Vladimir Antonov-Ovsejenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Antonov-Ovsejenko
Antonov-Ovsejenko s rodinou v Praze

Vladimir Alexandrovič Antonov-Ovsejenko (rusky Владимир Александрович Антонов-Овсеенко, ukrajinsky Володимир Антонов-Овсєєнко) se narodil 9. března 1883, Černigov, Ruské impérium), popravený byl 10. února 1939, Moskva, SSSR. Byl to prominentní sovětský bolševický vůdce a diplomat. Jeho synem je ruský historik a publicista Anton Antonov-Ovsejenko.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko se narodil 9 (21) března 1883, v Černigově v rodině důstojníka.

V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do menševické frakce. Během revoluce roku 1905 vedl povstání v Novo-Alexandrii v Polsku a Sevastopolu na Krymu. Následně byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, rozsudek mu byl nakonec změněn na dvacet let exilu na Sibiři. Brzy však unikl a roku 1910 emigroval do Paříže.

Brzy po vypuknutí první světové války Antonov-Ovsejenko proti tomuto konfliktu protestoval. Roku 1917 se připojil k bolševikům, s falešným pasem se v r.1917 vrátil do Ruska a převzal významnou úlohu v říjnové revoluci, kdy zahájil výstřelem z křižníku Aurora útok na Zimní palác a nechal zatknout členy prozatímní vlády.

Po revoluci byl zvolen do Vojenského výboru a brzy poté působil v rudé armádě. V prosinci roku 1917 se stal vůdcem Rudé armády na Ukrajině, kde bojoval proti povstání carského generála Kaledina, a v jižním Rusku. Rudá armáda následovně pod jeho velením vstoupila do Charkova. V letech 1918–1919 dohlížel na porážku ukrajinských nacionalistů, bělogvardějců a utváření ukrajinské SSR.

Do konce ruské občanské války byl Antonov-Ovsejenko starosta Tambova, kde roku 1921 spolu s Michailem Tuchačevským brutálně potlačil povstání proti bolševické vládě.

V roce 1920 byl blízkým spojencem Lva Trockého v sovětské vládě, což se mu později stalo osudným.

V letech 1922–1924 byl náčelníkem politické správy revoluční vojenské rady. V letech 1924-1928 byl vedoucím zastupitelství SSSR v Československu, v letech 1928-1930 v Litvě a v roce 1930 v Polsku.

V letech 1930 – 1937 pracoval na různých pozicích týkajících se jurisprudence včetně státního zástupce RSFSR (1934) a lidového komisaře spravedlnosti RSFSR (srpen -říjen 1937). Během španělské občanské války byl Antonov-Ovsejenko sovětský generální konzul v Barceloně (1936-1937), kde podporoval španělskou republikánskou vládu a komunistické složky zásoboval zbraněmi.

V srpnu 1937 byl Antonov-Ovsejenko povolán do Moskvy, kde Stalinovi referoval o událostech ve Španělsku. Po měsíci bez práce se v září 1937 stal lidovým komisařem pro justici.

V říjnu 1937 Antonov – Ovsejenko, nově jmenovaný komisař spravedlnosti Ruské federace, byl zatčen, 8.února 2.1938 byl odsouzen za přátelství s Trockým, za špionáž a za údajné spiknutí proti Stalinovi k trestu smrti a 10. února 1938 byl zastřelen.

25. února 1956 byl Antonov-Ovsejenko Nikitou Chruščovem rehabilitován.

V r.1958 vyšel v nakladatelství překlad jeho knihy pod názvem: V revoluci. Je to vzpomínková práce aktivního účastníka Říjnové revoluce, která je podložená bohatým dokumentárním materiálem, líčí s barvitými podrobnostmi revoluční vření mezi baltickým námořnictvem, činnost vojenského revolučního výboru a průběh vojenských revolučních akcí až do dobytí Zimního paláce.

Antonov-Ovsejenko byl jako obchodní přidělenec v Praze reprezentantem SSSR v letech, kdy buržoazní Československo ještě neuznávalo existenci Sovětského svazu. (In: Britské listy.) Jak vzpomíná jeho syn Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko (In: Prožil třináct hrůzných let v gulagu, miliony obětí teď připomíná Rusům) v Praze bydleli ve vile Tereza a jezdili rolls-roycem nejen po Praze, ale po celém Česku a také Slovensku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Антонов-Овсеенко, Владимир Александрович na ruské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • heslo Antonov-Ovsejenko, Vladimir Alexandrovič. In kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha : Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1, s. 195.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu