Ruská prozatímní vláda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ruská zatímní vláda byl přechodný správní orgán, který řídil Rusko roku 1917 po odstoupení cara Mikuláše II. až do nástupu bolševiků k moci.

Počáteční formace[editovat | editovat zdroj]

Když car odstoupil, dvě soupeřící instituce, Duma a Petrohradský sovět soupeřily o vládu. Car Mikuláš II. odstoupil 15. března a jako svého nástupce jmenoval svého bratra Michaila. Ten však titul cara následující den odmítl a předal vládu Prozatímní vládě.

Počáteční složení Prozatímní vlády:

Georgij Lvov
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr vnitra Georgij Lvov Kadet
Ministr zahraničí Pavel Miljukov Kadet
Ministr války Alexandr Gučkov Okťabrista
Ministr dopravy Nikolaj Někrasov Kadet
Ministr průmyslu a obchodu Alexandr Konovalov Pokrokář
Ministr spravedlnosti Alexandr Kerenskij Eser
Ministr financí Michail Tereščenko Bezpartijní
Ministr školství Andrej Manujlov Kadet
Ministr zemědělství Andrej Šingarev Kadet
Oberprokurátor nejsvětějšího synodu Vladimir Lvov Pokrokář

Dubnová krize a první koaliční vláda[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. dubna slíbil ministr zahraničí Pavel Miljukov pokračování války "až do úplného vítězství". Následovaly masivní demonstrace pracovníků a vojáků, kteří byli bojem vyčerpaní. Demonstranti požadovali Miljukovovu rezignaci. Generál Lavr Kornilov chtěl nepokoje potlačit, Georgij Lvov však jakékoli násilí odmítl.

Prozatímní vláda nakonec přijala rezignaci Miljukova a Gučkova a k vládě bylo připojeno několik nových ministerstev.

Složení první koaliční vlády:

Pavel Mijukov
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr vnitra Georgij Lvov Kadet
Ministr zahraničí Michail Tereščenko Bezpartijní
Ministr války Alexandr Kerenskij Eser
Ministr dopravy Nikolaj Někrasov Kadet
Ministr průmyslu a obchodu Alexandr Konovalov Pokrokář
Ministr spravedlnosti Pavel Perevezev Eser
Ministr financí Andrej Šingarev Kadet
Ministr školství Andrej Manujlov Kadet
Ministr zemědělství Viktor Černov Eser
Ministr pracovní síly Matvej Skobelev Menševik
Ministr jídla Alexej Pešechnov Národní socialista
Ministr pošty a telegrafů Iraklij Cereteli Menševik
Oberprokurátor nejsvětějšího synodu Vladimir Lvov Pokrokář

Červencová krize a druhá koaliční vláda[editovat | editovat zdroj]

Červencová krize trvala 3. a 7. června, kdy se vojáci a tovární dělníci i dělnice vzbouřili proti prozatímní vládě. Z této revolty byli dlouho obviňováni bolševici, jejich vůdce Vladimir Lenin se tak musel skrývat.

Krize nakonec vyvrcholila odstoupením Georgije Lvova z postu premiéra. Jeho nástupce se stal ministr války Alexandr Kerenskij.

Druhá koalice:

Alexandr Kerenskij
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr války Alexandr Kerenskij Eser
Náměstek premiéra a ministr financí Nikolaj Někrasov Kadet
Ministr vnitra Niolaj Avksentjev Eser
Ministr dopravy Pjotr Jurenev Kadet
Ministr průmyslu a obchodu Sergej Prokopovič Bezpartijní
Ministr spravedlnosti Alexandr Zarudnij Národní socialista
Ministr financí Andrej Šingarev Kadet
Ministr školství Sergej Oldenburg Kadet
Ministr zemědělství Viktor Černov Eser
Ministr pracovní síly Matvej Skobelev Menševik
Ministr jídla Alexej Pešechnov Národní socialista
Ministr zdravotnictví Ivan Jefremov Pokrokář
Ministr pošty a telegrafů Alexej Nikitin Menševik
Oberprokurátor nejsvětějšího synodu Vladimir Lvov Pokrokář

Třetí koalice:

Viktor Černov
Funkce Jméno Strana
Premiér a ministr války Alexandr Kerenskij Eser
Náměstek premiéra a ministr průmyslu a obchodu Alexandr Konovalov Bezpartijní
Ministr vnitra a pošty a telegrafů Alexej Nikitin Menševik
Ministr zahraničí Michail Tereščenko Bezpartijní
Ministr války Alexandr Verchovskij Bezpartijní
Ministr námořnictva Dmitrij Verderevskij Bezpartijní
Ministr spravedlnosti Pavel Maljantovič Menševik
Ministr financí Michail Bernackij Bezpartijní
Ministr dopravy Alexandr Liverovskij Bezpartijní
Ministr školství Sergej Salazkin Bezpartijní
Ministr zemědělství Semjon Maslov Eser
Ministr pracovní síly Kuzma Gvozdev Menševik
Ministr jídla Sergej Prokopovič Bezpartijní
Ministr zdravotnictví Nikolaj Kiškin Kadet
Ministr pošty a telegrafů Alexej Nikitin Menševik
Ministr náboženství Anton Kartašev Kadet
Vladimir Antonov-Ovsejenko

Kornilovův puč[editovat | editovat zdroj]

Generál Kornilov byl přesvědčen, že prozatímní vláda musí být reorganizována. V září prohlásil, že Kerenskij ho pověřil úkolem obnovit pořádek v Petrohradu a reorganizovat vládu. Kerenskij v tom viděl pokus o puč a Kornilova propustil. Po zhroucení puče byl Kornilov zatčen a uvězněn v Bychově.

Říjnová revoluce[editovat | editovat zdroj]

Jelikož žádná vláda nebyla schopna ukončit válku, získávali bolševici čím dál větší podporu veřejnosti. Jedním z nejpopulárnějších se kromě Lenina stal Lev Trockij, který se k bolševikům připojil v létě.

Revoluce začala 25. října. Tehdy nechal bolševik Vladimir Antonov-Ovsejenko vystřelit z křižníku Aurora salvu slepých nábojů. To byl signál pro Rudé gardy, které vtrhly do Zimního paláce. Kerenskij mezitím uprchl z města. Revolucí skončila úloha Prozatímní vlády, jejíž členové byli zatčeni.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha : Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 30-32.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian Provisional Government na anglické Wikipedii.