Vladimir Antonov-Ovsejenko
Vladimir Alexandrovič Antonov-Ovsejenko (rusky Владимир Александрович Антонов-Овсеенко, ukrajinsky Володимир Антонов-Овсєєнко, 9. března 1883, Černigov, Ruské impérium – 10. února 1939, Moskva, SSSR) byl prominentní sovětský bolševický vůdce a diplomat. Jeho synem je ruský historik a publicista Anton Antonov-Ovsejenko.
Obsah |
Životopis[editovat]
Vladimir Antonov-Ovsejenko se narodil v Černigově v rodině důstojníka. V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do menševické frakce. Během revoluce roku 1905 vedl povstání v Novo-Alexandrii v Polsku a Sevastopolu na Krymu. Následně byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, rozsudek mu byl nakonec změněn na dvacet let exilu na Sibiři. Brzy však unikl a roku 1910 emigroval do Paříže.
Brzy po vypuknutí první světové války Antonov-Ovsejenko proti tomuto konfliktu protestoval. Roku 1917 se připojil k bolševikům, vrátil se Ruska, a převzal významnou úlohu v říjnové revoluci, kdy zahájil výstřelem z křižníku Aurora útok na Zimní palác a nechal zatknout členy prozatímní vlády. Po revoluci byl zvolen do Vojenského výboru a brzy poté působil v rudé armádě.
V prosinci roku 1917 se stal vůdcem Rudé armády na Ukrajině, kde bojoval proti povstání carského generála Kaledina, a v jižním Rusku. Rudá armáda následovně pod jeho velením vstoupila do Charkova. V letech 1918–1919 dohlížel na porážku ukrajinských nacionalistů, bělogvardějců a utváření ukrajinské SSR. Do konce ruské občanské války byl Antonov-Ovsejenko starosta Tambova, kde roku 1921 spolu s Michailem Tuchačevským brutálně potlačil povstání proti bolševické vládě.
Ve dvacátých letech byl blízkým spojencem Lva Trockého, což se mu později stalo osudným. V letech 1922–1924 byl náčelníkem politické správy revoluční vojenské rady. V letech 1924–1928 byl vedoucím zastupitelství SSSR v Československu, později byl diplomatem v Litvě a Polsku. V roce 1934 se stal generálním prokurátorem RSFSR, a později (1936–1937) zvláštním sovětským konzulem v Barceloně během španělské občanské války, kde zásoboval a podporoval španělskou republikánskou vládu. Roku 1937 se Antonov-Ovsejenko stal lidovým komisařem pro justici.
Na začátku února roku 1939 byl Antonov-Ovsejenko zatčen, odsouzen za přátelství s Trockým, za špionáž a za údajné spiknutí proti Stalinovi k trestu smrti a 10. února byl zastřelen. Roku 1956 byl Nikitou Chruščovem rehabilitován.
Odkazy[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Антонов-Овсеенко, Владимир Александрович na ruské Wikipedii.
Literatura[editovat]
- heslo Antonov-Ovsejenko, Vladimir Alexandrovič. In kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha : Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1, s. 195.
Externí odkazy[editovat]
- Vladimir Antonov-Ovsejenko. K desátému výročí našeho Října. ReD (Revue Devětsilu). 1927, roč. 1, čís. 2, s. 49. Dostupné online.
- (rusky) Vladimir Antonov-Ovsejenko na stránkách XPOHOC
