Alžběta Durynská
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Sv. Alžběta Durynská | |
|---|---|
 |
|
| Narození: | 7. července 1207 |
| Úmrtí: | 17. listopadu 1231, Marburg |
| Svátek: | 17. listopad - římskokatolická církev; 19. listopad - lutherské církve |
| Svatořečena: | 27. května 1235 papežem Řehořem IX. |
| Úřady: | uherská princezna, řeholnice - III. řád svatého Františka |
| Uctívána církvemi: | římskokatolická církev, lutheráni |
| Významné zasvěcené kostely: | Kostel svaté Alžběty v Marburku |
| Atributy: | knížecí nebo prostý oděv, dává almužnu, umívá nohy chudým, koš s chleby, mísa s rybami, džbán s vínem, koš růží, model kostela, kniha, koruna |
| Patronkou: | nemocnic, zdravotních sester, umírajících dětí, bezdomovců, světlušek (nejmladších skautek) a dalších |
Svatá Alžběta Durynská, také Alžběta Uherská (7. července 1207 – 17. listopadu 1231 Marburg) byla uherská princezna, která žila v Německu, provdala se za durynského vévodu Ludvíka, brzy ovdověla a věnovala se péči o chudé. Její svátek se slaví v katolické církvi 17., v luterských církvích 19. listopadu.
Obsah |
[editovat] Život
(Naumburg, 14. stol.)
Alžběta (maďarsky Erzsébet) byla dcerou uherského krále Ondřeje (Andráse) II. (1175-1235) a jeho manželky Gertrudy Meranské. Narodila se buď na hradě Sárospatak (asi 50 km jižně od Košic), podle jiné legendy v dnešní Bratislavě a už jako čtyřletá odjela ke dvoru durynského vévody Ludvíka IV. na hradě Wartburgu u Erfurtu a roku 1221 se za něho provdala. Roku 1223 se setkala s františkánskými mnichy a nadchla se pro ideál chudoby svatého Františka z Assisi. Její manžel ji v tom podporoval a když musel roku 1226 zastupovat císaře Fridricha II. na sněmu v Itálii, svěřil Alžbětě správu země. Durynsko právě postihly povodně a mor a Alžběta rozdala potřebným, co mohla. Prodala slavnostní roucha a ozdoby a pod Wartburgem postavila špitál pro nemocné, kam denně docházela.
Roku 1227 Ludvík v Itálii zemřel na mor, což byla pro Alžbětu velká rána; když se to dozvěděla, řekla prý:
- „Je mrtev. Jako kdyby pro mě dnes zemřel celý svět.“[1]
Rodina ji chtěla znovu provdat a dokonce ji kvůli tomu věznila, ale Alžběta odmítla. Na příkaz svého přísného zpovědníka opustila své tři děti, odešla z Wartburgu do Marburgu a připojila se ke třetímu řádu sv. Františka. Také v Marburgu postavila špitál, kde sama denně sloužila a ve věku 24 let zemřela, buď na mor, anebo fyzickým vyčerpáním.
[editovat] Úcta
(14. stol.)
(Aulendorf, kolem 1480)
Život mladé a zbožné vévodkyně Alžběty vzbuzoval pozornost už za jejího života a po smrti mohla být neobvykle brzy, už roku 1235, papežem Řehořem IX. prohlášena za svatou (kanonizována). Nad jejím hrobem byl v letech 1235-1238 postaven velkolepý gotický chrám, kde byly její ostatky za účasti císaře Fridricha uloženy ve zlatém relikviáři, který se zachoval. Od 13. do 15. století byl chrám svaté Alžběty v Marburgu jedním z nejslavnějších poutních míst v Německu. O jejím životě vnikla řada velmi rozšířených legend a její podoba je na freskách v kostele svatého Františka v Assisi i jinde. Je jí zasvěcena gotická katedrála v Košicích, chrám v Budapešti a mnoho dalších. Životopis svaté Alžběty napsal také Tomáš Štítný ze Štítného.
(Socha na Karlově mostě v Praze)
Za reformace vyplundroval hessenský vévoda Filip I. marburský chrám, část kořisti však musel vrátit, když ho císař Karel V. zajal. Jeden z relikviářů ukořistili za Třicetileté války Švédové a je dnes v Národním muzeu ve Stockholmu. Velká část ostatků je v kostele svaté Alžběty ve Vídni. Svatá Alžběta byla uctívána i u nás: Alžběta bylo jedno z nejběžnějších českých jmen, podle ní se jmenuje řád Alžbětinek s nemocnicí na Slupi a na Karlově mostě v Praze je sousoší J. Brokoffa z roku 1707, kde je svatá Alžběta vpravo vedle svaté Barbory.
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Křesťanství |
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- Tomáš ze Štítného, Život svaté Alžběty. Praha; Litomyšl: Paseka, 2006 - 73 s. : faksim. ; 20 cm ISBN 80-7185-643-6
- P. DACHOVSKÝ, Karel. Sv. Alžběta Durynská. Praha : Řád, 2007. ISBN 80-86673-09-X.
[editovat] Reference
- ↑ Leben und Legende der heiligen Elisabeth nach Dietrich von Apolda. Vyd. Rainer Koessling. Frankfurt am Main: Insel Verlag, 1997. S. 52
V tomto článku je použit překlad textu z článků Elisabeth of Hungary na anglické Wikipedii a Elisabeth von Thüringen na německé Wikipedii.
