Jiří Hanzelka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Hanzelka
Jiří Hanzelka
Jiří Hanzelka
Narození 24. prosince 1920
Štramberk,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 15. února 2003 (ve věku 82 let)
Praha,
Česká republikaČeská republika Česká republika
Povolání spisovatel, scenárista, fotograf, filmový producent, filmový režisér a autor
Ocenění Medaile Za zásluhy
Cena ministra životního prostředí
Artis Bohemiae Amicis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ing. Jiří Hanzelka (24. prosince 1920, Štramberk15. února 2003, Praha) byl český cestovatel a spisovatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na kopci Kotouč u Štramberka v domě, který patřil ke správě vápencových lomů. Ve věku tří let se s rodiči přestěhoval do Kopřivnice kde jeho otec pracoval v automobilce Tatra jako dělník ve vývojovém oddělení; příležitostně také závodil jako spolujezdec Josefa Vermiřovského. V letech 19251930 bydleli v Bratislavě, poté se přestěhovali do Prahy.

Vystudoval obchodní akademii a po maturitě (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože ale na začátku druhé světové války došlo k uzavření českých vysokých škol, mohl ji ukončit až v r. 1946. Mezitím byl nasazen na zemědělské práce do Zhoře u Tábora kde při úrazu na statku přišel o prst. Na škole studoval s Miroslavem Zikmundem, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.

V letech 19471950 podnikl spolu s M. Zikmundem cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu absolvovali společně ve voze značky Tatra T 87.

Po návratu do Československa se roku 1954 oženil a později se mu narodily dvě děti, syn Jiří a dcera Hana. Roku 1958 věnoval svůj dům v Gottwaldově tomuto městu s podmínkou, že v něm budou zřízeny dětské jesle.

Druhou cestu, již s doprovodem, podnikli ve dvou vozech Tatra 805 v letech 19591964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Krátce po návratu zemřela na rakovinu jeho žena. Jako přesvědčený sociální demokrat a v naději, že komunistické straně se může zdařit reforma politického systému, roku 1963 vstoupil do KSČ.

Jako člen KSČ i v roce 1968 stál na straně tzv. reformních komunistů, účastnil se aktivně protestních akcí na podporu Pražského jara a stal se jednou ze známých symbolických postav tohoto protestu. Proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života. Po dlouhou dobu nesměl J. Hanzelka ani dostat oficiální zaměstnání, tím spíše, že v roce 1977 podepsal Chartu 77. První zaměstnání dostal až roku 1983 kdy začal jako sadař v podniku Sady lesy zahradnictví prořezávat stromy v pražské Seminářské zahradě. O čtyři roky později se přestěhoval do Sedla u Jindřichova Hradce.

Deník[editovat | editovat zdroj]

Stručný časový sled cesty podle stránek palubního deníku (podle dnů):

1947

  • 1 22. 4. Startujeme od pražského Autoklubu.
  • 14 5. 5. Na palubě lodi Koutoubia opouštíme v Marseille Evropu.
  • 17 8. 5. Vstupujeme v Casablance na půdu horké Afriky.
  • 37 28. 5. Havárie v Sirte – rázný škrt přes rozpočty.
  • 96 26. 7. Rány se zahojily – vyjíždíme s ovcemi a pivovarskými sudy do Egypta.
  • 101 31. 7. Tobruk: mrtví mlčí.
  • 113 12. 8. Káhira - pyramidy v dohledu.
  • 146 14. 9. Alexandrie: egyptský celník rozhodl, kterým vozem se pojede dál.
  • 171 9. 10. Startujeme k cestě Káhira – Kapské Město.
  • 186 24. 10. Asuán: s kompasem do Núbijské pouště
  • 193 31. 10. PRVNÍ KRITICKÝ DEN: nevíme, kde jsme.
  • 195 2. 11. Novináři vítají "tajjáru" v městě Sloního chobotu.
  • 219 26. 11. V metropoli Krále králů.
  • 244 21. 12. DRUHÝ KRITICKÝ DEN: malárie, bažiny, 59° Celsia ve stínu.

1948

  • 279 25. 1. V Marangu zahajujeme boj o nejvyšší horu Afriky.
  • 282 28. 1. V 11.00 vztyčena československá vlajka na Kilimandžáru.
  • 318 4. 3. Jezero Kivu v Belgickém Kongu: před nosem nám vybuchla sopka.
  • 370 25. 4. Zambezi: nad Vroucím kotlem Viktoriiných vodopádů.
  • 403 28. 5. Transkei: tajuplná noc před kaferskou slavností obřízky.
  • 411 5. 6. V cíli africké etapy, v Kapském Městě.
  • 431 25. 6. Na palubě Boissevainu opouštíme Afriku.
  • 442 6. 7. Město Dobrého Vzduchu: vstupujeme na americkou půdu.
  • 454 18. 7. Rozbíjíme pracovní stan v Presidencii Roque Sáenz Peňa, uprostřed Čaka.
  • 578 19. 11. Rukopis AFRIKY je hotov, startujeme do Paraguaye.

1949

  • 627 7. 1. Vjíždíme do Města na Lednové Řece.
  • 686 7. 3. TŘETÍ KRITICKÝ DEN: záchrana u majáku Albardio před utopením v mořské bouři.
  • 696 17. 3. Vracíme se do Města Dobrého Vzduchu s popsanými stránkami Argentiny, Paraguaye, Brazílie a Uruguaye.
  • 781 10. 6. Startujeme z Buenos Aires k cestě napříč Jižní Amerikou.
  • 821 20. 7. Sjíždíme s Kordiller do údolí bolivijské Cochabamby (2.680 m n.m.) k pracovní zastávce.
  • 896 3. 10. Odjezd z Cochabamby.
  • 922. 29. 10. ČTVRTÝ KRITICKÝ DEN: prasklá péra a bezvládný volant – právě za propastmi řeky Mantary.
  • 925 1. 11. Výškový rekord Tatry: 4860 m n. m. (Ticlio v Peru).
  • 954 30. 11. Přistáváme na guanových ostrovech Chinchas.
  • 971 17. 12. Lima: startujeme k předvánočnímu spurtu do Quita.
  • 978 24. 12. Linea equinoccial. Opět na severní polokouli

1950

  • 999 14. 1. Vydáváme se do amazonského povodí za lovci lebek.
  • 1027 11. 2. Návrat do Quita.
  • 1047 3. 3. Příjezd do Panamy.
  • 1095 21. 4. Předvečer startu do Kostariky: pistolníci za dveřmi, první zatčení.
  • 1118 13. 5. PÁTÝ KRITICKY DEN: zápas s časem, s prachem, s bahnem, s říčními brody (Panamericanal) - a nakonec pistolníci před Liberií.
  • 1119 14. 5. Na osm dní do kriminálu – záminka: svatokrádež a vražda v kostele v Cartagu.
  • 1134 30. 5. Managua: Jiří si poranil ruku.
  • 1153 17. 6. ŠESTÝ KRITICKÝ DEN: před Encuentros v Guatemale porucha převodové skříně
  • 1163 27. 6. V cíli americké etapy a k tomu dálkový rekord Tatry: 785 km za den.
  • 1191 29. 7. Jiří se vrací letadlem do ČSR
  • 1199 2. 8. Mirek startuje za mayskými pyramidami na Yucatán.
  • 1231 7. 9. Na palubě Moyne ďl erville vyplouvá Mirek s Tatrou z Veracruzu.
  • 1271 13.10. SEDMÝ KRITICKÝ DEN: detektivka v Le Havru.
  • 1280 22. 10. Na pevné půdě v Gdyni.
  • 1290 1. 11. Praha! Kruh se uzavírá...

Přehlídka hraničních závor[editovat | editovat zdroj]

Rok 1947[editovat | editovat zdroj]

V tomto roce bylo překonáno 19 závor.

Rok 1948[editovat | editovat zdroj]

V tomto roce bylo překonáno celkem 11 závor.

Rok 1949[editovat | editovat zdroj]

V tomto roce byly překonány celkem 4 závory.

Rok 1950[editovat | editovat zdroj]

V tomto roce bylo překonáno celkem 10 závor.

Dohromady bylo překonáno 44 závor.

Cesty v číslech[editovat | editovat zdroj]

  • 1290 dní trvala celá cesta a vedla
  • 44 zeměmi v Evropě, v Africe a v Americe;
  • 111 000 km jsme najezdili, uplavali a nalétali; z toho připadá:
    • 61 700 km na Tatru,
    • 8 000 km na jiná vozidla (Egypt, Jihoafrická Unie, Peru, Panama, Salvador, Guatemala, Mexiko),
    • 2 300 km na vlaky (Egypt, Argentina, Paraguay, Peru, Ekvádor, Panama, Kostarika, Mexiko),
    • 2 000 km na ostatní silniční dopravní prostředky
    • 74 000 km celkem po souši, k tomu:
    • 24 000 km námořních přeprava
    • 13 000 km leteckých cest,
  • 111 000 km tedy úhrnem (ovšem kromě dalších nepočítaných kilometrů pěšky).
  • 86,2 km byl denní cestovní průměr, z toho 47,8 km připadá na Tatru; její nejvyšší denní výkon však byl 785 km, a to právě posledního dne cesty po Americe.
  • 4860 m n. m. byl nejvyšší bod dosažený Tatrou (Ticlio v Peru),
  • 6000 m n. m. největší docílená výška vůbec (Kilimandžáro)
  • Naproti tomu jsme se dostali nejhlouběji 2600 m pod zem (ve zlatonosném dole Crown Mine), což vzhledem k nadmořské výšce Johannesburgu odpovídalo absolutní hloubce 800 m pod mořskou hladinou.
  • 55°22' s. š. byl nejsevernější bod cesty (u ostrova Bomholm v Baltickém moři),
  • 35°05´ j. š. nejjižnější bod (La Plata v Argentině),
  • 100°10´ z. d. nejzápadnější bod (Acapulco v Mexiku),
  • 45°50' v. d. nejvýchodnější bod (Bulo Burti v Somálsku).
  • DOKUMENTACE
    • 10 000 fotografických snímků jsme pořídili během celé cesty,
    • 5 000 m filmu jsme natočili na formátu 16 mm
    • 6 000 m na formátu 35 mm.
    • 10 000 litrů benzinu spotřebovala naše Tatra
    • 999 000 Kčs narostly celkové náklady cesty, což odpovídalo téměř
    • 20 000 $ podle kursu z roku 1950
  • ROZHLAS
    • 702 reportáže jsme napsali pro Československý rozhlas; vysílaly se v době od května 1947 do srpna 1952;
    • Kdyby se natočily na souvislý magnetofonový pás, lemoval by silnici z Prahy do Brna, tj. 230 km ("Náš rozhlas" z 15. 9. 1952).
  • TISK
    • 220 reportáži jsme napsali pro Svět práce; první byla otištěna 5. 6. 1947, poslední 5. 11. 1953.
    • 73 reportáži jsme napsali pro Svět motorů kromě mnoha příležitostných článků pro časopisy
  • VEŘEJNÉ PROJEVY (přednášky, besedy, rozhlasová a televizní vystoupení, tiskové konference)
    • 101 během cesty Afrikou a Amerikou, a to ve 36 městech
    • 470 po návratu, z toho 392 v Československu a 78 v zahraničí

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Celé dílo je napsáno společně s M. Zikmundem a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Dále jsou autory velkého množství časopiseckých a novinových článků, přednášek, atd.

Samostatně

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Všechny filmy, které jsou dále uvedeny, byly zpracovány z filmových materiálů z první a druhé cesty ve Studiu Krátkého filmu v tehdejším Gottwaldově, dnes Zlíně. U zrodu těchto filmů a filmových reportáží stál zlínský filmový režisér Jaroslav Novotný, Jemu se dostaly do rukou první metry filmu, které cestovatelé poslali do republiky. Režisér Jaroslav Novotný korespondenčně začal oba cestovatele učit co a jak filmovat, aby výsledek byl použitelný pro další zpracování filmu. Osobně se setkali až po návratu obou cestovatelů z první cesty v roce 1950. Jaroslav Novotný byl i při přípravách na druhou cestu, kdy za výpravou jel v roce 1959 do Albánie a v roce 1960 do Kašmíru. Hudbu ke všem filmům cestovatelů Hanzelky a Zikmunda napsal jeden z nejlepších hudebních skladatelů filmové hudby u nás Zdeněk Liška. Rok výroby filmů je totožný s rokem premiéry.

Vysvětlivky použitých zkratek[editovat | editovat zdroj]

  • FŠ 1 – filmový štáb číslo 1, zpracování filmového materiálu z první cesty po Africe a Latinské Americe; režie a kamera Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, režijní a technická spolupráce Jaroslav Novotný, střih Zdeněk Stehlík, hudba Zdeněk Liška, vedoucí výroby Věra Lukášová - Hutáková, výroba Československý státní film, Studio populárně vědecký filmů Gottwaldov.
  • FŠ 2 – filmový štáb číslo 2, zpracování filmového materiálu z druhé cesty po Asii; režie a kamera Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, režijní a technická spolupráce Jaroslav Novotný, střih Antonín Štrojsa, hudba Zdeněk Liška, vedoucí výroby Karel Hutěčka, výroba Krátký film Praha, Filmové studio Gottwaldov.
  • FŠ 3 – filmový štáb číslo 3, zpracování filmového materiálu natočeného v Kašmíru; režie Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka, Jaroslav Novotný, kamera Jaroslav Novotný, spolupráce Robert Vít, Míla Bráníková, střih Antoním Štrojsa, hudba Zdeněk Liška, vedoucí výroby Karel Hutěčka, výroba Krátký film Praha, Filmové studio Gottwaldov.
  • FŠ 4 – filmový štáb číslo 4; režie Jaroslav Novotný, kamera Zdeněk Hrubec, střih Zdeněk Stehlík, hudba Zdeněk Liška, vedoucí výroby Věra Lukášová - Hutáková, výroba Československý státní film, Studio populárně vědeckých filmů Gottwaldov.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 196–197.  
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 253–254.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 203.  
  • Jaromír Slonek: Jiří Hanzelka - Miroslav Zikmund: Život snů a skutečnosti, Primus, Praha 1997, ISBN 80-85625-78-4
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 417.  
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 335, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]