Ondřej Neff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ondřej Neff
Ondřej Neff na autogramiádě Tušení podrazu, červen 2007
Ondřej Neff na autogramiádě Tušení podrazu, červen 2007
Narození 26. června 1945 (69 let)
Praha
Povolání spisovatel, autor a novinář
Manželka Ljuba Krbová
Rodiče Vladimír Neff
Website http://www.neff.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PhDr. Ondřej Neff alias Aston (* 26. června 1945 Praha) je český spisovatel science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes (založen na jaře 1996, od podzimu 2005 součástí webu Lidovky.cz) a DigiNeff (o digitálním fotografování, 1999).

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl spisovatel Vladimír Neff. První Neffovou manželkou byla Michaela, roz. Šprachtová, s níž se oženil roku 1969. Ta však 7. srpna 2002 zemřela na rakovinu. Od podzimu 2003 žije Ondřej Neff s herečkou Ljubou Krbovou, s níž se roku 2005 přestěhoval do vesničky Zvole u Prahy. Dne 22. srpna 2008 se s Krbovou oženil.[1]

Příbuzenstvo
pradědeček Jan Neff
otec Vladimír Neff
syn David Neff
dcera Irena Neffová
manželka Michaela Neffová
manželka Ljuba Krbová

S první manželkou má Neff dvě děti, a to syna Davida, narozeného v roce 1970, který působí jako fotograf deníku Mladá fronta DNES a též jako zpěvák, a dále dceru Irenu, narozenou v roce 1979, jíž 23. února 2008 zavraždil její manžel[2].

Neff roku 1969 vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze a rok nato získal titul PhDr. Mezitím již působil jako redaktor Československého rozhlasu a podílel se na vysílání i v osudný den okupace Československa sovětskými vojsky.[3] V letech 19701974 pracoval v propagaci nakladatelství Albatros, v letech 19741975 v propagaci obchodního domu Kotva, v letech 19751979 na pozici fotografa v Ústředí lidové umělecké výroby a mezi lety 1979 a 1985 jako redaktor deníku Mladá fronta. Po krátké přestávce, kdy byl na volné noze, nastoupil od října[4] 1987 coby redaktor týdeníku Svazu českých spisovatelů Kmen, jímž byl až do roku 1989 (časopis Kmen se roku 1988 osamostatnil od kulturně-politického týdeníku Tvorba). V letech 19901993 působil jako šéfredaktor časopisu Ikarie a mezi roky 1990 a 1994 byl redaktorem deníku Mladá fronta DNES. V letech 1995-1996 spolu s Vojtěchem Steklačem, Vladimírem Kovaříkem, Miroslavem Vaicem a Oldřichem Dudkem psal pro TV Nova scénáře k prvnímu českému sitcomu Nováci. Je jedním ze zakladatelů Institutu digitální fotografie a veletrhu Digiforum[5].

Působení na Internetu[editovat | editovat zdroj]

Na konci listopadu 1998 stál s Patrickem Zandlem a Ivem Lukačovičem u zrodu protestní akce Internet proti monopolu (známé též jako Bojkot) proti zdražení vytáčeného přístupu k Internetu tehdejším SPT Telecom. Díky velké mediální odezvě a demonstraci dvou tisíc lidí před sídlem společnosti přistoupil Telecom na jednání, jehož výsledkem byl tarif Internet 99 a později i jeho modernizace Internet 2000.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Science fiction[editovat | editovat zdroj]

Převyprávění děl Julese Vernea[editovat | editovat zdroj]

Účast v povídkových sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Lidé ze souhvězdí Lva (1983)
  • Železo přichází z hvězd (1983)
  • Hvězdy v trávě (1984)
  • Návrat na planetu Zemi (1985)
  • Teď už budeme lidé (1986)
  • Lásky pozemské (1987)
  • Přistání na Řípu (1989)
  • Skandál v divadle snů (1989)
  • Roboti a androidi (1989)
  • Lety zakázanou rychlostí (1990)
  • Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993)
  • To nejlepší ze science fiction–první reprezentativní ročenka (1993)
  • Makropulos speciál (1993)
  • Description of a Struggle (Londýn 1994)
  • Hvězdný prach (1996)
  • Invaze (1997)
  • Nej... povídky z Playboye I (1997)
  • Nej... povídky z Playboye II (1998)
  • Cizinec (1998), Rigor Mortis (1998)
  • Neberte mi naději (2000)
  • Anděl posledního soudu (2003)
  • Zabij mě líp (2005)
  • Orbitální šerloci (2006)
  • Imperium Bohemorum – Fantastické dějiny zemí Koruny české (2007)
  • The SFWA European Hall of Fame (2008)
  • Svůj svět si musíme zasloužit (2008)
  • Roboti a lidi (2009)
  • Hvězdy české sci-fi (2010)

Faktografická díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1978Podivuhodný svět Julese Vernea (monografie o Julesi Vernovi a jeho díle); přepracované vydání Jules Verne a jeho svět (Mladá fronta 2005)
  • 1981Něco je jinak (dějiny české sci-fi)
  • 1985Tři eseje o české sci-fi
  • 1987Všechno je jinak (dějiny světové sci-fi – zatajený spoluautor Alexandr Kramer)
  • 1999Jak blufovat o sci-fi
  • 1995Encyklopedie literatury science fiction (spolu s Jaroslavem Olšou)
  • 1995, 1996, 1997, 1998, 1999Klon (sborníky článků, přednášek a povídek)

Scénáře ke komiksům Káji Saudka[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

vesměs SF; většinou vycházejí z jeho povídek nebo tak byly následně publikovány

Dramatizace[editovat | editovat zdroj]

Verneovky[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

několik povídek v 80. a počátkem 90. let (mj. od H. P. Lovecrafta)

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Autorský komiks Pérák (vlastní scénář i kresby).
  • V 80. letech autor desítek přednášek zejména o angloamerické SF
  • od 1996 do ?? online komiksový strip Bart sám doma v Neviditelném psovi

Citáty[editovat | editovat zdroj]

… Wikipedie, nejúžasnější vzdělávací projekt lidských dějin, založený od A do Zet na svobodě…
— Ondřej Neff[6]

Další záliby[editovat | editovat zdroj]

S Ljubou Krbovou u svého domu vytvořili a stále upravují zahradu v japonském stylu. Oba často cestují po světě a fotografují.[7] Ondřej pravidelně publikuje povídání o svých psech a zahradě na Neviditelném psu v rubrice Best of Hyena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEFF, Ondřej. BEST OF HYENA: V pátek jsem se oženil. Neviditelný pes [online]. 2008-08-25 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  2. Novinky.cz. Dcera spisovatele Neffa byla zavražděna, přiznal se její muž. Novinky.cz [online]. 2008-03-13 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  3. Díl první: Rozhlas v roce 1968 padl kvůli zradě redaktora [online]. [cit. 2013-08-29]. Dostupné online.  
  4. ZINDELOVÁ, Miluše. Povolání: spisovatel a redaktor [online]. Praha: Vlasta, 1988, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  5. [1] Institut digitální fotografie
  6. Neviditelný pes: Wikipedia blackout, 18.1.2012
  7. Zdeněk Smíšek, Právo. Herečka Ljuba Krbová ctí východní inspiraci. Novinky.cz [online]. 2012-08-27 [cit. 2012-08-27]. l Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]