tedy využívána k užitkové vodní dopravě. Pouze na několika místech je provozována vodní doprava turistická (Vranovská přehrada, Novomlýnská nádrž, Dyje nad Břeclaví).

Ani pro jiné druhy dopravy nemá údolí Dyje velký význam; v horním úseku je příliš úzké a klikaté, v dolním zase natolik široké, že ho není nutné dopravními cestami kopírovat. Počátkem 20. století existoval ambiciózní plán na vybudování železnice dyjským kaňonem ze Znojma až do Raabsu, ten však byl po osamostatnění Československa opuštěn. Velmi zhruba podél Dyje vede zčásti trať 246 a také dálnice a železnice Brno - Břeclav.

Vodáctví[editovat | editovat zdroj]

Dyje je vodácky problematická a nepříliš využívaná řeka. Do roku 1989 bylo navíc její splouvání ve značné části toku zapovězeno pro polohu v hraničním pásmu, a zůstávalo komplikované až do úplného otevření hranice v roce 2004.

Prvním úsekem vhodným ke splouvání je Raabs (řkm 234)[5] - Podhradí nad Dyjí, při vyšším stavu vody je možno doplout už do Raabsu po Moravské Dyji. Za Podhradím ovšem na řkm 200 začíná dlouhé jezero Vranovské přehrady. Plavba potenciálně nejatraktivnějším úsekem v národním parku Podyjí/Thayatal je právě z důvodu existence národního parku a ochrany zdroje pitné vody zakázána.

Za druhé je možno plout ze Znojma (řkm 130), odkud vede pěkný meandrující úsek až k Laa. Další plavbu napřímeným korytem lze ukončit v Jevišovce (řkm 83,5, železniční zastávka 100 m od řeky), nejpozději je záhodno v Drnholci (řkm 79), kde se již tok zastavuje a rozšiřuje do jezer vodního díla Nové Mlýny.

Třetí vodácky použitelná část Dyje začíná pod hrází u Nových Mlýnů (řkm 46). Na pozoruhodný úsek lužním lesem lze pod Bulharami navázat přetažením lodě na řkm 40,7 do Zámecké Dyje, romantického starého meandrujícího koryta, které vede až do lednického zámeckého parku. Hlavní tok zatím vede dále regulovaným, ohrázovaným korytem. Řeka zde není vodácky nijak vybavená, plavbu znepříjemňují dva nesjízdné a smrtelně nebezpečné jezy (Bulhary, řkm 40,0, a Břeclav, řkm 26,9), potenciálně sjízdný je pouze jízek u minaretu (řkm 35,7).[6] Mezi přístavištěm u Janohradu a Břeclaví je nutno vyhýbat se plavidlům turistické lodní dopravy. Od Břeclavi již Dyje teče volně liduprázdnou divokou krajinou až do ústí, načež lze po 2 km plavby tokem Moravy vystoupit u silničního mostu mezi Hohenau a Moravským Svätým Jánem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Povodí Dyje
  2. http://cestovani.idnes.cz/toulky-ceskem-aneb-kde-se-prtaly-postole-fff-/igcechy.aspx?c=A060804_173407_igcechy_tom - Toulky Českem aneb kde se prtaly postole, Dyje
  3. a b BORSKÝ, Pavel; ČERNOUŠKOVÁ, Dagmar; KONEČNÝ, Lubomír J.. Kostel sv. Leonarda v Mušově. Průzkumy památek. 1998, čís. II, s. 21–46. Dostupné online.  
  4. http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=11&bookid=169&page=129
  5. Raft.cz: Thaya
  6. Raft.cz: Dyje - kilometráž

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Dyje na OpenStreetMap