Pes hyenovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pes hyenový

Pes hyenovitý
Pes hyenovitý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: psovití (Canidae)
Rod: pes (Lycaon)
Binomické jméno
Lycaon pictus
Temminck, 1820
Odrostlejší mládě psa hyenovitého v zoologické zahradě Melbourne

Pes hyenovitý, možno také hyenový (Lycaon pictus) je nápadně zbarvená psovitá šelma, obývající větší část subsaharské Afriky. Žije ve smečkách majících složitou hierarchii. Jsou to velmi úspěšní lovci, schopní ve smečce ulovit několikanásobně větší kořist, než jsou sami.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pes hyenovitý je rozšířen roztroušeně po celé východní a Jižní Africe. Jeho přirozeným biotopem jsou savany a polopouště, ale také hory až do výšky 3000 m n. m. Byli pozorování i na vrcholu Kilimandžára.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pes hyenovitý je nápadně zbarvená šelma s černým, hnědým, bílým a žlutým zbarvením srsti. Má dlouhé nohy, poměrně malou hlavu, štíhlé tělo a krátký a velice masivní čenich a tlamu. Na všech nohou má jen čtyři prsty, což je mezi psovitými šelmami poměrně neobvyklé. Tělo je 80 - 110 cm dlouhé, ocas je 30 – 40 cm dlouhý a hmotnost se pohybuje od 17 do 36 kg.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní psovití je i pes hyenovitý vysoce společenské zvíře, které žije ve smečkách tvořených 6, někdy až 90 jedinci, z nichž se však zpravidla rozmnožuje pouze jeden dominantní pár. Ve smečkách se členové dorozumívají pomocí různých postojů, jako je olizování tlamy výše postaveným jedincům těmi podřízenými, ale také hlasových projevů. Zvláště komplikované a důležité jsou zdravící rituály, které se odehrávají před začátkem lovu a slouží k upevnění sociálních rolí ve smečce. Psi hyenoví jsou toulaví a při hledání kořisti urazí značné vzdálenosti; pouze v době, kdy jsou mláďata ještě malá, zůstávají delší dobu na jednom místě, v blízkosti nor. Po většinu dne psi hyenovití odpočívají ve stínu a čistí si srst, podobně jako kočky. Na lov se vydávají hlavně brzo ráno a večer nebo za měsíčných nocí.

Psi hyenovití u kořisti

Potrava a její lov[editovat | editovat zdroj]

Pes hyenovitý je jediná psovitá šelma, která je výhradně masožravá. Po setmění, když se odbydou zdravící rituály, vyráží smečka pátrat po kořisti. Živí se především velkými africkými kopytníky. Mohou jí být gazely, impaly, pakoně, buvolci, prasata bradavičnatá i zebry. Jakmile psi spatří stádo, chvíli je zvolna následují, vybírají si vhodnou oběť a pak zahájí honičku. Mohou se od začátku soustředit jen na jednu oběť nebo sledovat více zvířat, z nichž si vyberou obvykle to nejslabší nebo nejpomalejší. Při vlastním lovu se však smečka, zřejmě na základě hlasových signálů, "domluví" a společně zaměří na jedno zvíře. Když zvíře dostihnou, snaží se do něj zakousnout. Menší kořist (gazela, impala) uchopí za krk a strhnou, větším (zebra, pakůň) se zakusují do zadních končetin a ocasu, aby je zastavili. Buďto se pokusí zvíře povalit, nebo mu ještě ve stoje roztrhnou břicho a hrdlo. Přitom jeden ze psů často drží kořist (hlavně zebru) za čenich, aby se nemohla bránit. Jakmile psi rozsápu břicho, na kořist se navalí celá smečka a všichni psi hned začnou žrát, často dříve, než je kořist zcela mrtvá. Na úlovku si pochutnávají všichni bez vzájemné nevraživosti. Ve chvíli, když je zvíře mrtvé, dospělí psi uvolní místo pro mláďata, aby se nasytila nejdřív. Opozdilcům často nasycení psi maso vyvrhnou. Někteří členové smečky se vrátí do pelechu a vyvrhnou potravu dospělým, kteří hlídali malá mláďata. Díky dokonalé souhře a velmi složité taktice dokáží psi hyenoví s úspěchem ulovit kořist i mnohem větší, než jsou sami, jako například zebru nebo dokonce buvola.

Smečka u kořisti

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samice rodí 2 až 16 mláďat (obvykle 7), doba březosti je 69 až 72 dny. Mláďata se rodí v noře opuštěné například hrabáčem nebo prasetem bradavičnatým. Často v ní bývá více samic. Mláďata po narození nevidí, ale ve dvou týdnech se jim otevřou oči a brzy se vydávají ven z nory. Sají asi 3 měsíce a již od 2 týdnů se přikrmují natrávenou potravou, kterou jim členové smečky vyvrhnou. O mláďata se stará celá smečka a dokrmí i mláďata, která přišla o matku. V 6 měsících se mladí psi začínají učit lovu a doprovázejí smečku.

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Psi hyenovití jsou skvělí běžci. Dokáží vyvinout rychlost okolo 65 km/h (některé zdroje udávají i přes 70 km/h), což je řadí na špičku mezi psovitými šelmami (spolu s chrty, vlky, liškami šedými a kojoty). Touto nebo mírně nižší rychlostí jsou schopni běžet i několik kilometrů (udává se 3-5). Smečka navíc při honičce vzorně spolupracuje, psi si dokážou kořist vzájemně nahánět a střídat se ve vedení. Není proto divu, že úspěšnost jejich lovu dosahuje okolo 80 %, čímž se řadí mezi nejúspěšnější šelmy světa.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Pro člověka, který lov pozoruje, působí trhání ještě živé kořisti velmi drasticky. Proto měl pes hyenovitý pověst kruté a nebezpečné šelmy, která nebyla dlouhou dobu vůbec chráněna. V současné době je pes hyenovitý v celé Africe přísně chráněn, jako druh ohrožený vyhubením. Kromě lovu ho ohrožuje zejména nákaza psinky, šířená toulavými domácími psy, další infekční choroby a fragmentace životního prostředí. Odhaduje se, že v současné době (2012) žije ve volné přírodě asi 6 600 psů, přičemž jen 1 400 jsou plně dospělí jedinci.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN - Lycaon pictus

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTÍK, Karel. "Tři dny s tuláky plání: Psi hyenovití - dokonalí lovci". Příroda, 1-2/2010, s. 28-33.
  • VÁGNER, Josef. Afrika - ráj a peklo zvířat. Praha 1990.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Video[editovat | editovat zdroj]