Letouni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Letouni

Big-eared-townsend-fledermaus.jpg
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Letouni (Chiroptera)
Bat range.png
Podřády
Tento článek pojednává o létajících savcích. O létajících strojích pojednává článek Letoun.

Letouni (Chiroptera) jsou řádem savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla. Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů pouze klouzajících určitou vzdálenost vzduchem jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem. Orientují se pomocí echolokace (to jsou ultrazvukové signály, které vyluzují tlamičkou a jejich odraz zachycují sluchem)

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Letouni jsou známí od spodního eocénu. Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas. Dalším fosilním zástupcem kaloňů je Propotto leakeyi ze spodního miocénu východní Afriky.

Objevují se názory, že kaloni a netopýři si nejsou příliš příbuzní a jejich vývoj je konvergentní. Kaloni by možná mohli patřit k primátům a to na základě morfologie penisu a anatomie mozku. Molekulární a morfologický výzkum tento názor vyvrátil. Zároveň se zjistilo, že kaloni se nacházejí uvnitř fylogenetického stromu netopýrů.

Životní styl[editovat | editovat zdroj]

Pokud nelétají, neshání potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví, šťávami květin. Své úkryty opouští zpravidla za soumraku.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Letouni, s. 70.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]