Rohingyové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rohingyové
Displaced Rohingya people in Rakhine State (8280610831).jpg
Populace
1 424 000–2 000 000
Země s významnou populací
Myanmar (Barma) Barma 735 000–800 000 [1]
Saúdská Arábie Saúdská Arábie 400 000 [2]
Bangladéš Bangladéš 300 000 - 500 000 [3][4][5]
Pákistán Pákistán 200 000 [6][7][8]
Thajsko Thajsko 100 000 [9]
Malajsie Malajsie 40 070 [10]
Jazyk(y)

Indoárijské jazyky

Náboženství

Islám

Příbuzné národy

Bengálci

Rohingyové jsou příslušníci indo-árijské muslimské etnické skupiny obývající severní část Arakanského státu ležícího v Barmě. Tato etnická skupina se vyznačuje odlišným dialektem a kulturou. Rohingyové hovoří bengálským dialektem, blízkým tomu, který se používá v oblasti Čattagrám v Bangladéši, smíšeným navíc se slovy z urdštiny, hindštiny, arabských jazyků ale i barmštiny.

K roku 2013 žilo v Barmě okolo 735 000 Rohingyů.[11]Obývají převážně předměstí měst Arakanského státu, kde tvoří 80–98% populace. Jednotlivé zdroje se v bližších údajích rozcházejí. Některé uvádějí, že etnická skupina Rohingya čítá kolem 1,4 milionu příslušníků - tedy téměř polovinu celé populace Arakanského státu. Údaje se různí jednak proto, že v Barmě již řadu let nebylo provedeno komplexní sčítání lidu a také proto, že až statisíce Rohingyů uprchly do Bangladéše, Thajska a Malajsie.

V Arakanském státě jsou také další, početně výrazně menší muslimské komunity, které se označují spíše za „arakanské muslimy“. Slovo Rohingya se tak vztahuje pouze na muslimskou populaci severní části Arakanského státu. Nejsevernější část Arakanského státu se skládá ze tři správních oblastí Maungdaw, Buthidaung a Rathedaung. Počet obyvatel těchto správních oblastí je odhadován na 800 000, z nichž Rohingyové tvoří převážnou většinu. Typická rodina Rohingyů má 4 až 5 přeživších dětí, ale objevují se i počty 28 dětí.[12][13] Podle Davida Price z Harvard University mají Rohingyové o 37% více dětí mezi věkem 0 a 9 let než je barmský celostátní průměr.[12]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původ etnika souvisí s historickým vývojem Barmy a migrací indického obyvatelstva. Muslimové se na území Arakanu usidlovali od 16. století našeho letopočtu, i když počet muslimských osadníků před obdobím britské nadvlády odhadnout přesně nelze.[14] Po první anglo-barmské válce v roce 1826 Britové Arakan anektovali a migrace z Bengálska podpořili v rámci práce pro zemědělské pracovníky. Okolo roku 1869 muslimská populace představovala 5% populace Arakanu, ačkoli odhady z dřívějších let dávaly vyšší čísla. Následující britská sčítání lidu letech v 1872 a 1911 zaznamenala nárůst muslimské populace z 58 255 na 178 647 lidí v Akjabském okrese (dnes město Sittwe). Během druhé světové války vypukly mezi Brity vyzbrojenými rekruty z řad Rohingyů v rámci jednotek V-Force a buddhistickými Arakanci vnitostátní násilnosti a region se ještě více polarizoval.[15] Podle tajemníka britského guvernéra jednotky V-Force místo, aby bojovaly proti japonským okupantům, tak začaly ničit buddhistické chrámy, pagody, domy a na severu Arakanu spáchaly řadu zvěrstev.[16][17]

Samotní Rohingyové a někteří z učenců stále tvrdí, že jsou původem z arakanského státu, zatímco jiní historici tvrdí, že se do Barmy přišli z Bengálska především během období britské nadvlády.[18][19] a v menší míře po barmské vyhlášení nezávislosti v roce 1948 a po bangladéšské osvobozenecké válce v roce 1971.[20] [21][22][23][24] Barmská vláda neuznává etnikum Rohingya jako původní etnickou skupinu a odmítá Rohingyům udělit státní občanství Barmy. V důsledku toho je většina Rohingyů bez jakékoliv státní příslušnosti. Rohingyové jsou popisováni jako "ve světě mezi nejméně žádanými"[25] a jako “jedna ze světově nejvíce pronásledovaných menšin.[26] Řada Rohingyů proto z Barmy uprchla do okolních zemí.

V roce 2012 došlo v Arakanském státě k sérii konfliktů mezi muslimskými Rohingyi, kteří jsou většinou v severní části státu a etnickými Rakhinci (Arakanci), kteří jsou většinou na jihu. Před nepokoji eskalovaly obavy kolující mezi buddhistickými Rakhinci, že by se mohli ve svém rodném státě brzy stát menšinou. Nepokoje se nakonec dostavily po týdnech sektářských sporů, včetně znásilnění a vraždy arakanské buddhistické ženy Rohingy a zabítí deseti barmských muslimů ze strany Arakanců.[27][28]

K 28. červnu 2012 bylo oficálně zaznamenáno 80 obětí na životech a odhadem 90 000 bylo vysídleno a našlo útočiště v dočasných táborech.[29] Desetitisíce Rohingyů uprchly do sousedního Bangladéše, který jim odmítl udělit azyl, avšak většinu z nich na místě nechal, přestože byly zdokumentovány i ojedinělé případy násilné deportace zpět do Myanmaru. Centrální Bangladéšská vláda šajchy Hasíny odmítla k nastalé situaci přijmout nějaké stanovisko. Prezident Myanmaru Thein Sein k nastalé situaci prohlásil, že Rohingyové musejí být deportováni do muslimských zemí a dále situaci neřešil. To vyvolalo kritiku ochránců lidských práv, kterým se nelíbí, že Thein Sein odmítl řešit akutní případ násilností v jeho státě a za možné řešení do budoucna označil potrestání obětí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 10 Years For The Rohingya Refugees in Bangladesh: Past, Present and Future, 3/2002 [online]. Médecins Sans Frontières-Holland, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Myanmar, The Rohingya Minority: Fundamental Rights Denied, 5/2004 [online]. Amnesty International, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Burma: Repression, discrimination and ethnic cleansing in Arakan, 4/2000 [online]. International Federation of Human Rights Leagues, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Easy Targets: The Persecution of Muslims in Burma, 5/2002 [online]. Karen Human Rights Group, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Rohingya: Burma’s Forgotten Minority, 12/2008 [online]. Refugees International, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Who Are the Rohingya? [online]. About Education, 2014, [cit. 2015-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Saudi Arabia entry at Ethnologue [online]. Ethnologue, [cit. 2015-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. "http://www.thedailystar.net/bangladeshs-rohingya-camps-promise-or-peril-52913", The Daily Star, 2 December 2014. Ověřeno k 19 May 2015. 
  4. "Myanmar Rohingya refugees call for Suu Kyi's help", 13 June 2012. Ověřeno k 9 July 2012. 
  5. "Bangladesh for permanent solution to Burmese Rohingya refugee problem", Bangladesh Business News. Ověřeno k 19 May 2015. 
  6. Homeless In Karachi | Owais Tohid, Arshad Mahmud [online]. Outlookindia.com, 1995-11-29, [cit. 2013-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Box 5925 Annapolis, MD 21403 info@srintl [online]. Burmalibrary.org, [cit. 2013-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Derek Henry Flood. From South to South: Refugees as Migrants: The Rohingya in Pakistan [online]. Huffington Post, 31 December 1969, [cit. 2015-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Husain, Irfan."Karma and killings in Myanmar", 30 July 2012. Ověřeno k 10 August 2012. 
  10. Figure At A Glance [online]. UNHCR Malaysia, 2014, [cit. 2014-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. "Myanmar Rohingya refugees call for Suu Kyi's help", 13 June 2012. Ověřeno k 9 July 2012. 
  12. a b CHRIS, Lewa. THE ARAKAN PROJECT: ISSUES TO BE RAISED CONCERNING THE SITUATION OF STATELESS ROHINGYA CHILDREN IN MYANMAR (BURMA) [online]. The Arakan Project, October 2012, [cit. 2015-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. 'Mass graves' for Myanmar's Rohingya - Features [online]. Al Jazeera English, [cit. 2013-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Leider, Jacques(2013). Rohingya: the name, the movement and the quest for identity. Myanmar Egress and the Myanmar Peace Center, 204–255. 
  15. Bayly & Harper(2005). Forgotten Armies: The Fall of British Asia, 1941-1945. Harvard University Press, 383–384. ISBN 0-14-029331-0. 
  16. Anthony Irwin(1945). Burmese Outpost (Memoirs of a British Officer who fought in Arakan with the Arakanese V Forces during the Second World War). London: Collins, 21. 
  17. Aye Chan. The Development of a Muslim Enclave in Arakan (Rakhine) State of Burma (Myanmar) [online]. SOAS, 2005, [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Derek Tonkin. The 'Rohingya' Identity - British experience in Arakan 1826-1948 [online]. The Irrawaddy, [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Selth, Andrew(2003). Burma’s Muslims: Terrorists or Terrorised?. Australia: Strategic and Defence Studies Centre, Australian National University, 7. ISBN 073155437X. 
  20. Extract from record by UK Ambassador Terrence J O'Brien of his call in Rangoon on the Bangladesh Ambassador to Burma Khwaja Mohammed Kaiser [online]. 23 December 1975, [cit. 2015-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Adloff, Richard(1955). Minority Problems in Southeast Asia. United States: Stanford University Press, 154. 
  22. Myanmar:The Politics of Rakhine State [online]. International Crisis Group, 22 October 2014, [cit. 2015-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. http://www.oxfordburmaalliance.org/uploads/9/1/8/4/9184764/arakan_project_report_2012.pdf
  24. http://www.networkmyanmar.org/images/stories/PDF15/Leider-Note.pdf
  25. Mark Dummett."Bangladesh accused of ‘crackdown’ on Rohingya refugees", BBC, 18 February 2010. Ověřeno k 29 July 2012. 
  26. "Myanmar, Bangladesh leaders ‘to discuss Rohingya’", 25 June 2012. Ověřeno k 29 July 2012. 
  27. "Four killed as Rohingya Muslims riot in Myanmar: government", 8 June 2012. Ověřeno k 9 June 2012. 
  28. Lauras, Didier."Myanmar stung by global censure over unrest", 15 September 2012. Ověřeno k 15 September 2012. 
  29. RFA news [online]. Rfa.org, [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (anglicky)