Fenek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Fenek berberský

Fenek v ZOO
Fenek v ZOO
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: psovití (Canidae)
Rod: liška (Vulpes)
Binomické jméno
Vulpes zerda
(Zimmermann, 1780)
Fennec area.png
Synonyma
  • Fennecus zerda

Fenek, též fenek berberský (Vulpes zerda) je nejmenší liška na světě, malá pouštní šelma, která má vzhledem k velikosti těla největší uši ze všech psovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • hmotnost: 0,8-1,5 kg
  • délka těla: 35–41 cm
  • délka ocasu: 18–30 cm
  • výška v kohoutku: 18–22 cm

Fenek je nejmenší psovitou šelmou. Je menší než kočka domácí, samice váží průměrně 0,8 kg, lišáci jsou o něco větší. Je to štíhlá šelmička s velmi dlouhým huňatým ocasem, který tvoří skoro 60% jejich délky, a dlouhýma, ale silnýma nohama. Nápadné jsou obrovské ušní boltce, které mohou být dlouhé až 15 cm. Společně s velkou bubínkovou výdutí (lat. bulla tympanica) zodpovídají za velmi jemný sluch, ušní boltce také slouží jako tepelný výměník a pomáhají tak fenkovi ochladit se.

Dalším důležitým smyslem je zrak, fenci vidí velmi dobře i v šeru. Zuby, zvláště špičáky a trháky, jsou malé. Srst je hustá a hedvábně jemná, zlatoplavá, na končetinách, břiše a obličeji bílá. Špička ocasu je černá. Také chlupy vyrůstající nad ocasní žlázou („fialkou“) jsou tmavě hnědé až černé. Tlapky jsou chráněné hustou srstí před rozpáleným pískem. Oči, hmatové vousy, čenich a prstní polštářky jsou tmavě zbarvené.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření fenka

Areál fenků leží v pouštních oblastech severní Afriky, Sinajského a Arabského poloostrova. Vyskytuje se v Maroku, Tunisku, Libyi, Alžírsku, Egyptě i Saúdské Arábii a také v Mali, Mauretánii, Čadu, Nigeru a Súdánu až do 15 - 35° severní šířky.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Fenek je zvíře dokonale přizpůsobené životu na Sahaře. Preferují písčitou poušť, kde obývají stabilní písečné duny. Zároveň potřebují stanoviště, kde rostou trávy nebo keře, jako je Aristida spp., Panicum turgidum, chvojník Ephedra alata nebo Zygophyllum spp., vyhledávají také oblasti, kde rostou stromy (kaparovník, akácie, datlové palmy). Vegetace jim poskytuje úkryt, materiál na vystýlání nor a v případě nutnosti slouží také jako potrava a zdroj vody.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Fenek

Fenek je aktivní převážně v noci, přes den se schovává před pouštním žárem v hlubokých norách vyhrabaných pod kameny a kořeny rostlin. Nory mívají několik vchodů a jedinou noru může obývat množství fenků, výsledkem je pak složité bludiště podzemních chodeb. Doupata jsou vystlána listy, trávou, peřím a srstí.

Žijí v rodinných skupinách složených z jednoho nebo několika dospělých párů, jejich letošních mláďat a možná i některých starších potomků. Občas může v jediné noře žít i víc takových rodin. Jediná rodina se může skládat i z 10 jedinců, fenkové jsou tudíž velmi společenská zvířata a odpovídá tomu i množství různých zvuků, které slouží ke komunikaci s ostatními členy skupiny. Zřejmě i ocasní žláza slouží nějakým způsobem k posílení sociálních pout ve skupině. Teritorium je označováno trusem a močí. V jediném teritoriu je vybudováno více nor, mezi kterými se skupina fenků pohybuje v závislosti na nabídce potravy v okolí konkrétní nory.

Fenci jsou velmi aktivní, hraví a neuvěřitelně pohybliví - dospělý fenek dokáže z místa vyskočit 70 cm do výšky a přes jeden metr do délky, což činí téměř čtyřnásobek jejich délky[1]. Cítí-li se ohroženi, zahrabou se tak rychle, že doslova „zmizí v písku“.

Na lov se vydávají v noci a přestože žijí ve skupinách, potravu shánějí sami. Jsou to všežraví oportunisté a využívají jakýkoliv možný zdroj potravy. Výborně vidí a jejich citlivý sluch jim umožňuje slyšet kořist z velké dálky.

Jejich kořistí se stávají ještěři (paještěrka, gekon, scink apod.), ptáci a jejich vejce, sarančata, brouci, štíři, pavouci i jiní bezobratlí a také hlodavci, jako je tarbík egyptský a pískomilové. Pojídají kořínky, hlízy a cibule rostlin a také datle. Fenkové zpravidla nežijí v blízkosti zdrojů povrchové vody a veškerou potřebu této tekutiny kryjí pojídáním rostlin a ulovených živočichů.

Potravu si, podobně jako liška obecná, schovávají na horší časy a polohu všech svých skrýší si velmi dobře pamatují.

Období páření přichází v lednu nebo v únoru, kdy samice přichází do říje. Během této doby jsou lišáci agresivní a odhánějí ostatní samce. Březost trvá 50 až 53 dní, poté samice ve vystlaném doupěti vrhá 2-4 altriciální, slepá mláďata. Matka se o ně první dva týdny nepřetržitě stará, zatímco samec rodině přináší potravu. Při obraně mláďat jsou fenkové velmi agresivní.

Po dvou týdnech otvírají oči a po dalších dvou si již začínají hrát uvnitř nory. Ven se odvažují až v pěti týdnech věku. Odstavena jsou až ve 3 měsících a na rodičích jsou dále závislá do doby, než se naučí lovit a dorostou plné velikosti. Pohlavně dospívají v 6-9 měsících a v zajetí se mohou dožít až 12 let.

Jejich nepřáteli jsou pravděpodobně šakali, hyeny, zdivočelí psi nebo výři.

Fenci jako domácí mazlíčci[editovat | editovat zdroj]

Fenek berberský na pohovce

Fenek je považován za jediný druh lišky, který se dá chovat v domácnosti jako „domácí zvíře“. V zemích na západ od Česka se občas chová jako exotický mazlíček. Mohou žít volně v bytě, zvyknou si na člověka a údajně se naučí i na kočičí záchod.

V Česku podléhá chov fenků omezení, které vyplývají z vyhlášky č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat. Dále je zařazen v CITES, příloha II.

Kam do ZOO[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kingdon, J. 1997. The Kingdon Field Guide to African Mammals. San Diego, CA: Academic Press.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]