Maybach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maybach-Manufaktur
Logo
Právní forma divize Daimler AG
Založeno 1909
Zakladatel Wilhelm Maybach
Sídlo Stuttgart, Německo
Oblast výroby Automobily
Vyráběné produkty motory, luxusní automobily
Oficiální web Oficiální stránky

Maybach-Motorenbau GmbH ([ˈmaɪ.bax] IPA, do roku 1918: Luftfahrzeug-Motorenbau GmbH) byl německý výrobce motorů a automobilka vyrábějící luxusní automobily.

Společnost založil v roce 1909 Wilhelm Maybachem a Ferdinand Graf von Zeppelin ve městě Bissingen/Enz. V roce 1912 firma přesídlila do Friedrichshafenu u Bodamského jezera. Řízení společnosti se ujal nejstarší syn Wilhelma Maybach Karl Maybach. Od roku 1949 řídil společnost Karl Maybach společně s Jeanem Raebelem a Carlem Böttnerem.

V roce 1960 převzal společnost Daimler-Benz, v roce 1966 byla výroba velkých motorů oddělena do „Maybach Mercedes-Benz Motorenbau GmbH“ . V roce 1969 z ní vznikla firma „Motoren- und Turbinen-Union Friedrichshafen GmbH“ (MTU Friedrichshafen GmbH).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zrození společnosti[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku firma vyvíjela a vyráběla dieselové a benzínové motory pro vzducholodě Zeppelin, mimo jiné i letecký motor MB IVa, což byl první motor speciálně řešený tak, aby ve velkých nadmořských výškách neztrácel výkon.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1915 již firma Maybach sériově vyráběla motory série CX, kterými byla vybaveno 28 vzducholodí a 6 tzv. FL-člunů (dálkově ovládané čluny naplněné výbušninou). Jednalo se o řadový šestiválec o zdvihovém objemu 22,8 litru, s výkonem 154 kW (210 HP) při 1300 min-1. Motor disponoval řízením předstihu s regulací benzínovou tryskou a zařízením pro odpojení zapalování při překročení otáček nebo při závadě mazání. Dále byl motor vybaven doplňkovým nezávislým manuálním nastavením předstihu.

Motory řady CX byly poprvé použity pro námořní vzducholoď L2 (= LZ 18), vzducholodě  L 17 (=LZ 52) byly vybaveny motory „HS“ o výkonu 240 HP (správně „HSLu“, podle HS-Luftschiff). První motory této typové řady trpěly ale řadou dětských nemocí, které se podařilo uspokojivě vyřešit teprve po mnoha letových zkouškách. Zpravidla byly tyto ukvapeně zavedené motory měněny za nové HSLu. Po třech měsících byly již výsledky velice dobré, motory vydržely dlouhodobé letové nasazení (20-40 hodin) zpravidla bez problémů.

Pro námořní vzducholoď L 52 (LZ 98) začala firma dodávat první skutečný výškový letecký motor, typ MB IVa. Tento motor odstranil problémy, které způsoboval řídký vzduch při nízkém atmosférickém tlaku, a to použitím tří rozdílných nastavení karburátoru: „La“ (startování), „V“ (plný plyn, pro stoupání do výšky 1800 m) a „H“ (nastavení pro výšky od 1800 m). Motory se zkoušely na zkušební stolici umístěné na hoře Wendelstein ve výšce 1800 m. V březnu 1917 obdržel typ MB (260 HP) schválení. Měsíčně se vyrábělo až 200 motorů, celkově bylo vyrobeno přes 2000 ks. Ke konci první světové války se tyto motory používaly i do rychlých člunů. V licenci vyráběly tyto výškové motory i další firmy, jako např. BMW (BMW IVa); tyto motory se používaly například pro stíhačky a průzkumná letadla.

Výmarská republika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1918 byla firma přejmenována na Maybach-Motorenbau GmbH. Na základě Versailleské smlouvy, která zakazovala výrobu vzducholodí a letadel, začala továrna Maybach s výrobou automobilů. V této době prováděl Maybach rovněž první pokusy v oblasti aerodynamiky.

Pro použití v lokomotivách vyvinul Maybach speciální rychloběžné dieselové motory. Motorová jednotka DRG 877 „Létající Hamburčan“, která byla poháněna dvěma dvanáctiválci Maybach, každý o výkonu 410 HP, dosahovala rychlostí až 160 km/h.

Pro použití v automobilech byl vyvinut vysoce výkonný zážehový motor. V roce 1919 byl namontován do zkušebního vozidla „W1“; první prodejní automobil „W3“ představila firma v roce 1921 na Berlínském autosalónu. V roce 1930 byla na trh uvedena největší německá limuzína Zeppelin poháněná dvanáctiválcovým motorem. Jak bylo v té době obvyklé, byly i automobily Maybach vyráběny bez karosérie. Firmy úzce spolupracovala s karosárnou Hermann Spohn v Ravensburgu, ale mnoho vozidel Maybach bylo nicméně karosováno na přání zákazníků v jiných karosárnách. Maybach patřil k luxusním automobilům.

S počátkem druhé světové války byla výroba automobilů ukončena a od roku 1941 již Maybach žádný automobil nevyrobil. Během přibližně dvacetiletého období výroby automobilů bylo vyrobeno pouze 2300 kusů.

Vyráběné motory se dodávaly i pro pohon lodí.

Kromě toho se v 30. letech vyráběly navijáky pro navijákový vzlet větroňů vybavené motorem HL 42 o výkonu 100 HP (tzv. „Maybachwinden“). Řada těchto navijáků se používala ještě v poválečném Německu, kde tyto navijáky dobře sloužily především na sportovních letištích a v plachtařských klubech v NDR ještě koncem 70. let.

Období druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Před a během druhé světové války vyráběl Maybach (i další firmy podle jeho licence) benzínové motory pro téměř všechny tanky a obrněná vozidla Wehrmachtu, stejně jako i motory pro útočné čluny. Široce rozšířené byly dvanáctiválce Maybach HL 120 o výkonu 300 HP, které sloužily v tancích Panzer III a Panzer IV. Silnější motor HL 230 o výkonu 700 HP se používal do tanků Panther, Tiger I, II a Jagdtiger.

Další rozvoj a poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po válce byl sice výrobní závod ve Friedrichshafenu znovu vybudován, nejprve ale sloužil převážně jako opravářská dílna. V začátku se sice opět pomýšlelo na obnovení výroby automobilů, nakonec se pro ni ale nepodařilo zajistit kapitál. Proto se firma dále věnovala výrobě motorů pro dieselové lokomotivy a lodě.

V roce 1960 došlo k převzetí společnosti Maybach-Motorenbau GmbH koncernem Daimler-Benz a forma dále pokračovala v činnosti pod názvem MTU Friedrichshafen GmbH. Od tohoto momentu se firma koncentrovala na výrobu dieselových motorů; výroba automobilů již nebyla nikdy obnovena.

Novodobé oživení značky[editovat | editovat zdroj]

Daimler-Chrysler v roce 2002 značku Maybach použil pro své luxusní limuzíny. Technicky byly tyto modely Maybach založené na starších typech Mercedes-Benz třídy S W140, které se vyráběly v období 1991-1998. Modely Maybach 57 a 62 vyráběl koncern Daimler v dílnách Maybach v závodě Sindelfinden do konce roku 2012. Jako již dříve při výrobě státnických limuzín Mercedes-Benz 600, výroba limuzín Maybach se nedostala ani do blízkosti ekonomického úspěchu a zůstala tudíž čistě otázkou prestiže. V roce 2012 rozhodlo představenstvo společnosti Daimler AG o ukončení používání značky Maybach. Limuzíny Maybach se prodávaly ještě do roku 2013, od té doby je tato luxusní značka odstavená. Limuzíny Maybach nahradila vozidla Mercedes-Benz třídy S W222, typ S600.

Osobní automobily[editovat | editovat zdroj]

První automobil Maybach byl v roce 1919 vyroben jako prototyp označovaný „Wagen“ W1, na základě podvozku Daimler. Nesl již charakteristickou masku chladiče. Označení W2 nesl motor. Jako W3 byl označován první sériový automobil, vyráběný od roku 1921, poháněná řadovým šestiválcovým motorem s planetovou převodovkou v bloku s motorem; v nabídkách byl označovaný jako typ 22/70 PS. První číslo znamenalo dřívější „daňový“ výkon, které se od roku 1909 používalo pro daňové účely a určovalo se na základě zdvihového objemu. Druhé číslo znamenalo skutečný výkon motoru.

V roce 1926 následoval model W5, označovaný jako Typ 27/120 PS, v roce 1928 firma představila typ W5 SG (SG je zkratka pro „Schnellgang-Getriebe“, rychloběžnou převodovku). V roce 1930 – paralelně s typem Zeppelin - nastoupil typ W6, který byl od roku 1934 k dispozici rovněž ve verzi W6 DSG (s dvojitým rychloběhem). Od roku 1934 se nabízel i typ DSH („Doppel-Sechs-Halbe“) s 5,2 litrovým řadovým šestiválcem, který byl odvozený z dvanáctiválce DS, posílený na 130 HP a představoval zjednodušení konstrukce.

Model Zeppelin-DS, který Karl Maybach poprvé nabízel v roce 1930 a dodával se od roku 1931, byl označován jako typy DS7 a DS8. Jednalo se o první modely firmy Maybach s 12-ti válcovým motorem do „V“. Označení DS7 znamenalo „Doppel-Sechs-7-Liter“ (dvojitý šestiválec, 7 litrů). DS8 analogicky znamenalo dvojitý šestiválec, 8 litrů. Typ DS7 měl výkon 150 HP, typ DS8 200 HP. Karosérie dodávaly firmy Spohn a Erdmann & Rossi. Ve srovnání s Bugatti Royale Typ 41, který se v roce 1931 prodával od 100.300 říšských marek, byly vozy Zeppelin DS8 doslova laciné: 33.200 říšských marek.

Historické modely Maybach[editovat | editovat zdroj]

  • Maybach W1, zkušební prototyp, v roce 1919
  • Maybach W3, objem 5,7l, 70 HP, od roku 1921
  • Maybach W5, objem 7l, 120 HP, 1926-1929
  • Maybach W6, od roku 1929
  • Maybach SW35 (SW = výkyvné polonápravy), objem 3,5l, od roku 1935, vyrobeno jen 50ks
  • Maybach SW38, objem 3,8l, v letech 1936-1939
  • Maybach SW42, objem 4,2l, v letech 1939-1941
  • Maybach Zeppelin DS7 a DS8
  • Maybach Zeppelin Sport, od roku 1938
  • Maybach Zeppelin DS8 Cabriolet, šesti- až sedmimístný


Muzeum historických vozidel Maybach[editovat | editovat zdroj]

31. března 2009 bylo v Neumarktu v Horní Falci otevřeno muzeum historických vozidel Maybach (Museum für historische Maybach-Fahrzeuge). Jedná se zřejmě o jediné muzeum značky Maybach na světě a na rozdíl od muzeí dalších automobilových značek je v soukromých rukách. Na ploše 2500 m2 bývalého závodu Express Werke je vystavováno 16 automobilů a další exponáty, které zakladatel muzea Helmut Hofman shromažďoval po dobu 20 let.

Novodobé modely[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]