Nikolaj Někrasov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Někrasov

Nikolaj Vissarionovič Někrasov (rusky Николай Виссарионович Некрасов, 1. ledna 1879, Petrohrad, Carské Rusko - 7. května 1940, Moskva, SSSR) byl ruský politik a poslední generální guvernér Finského velkoknížectví v historii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj Někrasov se narodil v rodině kněze. V roce 1902 promoval v dopravním inženýrství a odjel do ciziny pro poznání. Do Ruska se vrátil v roce 1904 a stal se vedoucím Tomského technického institutu.

Kadet[editovat | editovat zdroj]

V roce 1905, na konci revoluce, se Někrasov stal členem Konstitučně demokratické strany a začal působit na Jaltě. Za Kadety byl zvolen ve 3. a 4. Dumě.

V letech 19091915 byl Někrasov členem ústředního výboru Kadetů. Vystoupil z něho poté, co viděl většinovou ochotu k větším pravomocem vlády během první světové války.

V roce 1916 byl Někrasov zvolen zástupcem předsedy Dumy. Již tehdy byl přesvědčen, že car Mikuláš II. vede zemi k armádní porážce a revoluci. Začal tak spolupracovat s bývalým předsedou Dumy Alexandrem Gučkovem a průmyslníkem Michailem Tereščenkem, kteří chtěli přesvědčit cara, aby se vzdal. Jeho 13letý syn Alexej by pak převzal trůn a Mikulášův bratr Michail by se stal dočasným regentem.

Ministr[editovat | editovat zdroj]

V prozatímní vládě roku 1917 se Někrasov stal ministrem dopravy. Argumentoval pro zahrnutí mírných socialistů (menševici a eseři). Na začátku června vyjednával s ukrajinským prezidentem Mychajlem Hruševským, kterému udělil větší míru autonomie. Nesetkal se však se souhlasem svých spolupracovníků, kteří neměli zájem řešit spory s národnostními menšinami.

Dne 8. června se Někrasov stal náměstkem premiéra Alexandra Kerenského a zároveň ministrem financí. Během Kornilovova puče podporoval Kerenského, ale zároveň prohlašoval, aby Kerenskij odstoupil, že tak vyvede zemi z krize. Za to byl Někrasov vyloučen z vlády.

Generální guvernér Finska[editovat | editovat zdroj]

17. září se Někrasov stal Generálním guvernérem Finska, kdy nahradil Franze Alberta Seyna. Někrasov byl mnohem umírněnější než jeho předchůdci a navrhoval Finsku větší autonomii, v lepším případě úplnou nezávislost.

Ráno 25. října přijel Někrasov do Petrohradu, aby projednal návrh Finské nezávislosti s Kerenským. Zjistil však, že bolševici přepadli Zimní palác a prozatímní vládu svrhli (tzv. říjnová revoluce).

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Někrasov, na rozdíl od jiných ministrů, neemigroval a zůstal v Rusku (což se mu později stalo osudným), nejčastěji pod jinými jmény. Během občanské války nebyl vůbec aktivní a nevzdoroval bolševikům. V roce 1919 odešel do Kazaně.

Po válce byl zatčen a 2 měsíce vězněn. Po propuštění vedl normální život až do dalšího zatčení v roce 1930. Byl obviněn ze spolupráce s menševiky a odsouzen k 10 letům vězení. Předčasně byl propuštěn roku 1933.

Potřetí byl zatčen roku 1939, odsouzen k trestu smrti a zastřelen 7. května 1940.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Vissarionovich Nekrasov na ruské Wikipedii.