Hrabáč

Hrabáč
Hrabáč
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: savci (Mammalia) Řád: hrabáči (Tubulidentata) Čeleď: hrabáčovití (Orycteropodidae) Druh: hrabáč kapský (Orycteropus afer)
Binomické jméno
Orycteropus afer (Pallas, 1766)
rozšíření hrabáče
Sesterská skupina
Paenungulata

Hrabáč (Orycteropus afer) je středně velký savec původem z Afriky. Anglické jméno Aardvark [a:dva:k] pochází z afrikánštiny a znamená „zemní prase“, jelikož původní osidlovatelé z Evropy ho považovali za podobného praseti (ačkoliv hrabáči nejsou s prasaty příbuzní).

Hrabáč je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů (Tubulidentata) a jeho jediné čeledi hrabáčovitých. Hrabáč byl původně řazen do stejného rodu jako mravenečník velký díky značným podobnostem. Nicméně dnes již víme, že ty jsou pouze důsledkem konvergentní evoluce. Z podobných důvodů má hrabáč společné rysy s bandikuty, kteří vůbec nejsou placentálními savci. Nejbližší příbuzní hrabáče jsou vyhynulé rody Leptorycteropus a Myorycteropus, nejbližší žijící příbuzní jsou zároveň chobotnatci, sirény a damani.

Morfologie

Má ojedinělou stavbu chrupu, během vývoje došlo k regresivnímu vývoji chrupu jako i některých zástupců chudozubých a luskounů (proto chybné zařazení). Chrup hypselodontního typu, stále dorůstají a jsou bezkořenné.
Varlata mají samci uložena v břišní dutině, nemají šourek.
Na předních končetinách došlo k redukci prstů na 4, zadní končetiny jsou pětiprsté.

Hrabáč je samotář, který se živí hmyzem a je aktivní v noci. Špatně vidí, ale ostatní smysly jsou velice jemné. Má velké boltce, které v klidu drží vzpřímeně, ale dovede je složit a uzavřít tak zvukovody. Zvláštně stavěným čenichem vyhledává kořist. Kolem nozder má husté chlupy, které je chrání při hrabání. Pomocí silných předních nohou rozhrabává termitiště a mraveniště, na jazyk dlouhý pak nalepuje hmyz.

Hrabáč jako svou potravu preferuje mravence, ale v obdobích nedostatku požírá také termity, jejichž hnízda rozhrabává, aby se dostal k potravě. V zajetí je složení krmení individuální, skládá se z mnoha komponentů, s vysokým obsahem bílkovin. (mleté vařené hovězí maso, žloutky, mléko, banány...)
Hrabáč je velice dobře přizpůsoben k hloubení nor. Nory hloubí pomocí svých silných předních nohou, které jsou opatřeny drápy, vyhrabanou zeminu odtlačuje zadníma nohama.

Hrabáči žijí v Africe na jih od Sahary mimo území s pralesním porostem.

Samice rodí jen jediné mládě o hmotnosti přibližně 1,6 kg. Březost trvá 243 dní. Mládě saje 4 měsíce.

Hrabáče můžete v ČR spatřit v Zoo Praha.

V zajetí se dožívá průměrně 21-23 let.

Hrabáči v kultuře

knihy

• Thomas Cathcart, Daniel Klein: Aristotle and an Aardvark Go to Washington: Understanding Political Doublespeak through Philosophy and Jokes (bestseller, USA, 2008)
• Masopustová a kolektiv. Chov exotických zvířat (2009). Česká zemědělská univerzita. ISBN: 978-80-213-1916-5