Ondřej Neff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ondřej Neff
Ondřej Neff na autogramiádě Tušení podrazu, červen 2007
Ondřej Neff na autogramiádě Tušení podrazu, červen 2007
Narození 26. června 1945 (68 let)
Praha
Příbuzenstvo
pradědeček Jan Neff
otec Vladimír Neff
syn David Neff
dcera Irena Neffová
manželka Michaela Neffová
manželka Ljuba Krbová

PhDr. Ondřej Neff alias Aston (* 26. června 1945 Praha) je český spisovatel science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes (založen na jaře 1996, od podzimu 2005 součástí webu Lidovky.cz) a DigiNeff (o digitálním fotografování, 1999).

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl spisovatel Vladimír Neff. První Neffovou manželkou byla Michaela, roz. Šprachtová, s níž se oženil roku 1969. Ta však 7. srpna 2002 zemřela na rakovinu. Od podzimu 2003 žije Ondřej Neff s herečkou Ljubou Krbovou, s níž se roku 2005 přestěhoval do vesničky Zvole u Prahy. Dne 22. srpna 2008 se s Krbovou oženil.[1]

S první manželkou má Neff dvě děti, a to syna Davida, narozeného v roce 1970, který působí jako fotograf deníku Mladá fronta DNES a též jako zpěvák, a dále dceru Irenu, narozenou v roce 1979, jíž 23. února 2008 zavraždil její manžel[2].

Neff roku 1969 vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze a rok nato získal titul PhDr. Mezitím již působil jako redaktor Československého rozhlasu a podílel se na vysílání i v osudný den okupace Československa sovětskými vojsky.[3] V letech 19701974 pracoval v propagaci nakladatelství Albatros, v letech 19741975 v propagaci obchodního domu Kotva, v letech 19751979 na pozici fotografa v Ústředí lidové umělecké výroby a mezi lety 1979 a 1985 jako redaktor deníku Mladá fronta. Po krátké přestávce, kdy byl na volné noze, nastoupil od října[4] 1987 coby redaktor týdeníku Svazu českých spisovatelů Kmen, jímž byl až do roku 1989 (časopis Kmen se roku 1988 osamostatnil od kulturně-politického týdeníku Tvorba). V letech 19901993 působil jako šéfredaktor časopisu Ikarie a mezi roky 1990 a 1994 byl redaktorem deníku Mladá fronta DNES. V letech 1995-1996 spolu s Vojtěchem Steklačem, Vladimírem Kovaříkem, Miroslavem Vaicem a Oldřichem Dudkem psal pro TV Nova scénáře k prvnímu českému sitcomu Nováci. Je jedním ze zakladatelů Institutu digitální fotografie a veletrhu Digiforum[5].

Působení na internetu[editovat | editovat zdroj]

Na konci listopadu 1998 stál s Patrickem Zandlem a Ivem Lukačovičem u zrodu protestní akce Internet proti monopolu (známé též jako Bojkot) proti zdražení vytáčeného přístupu k Internetu tehdejším SPT Telecom. Díky velké mediální odezvě a demonstraci dvou tisíc lidí před sídlem společnosti přistoupil Telecom na jednání, jehož výsledkem byl tarif Internet 99 a později i jeho modernizace Internet 2000.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Science fiction[editovat | editovat zdroj]

Převyprávění děl Julese Vernea[editovat | editovat zdroj]

Účast v povídkových sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Lidé ze souhvězdí Lva (1983)
  • Železo přichází z hvězd (1983)
  • Hvězdy v trávě (1984)
  • Návrat na planetu Zemi (1985)
  • Teď už budeme lidé (1986)
  • Lásky pozemské (1987)
  • Přistání na Řípu (1989)
  • Skandál v divadle snů (1989)
  • Roboti a androidi (1989)
  • Lety zakázanou rychlostí (1990)
  • Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993)
  • To nejlepší ze science fiction–první reprezentativní ročenka (1993)
  • Makropulos speciál (1993)
  • Description of a Struggle (Londýn 1994)
  • Hvězdný prach (1996)
  • Invaze (1997)
  • Nej... povídky z Playboye I (1997)
  • Nej... povídky z Playboye II (1998)
  • Cizinec (1998), Rigor Mortis (1998)
  • Neberte mi naději (2000)
  • Anděl posledního soudu (2003)
  • Zabij mě líp (2005)
  • Orbitální šerloci (2006)
  • Imperium Bohemorum – Fantastické dějiny zemí Koruny české (2007)
  • The SFWA European Hall of Fame (2008)
  • Svůj svět si musíme zasloužit (2008)
  • Roboti a lidi (2009)
  • Hvězdy české sci-fi (2010)

Faktografická díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1978Podivuhodný svět Julese Vernea (monografie o Julesi Vernovi a jeho díle); přepracované vydání Jules Verne a jeho svět (Mladá fronta 2005)
  • 1981Něco je jinak (dějiny české sci-fi)
  • 1985Tři eseje o české sci-fi
  • 1987Všechno je jinak (dějiny světové sci-fi – zatajený spoluautor Alexandr Kramer)
  • 1999Jak blufovat o sci-fi
  • 1995Encyklopedie literatury science fiction (spolu s Jaroslavem Olšou)
  • 1995, 1996, 1997, 1998, 1999Klon (sborníky článků, přednášek a povídek)

Scénáře ke komiksům Káji Saudka[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

vesměs SF; většinou vycházejí z jeho povídek nebo tak byly následně publikovány

Dramatizace[editovat | editovat zdroj]

Verneovky[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

několik povídek v 80. a počátkem 90. let (mj. od H. P. Lovecrafta)

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Autorský komiks Pérák (vlastní scénář i kresby).
  • V 80. letech autor desítek přednášek zejména o angloamerické SF
  • od 1996 do ?? online komiksový strip Bart sám doma v Neviditelném psovi

Citáty[editovat | editovat zdroj]

… Wikipedie, nejúžasnější vzdělávací projekt lidských dějin, založený od A do Zet na svobodě…
— Ondřej Neff[6]

Další záliby[editovat | editovat zdroj]

S Ljubou Krbovou u svého domu vytvořili a stále upravují zahradu v japonském stylu. Oba často cestují po světě a fotografují.[7] Ondřej pravidelně publikuje povídání o svých psech a zahradě na Neviditelném psu v rubrice Best of Hyena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEFF, Ondřej. BEST OF HYENA: V pátek jsem se oženil. Neviditelný pes [online]. 2008-08-25 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  2. Novinky.cz. Dcera spisovatele Neffa byla zavražděna, přiznal se její muž. Novinky.cz [online]. 2008-03-13 [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  3. Díl první: Rozhlas v roce 1968 padl kvůli zradě redaktora [online]. [cit. 2013-08-29]. Dostupné online.  
  4. ZINDELOVÁ, Miluše. Povolání: spisovatel a redaktor [online]. Praha: Vlasta, 1988, [cit. 2010-11-14]. Dostupné online.  
  5. [1] Institut digitální fotografie
  6. Neviditelný pes: Wikipedia blackout, 18.1.2012
  7. Zdeněk Smíšek, Právo. Herečka Ljuba Krbová ctí východní inspiraci. Novinky.cz [online]. 2012-08-27 [cit. 2012-08-27]. l Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu