Africký národní kongres

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka kongresu

Africký národní kongres (ANC) je socialistická[1] strana v Jihoafrické republice. Strana vznikla roku 1912 (Jihoafrický domorodý kongres) jako socialistické hnutí bránící zájmy černošského obyvatelstva. V roce 1926 navázalo vedení ANC spolupráci se zástupci indické menšiny s tím, že společně požadovali vytvoření jednotného, rasově integrovaného demokratického státu. Název Africký národní kongres byl přijat v roce 1955 po spojení Afrického domorodého kongresu, Komunistické strany Jižní Afriky (South African Communist Party, SACP) a komunistické odborové organizace Jihoafrického odborového svazu (Congress of South African Trade Unions, COSATU).[2]. V roce 1955 byl Africkým národním kongresem, Indickým národním kongresem, Jihoafrickým kongresem demokratů, Organizací jihoafrických barevných občanů a Jihoafrickým odborovým kongresem svolán Lidový kongres. Lidový kongres přijal Chartu svobody, která mimo jiné prohlašovala, že „všichni obyvatelé Jihoafrické unie bez rozdílu etnické příslušnosti si jsou rovni“ a že „Jižní Afrika patří všem“. Charta nepožadovala výlučnou nadvládu černého obyvatelstva, ale byla pro znárodnění hlavních průmyslových odvětví. V prvních svobodných volbách po pádu apartheidu které se konaly v roce 1994 zvítězil ANC s 62,6 %. Přesto byla vytvořena tzv. vláda porozumění, složená ze všech parlamentních stran. Prezidentem byl zvolen Nelson Mandela a jedním z jeho zástupců F. W. de Klerk. V roce 1999 Kongres ještě posílil: Obdržel zisk 66,4 %. Při posledních volbách zvítězil ANC vedený Thabou Mbekim s 69,69 %. V současné době tak vlastní 279 mandátů (z 400). ANC je také členem v mezinárodní organizaci Socialistická internacionála.

Národní demokratická revoluce (NDR)[editovat | editovat zdroj]

je proces k dosažení národní demokratické společnosti. Společnost, která je posílena lidmi rozumově, ekonomicky, sociálně a politicky smýšlejícími. Vůdci NDR jsou považováni za hybnou sílu a jsou určitými základy uvnitř společnosti k boji za úspěch NDR. Obecně se věřilo, že hlavní síla podpory je v nejvíce koncentrovaných místech pracujících lidí v regionech s nízkou nezaměstnaností, zatímco v zemích s vysokým číslem nezaměstnanosti jsou nezaměstnaní proti. Některé z těchto mnoha teorií byly sepsány o NDR autory jako Joe Slovo, Joel Netshitenze a Tshilidzi Marwala.

Trojstranná koalice[editovat | editovat zdroj]

ANC je v koalici společně s Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP) a Kongresem jihoafrických odborů (COSATU). Každý koaliční partner je nezávislá organizace se svým vlastním systémem, členstvím a organizací. Koalice je založena na společném závazku k dokončení Národní demokratické revoluce a potřebě udělat nejpřijatelnější řez mezi jihoafrickými obyvateli k dosažení tohoto cíle.

Politika kongresu[editovat | editovat zdroj]

Základním politickým dokumentem ANC je Charta svobody, která byla přijata Kongresem lidu v roce 1955.
Charta svobody prohlašuje:
Vládnoucí silou musí být lid
Všechny národnostní skupiny, kmeny a obyvatelé musí mít stejná práva
Lidé se musí podílet na bohatství země
Půda bude společně sdílená těmi, kteří na ni pracují
Všichni si budou stejně rovni před právem země
Všichni budou mít zaručena stejná lidská práva
Bude zajištěna práce a bezpečnost
Otevření vzdělávacích a kulturních institucí pro všechny
Zajistit bezpečné a komfortní domy
Zajistit mír a přátelství

V roce 1994 ANC schválil Program přestavby a rozvoje jako základní politický rámec vedoucí k proměně Jihoafrické republiky.
Hlavním programem jsou:
Vyřešení základních potřeb
Rozvíjet naše lidské zdroje
Zajistit rozvoj ekonomiky
Vytvořit demokratický stát a demokratickou společnost

Struktura složení kongresu[editovat | editovat zdroj]

Pobočky jsou základními celky ANC, kde se členové podílejí na aktivitě ANC a politických diskuzích. Pobočka je představitelem společnosti, reprezentující její práva, vyjadřující její snahu a sjednocující je ke společné snaze na místním rozvoji. Každá pobočka volí výkonný výbor na každoročním Generálním shromáždění.
Regionální výkonný výbor je volen na Regionální konferenci každé dva roky. Reprezentuje regionální pobočky.
Okresní výkonný výbor je volen na Okresní konferenci každé tři roky a reprezentuje okresní pobočky.

Národní výkonný výbor (NEC) je nejvyšší orgán ANC mezi konferencemi a má zodpovědnost za vedení organizace. Je volen každých pět let na Národní konferenci. NEC volí Národní výbor práce - orgán z vlastních řad na koordinaci práce představující každodenní potřebu.
Národní konference se koná každých pět let. Je to nejvyšší článek ANC vydávající rozhodnutí. Zástupci poboček představují 90% hlasující delegace na Národní konferenci. Národní generální rada se schází mezi Národními konferencemi k zhodnocení programu celého politického hnutí.
Liga žen ANC plní funkci autonomní části uvnitř celé struktury ANC. Objektivně brání a podporuje práva žen proti všem formám útlaku a zajišťuje úlohu ženy v plné roli organizačního života. Liga žen je zpřístupněna všem ženám, které jsou členkami ANC.
Liga mládeže ANC plní také roli autonomní části, s cílem sjednotit a vést mládež ke konfrontaci a jednání s problémy, kterým čelí a k zajištění plnohodnotnému přispění snahy ANC. Členství je otevřeno všem obyvatelům ve věku mezi 14 a 35 lety.

Mezi nejvýznamnější představitelé strany patřili a patří: Albert Lutuli, Nelson Mandela, Thabo Mbeki, Walter Sisulu, Oliver Tambo, Jacob Zuma a Kgalema Motlanthe.

Historie ANC[editovat | editovat zdroj]

Založení strany[editovat | editovat zdroj]

Strana byla založena 8. ledna 1912 v Bloemfonteinu jako Jihoafrický domorodý národní kongres (SANNC) na ochranu práv černých obyvatel v Jihoafrické republice. Mezi zakládající členy se počítají John Dube (první prezident strany) a básník a spisovatel Sol Plaatje. ANC se od svého založení ztotožňuje s prohlášením, které pronesl Pixley ka Isama Seke, který v roce 1911 řekl: "Zapomeňme na všechny historické rozdíly mezi Afrikánci a spojme se v jednu národní organizaci."

Umkhonto we Sizwe[editovat | editovat zdroj]

V roce 1961 vznikl Umkhonto we Sizwe (Kopí národa), které bylo vojenským křídlem ANC. Zkráceně se nazýval MK. Částečně odpovědný byl masakr v Sharpeville v roce 1960, kdy samotní členové ANC zjistili, že je nezbytné uchýlit se k násilí. Ačkoli někteří lídři strany ANC nesouhlasili, mnoho členů uvnitř strany rozhodlo, že nenásilné kampaně nefungují. Jen několik málo členů nebylo spokojeno s novou úpravou MK. Ale jednotlivci, jako třeba Nelson Mandela, promýšleli guerillovou válku. Ve spolupráci s Jihoafrickou komunistickou stranou byla MK založena v roce 1961. Nevinní lidé byli zabíjení v kostelech, popravováni a masakrováni bombami teroristických skupin. V tomto důsledku byla strana zakázána až do 90. let.

Vývoj od roku 1994[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 se uskutečnily podle prozatímní demokratické ústavy první všerasové volby, ve kterých získal většinu ANC - 66,7% hlasů. Byla vytvořena celonárodní vláda národního porozumění a Nelson Mandela se stal prvním černošským prezidentem v dějinách země. V roce 1996 byla přijata definitivní demokratická ústava JAR. ANC získal v prvních volbách zejména hlasy černošského obyvatelstva s výjimkou Zuluů, kteří volili stranu Inkatha Freedom Party.

ANC byl nejúspěšnější stranou i ve druhých parlamentních volbách, které se konaly v roce 1999. Získal v nich 66,4% hlasů, tedy 226 ze 400 křesel. Ale ani tento počet nezajistil ANC ústavní většinu v parlamentu. To by totiž umožňovalo měnit jihoafrickou ústavu z roku 1996. Političtí komentátoři poukazovali, že dvoutřetinová většina je nebezpečná pro politický vývoj v zemi. Všechny vlády totiž potřebují silnou opozici. Navíc panoval názor, že jihoafrická ústava je liberálním dokumentem a není třeba ho výrazněji měnit.

V prvních i druhých volbách kandidoval ANC spolu s Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP), což přispělo k určité části bělošského obyvatelstva nevolit ANC.

Následující čtyři roky se strana dostala pod silnou vnitropolitickou analýzu, která odhalila korupci ve všech vrstvách státní správy. I přesto však převládal názor, že strana vyhraje volby i v roce 2004. Největším překvapením byla provincie Limpopo, z které se ozývaly nejsilnější kritické hlasy. Byla dokonce první v počtu odevzdaných hlasů ANC, volilo ho více než 80% obyvatelstva. Celkově potom ANC získal přes 70% hlasů, tedy více než dvoutřetinovou většinu hlasů.

Ve volbách v roce 2009 ANC opět získal nejsilnější podporu a vyhrál. Nebude ale mít dvoutřetinovou ústavní většinu v Národním shromáždění. ANC získal 65,9% hlasů a 9. května 2009, tak mohl zvolit za prezidenta Jihoafrické republiky svého předsedu Jacoba Zumu. Jihoafrická republika nyní čelí krizi a k zajištění stability Jacob Zuma prohlásil, že vítězství ANC nepřinese žádné dramatické změny v politice a ekonomice. ANC chce udržet spravedlivý a pro všechny dostupný růst, který zajistí dobrá zaměstnání a dlouhodobě fungující existenci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Mail & Guardian A-Z of South African Politics by Barbara Ludman, Paul Stober, and Ferial Haffagee
  2. http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-co-nesmime-vedet-o-nelsonu-mandelovi-f19-/p_zahranici.asp?c=A130718_205305_p_zahranici_wag
  • Horáková, Hana : Národ, kultura a etnicita v postapartheidní Jižní Africe, Hradec Králové : Gaudeamus, 2007
  • Zimák, Alexandr : Jihoafrická republika, Praha : Libri, 2003
  • Harwood, Ronald : Mandela, New York : Plume, 1987
  • Keller, Edmond J. : South Africa in Southern Africa : domestic change and international conflict, Boulder : Lynne Rienner, 1989

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu