František Běhounek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

František Běhounek (28. října 1898 Praha1. ledna 1973 Karlovy Vary) byl český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury a literatury pro mládež a science fiction.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil 28. se října 1898 v Praze. Studoval na reálném gymnáziu, kde maturoval roku 1916. Dále studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy university a zde získal roku 1922 doktorát přírodních věd. Po absolutoriu Karlovy university pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a díky dvouletému stipendiu studoval rovněž radiologii, pod přímým vedením paní Marie Curie-Skłodowské.[2]

Po návratu do Československa vybudoval Státní radiologický ústav (1926). Roku 1926 se zúčastnil, na přímou přímluvu paní Skłodowske, části výpravy Roalda Amundsena k severnímu pólu, vzducholodí Norge. Prováděl měření na Špicberkách, ale vlastního letu k pólu se ještě nezúčastnil - letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku 1928 byl, jako specialista na kosmické záření, vědeckým členem posádky vzducholodi Italia, pod vedením generála Umberta Nobileho. Na vzducholodi Italia, jako první Čech, přeletěl nad severním pólem. Následné ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin, popsal v knize Trosečníci na kře ledové (1928), později vydáno jako Trosečníci polárního moře. Kniha byla přeložena do řady světových jazyků. V roce 1929, rok po návratu z této výpravy, habilitoval na Karlově Univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se zabýval vědeckou prací i psaním knih.

V letech 19331945 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 19361938 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce 1953 byl zvolen členem korenspondentem ČSAV. Roku 1954 získal profesuru na Karlově univerzitě. Od 50. let byl expertem ministerstva zahraničních věcí v UNESCO pro výzkum atomového záření. Od roku 1956 vedl katedru dozimetrie ionizujícího záření na ČVUT. V roce 1960 získal titul akademika. Kromě mnoha jiných ocenění v roce 1956 obdržel vědeckou hodnost DrSc.

Akademik RNDr. František Běhounek, doktor fysikálně-matematických věd, vedoucí vědecký pracovník Radiologické dozimetrie Ústavu jaderného výzkumu ČSAV, profesor Vysokého učení technického v Praze, docent University Karlovy, přednosta Státního radiologického ústavu ČR, nositel mnoha vysokých Československých státních vyznamenání a Stříbrné medaile města Paříže (1957), zemřel při léčbě 1. ledna 1973 v Karlových Varech. Jeho obsáhlé dílo čítá více než 65 knih různorodých žánrů, publikací a ohromné množství článků v různých časopisech, vydaných u nás i v zahraničí.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

Vědecko-populární a odborné publikace[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

  • Řád práce
  • Řád republiky
  • Zlatá plaketa ČSAV
  • Zlatá Felberova medaile ČVUT
  • 1957 Stříbrná medaile města Paříže
  • 1960 byl zvolen akademikem.
  • V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Běhounkova.[6]
  • Je po něm pojmenována planetka 3278 Běhounek
  • V Jáchymově se v bývalém uranovém dole Svornost nachází radiokativní podzemní Pramen akademika Běhounka, který napájí radioaktivní vodou zdejší lázně (jde o nejsilnější radioaktivní pramen v České republice), proto je po něm, stejně jako po madam Curie, pojmenován lázeňský ústav (Akademik Běhounek). Pramen akademika Běhounka má vydatnost 294 litrů/minutu, stálou teplotu 36,8 °C, jeho obsah radioaktivního radonu činí 9 kBq/litr.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Brána, Praha 1995, str. 32-33.
  2. Ivan Adamovič. Slovník českých SF autorů. Ikarie. 1990, čís. 2, s. 54. ISSN 1210-6798.  
  3. Pavel Janáček, Michal Jareš: Svět Rodokapsu, Karolinum, Praha 2003
  4. http://www.legie.info/autor/4112-v-s-martin
  5. František Běhounek: Swansonova výprava, Albatros, Praha 2001, ediční poznámka na str.251-253.
  6. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08, [cit. 2011-07-16]. Dostupné online.  
  7. Byli jsme půl kilometru pod zemí. Uranový důl na vlastní oči.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20.století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 27–29.  
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha : Albatros, 1985. S. 39–42.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 608.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 177–178.  
  • NEFF, Ondřej. Něco je jinak : (komentáře k české literární fantastice). Praha : Albatros, 1981
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 40.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 68.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 336–337.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]