Tupolev Tu-154

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tu-154
Určení dopravní letoun
Výrobce Tupolev
První let 4. října 1968
Zařazeno 9. února 1972 (Aeroflot)
Charakter Aktivní
Uživatel UTair
KMV, Iran Air Tours
Výroba 1968–2011[1]
Vyrobeno kusů 1 025 ks
Cena za kus 45 mil. $

Tupolev Tu-154 (V kódu NATO "Careless") je sovětský, resp. ruský dopravní třímotorový proudový letoun, který létá od počátku 70. let 20. století. Byl vyvinut jako letoun, který měl nahradit na linkách stroje Tupolev Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp stroje vzlétl 4. října 1968, poté byl testován a na pravidelný letecký provoz byl nasazen v únoru 1972. Letoun zakoupily Československé státní aerolinie, používala je letecká služba Federálního ministerstva vnitra pro vládní lety a donedávna létaly poslední kusy u letectva Armády České republiky[2]. Stroj Tu-154 je nejpoužívanějším sovětským proudovým dopravním letadlem. Je hojně používaným dopravním letadlem v Rusku. Nejkratší linka, na níž stroj létá, je BakuAktau (388 km), nejdelší MoskvaJakutsk (4 868 km).

Vlastnosti letounu[editovat | editovat zdroj]

Díky své vysoké cestovní rychlosti (975 km/h) patří Tu-154 k nejrychlejším dopravním letadlům, je schopen vzlétat a přistávat z nezpevněných drah a je schopen operovat v extrémních arktických podmínkách. Vzhledem ke koncepci proudových motorů s nízkým obtokovým poměrem a vysoké letové rychlosti má letoun ve srovnání s moderními stroji vyšší spotřebu paliva a nevyhovuje již současným hlukovým předpisům v EU.

Letoun měl být postupně nahrazen modernějším a úspornějším Tu-204, avšak po ekonomickém otřesu, způsobeném rozpadem Sovětského svazu, jich bylo vyrobeno jen několik desítek kusů a Tu-154 jsou dnes častěji nahrazovány západními stroji. Do budoucna by Rusové vyřazované letouny Tu-154 chtěli nahrazovat úplně novými stroji ruské výroby, označenými MS-21. Aeroflot vyřadil letouny Tu-154 k 31.12.2009 poté, co téměř 40 let tvořily páteř jeho letového parku.

Do roku 2012 nalétaly dohromady všechny modifikace letounů Tu-154 během více než 12 mil. letů více než 25 mil. letových hodin, přepravily přes 1,5 miliardy cestujících a byly exportovány do 15 zemí.[3]

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

Startující původní verze letounu 24. dubna 1969
Tu-154M
  • Tu-154 – První verze s motory Kuzněcov NK-8-2 s tahem po 93,2 kN a kapacitou 164 cestujících. Bylo vyrobeno jen asi 42 letadel.
  • Tu-154A – První modernizovaná verze původního Tu-154. Sériová výroba Tu-154A se rozběhla v roce 1974, měl motory Kuzněcov NK-8-2U s vyšším tahem, přidanou střední sekci palivových nádrží a více nouzových východů. Kapacita se pohybovala v rozmezí 144–152 cestujících.
  • Tu-154B – Verze s konstrukčními změnami, motory NK-8-2U a s vyšší nosností. Bylo vyrobeno 111 letadel.
  • Tu-154B-1 – Verze s menšími úpravami palivového systému, avioniky, klimatizace a podvozku. Tu-154B-1 měl kapacitu 160 cestujících. Aeroflot chtěl touto verzí zvýšit výnosy z vnitrostátních linek. V letech 19771978 bylo vyrobeno 64 letadel.
  • Tu-154B-2 – Menší modernizace verze Tu-154B-1. Kapacita verze B-2 se pohybovala od 160 do 180 cestujících, při čemž maximální kapacita 180 cestujících se dala dosáhnout odstraněním kuchyňky. Tento proces trval asi dvě a půl hodiny. Některé starší Tu-154B byly předělány na tuto verzi. Bylo vyrobeno 311 letadel, včetně VIP verzí, z nichž jsou některé ještě v provozu.
  • Tu-154C - Nákladní úprava.
  • Tu-154M – Verze s motory Solovjov D-30KU-154-II s tahem po 103,0 kN, rekonstruovanými ocasními plochami, zvětšenými spoilery a změněnou kabinou pro cestující. Letadlo Tu-154M má tak mnohem nižší spotřebu paliva, větší dolet a snížené provozní náklady. Tu-154M poprvé vzlétl v roce 1982 a do hromadné výroby vstoupil v roce 1984. Aeroflot Tu-154M nasadil do provozu v prosinci 1984, pak následovaly další společnosti. Hromadná výroba skončila v roce 2006, ale omezená výroba pokračovala do ledna 2009. Bylo vyrobeno kolem 320 letadel.
  • Tu-154M-2 – dvoumotorová verze s motory PS-90A, ve fázi projektu.
  • Tu-154M-100 – Verze s renovací západní avionikou a jinými moderními systémy. Vývoj této verze začal v roce 1994. Letadlo mělo kapacitu 157 cestujících. Kabina měla automatický kyslíkový systém a větší úložné prostory nad hlavami cestujících. Byly vyrobeny pouze 3 letadla této verze, které byly v roce 1998 dodané Slovenským aeroliniím jako deblokace ruského dluhu. Všechny tři stroje se následně staly majetkem společnosti. Koncem září 2003 byly tyto tři letadla prodány zpět do Ruska.
  • Tu-155/156 – Experimentální letadlo s motory na methanolového palivo.
  • Tu-154S – Nákladní verze letadla Tu-154B.
  • Tu-154M-ONNěmeckem upravený Tu-154 na průzkumné letadlo.
  • Tu-154M-LK-1 – Cvičné letadlo pro kosmonauty

Tu-154 v Československu a České republice[editovat | editovat zdroj]

Československý Tupolev Tu-154M ve Frankfurtu
Tupolev Tu-154 vládní letky České republiky na letišti Praha-Ruzyně

První Tu-154B-2 (výr. č. 420, OK-BYA) byl dodán do Československa 18. července 1980 pro Státní letecký útvar. Zde setrval do 28. března 1989, kdy byl předán československému vojenskému letectvu do Kbel jako č. 0420. V rámci rozdělení státu byl od ledna 1993 převeden k vojenskému letectvu Slovenské republiky.

4. června 1981 převzal SLÚ druhý letoun Tu-154B-2 (488, OK-BYB), který u útvaru sloužil do 31. března 1992. Poté byl odprodán letecké společnosti Ensor Air u které létal s novou imatrikulací OK-LCP. Po jeho vyřazení 22. ledna 1993 byl odprodán Aeroflotu, kde létal s novou poznávací značkou RA-85488. Dalším uživatelem tohoto stroje se staly aerolinie Tatarstan.

Další Tu-154B-2 (517, OK-BYC) nastoupil službu u SLÚ 8. prosince 1981, odkud byl vyřazen 31. prosince 1989. Od ledna 1990 do prosince 1992 stroj vlastnila společnost Cargo Moravia-CMA. Také tento letoun odkoupil Aeroflot (RA-85804).

Poslední dopravní Tu-154 verze B-2 (601, OK-BYD) byl dodán SLÚ 13. května 1985. V únoru 1991 byl předán čs. vojenskému letectvu do Kbel, kde operoval pod číslem 0601.

Druhým československým uživatelem typu se 18. února 1988 staly ČSA, které převzaly letoun verze Tu-154M (765, OK-SCA, „Mesto Piešťany“). Do ČSSR tento exemplář přelétla osádka ve složení kapitán inspektor Václav Lorenz, kapitán inspektor František Bartoň, navigátor inspektor Boleslav Stavovčík a palubní inženýr inspektor Vladimír Hrubý. První linkový let na trase Praha-Londýn/Heathrow absolvoval letoun OK-SCA 5. března 1988. Československé aerolinie stroj vyřadilo k datu 25. srpna 1992. Přesně za měsíc byl dodán letecké společnosti China United Airlines, kde se jeho poznávací značka změnila na B-4022.

Následující Tu-154M (výr. č. 770, OK-TCB, „Karlovy Vary“) byl ČSA dodán 31. března 1988, linkové lety pak zahájil na trase z Prahy do Londýna 12. dubna 1988. Po vyřazení 5. září 1992 byl opět prodán čínskému přepravci CUA, který stroj převzal 25. září (B-4023).

Třetí „eMko“ (789, OK-TCC, „Teplice“) ČSA převzaly 11. prosince 1988 a již 16. prosince stroj nasadily na trasu Praha-Moskva. Po náletu 4759 hodin byl ze stavu ČSA 27. prosince 1992 vyřazen. Novým majitelem se staly od 11. října CUA (B-4024).

Od 26. května 1989 do ledna 1993 vlastnil stroj Tu-154M výrobního čísla 803 imatrikulace OK-BYO Státní letecký útvar. Po rozdělení státu byl dodán slovenské vládní letce do Bratislavy (OM-BYO).

Dodávky Tu-154M pro ČSA pokračovaly od 2. června 1989, kdy tento dopravce převzal letoun výr. č. 804, imatrikulace OK-UCE, pojmenovaný „Mariánské Lázně“. První platící lety zahájil 11. června na trase Praha-Paříž/Orly.

Od 21. července 1989 byl ve stavu ČSA Tu-154M výr. č. 807, OK-UCF, „Vysoké Tatry“. Svou dopravní kariéru zahájil 30. července na lince Praha-Bratislava-Kyjev.

Posledním dodaným Tu-154M pro ČSA se stal 6. července 1990 stroj výrobního čísla 838, OK-VCG, „Luhačovice“. Svou službu zahájil 21. července na trati Praha-Miláno.

Další dva Tu-154M (858, OK-BYP a 1016, OK-BYZ) již byly dodány SLÚ. První z nich změnil poznávací značku 29. dubna 1993 na OK-VCP a v září 1997 byl předán společnosti Travel Service Airlines, druhý byl útvaru dodán 14. prosince 1996.

Nehody[editovat | editovat zdroj]

Letadla Tu-154 měla zatím 66 vážných nehod, po nichž stroj už dál nelétal, z toho v 37 případech došlo současně ke ztrátám na životech. Šest z těchto nehod bylo způsobeno vojenskou akcí nebo terorismem (úmyslné sestřelení Izraelem, dvakrát afgánskými vzbouřenci, exploze bomby čečenských teroristů, neúmyslný zásah ukrajinskou raketou, policejní zásah proti únoscům).

Ostatní nehody byly zapříčiněny mimo chyby pilotáže špatnými meteorologickými podmínkami, stavem ranveje (včetně srážky se sněžnými pluhy), přetížením, nebo nesprávným uložením nákladu a několik srážkami ve vzduchu. Vyskytly se i případy mechanických problémů, případ, kdy došlo palivo, požár v nákladovém prostoru a u některých nebyly důvody jednoznačně zjištěny. Další letouny byly zničeny při stání na zemi, například požárem, nebo v souvislosti s válečnými akcemi.

S ohledem na počet vyrobených kusů, přepravených osob i počet letových hodin, s ohledem na náročné podmínky, ve kterých často slouží, není nehodovost horší ve srovnání s obdobnými letouny.

Nehody v ČR[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze dvou polských VIP strojů Tu-154M

V ČR došlo 19. února 1973 k nehodě Tu-154 Aeroflotu, při které zahynulo 66 osob po nárazu letounu do země, následné destrukci a požáru v předpolí VPD25 letiště Praha-Ruzyně. Další nehoda, beze ztrát na životech byl stroj společnosti Malév, který se poškodil po velmi tvrdém dosednutí na ruzyňské letiště 21. října 1981. Posledním zničeným byl letoun Aeroflotu, jehož paluba byla zcela zaskládána nákladem cigaret, které se za letu vznítily pravděpodobně od vařiče v kuchyňce.[4] Pilotům se nakonec podařilo nouzově přistát na poli u obce Dubenec. Nehoda se odehrála 17. listopadu 1990, v době návštěvy amerického prezidenta George Bushe.[5]

Nehoda polského vládního speciálu[editovat | editovat zdroj]

Významná je nehoda z 10. dubna 2010, kdy havarovalo letadlo Tu-154M Lux polské delegace, letící uctít oběti Katyňského masakru. K nárazu do terénu došlo v husté mlze, při konečném přiblížení na Smolenskou leteckou základnu. Při této nehodě zahynulo všech 96 osob na palubě, včetně polského prezidenta Lecha Kaczyńského, jeho manželky a mnoha polských vysokých politických i vojenských představitelů.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Současní civilní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Tupolev Tu-154B-2 společnosti Aero Rent
Tupolev Tu-154B-2 společnosti Air Koryo
Tupolev Tu-154M společnosti Belavia

26. března 2012 bylo v provozu 104 strojů Tupolev Tu-154 všech verzí. Hlavní uživatelé:

Společnost Počet letadel v provozu
Rusko Aero Rent 2
Severní Korea Air Koryo 4 (dva stroje jsou momentálně odstaveny)
Rusko Alrosa 6
Rusko Aviaenergo 3
Ázerbájdžán Azerbaijan Airlines 1
Bělorusko Belavia 3
Rusko Donavia 3
Rusko Gazpromavia 3
Írán Iran Air Tours Všech 14 letadel je odstaveno
Rusko Jakutia 6
Rusko Jamal 6
Rusko Kogalymavia 4
Kyrgyzstán Kyrgyzstan Airlines 1
Rusko Orenair 5
Rusko Rossija 5
Tádžikistán Tajik Air 6
Rusko Tatarstan Airlines 5
Ázerbájdžán Turan Air 5
Rusko UTair Aviation 19
Rusko Vladivostok Air 3

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Tupolev Tu-154M (užívaný AČR 2 letouny evidenčních čísel 1016 a 1003)

  • Posádka: 4
  • Rozpětí: 37,55 m
  • Délka: 47,90 m
  • Výška: 11,40 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 55 300 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 100 000 kg
  • Pohonné jednotky: 3× Solovjev D-30KU-154-II
  • Maximální tah motorů: 3× 104 kN
  • Maximální náklad: 18 000 kg
  • Maximální počet přepravovaných osob: 164–180 (ČSA-142)
  • Maximální cestovní rychlost: 935 km/h
  • Praktický dostup: 12 500 m
  • Maximální zásoba paliva: 39 750 kg
  • Taktický dolet (s maximální zásobou paliva a 5 450 kg nákladu): 6 600 km
  • Taktický dolet (s maximálním nákladem): 3 900 km

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TU-154 Airliner Facts
  2. Generál Picek navštívil CIAF
  3. Legenda sovětského letectva TU-154 na i-RU.cz
  4. ŠÍROVÁ, Tereza. Nejkurióznější 17. listopad? U Hradce z nebe padaly ruské cigarety. Technet.cz [online]. 2014-11-17 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online.  
  5. (anglicky) Ztráty Tu-154 v databázi Aviation Safety Nerwork

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]