Vlček etiopský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vlček etiopský

EthiopianWolf1.jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: psovité (Canidae)
Rod: Canis
Binomické jméno
Canis simensis
Ruppel, 1840
Rozšíření vlčka
Rozšíření vlčka

Vlček etiopský (Canis simensis nebo Simenia simensis) je velmi vzácná psovitá šelma, která žije pouze v Etiopii.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tento nesmírně zajímavý vlček není poddruh vlka, ale jeho příbuzným, ačkoliv ještě donedávna se věřilo, že jde o druh lišky a to především díky jeho zvláštní stavbě těla a typicky liščím znakům jako jsou dlouhé uši, čenich a nohy, silný huňatý ocas a především hnědo rezaté zbarvení s kombinací bílých a černých skvrn na ocase a břichu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jde o jednu z menších psovitých šelem. V dospělosti dosahuje v kohoutku velikosti pouhých 60 centimetrů a hmotnost samců je maximálně 18 kilogramů. U samic platí stejné měřítko rozdílu mezi psy a fenami jako u všech psovitých šelem. Velikostí i hmotností je mnohem drobnější.

Jedním z důvodů je samozřejmě prostředí, ve kterém se vyvíjel a jehož drsné podmínky z něj učinily lehkého a vytrvalého lovce, schopného skrývat se v nízkých keřích a obratně se pohybovat na skalnatém povrchu.

Existuje hned několik pojmenování pro toto podivné stvoření: pro svou podobnost s liškou byl dlouho označován jako liška habešská, domorodci jej nazývají ky kebero, což znamená červený šakal.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

I přesto, že není nikterak významným zástupcem psovitých šelem, je výjimečný hned v několika bodech: vyskytuje se pouze ve dvou velmi malých oblastech Afriky - přesněji Etiopie, jak název napovídá. Sem se dostal již na konci poslední doby ledové z oblastí západní Evropy a dnešního Ruska. Žijí na horských pustinách v nadmořské výšce až 4.000 m n. m.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Vlčci se specializovali na lov velkých hlodavců, mláďat větších savců a také patří mezi mrchožrouty, čímž stejně jako jiní psovití funguje v tamějším ekosystému jako strážce rovnováhy a „eliminátor“ slabých jedinců, kteří by beztak uhynuli. Tento přirozený stav věcí se však drasticky mění díky činnosti člověka, jehož stáda dobytka spásají a ničí prostředí, ve kterém se zdržuje přirozená kořist vlčka. Jeho další výjimečnou vlastností, která však napomáhá vyhubení je fakt, že vlček etiopský nemá přirozený strach z lidí, a tak se stává snadným terčem. Dnešní populace je odhadována na pouhých 500 - 600 jedinců a řadí se tak mezi ohrožené druhy.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Co se týče jejich společenského života, i tady existuje velká zvláštnost. Vlček etiopský je ve dne lovec samotář a po setmění se instinktivně sdružuje do smeček o maximálně sedmi jedincích, aby si zajistil bezpečí.

Páří se na přelomu podzimu a zimy. Vrh čítá přibližně sedm štěňat, jejichž rodiči může být pouze alfa-pár (vůdci smečky - samec s družkou) a jejich výchova začíná v norách a za přítomnosti členů smečky, což jsou již shodné znaky s ostatními psovitými.

Vlček ve svém typickém životním prostředí

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Vlčky ohrožují ničení životního prostředí, choroby a pronásledování ze strany lidí. Organizace na ochranu přírody mají proti tradičním zvykům etiopských obyvatel malou šanci na zlepšení situace, ale doufají, že cílenými ochrannými prostředky a sledováním jednotlivých smeček dospějí alespoň ke stagnaci přežívajících kusů a zajištění jejich klidného rozmnožování.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]