Norge

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dochovaný kotevní stožár na Špicberkách.

Vzducholoď N1, známější pod druhým jménem Norge, byl první stroj, který přeletěl z Evropy do Ameriky přes severní pól. Průkopnické výpravy se zúčastnila šestnáctičlenná mezinárodní posádka. Velitelem expedice byl norský polárník Roald Amundsen, technickou stránku letu zajišťovala italská posádka pod vedením leteckého konstruktéra plukovníka Umberta Nobileho a letu se zúčastnil i jeden z hlavních sponzorů výpravy, Američan Lincoln Ellsworth.

Vzducholoď vznikla v roce 1924, jednalo se o poloztuženou konstrukci, kterou Nobile později v Itálii a Rusku použil ještě několikrát.

Parametry vzducholodi[editovat | editovat zdroj]

Vzducholoď Norge
  • délka 106 m
  • max. průměr tělesa 19,5 m
  • objem 19 000 m³
  • náplň vodík
  • obal čtyřvrstvá bavlněná tkanina, z vnitřní strany pogumovaná, zvnějšku opatřená hliníkovým nátěrem
  • motory 3 zážehové Maybach Mb.IVa 245 HP v samostatných gondolách
  • max. rychlost 113 km/h

(stejné, jako u vzducholodi Italia)

Historie letu[editovat | editovat zdroj]

Amundsen s Ellsworthem chtěli zopakovat pokus o přelet severního pólu. Pokoušeli se o to neúspěšně v roce 1925 pomocí hydroplánů. Navrhli proto Nobilemu odkoupení jedné z jeho vzducholodí. Vzducholoď N1 byla poté přejmenována na Norge (Norsko).

Nobile se svou posádkou vyrazili vzducholodí z Říma 29. března 1926 a doletěli po etapách přes Pulham, Oslo, Leningrad a Vadsø do Ny-Ålesundu (King's Bay) na Špicberkách. Tam přistoupil Amundsen a Ellsworth a společně odstartovali 11. května 1926 na sever. Pólu dosáhli 12. května v 1:30 po půlnoci. I přes problémy s namrzající mlhou dorazila vzducholoď po celkem 36 hodinách na dohled Ajašky. Pro nepříznivé počasí se nepodařilo doletět do původně plánovaného Nome, ale nouzově přistála u osady Teller. Vzducholoď Norge celkem strávila na cestách 171 hodin a urazila 12 480 kilometrů.

Výsledky výpravy[editovat | editovat zdroj]

Výprava především prokázala, že na severu není pevnina, ale jen moře. Do té doby nebyla existence jednoho či druhého prokázána. Byly také vyvráceny některé hypotézy o speciálních elektrických vlastnostech atmosféry v okolí pólu.

Posádka vzducholodi Norge byla první, kdo prokazatelně dosáhl severního pólu. Předchozí výpravy (Frederick Cook 1908, Robert Peary 1909 a Richard Byrd 1926 - letěl k pólu letadlem jen několik dnů před Norge) nemají dosažení pólu dostatečně prokázáno.

Zajímavostí je, že ve vzducholodi byl umístěn přístroj pro měření vodivosti vzduchu, dodaný českým fyzikem Františkem Běhounkem. Ten se zúčastnil pozemní části výpravy na Špicberkách. Těsně před odletem dokonce byly v jeho přístroji nahrazovány ocelové součástky duralovými kvůli úspoře hmotnosti. Za letu je pak obsluhoval švédský fyzik a meteroolog Finn Malmgren. Výsledky společných měření vyšly knižně v Paříži jako jediný vědecký výsledek expedice. O rok později dostal proto Běhounek pozvání k osobní účasti na další výpravě ve vzducholodi Italia, která se uskutečnila na jaře roku 1928.

Ve Vadsø¨a Ny-Ålesundu jsou jako technická památka dochovány kotevní stožáry, jichž Norge při své cestě použila.

Související články[editovat | editovat zdroj]