Zlatá horečka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zlatá horečka je termín užívaný pro hromadný přesun prospektorů (zlatokopů) do míst objevu zlata (či obecně jiné drahé komodity) a další průvodní jevy davu omámeného vidinou snadného zbohatnutí. Obvykle však přinese bohatství jen několika šťastlivcům, navíc ani ne nutně samotným prospektorům. Těžařské horečky probíhaly v celé historii lidstva, masové rozměry však získávaly díky zvýšenému zalidnění a s rozvojem telekomunikací pro šíření informace o nálezu ložiska. Tzv. zlaté horečky nejsou omezeny ani zeměpisně, byly například v Austrálii, ani časově: Už od dávných dob k nim docházelo v souvisti s nálezy ložisek mědi, cínu, zlata, stříbra či smaragdů nebo diamantů. A dochází k nim stále: Ať už jde o zlato nebo například o nálezy ropy v kerogenových píscích v kanadských permafrostech, či u břidličného plynu.

Nejznámější zlaté horečky proběhly v Americe, převážně v 19. století:

Zvláště zlatá horečka na Klondiku byla námětem pro mnoho autorů: Věnoval se jí mnoha povídkami a romány Jacka Londona, stala se i předlohou pro Chaplinův film Zlaté opojení.