Italia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Italia přistává ve Stolpu, 1928
Italia přistává ve Stolpu, 1928, detail kabiny s Nobilem ve dveřích

Italia byla poloztužená vzducholoď, na které podnikl její konstruktér a kapitán Umberto Nobile výzkumné výpravy do severních polárních oblastí. Při návratu z výpravy k severnímu pólu vzducholoď dne 25. května 1928 ztroskotala nedaleko Severovýchodní země (Špicberky).

Polární výprava[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mussoliniho fašistický režim se chlubil už první Nobileho výpravou na vzducholodi Norge (kterou Norsko pro potřeby výpravy koupilo od Itálie). Projekt se měl stát propagandou italského rozvoje a technické vyspělosti. Amundsen však odmítl nést na Norge italskou vlajku jako symbol toho, že se země zúčastňuje výpravy. I tak Mussolini výpravu podpořil a Nobile se dočkal po návratu patřičného uznání. To vedlo Mussoliniho k podpoře nového projektu se vzducholodí Italia. Jednou z podmínek bylo, že z nacionalistických důvodů bude posádka téměř výlučně italská. Jedinými cizinci na palubě byli Švéd Malmgrem a Čech František Běhounek.

Parametry vzducholodi[editovat | editovat zdroj]

  • délka 106 m
  • max. průměr tělesa 19,5 m
  • objem 19 000 m³
  • motory 3 zážehové Maybach 245 HP v samostatných gondolách
  • max. rychlost 113 km/h

Jednalo se o sesterskou loď vzducholodi Norge, s níž provedl Nobile spolu s Amundsenem úspěšnou polární expedici v roce 1926. Oproti Norge měla Italia tenčí obal a další vylepšení, která měla snížit hmotnost kostry a tím zvýšit množství užitečného vybavení.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

  • gen. Umberto Nobile – velitel výpravy
  • Finn Malmgren (†††) – švédský meteorolog a fyzik
  • František Běhounek – český fyzik, specialista na elektrické jevy a kosmické záření
  • prof. Aldo Pontremoli (†) – fyzik z milánské univerzity, střídal se s Běhounkem v pozorování
  • Ugo Lago (†) – zpravodaj italského listu Popolo d'Italia
  • korv. kapitán Adalberto Mariano – kapitán vzducholodi, šel s Malmgrenem pro pomoc
  • Filippo Zappi, Alfredo Viglieri – důstojníci
  • Natale Ceccioni – hlavní mechanik
  • Giuseppe Biagi – radista
  • Felice Trojani – letové přístroje
  • Calisto Ciocca (†), Attilio Caratti (†), Vincenzo Pomella (††) – strojníci motorů, por. Ettore Arduino (†) – jejich velitel
  • Renato Alessandrini (†) – technik

S šestnácti muži na palubě byl i živý maskot – Nobileho fenka (foxteriér) Titina, která byla také nakonec s osmi přeživšími členy posádky zachráněna.

(†) Zmizeli beze stopy se zbytkem vzucholodi po nárazu.
(††) Zahynul bezprostředně při nárazu na led.
(†††) Zemřel při pokusu dojít pěšky pro pomoc.

Let a ztroskotání[editovat | editovat zdroj]

Nově postavená vzducholoď měla za úkol prozkoumat ze vzduchu další, dosud neznámé polární končiny. 6. května 1928 vzducholoď doletěla do Kings Bay na Západních Špicberkách. Poté provedla 15. – 18. května úspěšný výzkumný let nad Zemí Františka Josefa. K severnímu pólu odstartovala ráno 23. května. Vzhledem k bouři nad severním pólem jen proletěla a vracela se zpět na základnu. Zatížena námrazou ztroskotala na ledové kře asi 100 km na sever od Severovýchodní země. Devět členů posádky (ze 16) ve velitelské gondole přežilo katastrofu a na štěstí se podařilo zachránit i vysílačku (jednolampový přístroj o výkonu 25 W s dosahem 700 km na vlně 33 m). Tou se podařilo po několika dnech přivolat pomoc.

Záchranná akce[editovat | editovat zdroj]

Byla zorganizována rozsáhlá mezinárodní záchranná akce, která vzhledem k jindy napjatým politickým vztahům neměla obdoby. Záchrannou akci ovšem obklopuje několik kontroverzí. Stan ztroskotaných byl poprvé spatřen 20. června. Na místě ztroskotání poprvé přistál o tři dny později švédský letec Einar Lundborg, který přiletěl z italské lodi Citta di Milano. Podařilo se mu přistát a jako prvního s sebou vzal do bezpečí velitele výpravy Nobileho (ve svém letounu měl pouze jedno dodatečné místo). Za to se poté snesla na Nobileho hlavu kritika. Ukázalo se ovšem, že Nobile se jakožto velitel opravdu chystal opustit místo havárie jako poslední, nicméně Lundborg měl příkaz od italských zachránců, že Nobile musí být bezpodmínečně zachráněn jako první. Nobile byl navíc zraněný, takže to Lundborgově podmínce dodalo váhu. Při druhém letu pro další přeživší sám Lundborg havaroval a musel být posléze zachráněn.

Zbytek posádky Italie byl zachráněn 12. července sovětským ledoborcem Krasin. Do té doby se zachráncům podařilo z letadel shodit pouze zásoby jídla a teplé oblečení.

Při počátečním pátrání po trosečnících zahynul 18. června při havárii francouzského letadla i slavný norský polárník Roald Amundsen, Nobileho bývalý společník, přítel a rival. Tím si Nobile vysloužil zášť norských obyvatel při své cestě zpět do vlasti.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Nobileho odpůrci v Itálii, prosazující vývoj letectví oproti vzduchoplavbě, havárie využili ve svůj prospěch. Nobile ztratil popularitu a upadl téměř v zapomenutí. S Mussoliniho svolením se dále zabýval vzduchoplavbou v sovětské Moskvě.

Havárií Italie ovšem polární průzkum pomocí vzducholodí neskončil. Severní oblasti Ruska byly ještě jednou v roce 1931 prozkoumávány německou vzducholodí Graf Zeppelin. Tato úspěšná výprava proběhla bez jakýchkoliv problémů, a proto je dnes téměř neznámá.

Český vědec František Běhounek se zabýval výzkumem elektřiny a kosmického záření v polárních oblastech. Běhounek cestu a ztroskotání popsal v knize Trosečníci na kře ledové, později přepracované jako Trosečníci polárního moře.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Peroni, Irene. "Into Thin Air" v History Today, červen 2009, str. 43-49
  • Běhounek, František: Trosečníci polárního moře