Arpádovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak dynastie Arpádovců
Náčelník Arpád

Arpádovci byli původní uherskou panovnickou dynastií, která vládla od počátků uherského státu (9. století) až do roku 1301, kdy zemřel její poslední příslušník Ondřej III.

Původ rodu[editovat | editovat zdroj]

Za zakladatele dynastie je označován náčelník Arpád († 907), který přivedl koncem 9. století maďarské kmeny do Panonské nížiny, z důvodu nájezdů kočovných Turků na jejich původní území. Arpád pocházel z rodu Turulova, jeho otec byl Almoš. Turul v původním jazyce znamenal sokol. Některé středověké zdroje praví, že Arpádův předek byl vůdce hunských nájezdů na Evropu Attila.

Dějiny rodu 9.-10. století[editovat | editovat zdroj]

Při cestě do Karpat Almoš zemřel a vládu převzal jeho syn Arpád. Poté co se na novém území dostatečně usadil, začal podnikat mnoho válečných nájezdů na ostatní státy. Jeho výboje vedly přes Itálii do Německa, Francie a Španělska. Od roku 917 začali Maďaři podnikat výboje do několika zemí současně, což zapříčinilo její rozpad. V zemi tak existovalo tři až pět kmenových svazů a pouze jedním z nich byl náčelníkem Arpád.

Po smrti Arpáda stanul v čele maďarských kmenů jeho syn Zoltán, který vládl v letech 907 až 948. Snažil se pokračovat v otcových nájezdech. Za vlády Zoltánova synovce Fajsze (948–955) byl maďarský postup zastaven římských králem Ottou I. v bitvě u Lechu (955). Po něm vládl jeho syn Taksony (955–972), který se snažil spíše o celkovou izolaci země od ostatních.

Jeho syn Gejza (972–997) se naopak snažil o obnovení vztahu s ostatními zeměmi. Poslal vyslance k římskému císaři Ottovi I. (973). Také se nechal i s celou jeho rodinou pokřtít a stal se tak prvním křesťanem v rodě. Křesťanství se pak začalo pozvolna šířit i do dalších koutů země. Rozšířil své panství o malá území na dnešním Slovensku.

11. století[editovat | editovat zdroj]

Po Gézovi nastoupil jeho syn Štěpán, který byl také křesťan. Musel se postavit vzpouře ze svých vlastních řad, kde jiný možný nástupce trůnu Koppány napadl jeho pravomoc být dalším vládcem. Poté zajistil celkové sjednocení země a vydobyl si dobré vztahy s římským císařem Ottou III. a papežem Silvestrem II. Díky tomu získal roku 1000 královskou korunu a povolení zřídit arcibiskupství v Ostřihomi. Zavedl také nové administrativní zřízení státu tím, že ho rozdělil na jednotlivé kraje, zřídil novou církevní organizaci se dvěma arcibiskupy a několika biskupy.

Když Štěpánův jediný syn Emeric zemřel (2. září 1031), panovník ustanovil svým zástupcem svého synovce Petra Orseola. To vyvolalo hněv u jeho bratrance Vazula, který byl ovšem v té době zavřený ve vězení v Nitře.

Po smrti Štěpána I. (15. srpna 1038) se o nástupnicví strhl boj mezi Petrem, synem jeho sestry Marie a benátského dožete z rodu Orseolo, a mezi stařešinou Samuelem z rodu Aba. Vlády se chopil Petr, ovšem v roce 1046 byl na jeho území veden silný rebelský výpad a Petr byl zajat povstalci. Vlady ujal Vazulův syn Ondřej I., který do té doby žil ve vyhnanství v Kyjevské Rusi. Podařilo se mu zpacifikovat rebely a obnovil dobrý stav křesťanství v zemi. V roce 1048 pozval svého mladšího bratra Bélu a uložil mu třetinu svých zemí do jeho správy, což mělo za následek rozdělení celé země.

Ještě za svého života přenechal Ondřej I. korunu svému synovi Šalamounovi I. To se ale neslučovalo s tehdejší tradicí seniorátního práva a vévoda Gejza I. (syn Bély I. a bratranec Šalamouna I.) se snažil Šalamouna svrhnout. Po několika potyčkách se mu to v roce 1074 podařilo. Zemřel 25. května 1077.

Jeho nástupcem se stal jeho bratr Ladislav I., který donutil Šalamouna, který vládnul zemím na východě, k plné abdikaci. Za jeho vlády se Maďarsko stalo silnější a dokonce si podmanilo sousední Chorvatsko, jež se stalo jeho provincií. Za jeho vlády byl Římem kanonizován Šťěpán I. a vévoda Emeric. Po Ladislavově smrti byl králem prohlášen jeho synovec Koloman Uherský, ale musel vést nástupnické spory se svým bratrem Álmosem. Koloman vyhrál a zbavil Álmose jeho vévodství. V roce 1115 ho i s jeho synem oslepil, aby zajistil zvolení svého syna Šťěpána II. králem.

12 století[editovat | editovat zdroj]

Šťěpán II. neměl žádné potomky a tak byl nástupcem prohlášen jeho synovec Saul místo slepého vévody Bély. Když však Šťěpán II. zemřel (1. března 1131), Béla se silou zmocnil trůnu. Za své vlády svou pozici posílil poražením Kolomanova údajného syna Borise. Béla začal okupovat některá území v Bosně a dobytá území svěřil svému synovi Ladislavovi.

Nástupcem byl zvolen Bélův další syn Gejza II. Po jeho smrti vládl jeho syn Štěpán III., který musel bránit svou pozici na trůně před strýcem Ladislavem II. a strýcem Štěpánem IV., který se pokoušel dobýt trůn i za pomoci Byzantské říše. Také mu císař Manuel I. Komnenos obsadil území na jihu země.

Po smrti Štěpána III. byl zvolen králem jeho bratr Béla III., který musel za účelem ochrany své pozice zavřít do vězení svého bratra Gejzu Uherského. Béla III. byl vzděláván v Byzantské říši a byl první, kdo použil na své vlajce dvojramenný kříž jako symbol Maďarska. Za jeho vlády byl kanonizován Ladislav I.

13. století[editovat | editovat zdroj]

Za svého nástupce zvolil svého staršího syna Emericha, který ale musel připustit některá území v Chorvatsku a Dalmácii svému bratru Ondřeji II., který se proti němu bouřil. Král Emerich se oženil s Konstancií z rodu barcelonských hrabat a aragonských králů a navázal tak příbuzenské vztahy s jiným vládnoucími rodem. Jeho syn král Ladislav III. vládl jen krátce a zemřel ještě jako dítě. Vlády se chopil jeho strýc Ondřej II.

Jeho vláda bylo poznamenaná mnoha vnitrostátními konflikty. Vší silou se snažil zajistit následnictví pro své syny. Za jeho vlády byla jeho dcera Alžběta Durynská kanonizována. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn Béla IV. (1235)

Tomu se podařilo dát království dohromady, ale vzápětí bylo zdevastováno nájezdy Tatarů (1241-42). Postupně Tatarů ubývalo a tak postavil či opravil některé pevnosti na hranicích a sjednotil obranu. Také udělil městská práva několika vesnicím. Na krátkou dobu obsadil Štýrské vévodství. Dvě z jeho dcer byly kanonizovány (Markéta Uherská a Kinga Polská).

Dalším nástupcem byl jeho syn Štěpán V. Za jeho vlády mnoho lidí odešlo do Čech, ovšem vrátili se za vlády jeho syna Ladislava IV. Za své vlády musel řešit vnitrostátní spory, které postupně rozkládaly království. Mnoho rodů se na sklonku královy vlády nakradlo ze státní kasy do svých vlastních kapes. Ladislav IV. byl nakonec roku 1272 zavražděn svými odpůrci.

Po jeho smrti se myslelo, že rod Arpádovců skončil, jelikož jediným následníkem byl Ondřej III., vnuk krále Ondřeje II., který byl ovšem svými bratry popřen. Přesto však byl zvolen králem většinou maďarských baronů. Za své vlády se ovšem musel potýkat se svými odpůrci nesouhlasícími s jeho vládou. Když 14. ledna 1301 zemřel, vymřel rod Arpádovců po meči. Jeho dcera Alžběta Arpádovna, poslední člen rodu, zemřela sedm let poté.

Rodokmen Arpádovců

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie House of Árpád ve Wikimedia Commons