Emil Holub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emil Holub
Dr. Emil Holub
Dr. Emil Holub
Narození 7. října 1847
Holice, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. února 1902
Vídeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

MUDr. 'Emil Holub (Emilian Carl Johann Holub) (7. října 1847 Holice21. února 1902 Vídeň) byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnografAfrice. Během dvou pobytů v jižní Africe v letech 1872-1879 a 1883-1887 zde vykonal několik vědeckých výprav a pořídil rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který jej podle jeho pozdějších slov silně ovlivnil. Studoval první na ročník německém reálném gymnáziu v Praze, další ročníky pak na německém gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1866. Chtěl studovat přírodní vědy a archeologii, ale na přání otce začal studovat na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde 24. února 1872 promoval a získal titul doktor medicíny.

Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth. Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešle vykonávat lékařskou praxi mezi městy Dutoitspan a Kimberley mezi hledači diamantů. V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu – „vědecké safari“ na území bečuánského kmene, kde získal první zkušenosti s domorodci, výstrojí a sestavil přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Náprstkovi do Prahy.[1]

3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu oblasti Viktoriiných vodopádů.

5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Vrátil 18. října téhož roku a začal přednášet po celém území Rakouska-Uherska a psát články. Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů, vydaný anglicky v Grahamstownu roku 1879. Na Střeleckém ostrově uspořádal velkou výstavu. V letech 1880-1881 vydal cestopis Sedm let v jižní Africe - příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879). 2. listopadu 1883 se oženil s Rosou (Růženou) Hofovou (1865-1958), s níž se seznámil ve Vídni.

Díky podpoře veřejnosti i císařského dvora připravoval druhou cestu do Afriky, při níž chtěl z Kapského Města projít celým kontinentem až do Káhiry. V případě komplikací by se obrátil k východu na pobřeží Indického oceánu. Vyplul 22. listopadu 1883 a 22. prosince přistál v Kapském Městě. Provázela jej manželka a šest mužů: Josef Špíral ze Šťáhlav, Antonín Halouska z Rajhradu, Osvald Söllner a Karel Bukač z Vídně, Ignác Leeb z dolnorakouského Harmansdorfu a János Fekete z maďarského Csongrádu. Na cestě došlo k mnohým nesnázím. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslal Holub Antonína Halouska domů. U vesnice Galulonga jejich tábor 2. srpna 1886 přepadl bojovný kmen Mašukulumbů a byl zabit Osvald Söllner. Výprava přišla o podstatnou část sbírek a zásob. Ignác Leeb byl těžce zraněn levhartem. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět. Koncem září roku 1887 přijel do Čech. Přesto se mu podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků, které byly oceňovány ve vědeckých kruzích u nás, v Německu, Francii a Anglii. Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit na popud Leopolda II. do Belgického Konga. Zdravotní stav mu to již nedovolil.

Vydal knihu Druhá cesta po Africe - Z Kapského Města do země Mašukulumbů. Uspořádal dvě velké výstavy (1891 ve Vídni a 1892 v Praze), které navštívilo 190 000 návštěvníků. Pro nízké vstupné však výstavy skončily finanční ztrátou. Nepodařilo se mu získat prostor pro trvalé umístění svých sbírek (okolo 13 000 předmětů) a začal je po částech rozprodávat nebo je i daroval muzeím, vědeckým institucím a školám. V roce 1894 odjel na dva roky přednášet do USA. V Africe překonal malárii a další tropické nemoci, které se pak projevily na jeho zdravotním stavu v posledních letech života. Zemřel ve Vídni 21. února 1902 v 55 letech a zde je také pohřben.

Manželka Rosa Holubová žila se svou sestrou ve Vídni a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím.

Pocty a odkazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Africké muzeum Dr. Emila Holuba v Holicích
  • Cestovatelův pomník (od Jindřicha Soukupa) byl odhalen roku 1949 v jeho rodném městě Holicích.
  • Roku 1952 natočil Miloš Makovec životopisný film Velké dobrodružství (Great Adventure).
  • Roku 1970 otevřeli v Holicích muzeum věnované Emilu Holubovi.
  • O Holubovi bylo napsáno také mnoho knih: Edvard Valenta Druhé housle (1945), František Běhounek Na sever od Zambezi (1946), Vojtěch Lev Za velkým dobrodružstvím (1947), Jiří Baum: Holub a Mašukulumbové, Bohumil Bauše: Život a cesty Dr. Emila Holuba, Ctibor Votrubec: Jihoafrické cesty Emila Holuba, J. V. Želízko: Život a utrpení afrického cestovatele dr. E. Holuba v posledních dopisech, J. M. Dlouhý: Neznámý dr. Emil Holub.
  • O Emilu Holubovi bylo vydáno také mnoho anglických knih (více v anglické Wikipedii).
  • 20. února 2002 Česká národní banka vydala stříbrnou minci nominálu 200  k připomenutí 100 let od úmrtí Dr. Emila Holuba.
  • V letech 2002–2006 zorganizovalo Velvyslanectví ČR v Harare [2] řadu akcí spjatých s propagací Emila Holuba [2]
  • Při příležitosti 130. výročí, kdy Emil Holub poprvé navštívil Viktoriiny vodopády, byla z iniciativy Velvyslanectví ČR v Harare odhalena před Národním muzeem Zambie ve městě Livingstone (na zambijské straně s Viktoriinými vodopády) odhalena jeho busta od zimbabwského sochaře Last Mahwahwa. Sochu slavnostně odhalili [3] velvyslanci České republiky Jaroslav Olša, jr. [4] a Rakouské republiky Michael Brunner.
  • V roce 2005 jej hlasy diváků ČT umístily na 90. místo v anketě Největší Čech.
  • Emil Holub byl filatelista, byl členem nejstaršího českého klubu – Klubu českých filatelistů – později Klub 001. Emil Holub byl zobrazen na československých i českých známkách.

Výstavy věnované Emilu Holubovi[editovat | editovat zdroj]

Jižní Afrika, Z cestopisného deníku Emila Holuba (1996) - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Praha
Afrika očima Emila Holuba (2002) - Národní knihovna České republiky - Klementinum, Praha
Dr. Emil Holub 100 let od úmrtí významného českého cestovatele (2002) - Okresní muzeum, Sokolov
Emil Holub – česko-rakouský cestovatel (2004 - 2005) - Livingstone, Limulunga, Lusaka (Zambie); Pretoria, Kimberley (JAR); Bulawayo (Zimbabwe)
Dr. Emil Holub – africký cestovatel (realizace výstavy Památník Dr. Emila Holuba v Holicích a Společnost přátel Afriky, 2009 - 2013) - Regionální muzeum, Litomyšl; Muzeu Kroměřížska, Kroměříž; ZOO Ohrada, Hluboká nad Vltavou; Galerie Na kolonádě Léčebných lázní Bohdaneč; Galerie Českého centra, Brusel; Muzeum v Moravské Třebové; ZOO Plzeň; České centrum, knihovna Fili, ZOO, Moskva; ZOO Liberec
Dr. Emil Holub – příběh cestovatele (2012, 2013) - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Praha; Pátek (zámek)
Emil Holub a Slapy Viktoriiny (2012) - Regionální muzeum K. A. Polánka, Žatec

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Holub na anglické Wikipedii.

  1. Vladimír Rozhoň - Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti
  2. a b Velvyslanectví České republiky v Harare [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  3. Emil Holub se vrátil k Viktoriiným vodopádům [online]. Dějiny a současnost, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  4. Jaroslav Olša, jr. - mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČR v Korejské republice [online]. Velvyslanectví České republiky v Soulu, 30.09.2008, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAUM, Jiří. Holub a Mašukulumbové : kapitoly o největším českém cestovateli. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1955. 127 s.  
  • BAUŠE, Bohumil. Život a cesty doktora Emila Holuba. Praha : J. Otto, 1907. 195 s.  
  • BĚHOUNEK, František. Na sever od Zambezi : Cesty doktora Emila Holuba. Praha : Toužimský & Moravec, 1946. 212 s.  
  • DLOUHÝ, Jindřich. Dr. Emil Holub : africký cestovatel. Praha : Náprstkovo muzeum v Praze, 1947. 173 s.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
  • LEV, Vojtěch, PODHAJSKÝ Jan. Za velkým dobrodružstvím : vypravování o českém cestovateli. Praha : Komenium, 1947. 227 s.  
  • MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo : světoví cestovatelé a mořeplavci. Praha : Libri, 2003. 551 s. ISBN 80-7277-118-3. S. 253–255.  
  • STREIT, Vincenc. S jménem Rosa Afrikou (Žena rovná mužům). Pelhřimov : [s.n.], 2010. 144 s. ISBN 978-80-7415-042-5.  
  • ŠÁMAL, Martin. Emil Holub : Cestovatel – etnograf - spisovatel. Praha : Nakladatelství Vyšehrad, 2013. 304 s. ISBN 978-80-7429-243-9.  
  • VALENTA, Edvard. Druhé housle : román o velké cestě Emila Holuba. Praha : ELK, 1945. 315 s.  
  • VOTRUBEC, Ctibor. Jihoafrické cesty Emila Holuba. Praha : Mladá fronta, 1954. 157 s.  
  • ŽELÍZKO, Jan Vratislav. Život a utrpení afrického cestovatele dra E. Holuba v posledních dopisech : (1897–1902). Praha : Vydavatelství Nové epochy, 1922. 93 s.  
  • KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918: HOLUB Emil [online]. Libri, [cit. 2013-01-23]. Dostupné online. (česky) 
  • KDO BYL KDO Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté: HOLUB Emil [online]. Libri, [cit. 2013-01-23]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu