Médeia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Medea (jméno).

Médeia - (latinsky Medea) - dcera kolchidského krále Aiéta a jeho manželky Eídyie je považována za jednu z nejmocnějších kouzelnic řeckých mýtů.

Medeia na obraze Eugena Delacroixe

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Médeia významně vstoupila do řeckých mýtů poté, kdy velká obtížná výprava Argonautů přistála na březích Kolchidy, aby se pod vedením Iásóna zmocnila zlatého rouna.

Byla bohy nadána uměním kouzlit a bohové také byli strůjci jejího osudu. Bohyně Héra a Athéna s pomocí boha lásky Eróta způsobili, že se Médeia na první pohled zamilovala do Iásona tak, že by pro něho cokoliv udělala i obětovala.

Iásón požádal krále Aiéta, aby mu vydal zlaté rouno, byl ochoten pro ně podstoupit vše. Aiétés však se obával, že ho Iásón přišel podle dávného proroctví svrhnout z trůnu a vládnout sám. Uložil Iásonovi nesplnitelný úkol: musí zorat pole boha války železným pluhem taženým ohnivými býky, pak je osít dračími zuby z tlamy posvátného hada, vyčkat, až z těchto zubů vyrostou ozbrojení bojovníci a ty potom pobít. Médeia přišla na pomoc se svými kouzly, dala Iásonovi kouzelný olej z byliny nazývané Prométheův kořen, který ho učinil nesmrtelným a na jeden den mu dával nepřemožitelnou sílu. Iásón slíbil Médei, že ji vezme sebou do Řecka jako svou manželku. V boji poté postupoval přesně podle Médeiných rad a zvítězil.

Král Aiétés byl zaskočen, vymýšlel další úkoly a lsti. Pojal podezření, že někdo Iásonovi pomohl a napadla ho i dcera Médeia. Ta už věděla, že není bezpečné čekat, pomohla Iásonovi vzít zlaté rouno z posvátného stromu tak, že omámila draka. Uprchli na loď Argó a rychle odpluli i se všemi muži. Král Aiétés se však nevzdával pomsty a vyslal vojsko v čele s nevlastním bratrem Médei Apsyrtem stíhat uprchlíky. Po dlouhé plavbě je dostihl v ústí řeky Istros - Dunaj. Došlo ke střetu, ale obrat přinesla Médeina lest. Úskokem pozvala Apsyrta na tajnou schůzku a Iásón připravený v úkrytu jej zabil mečem, jeho tělo rozsekal. Brzy nato skončila bitva vítězstvím Argonautů.

Za tento úskok a vraždu je však bohové potrestali dlouhou a strastiplnou cestou k domovu. Propluli mnoha řekami, také Skyllou a Charybdou, byli i na ostrově kouzelnice Kirké. Ta Iásona i Médeiu očistila od viny za vraždu Apsyrta. Na ostrově Fajáků je dostihlo poselstvo krále Aiéta, které žádalo naposledy o vydání Médeie. Aby tomu Iásón zabránil, vzal si ji za manželku a vydali se na cestu do jeho rodného Iólku v Thessalii.

Vladařem v Iólku byl Peliás, jemu měl Iásón odevzdat zlaté rouno a získat zpět vládu pro sebe. Ale Peliás se moci nehodlal vzdát. Znovu Iásón prosil Médeiu o pomoc a ta opět vyhověla. Nejprve omladila Iásonova otce Aisóna tak, že mu vypustila ze žil krev a nahradila ji kouzelnou šťávou. Když o totéž pro svého otce požádaly Peliovy dcery, Médeia kývla, poručila jim, aby otci otevřely žíly, ale dál pro něj nic neudělala a Peliás zemřel. Jeho syn Akastos následně Iásona s Médeiou z Iólku vyhnal.

Útočiště nalezli u korinthského krále Kreonta. Žili celkem spokojeně, Médeia porodila dva syny, ale Iásón stále toužil po moci. Obrátil svůj zájem na Kreontovu dceru Glauku, jí se také líbil a Kreón byl ochoten přijmout jej jako svého zetě a předat mu vládnutí. Když to Iásón oznámil Médeie jako úmysl zaopatřit jejich syny, nepřijala to a její velká láska k němu se změnila ve velkou nenávist. Rozhodla se pro krutou pomstu: nejdříve jedem zahubila Glauku, s ní i Kreonta. Iásona potrestala vraždou obou jejich synů Mermera a Feréta. Poté se vydala pod ochranu athénského krále Aigea, ten ji však za další pokus zabít Thésea také vyhnal. Médeia pak zmizela kdesi na východě, údajně v zemi za Tigridem, která po ní dostala jméno Médie.

Obraz v umění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Eurípidés: Peliovny (z r. 455 př. n. l.)
  • Eurípidés: Médeia (z r. 431 př. n. l.) - Eurípidés vylíčil Médeiu jako vášnivě milující a oklamanou ženu
  • Publius Ovidius Naso: Médea - tragédie, dostalo se jí velké pochvaly antickou kritikou, toto dílo se nedochovalo
  • Lucius Annaeus Seneca: Médea; soudobý kritik k tomu poznamenal, že „tato Medea již četla Médeiu Eurípidovu“.
  • Robinson Jeffers: Medea drama z roku 1946, vznikla přebásněním antické předlohy.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]