Médie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Médská říše kolem roku
600 př. n. l.

Médie (staropersky Máda, řecky Μηδία) je název historické země na severozápadě dnešního Íránu, ve starověku obývané indoevropským etnikem Médů, spřízněným s Peršany. Médové tuto oblast osidlovali od 2. tisíciletí př. n. l.

V 6. století př. n. l. vytvořili Médové říši, která se rozprostírala od Černého moře až do střední Asie (zhruba dnešní Afghánistán) a která ovládala mnoho států a národů. Nejsilnějším z nich byli Peršané, kteří Médy později porazili a jejich říši ovládli. Médové založili první íránskou říši hodnou toho jména, přičemž někteří vědci a historikové věří, že jejich potomky jsou současní Kurdové, žijící na pomezí Íránu, Iráku, Sýrie a Turecka.

Nejstarší zprávy o Médech[editovat | editovat zdroj]

Médská šlechta

Původ a dějiny Médů jsou zahaleny rouškou tajemství, jelikož nemáme téměř žádné informace z první ruky ani památky jimi vystavěné. Flavius Iosephus odvozuje původ Médů od biblického Madaie, syna Jefetova, ale zároveň říká, že Médové se sami nazývali Árjové a teprve po usídlení v oblasti Íránu přijali jméno Médové.[1]

Hérodotos vyjmenovává ve svých Dějinách šest médských kmenů[2] – Búsy, Paretakenie,[3] Struchaty, Arizanty, Búdie a Mágy.[4] Hérodotos se taktéž zmiňuje o tom, že Médové měli stejný oděv jako Peršané a že i v jiných ohledech se jim velmi podobali. Jméno Médové prý dostali podle Médei, známé z řeckých bájí, jež pomohla Jásónovi a jeho Argonautům získat Zlaté rouno.

Historicky jsou Médové poprvé doloženi v asyrských pramenech k roku 836 př. n. l., za vlády krále Salmanassara III., přičemž o století později je zmiňován i jejich první vládce Dajukku (Deiokés). Médové platili Asyřanům po větší část 8. i 7. století př. n. l. tribut.

Médská říše[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině 7. století př. n. l. se vládci Médů z rodu Deiokovců osamostatnili. Za zakladatele médské říše lze pravděpodobně pokládat již krále Fraorta, ale teprve za jeho syna Kyaxara II. se země stala velmocí, jejíž vliv sahal daleko za hranice vlastní Médie. Podle Hérodota předcházela nástupu Kyaxara na trůn skythská invaze a nadvláda Skythů v regionu prý trvala 25 let.

Roku 612 př. n. l. vyvrátil Kyaxarés Urartu a ve spojení s babylonským králem Nabopalassarem z chaldejské dynastie se mu podařilo dobýt hlavní město asyrské říše – Ninive. Od té chvíle ovládali Médové většinu Íránu, Asýrii, severní Mezopotámii, Arménii a Kappadokii. Po útoku na Lýdii a po bitvě u řeky Halys roku 585 př. n. l. králové Kilikie a Babylónu zasáhli a sjednali mezi válčícími stranami mír.[5] Babylonský panovník Nabukadnezar II. se oženil s Kyxarovou dcerou, a až do vzestupu Peršanů trvala v regionu rovnováha sil.

V roce 553 př. n. l. povstal médský vazal Kýros II., král Persidy z rodu Achaimenovců, proti svému dědovi, Kyaxarovu synu Astyagovi, panujícímu od roku 585 př. n. l. Rozhodujícího vítězství nad Médy dosáhli Peršané roku 550/549 př. n. l., kdy Astyaga zajali vlastní lidé a předali ho Kýrovi.

Cizí nadvláda[editovat | editovat zdroj]

V říši Achaimenovců zastávali Médové díky svému příbuzenství s Peršany prominentní postavení – stáli vždy po boku Peršanů, jejich dvorní obyčeje Peršané přijali za své a mnoho Médů se stalo vysokými úředníky, satrapy či vojevůdci. Přesto však několikrát došlo v zemi k povstáním (nejvýznamnější bylo Fravartišovo z roku 522 př. n. l.). Během perské nadvlády tvořila Médie tzv. velkou satrapii, k níž patřily i Arménie, Parthie a Chorazmie – hlavním městem byly Ekbatany, dnešní Hamadán.[6]

Další osudy Médie ve starověku byly totožné s osudy ostatních zemí v oblasti – po dobyvateli Persie, Alexandru Velikém, zde vládli makedonští Seleukovci, vystřídaní v polovině 2. století př. n. l. Parthy v čele s králem Mithradatem I. O tři sta let později, kolem roku 220 n. l., pak Médii ovládl zakladatel novoperské říše Ardašír z rodu Sásánovců – v držení jeho potomků země zůstala až do arabských výbojů v 7. století n. l.

Médští králové[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti I, 6.
  2. Hérodotos, Dějiny I, 101.
  3. Podle nich se nazýval kraj Paretakéné kolem dnešního Isfahánu, který byl od dob perských Achaimenovců malou satrapií v rámci Médie.
  4. Odsud se rekrutovala kněžská vrstva, takže později – v dobách perské říše – se výraz používal pro kněze obecně.
  5. Ke sjednání míru přispělo i zatmění Slunce, k němuž došlo 28. května 585 př. n. l.
  6. Správní struktura vypadala tak, že tzv. hlavní satrapie – Médie, Arménie, Parthie a Chorazmie – tvořily velkou satrapii, kontrolovanou médským satrapou z Ekbatan, zatímco vlastní hlavní satrapie Médie se dále dělila na 3 malé satrapie – na centrální Médii, na Paretakéné a na Malou Médii u břehů Kaspického moře.
  7. Kyaxarés je někdy považován za Deiokova otce; uvedené pořadí médských králů vychází z článku Dietze-Otto Edzarda v Reallexikon der Assyriologie und vorderasiatischen Archäologie (RLA) - sv. 6, Berlin 1983, s. 399, ISBN 3-11-010051-7.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Derakhshani, J.: Die Arier in den nahöstlichen Quellen des 3. und 2. Jahrtausends v. Chr., Internat. Publ. of Iranian Studies, Teheran 1998, 1999 (2. vyd.)
  • Jacobs, B.: Die Satrapienverwaltung im Perserreich zur Zeit Darius’ III., Wiesbaden 1994
  • König, F. W.: Älteste Geschichte der Meder und Perser, Der Alte Orient, sv. 33, sešit 3-4, Leipzig 1934

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]