Jiří Hanzelka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jiří Hanzelka (24. prosince 1920, Štramberk - 15. února 2003, Praha) byl český cestovatel a spisovatel.

Obsah

1 Životopis
2 Dílo
- 2.1 Knihy
- 2.2 Film
3 Literatura

[editovat] Životopis

Narodil se na kopci Kotouč u Štramberka v domě který patřil ke správě vápencových lomů. Ve věku tří let se s rodiči přestěhoval do Kopřivnice kde jeho otec pracoval v automobilce Tatra jako dělník ve vývojovém oddělení; příležitostně také závodil jako spolujezdec Josefa Vermiřovského. V letech 1925 až 1930 bydleli v Bratislavě, poté se přestěhovali do Prahy.

Vystudoval obchodní akademii a po maturitě (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože ale na začátku druhé světové války došlo k uzavření českých vysokých škol, mohl ji ukončit až v r. 1946. Mezitím byl nasazen na zemědělské práce do Zhoře u Tábora kde při úrazu na statku přišel o prst. Na škole studoval s Miroslavem Zikmundem, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.

V letech 1947 až 1950 podnikl spolu s M. Zikmundem cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu absolvovali společně ve voze značky Tatra T 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na své cestě pořídili velké množství fotografií a natočili značné množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná. Mimo jiné bez doprovodu projeli Núbijskou poušť. V hlavním městě Peru Limě se seznámili a část cest (na ostrovy Chincha) podnikli s cestovatelem a dirigentem Eduardem Ingrišem. Po návratu do Československa se roku 1954 oženil a později se mu narodily dvě děti, syn Jiří a dcera Hana. Roku 1958 věnoval svůj dům v Gottwaldově tomuto městu s podmínkou, že v něm budou zřízeny dětské jesle.

Druhou cestu, již s doprovodem, podnikli ve dvou vozech Tatra 805 v letech 1959 až 1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Krátce po návratu zemřela na rakovinu jeho žena. Jako pčesvědčený sociální demokrat a v naději, že komunistické straně se může zdařit reforma politického systému, roku 1963 vstoupil do KSČ.

Jako člen KSČ i v roce 1968 stál na straně tzv. reformních komunistů, účastnil se aktivně protestních akcí na podporu Pražského jara a stal se jednou ze známých symbolických postav tohoto protestu. Proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života. Po dlouhou dobu nesměl J. Hanzelka ani dostat oficiální zaměstnání, tím spíše že v roce 1977 podepsal Chartu 77. První zaměstnání dostal až roku 1983 kdy začal jako sadař v podniku Sady lesy zahradnictví prořezávat stromy v pražské Seminářské zahradě. O čtyři roky později se přestěhoval do Sedla u Jindřichova Hradce.

[editovat] Dílo

Celé dílo je napsáno společně s M. Zikmundem a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice muzea v Zlínském zámku "S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly" otevřená 30. listopadu 1996.

[editovat] Knihy

Afrika snů a skutečnosti, 1952
Tam za řekou je Argentina, 1956
Přes Kordillery, 1957
Za lovci lebek, 1958
Mezi dvěma oceány, 1959
Obrácený půlměsíc, 1961
Tisíc a dvě noci, 1967
Světadíl pod Himalájem, 1969
Zvláštní zpráva č. 4, napsána v r. 1964 na základě své předchozí cesty po SSSR, na přímý podnět L. I. Brežněva, kopii dostali naši straničtí a vládní představitelé. Vzhledem k obsahu o sovětském hospodářství byla prohlášena za přísně tajnou a uveřejněna až v r. 1990.
Cejlon, ráj bez andělů, 1991, zakázáno, vyšlo samizdatem
Sumatra, naděje bez obrysů, 1991, zakázáno, vyšlo samizdatem
Život snů a skutečnosti, 1997
Afrika kolem Tatry, 2000
Velké vody Iguazú, 2000
Přemožení pouště, 2002